Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537890/bmid_saturnin-se-vraci-6637722301bbc.jpg
3
969
969
Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět, tentokrát v podání Miroslava Vladyky! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Je vždy odvaha dopisovat či psát pokračování veleúspěšného románu. Pan Macek tu odvahu našel a já ji oceňuji, bohužel jen tu odvahu. Tu knihu jsem ani nedočetl.
Tak jako dá se. Není již tak úderné a originální jako původní Saturnin. Vlastně není originální skoro vůbec, ale drží se zuby nehty a vyloženě ostudu nedělá. Slyšel jsem pouze hezky namluvenou audioknihu. Prostě průšvih to není a zábava trochu jo.
Kniha navazuje na originálního Saturnina, autor se snaží psát ve stejném duchu. Nebylo to až tak špatné, ale celkově tak nějak o ničem.
Zoufalé, navíc se stale opakují určité věty či slovní spojení, což člověka vytáčí ještě víc.
Úplně mi tam chyběl nějaký pořádný děj nebo zápletka. Bylo to jen vyprávění spousty příběhu a vtipných příhod.
Upřímně nijak mě to neurazilo. Všeobecně přebírat knihy jiným autorem je poněkud riskatní, ale MM má předlohu očividně rád a svoje pokračování píše s respektem. Dobrý, dalo se, další díly už asi nedám...
Vůbec nevím proč, ale tohle mě nebavilo. Dvojky většinou bývají slabší než jedničky, a když dvojku píše jiný autor, přijde mi to zvláštní. Konkrétně nemůžu popsat, co mi na knížce vadilo, ale klasický Saturnin mě bavil moc, i když to většina mých vrstevníků brala jako nutné zlo v podobě povinné četby.
Za mě je to lehce slabší než originál, "něco" tomu jakoby chybí, ale neumím vystihnout co. Taková ta třešnička na dortu. Ale vzhledem k tomu, že další originál Saturnin už nevznikne, tak jsem za tohle pokračování velmi ráda.
Neni to spatne. Ale je tam moc vypravenych pribehu, ktere hlvni postavy vypraveji na ukor deje o nich samotnych.
Jak vydělat peníze snadno a rychle. Knihu jsem nedočetl. Autor kopíruje původní hlášky a vkládá vtipy, které znám deset let. Škoda, původního Saturnina mám moc rád.
(SPOILER)
Když vydání pokračování posvětili Jirotkovi dědici a na autora bylo dokonce vypsáno jakési výběrové řízení, řekla jsem si, že budu ke knize přistupovat s co největší shovívavostí, a nebudu oba autory porovnávat, protože to prostě nejde. Navíc věřím, že jako snad každý Čech i MM původního Saturnina miluje a nebude ho chtít mrvit. A moje důvěra se vyplatila.
Příběh se sice celou dobu veze v kolejích toho původního a poměrně často se opakují i některé hlášky, ale to vás jen příjemně vrací. Samotná novota je prvorepublikově češtinově stylizovaná, anglicky humorná, atmosférově nanejvýš pohodová a dočkáme se i jedné nové nadmíru zábavné postavy. Musím říct, že už se docela těším na další dva kousky, kde se určitě dočkáme zbrusu nových vstupů na zamrzlou klouzačku!
Takže jak říká Jiří Oulický o setkání se Saturninem a já se k němu nemůžu než přidat: "Nebylo to nepříjemné..."
A už jen malá ochutnávka, jak říká Terva:
Dědeček na to pravil, že jeho známí, kteří pravidelně cvičili, se sice občas dožili vyššího věku, celý ten čas navíc ovšem strávili v Sokole nebo v jiné tělovýchovné organizaci, což pokládá za poněkud pošetilé.
Postěžovala si, že ji Saturnin před chvílí urazil, neboť zrovna, když se ptala strýce Františka, co by si měla vzít odpoledne na říční plovárnu, aby upoutala členky místní honorace, zřetelně zaslechla, jak Satutnin, kráčející náhodou kolem, říká "lyže".
"Nebe nad západem se rozhořelo záplavou barev, obláčky měly lem z roztaveného zlata a pluly nad propastí rozzářeného prostoru."
Saturnin je moje srdcovka a nikdy by mě nenapadlo, že se někdo pustí do pokračování tak úžasného díla. Nebyla jsem si jistá, jestli se mám vůbec pouštět do čtení této knihy, ale jak by řekla teta Kateřina: "Odvážnému štěstí přeje." ... No, nepřálo!
1) Děj nulový.
2) Poetické (viz úvodní citace), ale chybí tomu lehkost čtení.
3) Množství odborných a málo známých výrazů, kdy máte dojem, že se z vás autor snaží udělat hlupáka, protože neznáte pojmy jako dekantrace, ambra, regenschori, bodoniho písmo a plno dalších.
4) Vykradené historky jako kocour z "Básníků" nebo MIT legenda s barometrem.
5) Neustálé opakování se - ať už vzpomínek na minulé léto, tj. Jirotkova Saturnina, nebo opakování, kde asi tak Saturnin vzal své znalosti, jak dokonalá ústa či nohy má slečna Barbora apod.
Zkrátka, milovníci "originálního" Saturnina tuto knihu pravděpodobně nedočtou.
(SPOILER)
Na návrat Saturnina jsem se opravdu těšila a nezklamal mě. Sepsání díla musela zajisté předcházet velmi podrobná studie Saturnina originálu. Už jen větná stavba, humor a prostředí je vykreslené velmi podobně jako v Jirotkově Saturninovi. Bezstarostné povídání s odlehčeným intelektuálním humorem splnilo svůj účel a má očekávání. U díla jsem se téměř v každé kapitole alespoň pousmála, u některých se smála opravdu nahlas. Díky krátkým kapitolám knížka plyne rychlým tempem a baví.
Pár výtek mám ale také. Asi do čtvrté či páté kapitoly mi vadily opakované reakce vypravěče typu: "Kde k takovým znalostem Saturnin přišel, nemám tušení." Působilo to na mě v těch částech knihy, jako kdyby měl sám autor přílišný respekt z postavy jako takové a bál se jí v tomto případě více rozvinout. Později se to již srovnalo a takový pocit jsem z toho neměla.
Další, co mi lehce kazilo dojem z knížky, byly četné odkazy na mně neznámé postavy a ikony Saturninovy doby. Co chvíli jsem musela brát do ruky telefon a hledat si, o jaké osobnosti se jedná. To je ale dost možná pouze má neznalost.
Poslední připomínku mám k ději. Mám z díla pocit, že mi v něm chyběla nějaká klíčová zápletka. Dílo je spíše souborem samostatných povídání.
Hodnotím ale vysoko, protože se jedná o velmi příjemnou četbu plnou humoru a tety Kateřiny.
Saturnin od pana Jirotky byl, je a bude jen jeden. Nicméně Saturnin pana Macka mě bavil. Co mě ale nebavilo, byly převzaté hlášky a nejkrásnější úsměv či ústa slečny Barbory, které byly pomalu na každé stránce.
Myslím, že se to povedlo. Styl je pořád Jirotka, takže v tomto smyslu je vše v pořádku. Možná, že jsem čekal, že se autor víc odváže, nic nového mi to nedalo.
Měla jsem z toho větší obavy, nakonec ale psáno ve stylu původního Saturnina, takové odlehčené čtení.
tak tohle nečtěte, ani když v létě zavřou knihovnu, i návod na sestavení skříně z Ikey je zábavnější
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Pan Macek je velice schopný překladatel obdařený schopností květnaté mluvy a obdivuhodným všeobecným rozhledem. Navíc vzhledem ke svému dobrovolně přiznávanému snobství je v podstatě k pokusu o napsání podobné knihy předurčen, neboť je vybaven znalostmi o víně a dalšími nezbytnostmi pro sepsání knihy z poněkud snobského prvorepublikového prostředí. Co mu ale chybí, je schopnost dát knize nějaký smysluplný děj. Jirotkův originál je také jen jakousi anekdotkou, ale drží uceleně pohromadě, což se o Mackově Saturninovi úplně říci nedá, takže jsme spíše svědky jakýchsi konverzačních večírků. Ale když se druhý den ke knize vracíte, tak vlastně vůbec nevíte, o čem jste četli včera. Přesto jde o čtení pohodové, příjemné a svým způsobem zábavné.