Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1697
1697
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Klasické rodinné drama a jeho řešení/vyšetřování.
Konec vypadá odfláknutě, ale na druhou stranu, proč ne. Nikdo nikomu do hlavy nevidí.
Nuda a vcelku banální blbost. Škoda, protože Houbařkou měla autorka velice slibně nakročeno, Anežkou sklouzla do průměru a tohle opravdu už je napsané jak pro peníze, dokud ještě trvá ohlas výše zmíněné Houbařky. Vymyšlené, papírové, neprožité.
Pátrání po pravdě a hledání odpovědí na otázky. To nás provází celou knížkou. Knížka je napsaná zajímavým způsobem a závěr je zvláštní.
Hodně silná kniha.
Hlavní hrdinka mi byla dost nesympatická, jako by měla patent na rozum a na vkus, věděla přesně, co je pro koho nejlepší, jak by měl kdo žít, jak si vybavit byt, do jakých podniků chodit a jaké dárky rozdávat.
To, že nedokázala pustit minulost z hlavy a zničila si tak život (a bohužel částečně i svým nejbližším) jí ale člověk nemůže mít úplně za zlé. Kdo něco podobného neprožije, nemůže soudit. Kdo ví, co to s člověkem takový zážitek udělá.
Celkově - Houbařka, Anežka, Rekonstrukce - říkám si, co musí autor prožít, nebo cítit, nebo s čím se musí prát, když napíše sérii takhle depresivních a temných knih...
A překvapujeme mě, jak tu někteří píší, že kniha nemá konec, nebo že konec je odfláknutý... Podle mě je to jediné možné zakončení. Depresivní, ale reálné. Copak by čtenář uvěřil, kdyby to skončilo happy endem? Elišku by celá minulost najednou úplně přestala zajímat, skoro jako mávnutím kouzelného proutku by se vyléčila, byla šťastná a spokojená...? To asi těžko. Takový život není.
Nejlepsi roman teto autorky, teda alespon podle me. Realisticke postavy, jejich uvazovani i prostredi. Ocenuji autorcin jazyka vsem vrele doporucuju.
Prvni polovina knihy vas nadchne. Druha vas zklame - pusobi to, jako by autorka konec totalne odflakla...
Kniha se dobře četla o tom žádná, děj byl velice zajímavý takže jsem ji rychle přelouskal, ale co ten konec :( ten mě hrozně zklamal.
Tak za mne palce nahoru, další úžasná kniha po Houbařce. Přečteno jedním dechem.
Zpočátku se mi kniha líbila, ale pak to šlo dolů a konec byl divný. Psychika Elišky dosáhla takového bodu, že se rozhodla jít ve šlépějích své matky. Jak její rozhodnutí nakonec dopadlo, se čtenář nedozví. Co se mi na knize nelíbilo, jak se jedna kapitola zabývala pravdivými případy zabití dětí vlastními matkami. Padala tam pro mne zcela známá jména, jak jich byly plné noviny a televize. Tak nevím, byla takhle kniha sepsána podle skutečné události nebo nebyla?
Zkusila jsem audio a musela jsem koncentrovanou depresi vyškubnout z uší po první - skvěle načtené - kapitole, abych si nezkazila dojem z knihy, na kterou jsem se po Houbaře moc těšila.
Polovina četby byla na plný počet.
Poselství, které se hodně povedlo je, že v jakékoli minulosti lze utonout natož v takto temné. Je nad lidské síly v nevztazích a zmatených citech neztratit budoucnost. Mezi řádky vysvítá bolestný nedostatek odborné pomoci a nástrahy pomoci laické.
Eliška sama je dokonale vykreslená a lze se snadno vžít do jejího vnímání a zároveň si zachovat nadhled.
Je tu spousta kritických pohledů na ústřední postavu - nejkrajnější nabízí "průplesk". No nevím. Kdo se vcítí do tragického zážitku devítileté dívenky a dospívání s chladnou bohatou tetou . . .
Mnohými motivy v druhé polovině však trochu autorka tříští pozornost. Detaily vraždících matek byly až zbytečné.
Snad varování před bažinou internetu? Stejně tak lehká detektivní linka škodí celkovému vyznění a vůbec nic si od ní neslibujte. Je pouhou ilustrací Eliščina tápání a zmatku v její hlavě i ❤️
Kritizovaný závěr je bohužel asi realisticky pravdivý a Viktorii Hanišové se povedl.
Nečetlo se to špatně a první polovina knihy mě hodně bavila ,ale čekal jsem trochu jiný vývoj příběhu a konec byl asi nejslabším místem knihy.
Celkově jsem rád ,že jsem knihu četl a věřím ,že další kniha autorky bude alespoň o trochu lepší.
Příběh je velmi dobře podán. Dobře se kniha četla. Škoda, že nebyl žádný konec ......
Za mě úžasná, silná kniha. Dávala mi perfektni smysl, včetně konce! Je v ní něco z "filozofie" rodinných konstelací, "prokletí" rodiny nelze utéct, pouze nejhlubším požitkem až na dřeň je snad možné nějakým způsobem vnitřně odpustit a jít dál... snad... těžké téma, čtivě podané, ale o detektivku nejde. Těším se na další knihy.
První polovina byla velmi čtivá, dalo by se říct i svým způsobem napínavá a vás čím dál tím víc zajímalo, jak to všechno vlastně bylo.
Bohužel ve druhé polovině, nebo spíše poslední třetině se z Elišky stala tak nesympatická osoba, že jsem měla co dělat, abych se k příběhu vždy vrátila a neodbíhala od něj k jiným, rozečteným knihám. Chápu, proč se z ní stalo to, co se stalo. Dává to v podstatě smysl. Ale když vás neskutečně irituje hlavní postava, okolo které se vše točí tak je opravdu těžké udržet při čtení pozornost, být stále ve střehu a uvnitř dění a zároveň si to užít.
Úplný závěr, který nutí čtenáře se zamyslet velmi oceňuji.
IG: @hanybooks
Hodnotím vcelku spokojeně, jen ta poslední část knihy už pro mě byla moc. Moc nepříjemná, moc nesympatická, moc ujetá. Stejně jako hlavní hrdinka.
Z knížky jsem lehce v rozpacích. Autor výborně zpracovala velmi těžké téma a servíruje čtenářům čtivou bombu a celý příběh budete jako na trní, jak to vlastně skončí. přesto všechno mě ale příběh nezasáhl tolik, jak jsem čekala a nedokázala jsem se s hlavní postavou nějak sžít.
Knížka ale určitě stojí za přečtení a myslím, že s k ní ještě někdy v budoucnu vrátím :)
Velmi zajímavá, ale i děsivá kniha. Moc se mi líbil autorčin styl psaní, ale z hlavní hrdinky i celého tématu jsem měla husí kůži. Nicméně ten konec? Chci se dozvědět odpovědi na hromadu otázek, které mám!
Zvláštní kniha a zvláštní knihy ty já mám moc ráda. Eliška v příběhu pátrá po příčině vraždy a sebevraždy své matky, až se jí nakonec pomyslnou Pandořinu skříňku podaří otevřít. Geny jsou zkrátka geny s tím nikdo nic nenadělá. Uměla bych si představit u této knihy totální závěr. Ta malá naděje na konci, byla spíš na škodu. Audioknihu čte paní Marie Štípková. Knihu načetla naprosto fantasticky a hodně mi umocnila zážitek z prožitého příběhu.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Dala jsem autorce druhou šanci a bohužel myslím, že poslední. Nějak mě nebaví ty její neuzavřené konce. Nebo aspoň za mě. Knihy se čtou dobře a rychle,ale tak nějak ve mě nic nezanechají.