Roztomilá travička
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359597/bmid_roztomila-travicka-zVR-359597.jpg
4
513
513
Drobná starenka, vdova po plukovníkovi Ravaskovi, zalieva v krásny slnečný deň záhon sirôtok. Lenže stará dáma je nepokojná. V deň, keď si chodí vyzdvihnúť dôchodok, máva mesiac čo mesiac nepríjemnú návštevu – o veľkú časť peňazí ju prichádza obrať jej synovec so svojimi kumpánmi z Helsínk. Mladí búrliváci sa potom saunujú a opíjajú, bohapusto vystrájajú. Deň dôchodku sa pre starenku stal nočnou morou, a keď zistí, že jej nevie pomôcť ani polícia, rázne vezme osud do vlastných rúk.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
Suloinen myrkynkeittäjä, 1988
více info...
Přidat komentář
Paní plukovníková působí na první pohled tak zesláble, že by neporazila ani vázičku s kytičkami. Osud má ale pro ni jistou slabost a ona sama má jistou vnitřní sílu. No a ti tři kumpáni, kteří usilují o její život měli beranice z osloviny a podle toho to dopadlo. Černý a docela absurdní humor, takže dobrý.
Stará dáma vaří jed byl první Paasilinna, kterého jsem přečetla před lety po kterýchsi vánocích. Dárek. Neurazilo, nenadchlo :)). Nepamatovala jsem si nic.
Nedávno přečtený Les oběšených lišek, který mě bavil moc, mě přiměl se k dávné četbě vrátit; možná mi to tehdy z nějakého důvodu jen nesedlo, říkala jsem si.
To, co chtěl Paasilinna zohlednit, udělal s důslednou jednoznačností. Všechna čest.
Jenže ouha! Na rozdíl od Lesa oběšených lišek mi vedle toho tentokrát nabídl místo provokativně černého humoru kořeněného sarkasmem jen cynismus.
A místo nečernobílých figur, které do příběhu vnášely - jaksi spíš mimoděk - i laskavost, tady ve mně hlavní postavy budily jen ošklivost.
A to včetně paní plukovníkové Ravaskové.
Četlo (poslouchalo, vzdor profesionalitě podání Mileny Steinmasslové a Jana Zadražila) se mi to hrozně špatně a nelíbilo se mi to. Zjevně mi tady ze sousloví 'černý humor' jedno ze slov vymizelo.
A asi mi - zejména ta první část - připadala mnohem míň absurdní, než bych si přála.
Absurdný a miestami vtipný príbeh, ktorý má tie hlavné posolstvá ukryté medzi riadkami.
Tri odludštené mužské postavy sú až príliš surové k svojej nevinnej obeti starej dáme Linnee Ravaskovej. Otázkou je, či je naozaj až taká bezmocná a nevinná :-) ?
Práve tieto absurdné kontrasty poukazujú na čoraz viac sa prehlbujúcu absenciu úcty mladých k starším naviac podceňujúc ich životné skúsenosti a rady.
Nerešpektujúc toto dôležité pravidlo si každý varí svoj jed, ktorým sa skôr neskôr otrávi...
Milujem knihy ako je táto s dômyselne ukrytými posolstvami, hoci nie vždy každému sadnú.
Co se stane, když se křehká stará dáma naštve (nechci použít drsnější výraz)? Ukáže třem kumpánům zač je toho loket. Celou dobu jsem paní plukovníkové Linee držela palce a zároveň se o ni bála. Myslím, že by se zfilmování měli chopit bratři Coenové nebo Quentin Tarantino. Je to přesně v duchu jejich filmů.
Výborná věc, černohumorná, svižná, ve výsledku optimistická nejvíc - doporučuji všemi deseti. Ovšem, můj prožitek z příběhu skutečné dámy, v kostýmku a kloboučku, byl určitě ovlivněn vzpomínkou na takovou roztomilou osobu, kterou jsem znala, vdovu po panu řediteli Tabákové režie, dejž jí Bože nebe. Pokud žádnou neznáte, mohlo by se vám možná zdát, že autor přehání - bohatá vdova po primášovi dělnické partaje, to není ono!
Fakt.
Chci dodat, že máte-li možnost sehnat si rozhlasové zpracování s Jiřím Lábusem, určitě to udělejte.
Bavila mě myšlenka nihy i její děj, o něco méně jsem si užívala styl, jakým to bylo napsané. četla jsem to dlouho, musela se do toho nutit, ale docela to za to stálo.
(SPOILER)
Z knihy plyne ponaučení, že zahrávat si se stařenkama se nemusí vyplatiti, zvlášť když se jedná o vdovu po plukovníkovi.
Knížka je plná humoru černého jak ruského vojáka po setkání s finským Molotovým koktejlem, hodně se tam pije, souloží, berou s drogy a experimentuje s jedy. Zabíjí se zvířata, kradou auta a lodě a taky se dozvíme, co se stane s úhořem když chytí AIDS. Takové absurdní úvahy, zvlášť když Vám je do uší nevzrušeně předčítá Milena Steinmasslová, to já můžu. A sám sobě se divím, že jsem Paasilinnu neobjevil dřív.
Skvělý humor, který mi sedl. Velice osvěžujíci, i když se jedná o závažné téma celého světa. Též jsem vyslechla skvělou audioknihu, která jen podtrhla komičnost černého humoru.
Knihu jsem si jako vždy velice užil, protože mi neuvěřitelně vyhovuje autorův jemný styl psaní. Navíc se jedná o lehký a volně plynoucí příběh staré dámy, které se na stará kolena převrátí život vzhůru nohama.
Hlavní postava představuje klasický autorův archetyp staršího člověka (většinou muže, ale v tomto případě se jedná o ženu), který žije prázdný život nebo kompletně ztratil životní jiskru. Nicméně osud či nějaká nečekaná událost ho donutí radikálně změnit svůj zaběhnutý život a znovu jej uchopit do svých rukou.
V každém případě v této knize autor dokonale popsal myšlení psychopatů. Trojice mladých zlodějů/vrahů projevuje všechny známky této diagnózy, tj. nulová empatie, projevování lítosti pouze vůči sobě samému a samozřejmě žádná sebereflexe. Komicky působí například scéna, kdy synovec bere své staré tetě důchod a zároveň se rozčiluje, jak je společnost a finský stát nelidský, protože vyplácí starým lidem tak nízké důchody. Trojlístek vrahů jsou opilci a životní ztroskotanci. Pokud si to čtenář uvědomí, nepřijde mu série zdánlivě neuvěřitelných náhod tak nerealistická, jak by se mohlo zdát.
Prozatím řadím tento román na druhou příčku svého žebříčku, hned po Synovi boha hromovládce a před Autobus sebevrahů. Vřele doporučuji, ale myslím, že si knihu užijete nejvíce, pokud autora již trochu znáte.
Posloucháno jako audiokniha rodinou včetně babi přes 85.r. a všichni jsme se moc pobavili, ale není to humor pro každého !!! Opatrně pro někoho, kdo neměl s ARto Paasillinou ještě žádné zkušenosti ... Nám autor sedí a rozšiřujeme pro něj místo v knihovně. Doporučuji pro nadšence černého humoru.
[audiokniha]
Čistokrevný černý absurdní humor, zejména v dokonalém podání Mileny Steinmasslové a Jana Zadražila.
Roztomilá záležitost, co mi skvěle zapadla do dovolenkových veder.
Pestré, vtipné, nehloupé osvěžení. Knihy ze šuplíku 'humor' se mi zavděčí dost zřídka, ale toto mi výjimečně sedlo.
Závěrečná "dáma v pekle" trochu rozkolísala pátou ⭐, ale v rámci celkové absurdity asi ok. Ovšem dalo mi to pochopit výhrady některých a nízké hodnocení. Kdo ví, jak bych vše vnímala v kulisách šustění papírové knihy?
5/4
Možná za to může zařazení mezi humoristické romány, ale celá první polovina byla zklamáním nejen v tomto ohledu. Poté, co "dáma" vyzkouší jed na kdekom, mi už aspoň přišlo, že chápu, po kom její synovec je.
Zlom a sranda nastává v kapitole o krádeži lodí a pak už je to sice absurdní, ale směšné. Do té doby to spíš vypadá, že má autor nějaký dost vážný problém s... Ano, s čím vlastně? Nebo spíš s čím ten problém nemá?
Poslouchala jsem audio, načtené je to velmi kvalitně, kdybych četla knihu, tak s ní prásknu někde kolem třetí kapitoly.
Prvních zhruba 50 stran bylo otřesných a já to chtěla ne odložit, ale rovnou hodit do kamen. TOHLE že je humoristická kniha? Tak to máme s autorem asi odlišný pohled na slovo "humor". Kromě toho si myslím, že ve Skandinávii musejí mít fakt problém se zvířaty, protože je umění na ani ne dvou stech stranách popsat brutální zamordování selátka, kočky a ovčáka, a to tak, že se uřeže hlava, upižlá ocas a omlátí o zeď do zdechnutí. V tomto je autor nemístná píča, co měl fakt seriózní problém a měl se jít léčit. Suma sumárum - už nikdy více.
Starší dáma, která žije v domečku a nemůže se zbavit příživníků, mimo jiné je jeden její synovec. I když se odstěhuje do města, nemá klid. Ty situace, jak se jich chce zbavit nebo oni jí, jsou komické. Já jsem bojovala i za ní a držela palce, i když to bylo proti zákonu, protože policie nebyla schopná jí pomoci. Kniha mi při čtení vykouzlila úsměv na tváři.
.
Jedna velice ctihodná stará dáma, trojice líných, neschopných a vychytralých pobudů a několik vražedných pokusů a máme základ příběhu. Kniha plná černého humoru a absurdních situací.
Spokojeny, ale asi ne nadseny. Nebyl to uplne pekny humoristicky roman, na to byla trojka vylupku moc hnusna. Bylo to prijemne, ale trochu smutne. Zkusim dalsi roman :-)
'' Dáma je dámou i v pekle ''
Sice jsem to poslouchala, i když je to spíše krimi, ale musela jsem se hodně nasmát. Spisovatel poukazuje na násilnické mladé smrady , jak se chovají ke starším. Děje se to prakticky po celém světě, ale podává to spíše humornou cestou.
Fínskeho autora Paasilinna som si zadovážila už pred rokmi a som rada, že som mala tú možnosť, keďže už nič nové nenapíše (1942-2018). Ale na druhé čítanie to už nevidím, knižku som už posunula ďalej, pretože tento štýl písania ma občas viac rozčuľuje, ako rozosmieva. Humor, miestami absurdne čierny a suchý ako staré kosti, je vlastne tragikomický a téma stále aktuálna; vydržiavanie mladšieho člena rodiny z dôchodku vs. právo na vlastný život. Vdova po plukovníkovi takto pomáha finančne svojmu synovcovi, no ten nevďačný parchant chce stále viac a viac. Predala luxusný byt, aby mu pred rokmi pomohla z dlhov, veď sú rodina a teraz živorí v starom domčeku, no on si myslí, že mu dáva primálo peňazí (čo je jej celý dôchodok). A teraz sa mladý rozhodne, že ju dotlačí k prepísaniu majetku. Terorizuje ju aj so svojimi dvoma podarenými kumpánmi... táto časť je obzvlášť drsná, chúďa mačka (to je znakom severskej literatúry, že vždy si to odnesie nejaké zviera?). A ja som len s obavami čakala, ako a kedy by sa im babča vzoprie. Vlastne celá kniha ostáva v akejsi rovine čakania, nie je tu jedna veľká akcia typu a teraz vám ukážem, vy hnidy, je to len sled menších epizód, ktoré na seba pekne nadväzujú. A keďže pani plukovníková je dámou aj v pekle, necháva to na Božích mlynoch, ktorým vo vhodnej chvíli aj trochu pomôže kvapkou jedu. (Ako yštudovaná chemička je skvelá, hlavne keď ten ekrazit skúša na svojom súčasnom milencovi.) Vlastne ani neviem, či som občas nechcela, aby tí traja zadubenci starú pani konečne odpratali. Autor svoje postavy opisuje s takým odstupom, že si ich nechcete ani obľúbiť (ani ja som si babku nezamilovala, len som s ňou súcitila), zároveň vám ukáže všetky pohľady postáv, takže ich pohnútky dávajú zmysel. Ale scéna s ruskou loďou a jej kapitánom bola aj tak tou opitou čerešničkou na záver. Odporúčam nielen priaznivcom Storočného starčeka, či Svéráz národního rybolovu, ale aj milovníkom krimi.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Do humoru bych toto dilko nezařadila. Spíše je to smutné. Bylo by hezké se ke vsem zlotřilcům zachovat jako paní plukovníkova... Ovšem, žijeme ve společnosti, kde na právo a pořádek dohlíží k tomu zvolený orgán. Nebo nedohlíží ? To ať si každý posoudí sám. Rozhodně nám nepřísluší přebírat roli vykonavatele rozsudků. Tak to prostě je. Tento příběh je krásná pohádka pro dospělé, která nemá šanci uskutečnit se doopravdy.