Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537890/bmid_saturnin-se-vraci-6637722301bbc.jpg
3
964
964
Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět, tentokrát v podání Miroslava Vladyky! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Páni, Miro Macek velice mile překvapil! Slyšela jsem kladná hodnocení, tak jsem byla zvědavá a SMEKÁM! Skutečně se to povedlo. Smála jsem se několikrát i nahlas, např.: (Teta Kateřina) si postěžovala, že ji Saturnin před chvílí urazil, neboť zrovna, když se ptala strýce Františka, co by si měla vzít odpoledne na říční plovárnu, aby upoutala členky místní honorace, zřetelně zaslechla, jak Saturnin, kráčející náhodou kolem, říká "lyže". Podobných replik je tam vícero a jediná, která mě osobně "rušila", byla příhoda "ukradená" ze soudniček Iva Jahelky ;-)
Dříve jsem všechny knihy dočítala, dnes už si více vážím svého času a tohle zkrátka odložím. Je to sice podobný styl jako od pana Jirotky, ale je to nuda. Pan Macek příliš tlačí na pilu, aby se vyrovnal originálu, ale méně je někdy více. Odloženo zhruba ve třetině knihy.
Dopředu jsem byla dost zaujatá ,pana Macka z dob působení v politice moc nemusím,nemám ráda pokračování knih psaná někým jiným a už vůbec mi to vadilo u Saturnina ale nakonec jsem byla příjemně překvapená.Jistě že hodně cituje a navazuje na původního Saturnina ale drží stejný styl vyprávění a já to nakonec četla ráda.Pořádný vtip který by mě smíchy rozplakal tam byl jen jeden(50 %skřivánčí paštika)a asi nepřekvapí že tam kde by pan Jirotka frajera Milouše pořádně zkoupal má pan Macek pro floutka docela pochopení ale nevadí.
Na knížku jsem se těšila, no Jirotka to není, ale i tak jsem se velmi bavila, knížka sice nemá nějaký ucelený děj, je to prostě popis prázdnin u děděčka, autor se snaží napodobit styl pana Jirotky. Jako víkendové čtení na chalupu ideální.
Dlouho jsem zvažovala, zda si pokračování mojí oblíbené knihy vůbec přečíst, přeci jen autor už je jiný. Zvědavost nakonec zvítězila a jsem za to ráda. Od knihy jsem příliš neočekávala, prostě jsem chtěla vypnout a užít si hezké knižní odpoledne a přesně to se mi splnilo - dokonce i pár úsměvů se mi na tváři objevilo.
Jak už píšou čtenáři přede mnou, je to formálně podobné Jirotkovi, ale tak nudné a dokola se opakující, že se to nedalo vydržet do konce. Kdyby autor vybral jen to nejlepší a zkrátil knihu na čtvrtinu, tak by se to dalo, ale takto ne. Poslouchám audioknihy v rámci procházky na čerstvém vzduchu a někdy, i když se mi ven nechce, jdu jen pro to, abych si užil pokračování rozposlouchané knihy. U této knihy jsem se přistihl, že se mi nechce jít ven ne proto, že by bylo špatné počasí, ale že se mi nechce poslouchat tato audiokniha.
Zpočátku jsem byla nadšena, jak se Miroslavu Mackovi podařilo napodobit styl čtenáři tak oblíbeného Jirotkova humoristického románu. Jenže mé nadšení netrvalo dlouho. V každé kapitole se odkazuje na snad všechny detaily z původního saturnina, což od poloviny knihy působí velmi únavně, až jsem měla chuť toto dílko odložit, jak mě to neustálé opakování iritovalo. Děj příběhu je v podstatě stejný, stejná parta (plus podivnými nevtipnými průpovídkami hýřící novomanžel tety Kateřiny) tráví letní dovolenou v dědečkově sídle, podniká odtud výlety. A neustále se vzpomíná. Postavy se tu vlastně nevyvíjí, krom Milouše, který ztrácí svou blazeovanost šviháckého mladíka a po zapřažení do práce se zamiluje a nakonec se z něj vyklube docela sympatická vedlejší figura, navíc s básnickými sklony. Ano, občas se mi zvedly koutky v pobaveném úsměvu, ale jinak šlo o naprosto zbytečně nastavovanou kaši. A ilustrace? Brrr. Ztvárnění slečny Barbory, na kterém vypadá jako ošetřovatelka Annie Wilkisová z Kingova románu Misery nechce zemřít, Saturnin vypadající jako žabák přišláplý na rozpálenou vozovku, děkuji ne. Raději knihu. Ovšem jinou.
Hele jo, fakt jsem se párkrát pousmála až zasmála a tu saturninovskou dobu nebo náladu to vystihlo povedeně. Škoda, že to nepřineslo nový příběh a bylo to jen takový nastavení originálu, ale povedené nastavení.
Připomínalo mi to Divoké sny Maxipsa Fíka. Kniha nemá děj. Nesouvislé příběhy mnohdy bez konce spojují jen "nejkrásnější oči / ústa slečny Barbory" a "Chtěl jsem se Saturnina zeptat,..." To ale nestačí. Nejhorší jsou návraty na každou cenu.
Fakt jsem se bavila. Pro mě je to vtipná oddychovka a líbí se mi rozšíření party starých známých o strýce Františka, to je dobrej řízek :))).
Netvrdím, že jsem se nezasmál, naopak, v knížce je docela dost míst, kdy se vám koutky úst, ať už chcete nebo nechcete, pozvednou, ale chybí tomu nějaký příběhový rámec, který by izolované, rozdrobené gegíčky a vtípky pospojoval do uceleného tvaru. Škoda…
Dal jsem jen čtyři kapitoly audioknihy, v půli páté unuděně vzdal. Autor se snaží psát Jirotkovským stylem, to se mu daří ale jen formálně. Chybí tomu šťáva, duch - nevím jak to líp popsat. Jirotkova Saturnina si s oblibou přečtu i popáté a furt se při něm uchechtávám, tady nuda a jen marné očekávání - v další kapitole to už bude lepší, chytne mě to. Nechytlo.
Dlouho jsem se rozmýšlel nad tím, jaký komentář dám k této knize. Na rovinu musím přiznat, že mě neskutečně bavila a to od první chvíle. Proto se opravdu hodně divím, že má na DK tak nízká hodnocení. Já nejsem moc zastáncem předělávek a pokračování z pera a myslí jiných autorů, ale tohle se dle mého názoru hodně povedlo. Sám autora nemám v oblibě, protože si jej pamatuji z dob, kdy šťoural v politice a musím přiznat, že tehdy si to u mě jako člověk dost rozházel. O to více jsem byl překvapen, jak skvěle se zhostil napsání pokračování Saturnina. Kniha se čte velmi dobře, je vtipná a svědčí o inteligenci a jemném humoru autora, který navázal na nezapomenutelný a kultovní originál. Takže budu asi v menšině, ale mně se to opravdu moc líbilo a pane Macku, ač Vás nemám v lásce, klobouk dolů :)
V knize je pár vtipných a hezkých momentů, ale bohužel většinou jde opravdu o odkazy a někdy dokonce repliky z původního románu. Co mi opravdu vadilo byl neustále se opakující motiv - "Chtěl jsem se zeptat, ale..."
Co napsat?
Vykradený příběh (úspěšného autora Jirotky), přidáno několik nových situací rádoby Jirotkovým stylem a jazykem.
Autor mě nepřekvapil, myslím, že jeho životní filozofie spočívá (řečeno slušně) na "vypůjčování si".
Poslouchala jsem jako CD. Přiznávám, že jsem od autora čekala daleko víc, už od začátku jsem se ale hodně nudila, na rozdíl od Saturnina mi ani nepřišla vtipná. Zdá se mi, že autor jen profituje na "známé značce" a snaží se z toho vytěžit maximum. Soudím jako většina čtenářů - originál má zůstat originálem a toto pokračování působí až příliš šroubovitě. Zdá se mi to, nebo je to jen můj dojem, že Mackův styl nemá žádnou "šťávu"? Jeho kniha "Ona, oni a já aneb..." na mě totiž působila úplně stejně. Ale možná mu ještě zkusím dát šanci :-)
Saturnin je legendární klasika a pokračování se mu nemůže rovnat. Vyprávění samo o sobě není špatné, ale povětšinou je to přepis známých vtipů nebo vzpomínání na první díl. Proto to na mě trochu působí jako "vykrádání" úspěšného příběhu. Kdyby autor v tomto duchu napsal jinou knihu, jistě by dopadla lépe.
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Autor si zajímavým způsobem hraje se slovy. A právě to mě táhlo ke čtení. S postupem stránek však začala vyprávění docházet šťáva, a po dočtení kapitoly jsem přestávala mít chuť pustit se okamžitě a bez odkladů do kapitoly následující.
Další pokračování nemám v plánu vyhledávat, nicméně nevylučuji, že si je v budoucnosti přečtu. Co naopak v plánu mám, je přečíst si znovu původního Saturnina! :)