Rozvrat: Jak se národy vyrovnávají s krizemi
Jared Diamond
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431186/bmid_rozvrat-3tF-431186.png
4
46
46
Většina z nás projde alespoň jednou za život osobní krizí. Klíčové pro zvládnutí krize, která může vzniknout z vnějších i vnitřích tlaků, je analýza problému a přijetí selektivních změn. Národy, podobně jako lidé, procházejí krizemi. Existují mezi řešením krizí jednotlivců a států paralely? Mohou poznatky terapeutů pomoci při řešení národních krizí? Právě těmito otázkami se v knize Jared Diamond zabývá – kromě USA porovnává dalších šest zemí, které se v moderní historii vyrovnaly s otřesy: houževnatý odpor Finů ve válkách se Sovětským svazem, náhlý obrat Japonska od izolace k pozápadnění, Pinochetovo běsnění v Chile, puč v Indonésii, německé poválečné zázraky… Bere si pod lupu zlomové okamžiky jejich historie, sleduje, jak se jednotlivé země se svými výzvami popraly, a zjišťuje, co jim v překonávání krizí pomáhalo či bránilo. Nezůstává však jen v minulosti, diagnostikuje také palčivé problémy dnešního světa a zkoumá, zda faktory, které ovlivnily vyústění minulých krizí, mohou přispět k řešení těch dnešních. Diamond čerpá z hlubokého poznání obyvatel, dějin a kultury zkoumaných zemí založeného na bohatých osobních zkušenostech i schopnosti dorozumět se šesti jazyky.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2020 , Jan MelvilOriginální název:
Upheaval: Turning Points for Nations in Crisis, 2019
více info...
Přidat komentář
Nesmierne aktuálna kniha. Najmä v dobe keď mopslíci štekajú uvedomujúc si, že si to môžu dovoliť lebo ich pán drží na vôdzke. Sebareflexia je to čo aktuálne potrebujeme. Prípad Fínska je tejto dobe doslova učebnicový. Pri čítaní tejto knihy mi napadla aj iná kniha od Nassima Taleba "Nasadit vlastní kůži" a film "K zemi hleď". Z nášho konania sa úplne vytratila empatia. Politici sú ochotní bez výhrad obetovať najmä tých druhých.
Jared Diamond píše zajímavé knížky k zamyšlení a každou z nich má smysl si přečíst. Nicméně Rozvrat patří k těm, které mi zas až tak moc nesedly. Mohlo to být tématem, mohlo to být zpracováním, asi od každého kousek.
Jared je v téhle knize nejlepší v její první polovině, když může vyprávět o něčem co zná, co zažil, co mu nějaký očitý svědek vyprávěl atd. A i v tomhle je to dost nevyrovnané. Kapitola o Pinochetově puči v Chile byla vynikající, nemohl jsem se od ní vůbec odtrhnout. Totéž indonéský převrat generála Suharta, tady to bylo ještě umocněné tím, že jsem o tom věděl jen velmi málo. Zajímavé, byť příliš stručné, bylo Finsko a jeho komplikovaný vztah s Ruskem. Naopak kapitoly o Německu či Austrálii byly poměrně sterilní a Japonsko bylo něco mezi tím.
Druhá polovina je více věnovaná situaci ve Státech, problémům životního prostředí a hlavně porovnávání. Upřímně řečeno, to už mě zajímalo míň. Věřím ale, že tohle může mít řada lidí úplně obráceně a bude je zajímat víc právě druhá polovina knihy, takže se nenechte odradit.
Tak nebo tak, přečíst si tuhle knížku nikdy nebude ztracený čas, řadu věcí se dozvíte a pár si jich spojíte do něčeho nového, co vás dřív nenapadlo. Tak je to s Jaredem Diamondem pokaždé.
Rozvrat je komparativní studií krizí a selektivních změn, které v moderní době probíhaly v jednotlivých zemích. Autor už v úvodu jasně stanoví, že tentokrát nám bude vyprávět. Zapomeňte na grafy, zapomeňte na obsáhlý poznámkový aparát, zapomeňte na citace. Hezky se usaďte a nechte se unést Diamondovým vyprávěcím géniem.
Navzdory vážným tématům se Diamondovi daří držet většinou lehký tón a místy vysloveně pobavit (například při obhajobě větrných elektráren proti kritikům z řad milovníků ptáků, kdy uvádí, že stejné množství ptáků jako větrné turbíny zlikviduje ročně pouhých 150 volně žijících koček. „Ve prospěch větrných elektráren a neprospěch koček… hovoří to, že kočky nám škody na ptačí populaci nevynahradí poskytováním energie…“ (s. 323)).
Žádný z obecnějších závěrů, k nimž Rozvrat dospívá, vás nejspíš nepřekvapí. Dost možná byste si výsledný obrázek prezentovaný Diamondem zvládli poskládat i sami. Jenže byste museli udělat ony kroky vzad a zamyslet se správným směrem, což většina z nás prostě v běžném životě nedělá. Naštěstí existují polyhistoři se záběrem Jareda Diamonda, kteří se toho ujmou za nás.
Dalsi paradni kousek z Jaredova pera. Cetl jsem od nej vse, jeho Kolaps me kdysi totalne nadchl (nektere kapitoly jsem cetl opakovane), jeho Rozvrat je stale super. S ohledem na pokrocily vek (autora) je to opravdu uctyhodny vykon :)
Tato kniha je hodne autobiograficka, zaklada se na analyze "svedectvi" Diamondovych pratel a znamych. Je mozne, ze takova svedectvi a interpretace (hlavne motivaci historickych akteru) jsou zkreslena az pripadne smyslena, ale Diamondovi proste verim.
Sam dejepis nemusim, ve skole me ukrutne nebavil, ale napriklad dejiny Finska v teto knize mi prisly velmi zajimave - a za to jsem Diamondovi moc vdecny :)
Rozhodně dobrá kniha, která čtenaři přiblíží několik zemí a jejich krize. Záleží pak asi na očekávání, jestli je pro čtenáře lepší relativní povrchnost a zkratkovitost obsahu za cenu více zemí nebo by radši méně zemí a větší rozbor. Rozhodně se mi ale líbíla systematická práce a také shrnutí každé země podle předem daných kriterií. A jejich úplné znovu shrnutí a tím podtržení myšlenek v závěru knihy.
Co musím knize vytknout je absence tabulek a grafů, které by formulovaly určité myšlenky příměji (alespoň pro mě) než odstavec slovního srovnání čísel. Občas jsem si taky nebyl jistý, jestli Diamondovy osobní zkušenosti nebo zkušenosti jeho přátel nejsou až příliš individuální na to, aby se daly generalizovat. Alespoň to tak na mě působí skrze autorův styl psaní. Zároveň mě tolik nedostala jedna z posledních kapitol o budoucích krizích - klimatická změna, surovinová krize. Neříkám, že se mýlí, ale spíše velké problémy reší na pár stranách, takže to na mě působí strašně povrchně (např. Dánsko a Německo jede na větrných elektrárnách, sice zabijou 50 tisíc ptáků ročně a nevypadají moc dobře, ale to je přece malá cena za celkový prospěch oproti jiným neekoloických způsobům výroby energie... prostě si nejsem jistý, jestli tato tématika není složitější a je třeba vzít v úvahu daleko více vstupů než jen ptáky). Další příkladem je pak populační vývoj planety a ekonomické spotřeby. Neříkám, že se nutně mýlí, ale vlastně vezme pár těžko-říct-odkud čísel a počítá tak, aby mu vyšel jeho názor (ne nutně úplně špatný).
Kniha ale rozhodně stojí za přečtení. Malé nedostatky můžou pak testovat vaši schopnost kritického myšlení nebo jen vlastního-odlišného názoru. To přece není nikdy na škodu.
První komentář (který však nelogicky hodnotí spíš dějinné události, o kterých se v knize píše, než knihu samotnou) mě skoro od četby odradil. Už jsem si říkal, že se mistr tesař asi na stará kolena utnul. Ale ne! Další skvělá kniha, která opět skýtá radost ze čtení, radost z přemýšlení, radost ze sledování velice trefných postřehů a načrtnutých souvislostí. Zvlášť oceňuju, že Diamond dokáže osvěžovat výklad historických faktů osobními zkušenostmi a zážitky. Kniha nejen detailně poučí o několika ne až tak dávných událostech, ale dává možnost i jejich nadčasového zobecnění i určité míry poučení. Není vůbec zatížena americkým pohledem, jak první komentář naznačuje, naopak je velmi objektivní a nezřídka se trefuje i do vlastních (tj. amerických) řad. Navíc autorova brilantní analýza rozpadu politického kompromisu a celospolečenské polarizace v USA mi cosi až nepříjemně připomíná..! (Edit: A to jsem v době napsání komentáře netušil ani já ani autor, jak divoce se vyvine situace kolem prezidentských voleb v USA roku 2020). Zkrátka Diamondova erudice, schopnost objektivního úsudku a předvídavosti je obdivuhodná a moc bych mu (vlastně i nám všem) přál ještě několik takových opusů. Jen si nejsem jistý správností českého překladu názvu – "otřes" nebo "krize" mi připadají výstižnější než fatální "rozvrat". Možná se k tomuto dramatickému názvu nakladatelství rozhodlo spíš z komerčních důvodů. Ale i tak (a v každém případě) je to asi nejdůležitější kniha, kterou jsem v poslední době četl – dávám asi tak 110%.
Velmi čtivá kniha, průvodce moderní historií a krizemi jednotlivých států v souvztažnosti na postupy krizové terapie jedince. Maximálně poučné i vzhledem k současnému stavu světa. Doporučuji všem.
Brilantní. Skvěle čtivé "medailonky" národních krizí interpretované originální myšlenkou. Kdo by si pak nezamiloval Finy?
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje.
Keď toto čítam, nezdržím sa vulgarizmov. Žasnem nad tou ohromnou masou ľudského pokrytectva, ľudskej brutality, ľudskej tuposti a ľudského zla, ktoré niekoľkonásobne prekonáva modrú hviezdnatú masu nad našou úbohou logikou – výmysel, ktorý prišiel po prírode. Emócie prichádzajú z rôznych foriem, niekým ani nepohne, keď si číta o populárnom Osvienčime, ale keby ho navštívil, odíde s celoživotnou traumou. Forma robí veľa, ja mám traumu z prečítania Otrasov. Aj z autora.
Motiváciou bola sľubná informácia o knihe, ktorá odpovedá na moju otázku zrodenú ešte na základnej škole: ako je možné, že po druhej svetovej vojne, po takej veľkej katastrofe sa „zlému“, ale veľmi, veľmi zlému Nemecku podarilo žiť ďalej + dnes si žije na parádnej úrovni, ako nám vysvetlila pani nemčinárka na strednej škole (za tri nemecké výplaty, deti moje, si dokáže Nemec kúpiť auto). Či mi dala kniha vysvetlenie? Nie som si istá, okrem dákej preslávenej „klaňačky“ vo Varšave nemám v zošite riadok o Nemecku. Naopak, pozitívne hodnotím informácie o dianí v húževnatom Fínsku, ktoré u mňa stúplo, Chile a Indonézii. Japonské pikantnosti o tom, ako kopírovali (hoci podľa autora to kopírovanie nebolo) resp. preberali z hŕby ústav, zákonov a pravidiel v Európe a Amerike, čo im vyhovuje a budovalo hospodárstvo podľa nás. Japonci mi neboli sympatickí ani pred objavením tejto knihy a teraz ešte menej sympatií k nim prechovám, vôbec nie pre to, čo páchali Číňanom alebo Kórejčanom, práveže len dokázali, že sú tiež iba mrchy ako my všetci, ktorí máme za sebou podobné „kúsky“ histórie. Nepriatelia veľrýb a lesov to majú napísané na tvári a preto sa na nich nerada pozerám.
Mladé krajiny musia svoju národnú identitu skonštruovať... píše v závere trapošský autor, iný prívlastok neviem nájsť. Je proste trápny nielen pre svoju otravnú americkosť, ktorá obletúva oči čitateľa ako muchy okolo dobytčieho chvosta (Len, prosím, aby ste nezabudli, pre istotu po štvrtýkrát pripomínam posvätný dátum, kedy naše mrakodrapy padli, hoci sa práve venujem dejinám húževnatých Fínov, autokratických Nemcov, skorumpovaných Indonézanov...). Austrálsky rasiszmus ma nemusel až tak prekvapiť, zdvihlo mi to tlak. Jáj, zabudla som... Briti, ktorým zadky večne osvetľuje Slniečko, sú naveky vystavení očiam svojich bohov, najväčšie mrchy v dejinách. Autorova spoľahlivá intuícia a americká túžba po tvorbe identity zlyhávajú, keď ignoruje fakt ako „čas“ a evolúcia, je jednoducho nemožné mať identitu, keď ma vyprdli na svet pred hodinou. Ak je naozaj pravda o tom, čo píše ohľadom Austrálie, tak je to krajina tupcov, nechce sa mi tomu veriť.
Ukážková kniha. Amerika je absolútne nevyspelá vo vekovom význame, pretože sa buď hrá na sprosté malé decko alebo na rodiča pod mnohými názvami, trebárs NATO, ktorý chce prevychovávať tu krajinu-tam krajinu, hlavné takú, čo má ropu, drevo, rybu, ale ak má náhodou armádu, už to cítiť, ako chce zahrdúsiť tú krajinu nejakým šikovným spôsobom. Ako paranoik označuje Mexiko a kadejaké krajiny za „problém“, pardon, my všetci sme „problém“ Ameriky, aby som bola stručná, všetci sme potenciálni teroristi, ktorí zabezpečujú nielen chod, ale aj rast ekonomiky Ameriky, pretože sme useri facebooku, inastgramu, kupujeme cez Amazon, používame google, sme gójovia Američanov, ktorí sa radujú z najsilnejšieho hospodárstva na svete (vďaka nám – userom ich produktov a potenciálnym nepriateľom).
Autor ešte zabudol podotknúť v kapitole o zdrojoch, ktoré sa vyčerpávajú, že nie všetky to môžu takto dramaticky prežívať. A to zrejme Ameriku štve, pretože Rusko bude ešte veľmi dlho sebestačné na rozdiel od presušených Spojených štátov. Treba sa pri čítaní tejto knihy odosobniť a vziať si len to, čo je relevantné k poznaniu. Úvod je otravný, ešte horšie je to so záverom, čo so svetom. Nič, stačí preskočiť, netreba to dočítať, v podstate sa všetko opakuje dokola to isté, čo už bolo povedané, ale ak vás zaujíma psychológia seniorov, v závere sa potvrdzuje, ako si starší ľudia radi nahlas uvedomujú svoje postavenie a dôležitosť. Jared Diamond má už pekný vek. Apropo, starkí. Zdalo sa mi, že úcta k seniorom stúpa smerom na východ, no zdá sa, že japonský postoj k starkým má ďaleko od nemeckého.
Idem si radšej vygoogliť, ako vyzerá ten komodský drak.
Velice zajímavá kniha. Autor má s tématy v knize zkušenosti a potřebné znalosti k provedené analýze. Některé informace se podle mého zbytečně často opakovali.