Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409391/bmid_rekonstrukce-C7R-409391.png
4
1704
1704
Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Je to dobré téma, o kterém se musí přemýšlet. Jenže v této knize se zdá vše jaksi nedořešené. Pořád mě to celkem bavilo, ale naštval mě ten konec. Vůbec žádné vysvětlení, hlavní hrdinka jako kdyby se úplně pomátla. Snad se to má brát tak, že zdědila určité vlohy po svojí matce? Eliška se mi docela zprotivila tím, jak údajně s malým dítětem měla přemíru volného času na lelkování. Dokonce se tak nudila, že začala vařit složitá luxusní jídla. Údajně sama spisovatelka má tři děti, takže tohle nechápu. Celkově trochu zklamání hlavně proto, že se vůbec nedozvíme konkrétní důvod, proč ten hrůzný čin její matka spáchala, ač se o tom celou dobu v knize polemizuje.
Knizka je pro me zklamanim. Ze zacatku jsem si rikala, ze se jedna o zajimave tema a napad, ale od pulky knihy me zacala hlavni hrdinka tak neuveritelne stvat a nudit, ze jsem mela, co delat, abych knihu neodlozila. Eliska byla na zacatku zajimava, od pulky se z ni stavala "drama queen", pubertacka...a ten konec? Asi me nejdriv pro me rychle zakonceni nastvalo, ale kdyz jsem se zamyslela po docteni, tak jsem vlastne za ukonceni byla rada, jinak bych musela Elisku sama uskrtit.
Kniha Rekonstrukce je pro mne zklamáním. Souhlasím s komentem Julinky. Eliška se doslova babrá ve své minulosti v touze zjistit, proč její matka zabila sebe a jejího mladšího brášku. Z počátku celkem příjemná Eliška se mění v pěknou kozu, která se utápí v sebelítosti. V knize se vůbec nedozvíte, proč se stalo, co se stalo. Asi to nevěděla ani sama autorka. A jak píše Julinka níže, děti? Jsou uřvané nebo zcela tiché a matky mají spoooustu času samy na sebe.
Shrnutí: náznaky, hysterie, nerealita, sebelítost. Kniha - slabý průměr.
Hodně dobře propracované psychologické rodinné drama.
Opravdu těžké smutné téma, pro matky čtenářky, ale na to jsem u Hanišové zvyklá...
Zbodla jsem celou knihu za jeden zátah, byla to jízda.
A ten konec? No, každý si ho musí pobrat po svém....
Opravdu si myslím, ze je to jedna z malá českých top autorů!
Téma bylo moc zajímavé a kniha mě po většinu doby opravdu bavila. Začátek perfektní. Konec mě zklamal, byl v tak šíleném logickém rozporu vůči zbytku příběhu, že se nad to nedokážu povznést a knihu náležitě ocenit. Autorka toho v ději hodně nedotáhla, určitě úmyslně, ale já jsem se těšila na rozuzlení. Jakékoliv.
Je fakt, že kniha je o malinko slabší než Houbařka, ale přesto mě zaujala a líbila se mi, Hanišová je skvělá spisovatelka.
(SPOILER) Hltala jsem příběh, abych se dozvěděla rozuzlení, to ale nepřišlo. A když jsem se pak zamýšlela zpětně nad dějem, přišlo zklamání podruhé. Většina postav je velmi prvoplánová - teta, která je superpošuk a jen celý den kouká na fotku, stroprocentně altruistická superkrásná Romana, stoprocentní blázen otec, pracovnice OSPODu, která je zase stoprocentní anděl..Kniha také obsahuje velmi mnoho klišé, za všechny jen např. popis mateřských skupin, kde jsou všechny údajně matky napojené na svoje děti a přesně ví, co znamená jejich pláč - autorka asi nemá děti. To se dá ostatně soudit i z toho, že všechny děti v knize jsou buď extrémně uplakané, nebo nepláčou vůbec. A pozor, když nemáte zrovna to mega uplakané dítě, tak to v knize logicky znamená, že jako matka máte najednou přes den hodiny volného času a největší starost, jak se neunudit (prostě jeden facepalm za druhým). A tak se Eliška začne učit vařit, a jde to jak z amerického filmu, najednou je z ní, překvapivě, skvělá kuchařka servírující svému manželovi vybrané delikatesy. Ale největší slabina celé knihy je samotné vyšetřování mordu. Eliška celou dobu buduje jakousi síť vztahů, pavučinu o rozloze stěny, ke které potřebuje i složitý výpočetní program, aby všechna ta data mohla zanalyzovat, ale o jaká data proboha jde? Potkala se celkem asi se třema osobama, zbytek ani nenašla (doktorka, reportéři, lidé z fotek), a od těch, co našla, se vlastně nedozvěděla vůbec nic a rodina věděla taktéž kulové. Na druhou stranu, to jak Eliška prohlédla pár fotek z oslavy, přičemž z nich zjistila, kde se mimo objektiv v určitou chvíli musel nacházet tajemný chlapík, to bylo vskutku geniální. Když to shrnu, kdyby všechny popsané skutečnosti v knize vedly v nějaké smysluplné rozuzlení, bylo by to dobré, ale takhle to byla vlastně jen slátanina více či méně zbytečných informací.
Měla jsem to "štěstí" že jsem Houbařku četla už dost dávno, takže nemám až takové srovnání s další knihou této autorky (i když vím jistě, že Houbařka se mi líbila více, než Rekonstrukce). Musím říct, že Hanišovou čtu moc ráda kvůli tématům, které si pro své knihy vybírá a hlavním hrdinkám, které do příběhu zasazuje. Popisuje nelehké životní situace, v této knize sebevraždu matky a vraždu bratra hlavní postavy a i když se stránky nečtou jednoduše, musím ocenit, že přede mnou otevírá témata, která jsem nezažila a snad nikdy nezažiju. O celkovém vyznění celého příběhu budu přemýšlet ještě dlouho. Čtyři hvězdy dávám kvůli pár místům, které se mi do knihy vyloženě nehodily.
hmm kníka nutí k zamýšlení nad nefunkčností vztahů v rodinách a kam až to může dospět v tom nejhorším slova smýslu ... ELIŠKA život rozhodně neměla moc jednoduchý ... a vůbec dějová linka býla ponuře tíživá ... s tím že v široké rodině býlo dlouhodobě shnilé jablko a nikdo s ním nijak nepracoval .. ale to u jsem zase u nefukčnosti rodiný jako takové ...
ponuré,smutné bohužel se takové věci dějí ...
První část knihy se mi dost líbila, četla se rychle jak jsem u Hanišové zvyklá, ale postupně to přestávalo být zajímavé. Přestávala jsem mít Elišku ráda, a dočetla jsem s rozporuplnými pocity.
Nebylo to špatné, to ne, ale jsem trošku zklamaná. Asi jsem očekávala jiný konec :-(
Eliška mi byla krajně nesympatická. Chápu a toleruju, že spousta lidí má psychické problémy, ale tady snad nebyla postava, která by je neměla :) Postupem čtení jsem si říkala, ta holka je snad magor, a na konci si říkám "aha..." :-D Ale četlo se mi to dobře (až teda na pasáže o mrtvých dětech). Pocity mám ale nějaké rozporuplné..
Autorka má styl, který mi sedí. Velmi dobře se čte. Téma velmi těžké, smutné až traumatizující. Přesto kniha stojí za přečtení.
Téma silné až drásající, už samo o sobě musí zapůsobit.
Začátek úderný, děsivý. Ale potom přejde autorka do popisného vyprávění, na mě je toho povídání, informací, odboček a nedotažených postav až moc. Škoda…
Závěr mě – na rozdíl od mnohých – nezklamal, naopak, řekla bych, že to je vyústění, ke kterému celý děj směřoval, bublá to celou dobu pod povrchem. Že dědičné zatížení a výchova bez citového zázemí člověka vždycky poznamená. Nakonec všechna mateřství v knize vyznívají jako zátěž, trauma, ne jako radost a obohacení.
(Houbařka s komorním a sevřeným příběhem ale u mě jednoznačně vede.)
Divnokniha chytré horákyně - líbila se mi i nelíbila zároveň. Už ze začátku jsem měla neurčitě určitý pocit, že o detektivní pátrání Elišky tu nejde, i když se kolem něj čtenář motá v podstatě celou knihu. Jenže celá ta pátrací posedlost - co se stalo a proč se to stalo - je jen kulisa pro rozvinutí temných vod nefunkčních rodinných vztahů. Absence pozornosti od matky svému dítěti se prolíná v časových smyčkách, ze kterých se nejde vymanit... Citová vyprahlost Elišky v podstatě v jakýchkoli vztazích - je to následek toho, co se stalo? Nebo je to něco, co se předává i podprahově - tedy i kdyby Kateřina neudělala to, co udělala, nedopadla by Eliška, kterou by vychovávala matka bez emocí, nakonec stejně?
Rozhodně to není knížka, která čtenáře nechá chladným. Naopak - dokáže vzbudit tolik emocí - stačí si jen projít komentáře... Autorka rozhodně psát umí, těším se na její další knihy.
Kdybych mohla dát 10 hvězdiček, udělám to :-) Román přesně podle mého gusta - krásné vyprávění s příchutí detektivky. Už aby byl další román od paní Hanišové na světě :-)
Začít číst dřív a ne až na večer, přečetla bych ji opravdu "jedním dechem". Tak jsem ji musela odložit a dočíst ráno. Ale je to skvěle napsané a nedá se odejít! Rozhodně si půjčím další knihy této spisovatelky. Konec je sice zvláštní a neurčitý, ale i tak doporučuji!!!!
Autorka umí, její postavy mě zajímají, ale tohle mělo ještě chvíli zrát. Několik pasáží vyzní tak nějak do ztracena, ale tím nemyslím hlavní linku, u které to má opodstatnění. Těžké téma.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Tuhle knížku jsem si koupila s velkým očekáváním, ale takové zklamání jsem nečekala. Hlavní postava mi byla nesympatická, nedokázala jsem pochopit to neustálé hnípání se v něčem, co stejně nikam nevede a ve výsledku s přihlédnutím ke konci knihy ani nevedlo. I mě zasáhla podobná tragédie, ovšem rýpat se takto v tom, co bylo a jak bylo, je pro mě nepředstavitelné. Litovat se navzdory tomu, k jaké budoucnosti i přes svůj osud Eliška došla (finanční situace, kariéra, nová rodina), je mi protivné.
Nemluvě o tom, že mi některé pasáže přišly příliš přes čáru...