Roztomilá travička

19.10.2019

Humor ani náhodou, recenzista to asi ani neviděl, anebo o humoru nemá ponětí, příběh, kdy jde o život dobračce nemůže být komický, ani když si to nenechá líbit a kuje odvetu na obranu.
Rádoby odklon dramatu k humoru byl možná jedině ten " pekelný konec", který vyzněl falešně a ulítle.
Představy nespouštět.
Audiokniha.

16.09.2019

Vdova plukovníkova je síce stará distingvovaná pani, ale v podstate je to submisívna puťka terorizovaná svojím nepodareným synovcom, z ktorej sa stane vrahyňa aj travička! ARTO tu opäť balansuje s čitateľovými sympatiami, či mať hlavnú hrdinku rád alebo ju odsúdiť a nenávidieť ako vlastne väčšinu postáv z jeho kratučkých románov. Ako v živote, tak ani v autorových dielach nie je nik 100%-ný klaďas, v tomto diele napríklad niekto hrdúsi kačičky a niekto ľudí...

Celkovo zveromilom bude toto dielo rvať srdce, no kto má rád “Svéráz národního lovu” + “....rybolovu” a podobné rusko-fínske úlety plné vodky a absurdít, tak je PAASILINNA jeho človek. Ja sa radím k jeho priaznivcom, preto mi JONASSON so svojím 100ročným Alanom a analfabetkou Nombeko celkom zahral do nôty a určite je dôstojným pokračovateľom tohto fínskeho satiricko-naivného štýlu.

Samotný dej je schématický a pomerne predvídateľný, ale irónia celý príbeh krásne nadnáša a dokresľuje autorovým vlastným koloritom. Záver s ruskou mínolovkou bol trochu podivný, no EPILÓG z pekla bol až prekvapivo trápny a úplne zbytočný. Za ten znižujem 1* a aj keď mám ARTA v obľube, má pár lepších diel. Toto si vyslúžilo staromilských 71%

ODPORÚČAM:
Ochrancom zvierat sa tejto knihe radšej oblúkom vyhnúť ako ju tu potom hejtovať.
Naopak tým, ktorí maju radi trošku tvrdší humor a ocenia dobrú satiru, tí môžu byť s týmto autorom spokojní. Musia však pristúpiť na jeho ľahko naivný až rozprávkový prístup.
Mňa osobne tento štýl oslovil najviac v novele “Les oběšených lišek” na teraz tak modernú tému úteku pred civilizáciou a v čiernohumornej roadmovie s prvkami sociálnej kritiky “Autobus sebevrahů”. Takže ak ste ešte s ARTOm neboli na rande, začnite od vyššie menovaných diel.

23.07.2019

Stará dáma = Stoletý stařík, jen trošku slabší odvar.

20.07.2019

Asi mám jiný smysl pro humor,neboť toto dílko mi vtipné nepřipadalo ani v nejmenším. Možná jen špatně snáším krutost jedinců vůči starým lidem a zvířatům.

08.07.2019

První setkání s autorem. Slyšeno jako audio.
Černý humor mám ráda a tady z příběhu navíc dýchala krásně idilická atmosféra, díky níž byl příběh mnohem vtipnější, tedy na úkor hlavní hrdinky :).
Babička (vdova po plukovníkovi, vystudovaná chemička), žijící s kočkou v domku na vesnici chodí po zahradě, slunce svítí, v dálce je slyšet zvuk provozu na železnici, hmyz bzučí, stromy šumí... a k chaloupce se blíží trojice výtržníků v kradeném autě, aby babču pozlobili, sebrali jí důchod a ve vsi tropili výtržnosti.
Malebný popis nahaté trojice loudající se po trávě a jednoho z nich, zvracejícího na cestičku, mě k příběhu bůhvíproč přikoval. Všudypřítomná kočka vše poplašeně pozorovala a babička se za noc x krát probudila, protože jednak měla strach a pak také v sobě dusila hromadu vzteku.

Takže přes všechno, co paní udělala, se jí vůbec nedivím. A na konec si přijďte sami :).

17.05.2019

Knihu jsem si přečetla na doporučení a celou dobu jsem moc nechápala, proč ji vlastně čtu. Vlastně na začátku proto, že jsem byla zvědavá, co z toho vyleze, uprostřed tak nějak ze setrvačnosti a že stránky rychle ubíhaly a na konci proto, že jsem samozřejmě chtěla vědět , jak proběhne “bez přičinění Linney” třetí vražda. Konec byl už ale hodně “přitažený za vlasy” , epilog to trochu napravil.

18.03.2019

Tak za mě srovnání se Stoletým staříkem krapet pokulhává, neboť Dáma mi až zase tak třeskutě vtipná nepřišla. Ano, humor tam bezesporu je, ale že bych se zajíkal smíchem tak, jak se mi to u Staříka stávalo, to rozhodně ne. Zde se jedná spíše o takový skrytý suchý humor. Kniha zajímavá je, ale ve srovnání se Staříkem jsou to za mě jen 3*

26.02.2019

Dávám za pravdu těm, kterým Stará dáma připomíná Stoletého staříka. Podobný styl a ve výsledku vtipné odpočinkové čtení.

12.02.2019

Ideální čtené pro fanoušky Jonase Jonassona a jeho Stoletého staříka.

28.01.2019

Taková příjemná černohumorná finská jednohubka.
Stará dáma nejen vaří jed, mimo to si dokáže poradit jak se třemi mladými kriminálníky, tak třeba i s kapitánem ruského torpédoborce nebo i se samotným Luciferem! Ve volném čase krmí kačenky a veverky, testuje jed na holubech či svých přátelích a přitom nostalgicky vzpomíná na gentlemanské německé důstojníky za války. Linnea prostě nemá chybu :)

17.01.2019

Styl humoru mi připomíná Jonassona. Asi není opravdu tak daleko od finského ke švédskému.
Přesto mi to nepřipadá až tak vtipné jako Stoletý stařík.

11.01.2019

Černočerný humor jaksepatří! Sarkasmus, škodolibost, tyranie, šikana, bezohlednost, nezájem. A vražda, vražda, vražda. Paasilinna čtenáře nešetří a dává si sakramentský pozor, aby jej náhodou příliš či snad dlouho něčím nepotěšil. Ne však nepobavil. Vždyť ta bábrdle je v tom vlastně úplně nevinně. To, že si přeji něčí smrt (třeba oprávněně), neznamená, že jsem ho zabila, když ten někdo nakonec umře (jakkoli). Na to přišel už Hercule Poirot. Ono to nejspíš bude tak, že v zemi, kde se už dlouho žije v klidu, míru a v relativním bohatství, se lidé potřebují vyrovnat i se svou temnou stránkou duše. A papír přece snese všechno. Řekla bych dost dobrá psychoterapie s hodně zajímavým výsledkem. A vůbec si nemyslím, že by se to mělo líbit všem. Ono přece úplně stačí, že se to líbí Finům. Kdo jiný by nakonec lépe porozuměl Paasilinnově humoru? Jo, a mně se to líbilo taky.

05.01.2019

Hm, hm. Líbilo se mi to a bavila jsem se, ale stařenka by musela mít opravdu štěstí. Doufala jsem, že konec bude o něco méně strojený, leč stejně jako v případě autorova Syna boha hromovládce se tak nestalo.
Nicméně i přes toto zklamání se kniha četla velice dobře, místy se člověk zasměje, černý humor nechybí.

22.11.2018

Jsem milovnice dialogů; na jejich absenci (téměř stoprocentní) jsem si musela chvíli zvykat, stejně jako na autorův popisný styl, který bych nazvala "samozřejmý": se samozřejmostí, bez citového prožitku je popisováno stařenčino týrání, její přijetí tohoto stavu, následně její racionální přípravy na vraždy (a případnou sebevraždu),... A někde v polovině knížky byla ruka v rukávu, začal na mě vykukovat (v mých představách) i Aki Kaurismäki a s příchodem kapitána ruské minové lodi i "Svérázy" všech lovů a rybolovů... A epilog byl nejlepší částí knížky, hvězdičku jenom za něj!
K této knížečce mě přivedlo autorovo letošní úmrtí. Jak přesné; pokud je tam, kde končí "všichni zemřelí příslušníci odpadlických a pohanských ugrofinských národů", ať je mu tam "mezi samými gentlemany" dobře.

21.10.2018

U toho jsem se tak nasmála... Audioknihu totiž čte Jiří Lábus. A čte ji výborně.

13.10.2018

Tak tohle ne.Knížka se čte lehce,ale černý humor tu už překračuje hranice.Tedy ty moje.Příliš často tu po přechozím týrání umírají zvířata.Paní Linney mi bylo celou dobu spíš líto,bála jsem se o ni,i když mi bylo jasné,že to s ní nakonec dobře dopadne.Milý pane Paasilinno,ta zvířátka jste mohl vážně vynechat.To nebylo vtipné a charakter tří zmetků se dal vyložit i bez toho.

27.08.2018

Jak se píše v úvodu: Humoristický román o vážných věcech - můj první od tohoto autora. Neválel jsem se smíchy, spíš se lehce usmíval. Bylo to prostě takové příjemné, pohodové čtení. Doporučuji a jdu si půjčit dalšího Paasilinnu.
Uspokojivé.

24.07.2018

Černý humor mířený na zvířata (tedy pokud to lze pokládat za humor, dle mého to byla spíše jen krutost bez vtipu) je pro mě asi přece jen příliš silné kafe. Ať si umírají lidi, ale na zvířátka mi nesahejte! Jinak autor píše čtivě, lehce, plynně. Líbilo se mi, že se každá z postav dokázala obhájit sama před sebou, že je v právu, i když druhému to může připadat až imbecilní.

03.07.2018

člověk se neřehtá, ale zábavně odpočinkové to je