Rekonstrukce přehled
Viktorie Hanišová
Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rekonstrukce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (424)
(SPOILER) Knihu jsem objevila v antikvariátu a vůbec jsem netušila, o čem je. Hned od první stránky mi bylo jasné, že to bude zajímavé čtení. Velice smutné a silně depresivní. Chvílema, při popisu vražd dětí vlastními matkami, se mi až chtělo tyto pasáže přeskakovat. Celou dobu jsem čekala rozuzlení, ale v duchu jsem si říkala, že vlastně není možné vymyslet uspokojivý závěr, protože většina teorií, proč matka Elišky udělala, co udělala, byla v knize nastíněna. Neuměla jsem si představit, co navíc by autorka vymyslela, aby to celé zaklaplo. Hlavní hrdinky mi bylo líto, protože ač to roky vypadalo, že bude moci žít normálním životem, rodinná zátěž ji přece jen dohnala. Pro sebe jsem si to uzavřela tím, že se zabít nedokázala, v hodně pomotané hlavě si nějak ještě srovnala, že pokud se nezbaví minulosti, špatně to dopadne a tak zničila vše, co jí minulost připomínalo a nechala si pouze fotku, na které se matka dívá na ni. Možná v sobě našla smíření a pochopení, proč matka udělala ten hrůzný čin a to jí částečně osvobodilo. Toť můj závěr :)
Hanišová má zvláštní styl psaní. Kniha vás doslova vcucne, píše svižně, čtivě. Mám její knížky moc ráda. Tato mě zasáhla hodně, Eliška byla v jednu chvíli doslova otrok svého pátrání a ten otevřený konec v knížce? Nemyslím si, že by se chystal další díl, spíš mi přijde, že tam byla rodová zátěž a Eliška to udělala....
Související novinky (2)
50 nejčtenějších knih minulého roku (2019)
27.02.2020
Knižní novinky (18. týden)
28.04.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rekonstrukce v seznamech
v Právě čtených | 19x |
v Přečtených | 2 368x |
ve Čtenářské výzvě | 505x |
v Doporučených | 53x |
v Knihotéce | 397x |
v Chystám se číst | 560x |
v Chci si koupit | 106x |
v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
(SPOILER) Chvílemi to bylo na 5*, chvílemi na 3*. Nadupaný začátek se postupně měnil ve zdlouhavé pátrání, které vlastně nevedlo nikam a nedozvěděli jsme se o moc víc, než jsme věděli od začátku. Autorka rozhodila několik zajímavých odboček v ději, které nakonec nikam nevedly. Byla jsem zvědavá, kdo nosil na hrob květiny, kdo byl tajemný muž na fotografii a nějaký opravdový důvod, proč by Eliščin otec dceru navždy opustil. Hodně jsem si slibovala právě od jejího setkání s otcem, které jsem ale nakonec ani nepochopila. Škoda, že si kniha neudržela tempo.