Roztomilá travička
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359597/bmid_roztomila-travicka-zVR-359597.jpg
4
513
513
Drobná starenka, vdova po plukovníkovi Ravaskovi, zalieva v krásny slnečný deň záhon sirôtok. Lenže stará dáma je nepokojná. V deň, keď si chodí vyzdvihnúť dôchodok, máva mesiac čo mesiac nepríjemnú návštevu – o veľkú časť peňazí ju prichádza obrať jej synovec so svojimi kumpánmi z Helsínk. Mladí búrliváci sa potom saunujú a opíjajú, bohapusto vystrájajú. Deň dôchodku sa pre starenku stal nočnou morou, a keď zistí, že jej nevie pomôcť ani polícia, rázne vezme osud do vlastných rúk.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
Suloinen myrkynkeittäjä, 1988
více info...
Přidat komentář
Vůbec jsem netušila do čeho jdu, ale název mne zaujal. Obsah byl tedy překvapením a to víc než milým. Černý humor to tedy byl parádní.
Výborně načtené, obsahem také pobavilo. "A o náhody tu není nouze." Zvlášť setkání s ruským námořníkem, co nemusí Gorbačova, potěšilo.
V humoristickém románu jsem předpokládala tak nějak více… humoru. V první polovině knihy jsem se snad ani jednou neusmála, celá ta situace mě rozčilovala: stará dáma nezvládla výchovu synovce, pročež je dotyčným spratkem a jeho obdobně defektními kamarády šikanována. Nepřipadalo mi to vtipné, akorát odporné. Moc jsem si přála, ať babce konečně bouchnou saze, aby trojce budižkničemů ukázala, jak drsní mohou být senioři, když se někdo postaví mezi ně a jejich důchod. Finský autor však vsadil na jinou kartu, charakter paní Plukovníkové nesměl být zkalen mrzkými úmysly, čtenář si tedy musí trpělivě počkat na vrtkavou činnost Božích mlýnů.
Druhá polovina už nabízí více absurdních scén, moje zatuhlé mimické svaly možná i párkrát naznačily úsměv, přesto nezbývá než přiznat, že tohle zkrátka nebyl úplně můj kotel zeleného čaje. Ještě panu Paasilinnovi dám šanci. 60-65%
Vážně jsem se pobavila. Příběh paní Linney Ravaskové, plukovníkové, vylíčený jako pouhopouhé vyprávění bez špetky emocí, s obří dávkou suchého, černočerného humoru, je opravdu vtipný. Linnee jsem po celou dobu držela palce a jen čekala, jak se jí zase rafinovaně podaří uniknout z nevděčných spárů vlastního synovce. Při veškeré přímočarosti vyprávění jsem celý příběh viděla přímo před očima - starou dámu, přisypávající do smrtící směsi další ingredience, partičku věčně opilých zoufalců, zvracející po dalším mejdánku i překvapení majitele dřevěné lodi, probudivšího se díky policii kdesi kde nikdy nebyl...
Doporučuji.
Rychlá severská oddechovka na upršené dny. Povedená partička darmožroutů je hned v úvodu vykreslena tak, že skutečně není šance s nimi sympatizovat, pokud to tedy máte v hlavě v pořádku. Příběh je místy vtipný, drží solidní tempo, až úplný konec mi tedy úplně nesedl. Ale jinak za mne vcelku povedená kniha.
Klasickou knihu bych asi nedala, ale jako audio jsem v autě vyslechla a občas se černým humorem pobavila. Je to nezvyklé, když chybí dialogy.
Po přečtení názvu a prvních stránek bylo bohužel hned jasné, o co půjde a jak to dopadne. Příběh má spád. Hned od začátku naskočí na určitou úroveň - ta se ale během celé doby už nemění. Nějaké zvraty, napětí, vyvrcholení - to se tu podle mne moc neděje. Jazyk přímočarý nekomplikovaný, občas (ale ne často) povedeně vtipný. Při porovnání se staříkem je nutné si uvědomit, že Stará dáma vznikla i více než 20 let dříve.
P.S. Zajímalo by mě, jestli se na úhoře opravdu může přenést AIDS, když tento sežere nakaženého člověka :) V roce 1988 byl AIDS přece jen ještě novinkou.
Kniha mě okamžitě zaujala svým názvem, který ovšem předčí obsah. Ano, místy jsem se zasmál, je to taková průměrná oddychovka, kterou určitě stojí za to si přečíst. Ale jenom jednou... 65 %
Ne, že bych se i tentokrát nebavil, ale přišlo mi, že si Paasilinna v tomto případě až příliš vypomáhá dějovými oslími můstky, které tu a tam vyznívají křečovitě. Jinými slovy je až moc zjevné, že s příběhem směřuje do nějakého bodu a hodlá ho tam dotlačit za každou cenu. To ale nic nemění na tom, že jeho druh humoru mi setrvale šmakuje.
SPOILER:
Chytrý, vtipný a poklidný čtení, jak omylem zprovodit ze světa bandu chuligánů a příjemně se ještě na stará kolena provdat. Doufám, že jste jim to všichni taky přáli, hlavně za tu umlácenou číču! Naštěstí pro mě, která nerada moc velký drámo, knížka vznikla dávno před vším tím krvavým thrillerovitým skandinávským běsněním. A taky to jde!
ČV (Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání): Pamatuju si, že už od malička jsem chtěla bejt důchodce, protože jsem hrozně záviděla babičce a dědovi, že nemusej ráno nikam vstávat :-)))
Název knihy pro mě není úplně lákavý, ale v knihovně mě zaujala a zdejší recenze mi pomohly s výběrem. Byla jsem příjemně překvapená, pochvalné komentáře nelhaly. Doporučuju.
Suchý humor, někdy se trochu tlačí na pilu, aby to bylo vtipné. Ale má to svoje momenty, kdy si řeknete, že to je vlastně docela zajímavý nápad. Líbí se mi, že autor drží celou dobu určitý odstup, díky čemuž vám možná hlavní hrdinka ani nebude moc sympatická, a možná, pokud ve vás převáží temná strana síly, si budete tak trochu přát, aby její protivníci nebyli takoví zabedněnci a už ji konečně oddělali.
vybornee!!
pri tejto knihe treba mat silny nadhlad (je tam vela situacii pritiahnutych za vlasy) ... skvela cierna komedia.
Padesát tisíc komických situací v příběhu vyprávěném suchopárnou formou. Finský humor? Kdysi už jsem jednu knihu od autora četl a nemohl si vybavit, proč jsem se nepustil do další. Už jsem si vzpomněl! Na to, jak je to tenounké, jsem druhou půlku už vyloženě přetrpěl. Mentorský tón mi lezl na nervy asi nejvíc. Zjednodušení na dřeň.
Moje druhé stretnutie s Artom dopadlo o trošku lepšie, ako v prípade knihy "Autobus samovrahov". Ono všetky Artove knihy budú asi na jedno kopyto a humor v nich je pomerne slaboduchý, tzn. kniha viac poteší čitateľov, ktorí si chcú oddýchnuť po náročnom dni, ako aj tých, ktorí sa nachádzajú na ľavej strane inteligenčnej krivky. Príbeh o vdove Ravaskovej je oddychovým čítaním, ktoré je síce strelené, ale nie zas príliš. Niektorí čitatelia sa sťažujú, že je to slabý odvar "Storočného starčeka, ktorý ...", ale to nie je pravda. Vdova Ravasková tu bola skôr a "Storočný starček" je vlastne bujón - čiže vývar bez vody. No a to, že v tejto útlej knižočke opäť príde nejaké zviera o život (vlastne je ich viac), tak to je už takým fínskym literárnym poznávacím znakom.
Vtipné mi to nepřišlo, spíš absurdní. Čekala jsem více a byla jsem zklamaná. Víc k tomu nemám co dodat.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Na úplné začátku knížky jsem si říkala, že nevím jestli chci číst knihu o stařence, kterou trápí 3 darebáci, kteří mají pocit, že na vše mají nárok a hlavně ten nárok mají zadarmo. A ona se vůbec nebrání a vše přijímá s naprostou odevzdaností, ale... pak jsem se začala bavit :-) Styl psaní a vyprávění příběhu mi v jeho občasné absurdnosti připomíná knihy Jonase Jonassona - Stoletý stařík... Prostě oddychovka jak má být. Rozhodně zde nehledejte prvoplánovitý humor, ten vychází spíše ze situací ve kterých se hrdinové ocitnou a jakým stylem se je snaží řešit. A paní Linnea Ravasková mi přirostla k srdci ... musím si zapamatovat, že pravá dáma je dámou i v pekle! :-)