Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1697
1697
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Nepřišlo mi to až tak depresivní, možná taky proto, že jsem na to byla připravená. Bylo to těžké téma, některé detaily byly totálně mrazivé, ale celkově mě překvapilo, že Eliška byla celou dobu celkem normální holka, žádné zkraty, to přišlo až ke konci. Přišla mi až neuvěřitelně racionální, na to, čím si prošla. Zajímavé čtení, plné myšlenek.
Tady jsem měla jistotu, že to bude těžké a depresivní čtení. Jak už tady každý zmínil. A proto mě to nezklamalo, ale naopak, protože jsem věděla, do čeho jdu a na co se autorka zaměřuje. Bylo to až absurdní a a neskutečne představovat si, že tohle všecko dokáže potkat jednoho člověka. A že i další rodinní příslušníci nemají v životě štěstí. Jako by celá rodina byla nositelem těžkých osudu. I tak jsem ráda, že se ke mně dostala, ale i tak bych se ráda autorky zeptala na pár věcí. Závěrem jsem víc než lehce zmatená.
Tak to bylo hodně depresivní čtení. Když se tak zpětně zamýšlím nad celou Eliščinou rodinou, byl v ní vůbec někdo, kdo byl šťastný a vedl normální život? Eliščina matka, otec, tety, já osobně jsem tedy nikoho nenašla. Jako by to bylo snad nějaké rodinné prokletí, které zřejmě nakonec dostihlo i hlavní hrdinku. Jinak to bylo moc pěkné počtení. Knížka se perfektně četla a krásně mě vtáhla do děje. Jediné, co mě trochu mrzelo, je, že nevyšlo najevo, zda skutečně vraždila matka Elišky a nedozvíme se ani důvod, proč to vůbec udělala (i když možných vysvětletní tu bylo dost). Na otevřené konce u Hanišové jsem si už tak nějak zvykla a řekla bych, že každé její knize dodávají vyšší rozměr, který nás nutí k hlubšímu zamyšlení nad sebou samými. Můžeme jen doufat, že se své posedlosti Eliška nakonec zbavila, ale já osobně si myslím, že u ní převážily dědičné dispozice, které se zřejmě naplno projevily po porodu prvního dítěte (stejně jako u matky?). O knize budu ještě dlouho přemýšlet.
Po přečtení zůstalo ve vzduchu viset pár otazníků, ale možná to byl záměr. Celkový dojem je dobrý, kniha se četla velmi dobře, jen si možná autorka vzala na bedra moc těžké téma, které nedokázala více rozvinout a jakoby chodila jen kolem dokola a najednou nevěděla co s tím.
Velmi čtivá kniha, výborně napsaná, zajimavé téma. Kniha o tom, jak posedlost minulostí dokáže zničit život člověka. Hlavní hrdinka mi byla protivná, nocméně i takové postavy jsou a je to jen můj problém. Jediné, co mi trochu nesedlo, byl konec, vzhledem k tomu, jak příběh gradoval, najednou tak nějak vyšuměl do ztracena. Celkově ale rozhodně doporučuji.
Stejně jako minulé knihy autorky i Rekonstrukce obsahuje silné téma a je napsaná skutečně maximálně poutavě. Z námětu matka - vražednice až mrazí. Je tu víc myšlenek, nad kterými jsem se zastavila.
Rekonstrukce je vynikající, postavy jsou dobře vykreslené, psychika hlavní hrdinky přímo skvěle, ale mám pocit, že se dalo jít ještě víc do hloubky, kniha mohla mít i víc stran. Chápu proč autorka knihu zakončila tak, jak to udělala, ale v tomto případě mi to tak úplně nesedí.
90 % a určitě doporučení.
Eliška jako devítiletá holčička příjde domů, kde nalezne mrtvou matku a bratra. Otec se zhroutí a utápí se v alkoholu. Eliška je svěřena své podivínské tetě. Zhruba po deseti letech začíná, již jako mladá slečna, pátrat po tom co se vlastně osudového dne stalo. Od Rekonstrukce jsem dle názvu očekávala něco malinko jiného, moje chyba. Místo toho jsem dostala velmi věrohodně vykreslenou postavu, která poukazuje na to, že nic není černobílé. Trošku mi připomínala mě, když se něčím stanu "posedlou" a neustále to řeším. Samozřejmě v mém případě se jedná o prkotiny, v jejím případě se jednolo o událost, která ji navždy změnila život. Samotná její postava mi připadala protivná a sobecká, na druhou stranu věřím, že takhle nějak by se mohl chovat člověk, který by se do stejné/podobné situace dostal.
Rekonstrukce mě zcela pohltila a vtáhla do děje. Jako kdybych četla severskou detektivku - neznámý muž na fotce, žena dívající se na někoho a 5 žlutých tulipánů týden co týden na hrobě. Něco podobného už jsem jednou četla. Tyto podvědomé prvky Viktorie Hanišová rozhodně nekopíruje, ale rozpracovává zcela jinak.
Teta Leonie mi trochu připomínala Hanu a čekala jsem, že se v knize dozvíme, proč je taková. To se nestalo, zato události nabraly velmi rychlý spád. Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout a byla jsem celou dobu zvědavá, jaký je důvod vraždy a (sebe)vraždy - kdo je tajemný Neznámý z fotky na chatě v Černošicích? Odhalení však nepřišlo a konec zůstal až nepříjemně a drásavě otevřený. Proto dávám o hvězdičku méně, ačkoliv jsem si ještě v polovině knížky říkala, že je Rekonstrukce snad ještě lepší než Houbařka. No, asi není, ale i tak velmi vřele doporučuji.
Moc dobře napsaná kniha. Viktorie je má oblíbená spisovatelka, a tak jsem si šla pro Rekonstrukci s jistotou. Třetí kniha a opět jiná než ostatní, jiná a opět skvělá. Jen mě, asi jako většinu čtenářů, zarazil konec. Ale vlastně proč by to takto nemohlo skončit, že? Ostatně jako poctivý čtenář Viktoriiných knih vím, že všechy mají konec otevřený.
Já prostě knihy V. Hanišové miluji. Vyhovuje mi především její styl psaní. Vždy se ocitnu v hlavě konkrétní postavy, se kterou se snažím danou problematiku vyřešit. Postavy chvíli litujete, chvíli nenávidíte a to zcela přirozeně.
Paní Hanišová opět dokázala, že umí vyprávět příběhy o podivných vztazích v rodinách, o mateřství ve všech podivných podobách a o životech těmito podivnými vztahy ovlivněných. Tentokrát ale zvolila velmi těžké téma, které svým, sice čtivým, způsobem psaní nedokázala úplně obsáhnout. První cca čtvrtina knihy mě úplně pohltila, ale dál už to bylo jakési podivně roztahané s divnými odbočkami a postavami a zůstal jen strach matek ze společenského vývoje a z toho, že vzorce z rodiny se mohou opakovat. A těch divných matek tam možná pro mě tentokrát bylo trochu moc.
Příběh se opírá o silné téma a nejednoduchou psychologii postav a rodinných vztahů, samotné pátrání je napínavé, jen styl psaní je jednodušší, takový až příliš korektní a bez nápadu nebo něčeho originálního.
Především ze začátku knihy je děj příliš rychlý, letí bez zamyšlení nad detaily, stejně tak některé postavy a vztahy prostě vyšumějí do prázdna.
I když se jedná o slabší dílo V. Hanišové, stále je to zajímavé a chytlavé čtení, a i přes tyto malicherné výtky jsem se od knihy těžko odtrhávala.
Toto bylo mé první setkání s paní Hanišovou. REKONSTRUKCE je její nejnovější kniha, předchozí dvě ANEŽKA a HOUBAŘKA mě teprve čekají. Hodně čtenářů, kteří četli všechny tři knihy, jsou názoru, že REKONSTRUKCE je z nich nejslabší, já zatím srovnávat nemohu.
Kniha se mi velmi líbila. Ač ne moc veselé téma a celkovou ponurost děje se kniha četla rychlostí blesku. Autorka bez zbytečného patosu podává věci tak, jak se mají, což mám moc ráda - tu určitou citovou a dějovou strohost. Hlavní hrdinka Eliška zažila v dětství traumatickou událost. Její matka zabila jejího mladšího bratra a potom i sama sebe. Našla je právě Eliška. Ačkoliv Eliška byla z úplné rodiny, otec se o ní po této tragédii nebyl schopen postarat, a tak skončila u své podivínské tety Leonie. Co si budeme povídat, dětství to bylo neradostné. V dospělosti sledujeme Eliščino pátrání po tom, proč její matka udělala to, co udělala. Eliška chce za každou cenu zjistit proč a hlavně proč nezabila i ji. Toto pátrání jí hodně ovlivňuje i její soukromý život, a když se už sama stane matkou, její posedlost stále více kulminuje.
Ano, máme zde otevřený konec, každý si to můžeme uzavřít dle svého, já doufám v to, že Eliška nakonec přeci jen dokázala překročit svůj vlastní stín a najít si v životě to své štěstí.
Pro mě bylo toto první setkání s paní Hanišovou úspěšné, proto se těším na HOUBAŘKU i na ANEŽKU, které mám v plánu si co nejdříve přečíst.
Kniha se mi četla lehce,navzdory těžkému tématu, líbila se mi, dávám 5 hvězdiček. Tečka v závěru mi nechyběla, v životě se také nedozvíme vše :-) .
Tak jsem myslela, ze dam 4 hvězdičky za to,ze se to dobre cetlo.Porad jsem cekala nejaky zaver.a ono nic?Pardon, ale potom ta kniha je o nicem a byla to pro me ztrata casu
Rekonstrukce určitě stojí určitě za přečtení. Příběh vás chytne a nepustí. Téma samo o sobě je silné i citlivé zároveň. Děj se ubírá tak, že máte chvílemi pocit, že čtete detektivku a jste celí napjatí, jak to dopadne. A právě ta tečka na konci mi zde trochu chyběla...
Tahle se mi líbila asi nejmíň, ale je to samozřejmě subjektivní...i tak doporučuji!
Moje první kniha od této autorky. Čte se jedním dechem. Není důležité zde komentovat, nebo převyprávět obsah, důležité je to, jak na vás kniha působí. Co to s vámi při jejím čtení dělá a co cítíte! Skvělá, doporučuji všem.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Autorka si vymyslela chytlavé téma, ale způsob zpracování mi neseděl. Občas mi to přišlo jako tlachy odnikud nikam. Asi jsem divná ... zřejmě potřebuju číst jiné věci. Omlouvám se, příště sáhnu po jiném autorovi ...