S elegancí ježka
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423550/bmid_s-eleganci-jezka-97S-423550.jpg
4
1092
1092
Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti a věčnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2008
,
Host
Originální název:
L'Élégance du hérisson, 2006
více info...
Přidat komentář
O vylézání z ulit, nacházení vztahů, schovávání za maskami... Vyprávění bohaté myšlenkami až filozofickými a četnými odkazy na klasickou literaturu. Je znát autorčina obliba ruských autorů. Příběh neakčně (což je v tomto případě jednoznačné plus), ale neustále plynoucí, s nenadálým krátkým vzepětím ke konci knihy. Rytmem vyprávění mi evokuje podzimní pomalou širokou řeku. Přesto, nebo možná právě proto, Vás vtáhne do sebe, Renée, Paloma i Kakuro se stanou Vašimi přáteli a jejich snobské okolí Vás bude popouzet, stejně jako je. Doporučuji velmi.
nádherné a jímavé! určitě se k této knize plánuju ještě vrátit. Zatím sem jí plná a okouzlená
Velice zvláštní kniha, působila na mě hodně depresivně. Několikrát jsem ji odkládala na dočtení.
Je ťažké byť iným. Je ťažké nezapadať medzi rovesníkov a nebyť stádovitým typom. Možno práve preto mi táto kniha a jej postavy boli také blízke. Autorka vytvorila úžasné postavičky, ktoré som si zamilovala.
Nieže by som disponovala výnimočnou inteligenciou, ale vždy som bola nikde úplne inde ako ľudia v mojom veku. A práve vtedy som tiež túžila po svojej „skrýši“ a túžim po nej doteraz. Zavrieť sa niekam, preč od ostatných, a mať chvíľu pre seba, v tichu, s knihou alebo len tak, sama so svojimi myšlienkami. Dnes nie je IN dávať najavo, že niečo viete, práve naopak...
Jemná kniha o vážných věcech. Pěkně napsáno, ale neodvážil bych se jí doporučit čtenářům čekajícím bohatý děj a rychlý spád příběhu.
Tuhle knihu jsem přečetla na doporučení naší knihovnice a tělocvikářky a češtinářky v jednom. Tím bych jí chtěla velmi poděkovat,jelikož ta kniha je skutečně úžasná. I když teda nic pro nefilozofy,protože skutečně se u toho musí myslet a klást si různé otázky. Navíc je to psáno tak poutavě,že člověk se u toho i velmi nasměje.
Ale ten smutnej konec,ten je vážně dojemný. A hlavně nečekaný.Každopádně mě se ta kniha velmi líbila a myslím,že si zase nechám něco doporučit.
V krátkosti by sa kniha dala opísať stretnutím veľmi mladého dievčatka a zrelej ženy, ktorých spoločným znakom je nadpriemerná inteligencia. Ale toto je len veľmi obšírne zhodnotenie, pretože pod povrchom, jednoducho sa zdajúceho románu, nájdeme skryté indície, ktoré hovoria o zmysle či nezmysle nášho žitia, o tom, že nie všetko je také, ako sa na prvý pohľad zdá, a aj o tom, že veľa z nás nedokáže vidieť skutočnosť, ale vidí len to, čo chce. V neposlednom rade ma zasiahla spriaznenosť duše medzi Renée a Kakurom, ktorí aj keď sa nehľadali, predsa sa našli. A najsilnejší zásah ponúka koniec knihy, kde som si uvedomila, že osud má svoju cestu, nevyspytateľnú a neočakávanú a predsa v niečom záslužnú.
S elegancí ježka je kniha so silným príbehom, zabaleným do veľmi dobrej filozofie, nútiacej k tomu, aby čitateľ sám uvažoval a hodnotil nie len postoje hlavných postáv, ale aj tie svoje k životu a ľuďom okolo seba.
Podľa mňa si kniha zaslúži plný počet, pretože na "ježkovskú eleganciu" budem ešte veľmi dlho spomínať.
"Co když je literatura vlastně jakási televize, na kterou se člověk díva, aby aktivoval zrcadlové neurony při co nejmenších nákladech aktivního pohybu? A co když - v horším případě - je literatura taková televize, která nám ukazuje všechno, o co jsme přišli?"
Všední-nevšední příběh o naději, hledání krásy, o pomíjivosti a věčnosti a podobně povznášejících věcech. Obě hlavní hrdinky, jejichž prostřednictvím je příběh vyprávěný (i když první část knihy je spíš sledem drobných událostí, postřehů a úvah k příběhu směřujícím), pozorují nepřátelský svět kolem sebe s filozofickou analytičností a jsou uzavřené ve skořápce, kterou se od něj úmyslně-podvědomě distancují, přičemž jejich skryté touhy hrozí definitivně zhořknout. Každá má ke svému vnitřnímu exilu jiné důvody a k závěrečnému prohlédnutí dojdou až díky vzájemnému sblížení. Kniha je plná podnětných myšlenek, podávaných odlehčeným způsobem, snad jen trochu příliš francouzsky estétská, takže mi dovolila dojmout se až v samém závěru. Ale tak to asi i mělo být.
Mám ve zvyku si z knih vypisovat krátké myšlenky, které mě zaujmou, a které bych si chtěl zapamatovat. U této knihy se ale vyskytl problém a to v opravdu vydatném množství takových perel, které by si zasloužili zaznamenat. Ale nemám pocit, že má smysl přepisovat celou knihu. Přitom se jedná o poměrně jednoduchý příběh, jenž je ale popisován pohledem dvou vskutku výjimečně inteligentních postav, jejichž chronickou zálibou je právě přemýšlení. V důsledku se jedná o poměrně hutnou filozofickou nálož, ale napsanou takovým vytříbeným a krásným způsobem, že se z toho opětovaně tají dech a nejednou vlhne oko. Z knihy je cítit autorčino nadšení pro japonskou kulturu a s ní spojený obdivuhodný cit pro krásu a to nejen okamžiku.
Ze současné beletrie mám pocit, že nadprůměrně inteligentní a abnormálně nadaná žena je více než v kurzu. Asi vzniká jakási logická protiváha éry Supermanů a Indiana Jonesů, ale pokavaď budou vznikat díla podobného kalibru jako kniha S elegancí ježka, nemám proti této tendenci ani zblo výtek.
Stojí za to přečíst. Má atmosféru, zajímavé typy hrdinů, na které nelze zapomenout jen tak a pro mě překvapivý konec.
Krásné! Pro mě byla celá kniha hlubší než její závěr (příliš laciný pro tak skvostnou knihu..) Krásné myšlenky, špetka humoru, vážnost života. Nemohla jsem se odtrhnout!
I mně chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale nakonec se z knihy stala jedna z mých "Top Ten" knížek. Mám ráda příběhy okořeněné filosofií a úvahami o životě a těch je tu nepočítaně. Někdy opravdu možná až nadmíru na úkor příběhu samotného, jak již mnozí poznamenali. Není to žádná lehká četba, ale vřele doporučuji! Domovnici-intelektuálku Renée, životem znavenou puberťačku Palomu a citlivého filantropa pana Kakuru si snadno zamilujete...
Kniha plná myšlenek a prázdná děje. Rozhodně nejde doporučit každému. Z mého pohledu se v ní střídají originální hluboké myšlenky o spletitosti života se snobským filozofování o hodnotě umění. Každopádně některé pasáže se staly mými milovanými a přidala jsem je k autorčiným citátům na tomto webu.
Zamyšlení vhodné k přečtení až po dočtení knihy :-) !!!! SPOILERY !!!! Z 300 stránek se v prvních 250ti nic neděje, aby se všechno mohlo odehrát až v posledních 50ti. Celý život Renée vedl jen k jedné události, k tomu, aby mohla potkat Kakura, svého nejbližšího přítele. Pak se stane ale ještě jedna věc, která Renée nedovolí přátelství naplnit, prohloubit a nechat jej potvrdit časem. Poselství z této knihy je pro mě jediné: nemáme čas na blbosti. Nemáme čas být osamělí, nemáme čas žít s někým, kdo o nás nestojí, nemáme čas usilovat o toho, kdo si to nezaslouží. Nikdy nevíme, kdy o čas budeme obráni.
Před kým může člověk obnažit duši, aniž by byl zraněn?
Pravda je v této knize krásná. Smrt jako bílá kamélie, život jako potřeba mít kůži ježka. Příběh vystavený na vnějškovitých kontrastech: život x smrt, mládí a zralost, předsudky a pravdy.. ale ve skutečnosti jsou protiklady stírány, objevuje se obnažená skutečnost, pravda bez pokrytecky zajetých společenských rolí. Mládí může být zkušeně moudré, domovnice v duši elegantní a inteligentní. Neboli pravdu v ochranné kůži ježka svléká až jemnocitné japonské kouzlo, když vyjde na jevo je krásná.
Naprosto úžasné, nemohla jsem se odtrhnout, fascinuje mě hloubka myšlenek, i když někdy je dost těžké je stíhat. Kniha se zařadila mezi mé oblíbené, i když ne "odpočinkové" knížky.
Krásná... Ze začátku jsem se nemohla začíst do Renée, ale pochvíli mě začaly bavit i tyto kapitoly. Jinak, knížka má podle mě úžasnou hloubku a moc se mi líbí hlavně Palominy myšlenky. Ale ten konec...
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 |  Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Knížka mě nadchla, podání těch dvou příběhu, bylo velmi zajímavé a výborně se četla. Jen konec už jsem tušila dřív než přišel. Ale moc pěkné, velice doporučuji. :)