Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537890/bmid_saturnin-se-vraci-6637722301bbc.jpg
3
982
982
Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět, tentokrát v podání Miroslava Vladyky! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
V knize je pár vtipných a hezkých momentů, ale bohužel většinou jde opravdu o odkazy a někdy dokonce repliky z původního románu. Co mi opravdu vadilo byl neustále se opakující motiv - "Chtěl jsem se zeptat, ale..."
Co napsat?
Vykradený příběh (úspěšného autora Jirotky), přidáno několik nových situací rádoby Jirotkovým stylem a jazykem.
Autor mě nepřekvapil, myslím, že jeho životní filozofie spočívá (řečeno slušně) na "vypůjčování si".
Poslouchala jsem jako CD. Přiznávám, že jsem od autora čekala daleko víc, už od začátku jsem se ale hodně nudila, na rozdíl od Saturnina mi ani nepřišla vtipná. Zdá se mi, že autor jen profituje na "známé značce" a snaží se z toho vytěžit maximum. Soudím jako většina čtenářů - originál má zůstat originálem a toto pokračování působí až příliš šroubovitě. Zdá se mi to, nebo je to jen můj dojem, že Mackův styl nemá žádnou "šťávu"? Jeho kniha "Ona, oni a já aneb..." na mě totiž působila úplně stejně. Ale možná mu ještě zkusím dát šanci :-)
Saturnin je legendární klasika a pokračování se mu nemůže rovnat. Vyprávění samo o sobě není špatné, ale povětšinou je to přepis známých vtipů nebo vzpomínání na první díl. Proto to na mě trochu působí jako "vykrádání" úspěšného příběhu. Kdyby autor v tomto duchu napsal jinou knihu, jistě by dopadla lépe.
Co říct k této knize? Originál od Jirotky je prostě originál. Na druhou stranu je to pokračování po mnoha letech a je od jiného autora, který v době prvního vydání originálu ještě ani nebyl na světě. Přihlédnu-li k těmto okolnostem není kniha špatná. Autor se snaží napodobit styl, což se mu do jisté míry daří. Úsměvné to je, pobaví to a někdy jsem se i zasmál. Ve srovnání s jeho dílem Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle je to nohem lepší - lépe napodobňuje Jirotku a nepoužívá známé vtipy (snad až na dva případy). Jako lehkou oddchovou knihu na léto bych to neodsuzoval.
Původní Saturnin je moje srdcovka, ale bohužel toto pokračování je jen recyklace situací a monologů. Možná je to tím, že jsem přečetl nejprve původního Saturnina a na to navázal hned tímto pokračováním, ale bohužel tato kniha mě vysloveně zklamala. Snažila se tak urputně kopírovat styl předlohy, že nepřinesla vlastně nic nového.
Ačkoliv se jedná o pokračování, je velmi zdařilé. Dokonce je i snad lepší než původní kniha.
Děkuji všem přede mnou, že mi potvrdili můj dojem. Nic originálního, žádné nečekané vtipné situace.
Začátku chybí "jiskra". Nezoufám však, vypadá to že se autor rozepisuje. Uvidím co druhý díl.
Takový hezký průměr. Neurazí, neohromí. Na můj vkus trochu moc uchvácenosti slečnou Barborou. Dala bych přednost více potřeštěným eskapádám a Saturninovým moudrům.
Ach jo. Když kniha vyšla, zařekla jsem se, že jí nebudu číst. Jakožto velký milovník Saturnina (ale i Jeevese) jsem se nechtěla nechat zklamat. Jenže čím jsem starší, tím jsem víc a víc naivní a bohužel jsem se rozhodla dát Saturninovi pana Macka šanci. Do čtení jsem se pustila vcelku bez předsudků, spíš jen se zvědavostí.
Musím říct, že po jazykové stránce mě kniha celkem mile překvapila. Líbily se mi i ilustrace.
Ráda bych napsala něco málo k ději, ale on tam prakticky vzato žádný nebyl. Po celou dobu se tam nedělo skoro nic. Saturnin (kterého bych považovala za ústřední postavu knihy) se v ní skoro nevyskytoval - nebo alespoň do "děje" nijak zvlášť nezasahoval. Saturnin (pana Macka) ztratil veškeré kouzlo, které dělalo Saturnina (pana Jirotky) Saturninem. Zbyla jenom jakási vedlejší postava sluhy, který sice všechno znal, ale vypravěč se ho raději nikdy nezeptal odkud...
Čím déle jsem četla, tím větší pocit trapnosti se mě zmocňoval. U původního Saturnina se velkou část knihy směju, u této jsem se zasmála asi dvakrát. Co hůř, některé "historky" v knize patří mezi dávno provařené vtipy, což jen umocní dojem "lacinosti".
V popředí "děje" se vyskytuje hlavně teta Kateřina, její manžel a Milouš. V těsném závěsu je pár (méně či více) vtipných historek vyprávěných někým z postav, věčná chvála na slečnu Barboru a opakování toho, co se stalo v původní knize. Dočkáte se i pár "vtípků", které mohl i nemusel udělat Saturnin (za předpokladu, že se ze Saturnina stal žák základní školy se sklony ke kanadským žertíkům).
Takže jaký mám celkový pocit z knihy? Nejsem naštvaná, rozladěná ani znechucená. Jsem z ní jen smutná. Nic víc.
Kdybych byla teta Kateřina, nejspíš bych spolu s Hermanem Melville pronesla: "Je lepší selhat v originalitě, než uspět v napodobování."
Ačkoliv nepatřím ke skalním fanouškům originálního Saturnina, považuji ho za Jirotkovo milé, humorné, inteligentní pohlazení na duši, plné ztřeštěností, které nenudí, naopak často vyvolá úsměv a nepostrádá příběh.
Z pokračování Saturnina mám pocit, jakoby Miroslav Macek urputně na sebe vršil co nejvíc humorných situací, výroků, duchaplných debat, které prokládá nějakou směšnou událostí, nejčastěji klaunskou nehodou. Pokračování, které absenci příběhu kompenzuje použitím tak květnatého jazyka plného shodných i neshodných větných členů, až se v nich čtenář ztrácí.
Protože i v této knize srší citáty teta Kateřina, skončím opět citátem, tentokrát od PANA spisovatele Bohumila Hrabala: "Pořádná kniha není pro to, aby čtenář líp usnul, ale aby vyskočil z postele a rovnou v podvlékačkách běžel panu spisovateli naplácat držku..."
Bohužel, kvůli této knize bych z postele opravdu nevyskočila ...
Navzdory horším komentářům ke knize, jsem si ji koupila. Těšila jsem se na pokračování Saturnina. Určitě to není jednoduché pokračovat s knihu ve stopách jiného autora.
Kniha se četla lehce, utíkalo mi to, některé scény byli úsměvné a byla jsem ve finále spokojená avšak ano viz další komentáře souhlasím s tím, že dokola omílané věty typu, že musí od Saturnina zjistit, odkud má ty či ony znalosti a to, že se k tomu nevrátil mi bylo trochu nesympatické.
Přečtení knihy určitě nelituji a doporučuji knize dát šanci. Jak se říká sto lidí sto chutí.
Velké zklamání a nezachránilo to ani to, že jsem to poslouchala jako audioknihu. Vyprávění celkem o ničem, splácané dohromady z různých příběhů, vesměs neznámých postav. À la jedna paní povídala. Sem tam se mluvilo i o našich hrdinech z prvního dílu, ale na humor předchozí knihy to nedosáhlo ani malíčkem. Je bohužel znát, že to napsal někdo jiný. A to někdo, kdo měl neustále potřebu upozorňovat na nejkrásnější úsměv slečny Barbory.
Nepřipadá mi jako dobrý nápad snažit se napodobovat tak skvělého spisovatele, jakým byl Zdeněk Jirotka.
Čekala jsem podstatně horší "pokračování". Vlastně soudím, že tohle dílko je poměrně důstojným pokračovatelem původního Saturnina a že Zdeněk Jirotka by se minimálně chvílemi od srdce zasmál. Ano, má to nevychytanosti, jako např. dokola omílané připomínání vypravěče, že musí od Saturnina zjistit, odkud má ty či ony znalosti. Nebo mi ani trochu není jasné, proč se pan továrník č. II uchýlil do svazku manželského s tetou Kateřinou, když na ní není evidentně ani zrnko ničeho snesitelného. Ale ve své podstatě - všechna čest pokračovateli Jirotkova díla.
Od knihy jsem nečekal nic, ale ve výsledku jsem se dobře bavil. To nicméně neznamená že ke knize nemám řadu výhrad. Asi nejvíce mi vadilo, že autor používá spoustu převzatých vtipů. Ze začátku jsem si skutečně připadal, jako bych četl knižní podobu filmového Kameňáku. Aby toho nebylo málo teta Kateřina opakuje stále dokola ty stejné přísloví, a to i v případech kdy mi nedávali v kontextu smysl. A třetí výtkou je ustavičné opakování vypravěče, že se chce Saturnina zeptat kde získal určitou znalost/zručnost aniž by toto bylo dále rozvíjeno. Toto mi přijde jako trestuhodné nevyužití příležitosti k vyprávění veselé historky ze Saturninova života.
Originál je vždy jen jeden, nicméně pokračování se celkem dobře daří zachovat charakter postav i druh humoru. Knížka je čtivá, člověk se pobaví i zasměje.
Samozřejmě jsem očekávala slabší verzi ve srovnání s Jirotkovým Saturninem. Přesto mi kniha zklamala, autor jen využil popularitu originálu. Milovníkům Saturnina nedoporučuji.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Dlouho jsem se rozmýšlel nad tím, jaký komentář dám k této knize. Na rovinu musím přiznat, že mě neskutečně bavila a to od první chvíle. Proto se opravdu hodně divím, že má na DK tak nízká hodnocení. Já nejsem moc zastáncem předělávek a pokračování z pera a myslí jiných autorů, ale tohle se dle mého názoru hodně povedlo. Sám autora nemám v oblibě, protože si jej pamatuji z dob, kdy šťoural v politice a musím přiznat, že tehdy si to u mě jako člověk dost rozházel. O to více jsem byl překvapen, jak skvěle se zhostil napsání pokračování Saturnina. Kniha se čte velmi dobře, je vtipná a svědčí o inteligenci a jemném humoru autora, který navázal na nezapomenutelný a kultovní originál. Takže budu asi v menšině, ale mně se to opravdu moc líbilo a pane Macku, ač Vás nemám v lásce, klobouk dolů :)