Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1697
1697
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
První polovina se mi líbila hodně a když začala pátrat v minulosti, tak mi to moc nebavilo a spíš nudilo, ale nutilo mě to číst, kam se ve svém pátrání dostane. Otevřené konce nemám ráda a čím dál víc knížek tak končí, ale já nechci mít jen svou představu, chci nějaký závěr a připadám si ošizená. :-(
Síla.
Poutavé, čtivé, skvěle napsané.
Záleží na perspektivě, kterou se na tu či onu událost díváme.
A ten konec .
Román o tom, ako človeka ovplyvní trauma, o posadnutosti hľadaním odpovedí na zúfalé otázky.
Zaujalo ma niekoľko myšlienok. Najprv paralela rekonštrukcie svojej minulosti s Eliškiným oborom - architektúrou, v ktorej sa venovala práve rekonštruovaniu starých budov. Potom úvahy Eliškinho partnera, ktorý nebol jediný, kto ju presviedčal, aby sa v tom prestala máchať, a mal na to teóriu kauzality. Podľa nej nikto nemôže za to, akého činu sa dopustí, pretože všetko čo robíme, je následkom nejakého impulzu, ten zase následkom iného impulzu a vo finále je všetko dávno predurčené, a tak nemá zmysel sa trápiť tým, že sa niečo stalo. Nakoniec filozofia poznamenaná ekologickým splínom, kde človek prestáva vidieť zmysel v udržiavaní života na Zemi, ktorá nezvratne smeruje do záhuby.
Osobne mám radšej konce, kde sa každá dráma vysvetlí a kde fantázia je čisto autorovou parketou a čitateľovi na ňu nedáva priestor. Priaznivci Viktorie Hanišovej sa však musia zmieriť s tým, že jej príbehy vo vás zostávajú a nútia k premýšľaniu.
(SPOILER) To bylo tedy zase něco! Jako vždy napsané skvěle a úžasně a čtivě. Kniha mě rozhodně donutila přemýšlet a nejspíš ještě donutí. Po dočtení jsem nevěděla, jak mám konec chápat. Čím víc nad tím ale přemýšlím, tím víc mám pocit, že věta: ,,Celé je to jen otázka perspektivy.", vystihuje a vysvětluje vše.
Ta kniha byla super. Nejprve jsem byla strašně napjatá, jakým způsobem odhalí tajemství matčiných pohnutek. Bavily mě slepé uličky, které se občas v knize objevily. Lidé, kteří přišli a odešli, aniž by to bylo zvlášť důležité - ostatně, tak to v životě bývá. Autorka trochu odkryla mé vnitřní strachy, to se přiznám. A na konci? Měla jsem za to, že se kruh uzavře. A vlastně nic neskončilo, ale začalo, za hranicí knihy, což mi vlastně bylo sympatické, protože ze zahraniční tvorby jsem zvyklá na to, že všechno souvisí se vším, a je to uceleným celkem s velkým finále, ale tady nee (NAŠTĚSTÍ). 5* ;)
“Všechno je jinak, než jsem si doposud myslela. Celé to je jen otázka perspektivy.”
Čtivý příběh na téma mateřství, hodnotím o něco lépe než Anežku. Otevřený konec je podle mě záměr autorky, je jen otázkou perspektivy (pohledu, názoru, zkušenosti) každého čtenáře jak si ho vyloží.
Jsem zvědavá na Houbařku.
Pod dojmem vynikající Houbařky jsem se pustil do další autorčiny knihy. A dlouho dobu jsem si ji užíval snad ještě víc. Nádherný psychologický román, plný temných zákoutí lidské duše. Mnohdy tvrdší než různé vychvalované zahraniční thrillery. Bohužel to nevydrželo. První falešné tóny se začaly objevovat od jednání se zkrachovalou docentkou. A pak přišel ten závěr/nezávěr. Je to dobrá kniha, ale Houbařka je o úroveň výše.
Vlastně moc nevím, co psát. Velmi těžké téma. Hlavní hrdinka mi však s použitím veškerého mého soucitu neuvěřitelně lezla na nervy. Možná je to jen tím, že jsem v realitě naštěstí nepřišla do kontaktu s touto problematikou. Jinak psáno jednoduše a čtivě.
(SPOILER) To bylo zvláštní. Z trilogie o mateřství se mi Rekonstrukce líbila asi nejméně, nejspíš kvůli otevřenému konci a osudu Elišky. Velmi znepokojivý byl i výčet skutečných matek-vražedkyň české i světové kriminalistiky. Jako matce se mi tyto pasáže četly dost špatně.
Rekonstrukce se mi líbila ze všech knih autorky nejvíc. I když Eliščin příběh mi způsoboval husí kůži. Všechno se celkem hezky odvíjelo, pátrání slibně pokračovalo, Eliška se držela. Fandila jsem jí, ale čekala jsem nějaký finální "podraz", jak je autorčiným zvykem. A tedy jako obyvykle jsem po dočtení zůstala sedět, čučela do prázdna a nevěřila :D
(SPOILER) Velmi dobrá kniha. Dokonce se mi zdála lepší než Houbařka a Anežka, proto jsem byl překvapen nižším celkovým hodnocením, než mají tyto dvě zmíněné knihy. Kupodivu mi nevadí ani ten otevřený konec. Těším se, že si od autorky zase brzy něco přečtu.
Mě se kniha moc líbila. Dobře se četla , byla sice psychicky náročná, hodně jsem u ní přemýšlela a mockrát mi zamrazilo, že se takové podobné případy stávají.Eliška mi na začátku přišla statečná, chytrá a uměla jsi poradit,ale pak se stal s ní obrat...
(SPOILER)
Knize se nedá upřít jedna věc a to děsivý konec. Na jednu stranu musím říci, že mě štvalo, že se vlastně nic nedozvíme, ale na druhou tato kniha podle mě neměla být detektivním příběhem. Na konci se dle mého skromného názoru snaží autorka naznačit, že to Eliška vůbec nezvládne a teď je jen na Davidovi, jestli bude ochoten se svou ženou strávit čas v léčebnách a u doktorů, nebo odejde- což pravděpodobně Elišku donutí k sebevraždě (můj soukromý názor)
Eliška mi nějak nevadila, nebyla jsem ale její přílišný fanda.
Děj knihy byl rychlý a vlastně se nad ničím moc nezastavoval.
Rozhodně ráda sáhnu po dalších knihách autorky:)
(ČTENÁŘSKÁ VÝZVA- Kniha do 15. místa v jakémkoli žebříčku knih)
Po Rekonstrukci jsem pokukovala už dlouho, takže když byla vloni v létě v Luxoru ve slevě, neváhala jsem. Snažím se si i totiž rozšiřovat "čtecí rámec", abych nezůstávala jen fantasy a YA. Hodnocení na ni byla půl na půl. Ale mě to prostě nesedlo.
Knížce se nedá upřít, že je velmi čtivě napsaná, a přelouskáte jí za chvilku. Téma je zajímavé, ale hlavní postava Eliška mě moc neoslovila. Spíš mě hnalo to, jestli vše zjistí, očekávání, co udělá. Navíc během knihy tak otočí, že si říkáte, jestli to vůbec je možné.
Finále jsem čekala úplně jiné, vlastně jakékoli, co situaci vyřeší. Bohužel mi osobně přišlo takové nijaké. Asi ani autorka nevěděla, jak z toho vybruslit. Jinak mě otevřené konce nevadí, ale tohle bylo fakt špatně.
(SPOILER) Neuvěřitelné ctiva knizka, rada odpustim par natahovanych pasazi. Brutalne zklamal konec, styl 'domysli si sam'. Cekala sem na konec knizky nejakou bombu, ale nestalo se lautr nic. Skoda, skoda!
Moc jsem se těšila na další knihu od Viktorie Hanišové, její Houbařku miluju. Jenže od začátku jsem tušila, že to nebude ono. Vyprávění Elišky je sice od počátku poutavé a zajímavé, místy jsem měla chuť jí chytit, obejmout, držet a rozmazlit. I přesto ale příběh není tak silný. Její pátrání, které ovlivňuje celý její život i její vztahy s okolím, moc pořád připomínalo jejího démona z minulosti. Vykreslení postav je jako vždy dokonalé, síla příběhu, který ke konci skutečně vrcholí, je neskutečná. I přesto nemám z knihy tolik emocí a ani silných pocitů jako právě třeba z Houbařky. Úrovní mi dost připomínala spíš třeba Anežku, i například tím věkem a celkově nějakým obsaženým vzdorem. Eliška mi nebyla protivná, naopak mi přišla hodná a milá, ale vím dobře, že kamarádky bychom být nemohly, i proto jsem to asi neprožívala tak silně, nedošlo ke splynutí. Ale příběh je skutečně vypovídající, je plný emocí i prožitků, příjemných i velmi nepříjemných, mnoho střetů s realitou dnešního světa i malinko vyšinutých názorů a možností. Je to opravdu kniha ze života, každý si v tom najde své a hlavní dějová linka má rozhodně co říct. Na závěr opět narážíme na relativně otevřený konec, ale na to jsem si už zvykla, ani v životě nic ničím nekončí i tady je mnoho možností, jak jít dál. A jen naše rozhodnutí utváří zítřek. Doporučuji přečíst stejně jako doporučuji nemít přehnaná očekávání.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knihy od Hanišové prostě nezklamou… Přečteno za jeden den, příběh Elišky mě pohltil a chtěla jsem stejně jako ona vědět, proč to její matka spáchala. Konec mě tedy trošku zklamal, mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno. I tak se ale jedná o další autorčino skvělé dílo. Musím přiznat, že čtení určitých pasážích mi bylo, především teď v období těhotenství coby nastávající mamince, dost nepříjemné. Knihu ale určitě doporučuji, stojí za přečtení.