S elegancí ježka
Muriel Barbery
Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti a věčnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , HostOriginální název:
L'Élégance du hérisson, 2006
více info...
Přidat komentář
Áno, pravda je, že hlbokých myšlienok a filozofických úvah je v knihe požehnane, mnohé neskutočne krásne, veľa z nich sa ma dotklo a dalo podnet na zamyslenie, mnohé som si zaznamenala, lebo stáli za to. Miestami sa však núkala otázka, či je takéto hlboké filozofovanie z hlavy 12-ročného dieťaťa reálne... aj pri nadpriemernej inteligencii je to pre mňa ťažko uveriteľné, nech som sa akokoľvek snažila o nadhľad.
Za niektoré pasáže by som dala 5*, ale miestami z horeuvedených dôvodov max.2*. Celkovo to na mňa trošku pôsobí ako záležitosť manipulatívne tlačiaca na city senzitívneho čitateľa a vzhľadom na veľkú popularitu knihy to evidentne zaberá.
Knihu jsem si koupila s touhou přečíst si něco pro zamyšlení, něco co by mělo hlubší myšlenku a taky od autorky, která patří k mé generaci. Kniha odkrývá téma o předsudcích, dogmatech, možná i o smyslu života. Ukazuje na skutečnost, že bohatství nepřináší štěstí, že kdo vypadá navenek úspěšně, schopně, krásně......, nemusí být zrovna zajímavý člověk, nemusí být ani chytrý ani být nositelem genomu nutného k zachování pro další generace, naopak na první pohled průměrně vypadající, všední, šedá osoba může v sobě skrývat tajemství, schopnosti, dovednosti, po jejichž odhalení nás osloví, okouzlí, posune dál, rozšíří naše obzory......Nepochybně pěkné téma knihy, které známe z běžného života, které bychom třeba nedokázali takto rozebrat, ale myslím si, že autorka není určena širokým masám, ani to nedovede, neumí se odpojit od filozofování, které místy lehce nudí, protože nedokáže sklouznout blíže k lidem, kteří nemají vzdělání tohoto zaměření. Jsou jiní filozofové, kteří to dokážou.
Překrásná kniha, působivý a osobitý příběh, stejně tak styl vyjadřování. Tuto knížku mi doporučil přítel a já k ní přistupovala s odporem, poněvadž ji četly i jeho předchozí přítelkyně a byly z ní nadšené. Můj názor byl však mylný a já se k jejich názoru musím připojit. Vážně, dokonalé! :)
Začátek mě moc nebral, trochu mě nudila ta dvanáctiletá slečna, ale pak už to mělo svůj spád. Jen ten konec...
Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak už jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Zajímavá knížka.
Kniha ve které příběh, ač půvabný, není tím nejdůležitějším. Myslím, že je vlastně jen jakousi vatou, ve které jsou uloženy úžasné, hluboké postřehy o životě. Některé nedokážu docenit a pod některé bych se mohla podepsat. Asi jako každý čtenář.
Za sebe mohu říct: na prchavý okamžik jsem měla dojem, že jsem se dotkla podstaty.
Tato kniha není dokonalá, je pouze krásně napsaná, skvěle filozofická a stylově zakončená. Stále mi tam něco chybělo ale i přesto, stojí za to si ji přečíst. P.S. ... a ano, nedá se na tuto knihu zapomenout, už pěknou dobu mi stále leží v hlavě.
Neuvěřitelné, konečně román pro filozofy života! Propojuje evropskou a japonskou tvorbu, nejen obsahem . Působí tak na mě .
Jedinečná kniha! A podle Publishing Trends (z Grand Biblio 1/2011) taky nejprodávanější kniha ve světě v roce 2010.
Stojí za to prokousat se začátkem a dočíst do konce, skvěle napsaná kniha o vážných věcech.
...a mě se knížka líbila...jen o možnosti tohodle konce jsem nepřemýšlela...až když jsem se k němu dostala, tak jsem si řekla: ,, Vždyť to bylo úplně jasný!"...čtyři hvězdičky
Kniha rozhodně není nabita dějem a kdo to nesnese, ten ji nejspíš nedočte. Ale knih nabitých (pouze a jenom) dějem je... Takhle je z těch, které si dobře zapamatuju, zajímavá, inteligentní.
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Výborný poeticky vystavěný příběh mě absolutně dostal. Jeden z nejlepších čtenářských zážitků, co se týče současné světové literatury.
Všem knihomolům doporučuju.
Dočetl jsem se sebezapřením až na stranu 100, ale tato kniha mě nezaujala chybí mi tam spádový děj , napětí.
Hrozně nenápaditě vystavěný příběh, který jsem díky nějakému duševnímu masochismu dočetl, ale po každé přečtené kapitole mě ovládl nevýslovný pocit hnusu. Tahle knížka se mi protiví. 10%
Autorovy další knížky
2008 | S elegancí ježka |
2021 | Růže sama |
2009 | Pochoutka |
2019 | Život elfů |
2023 | Nesčetně hvězd |
Knihu som začala čítať už po tretí krát a až teraz ma zaujala. Zatiaľ som nepochopila, prečo autorka za nositeľky svojich myšlienok vybrala protirečivé postavy, 12 ročné dievča s uvažovaním skúseného človeka a 54 ročnú domovníčku, ktorá už v útlom veku pochopila svoje šance v spoločnosti, čiže rovnako predčasne vyspelú osobu, ale na sklonku života. Obe majú názory, záujmy a záľuby, ktoré podľa nie sú vhodné na to aby ich okolie poznalo, preto v komunikácii s inými hrajú "divadlo" a navonok vystupujú ako sa od nich očakáva.
Mala som dojem novodobého prerozprávania Popolušky, alebo aj dvoch, kedy Princ v podobe pána Ozu nájde cestu k ich dušiam a životným príbehom. Smutný koniec. Keď si myslíme, že máme všetko, nemusí to mať šťastné pokračovanie.