Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508232/bmid_sberatel-snehu-coB-508232.png
4
769
769
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele. Pokoj, v němž si ve 20. letech paní Pumprlová psala deník, i trosky starých budov, na něž si pamatují jen obyvatelé budějovického lágru, ožívají. Tři časové linie, tři generace a i osudy mnoha lidí, se kterými si pohrála historie, se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. S posledními přeživšími se však musí definitivně přihlásit o slovo.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá věc. Tři linie příběhu, dvě mě bavily moc, ta z 30. let a pak ta ze současnosti. Toho Dominika jsem fakt žral. Ta prostřední linie knihy, co se odehrávala po 2. světové, mě příliš nezaujala. Hlavní pointa příběhu také nic moc, ale prostě čtivost a lidová mluva Dominika mi to bohatě vynahradily. Jinak též vysoce hodnotím velikost a vazbu knihy a krátké kapitoly. Díky, autore, tvoje kniha mě hodně bavila.
Krásně jazykově vykreslený román, jehož děj se odehrává ve třech časových rovinách - ne příliš od sebe vzdálených. Na konci se vše střetne v jednom bodě...
Dokonalé čtení. Kdo nepřečetl, nepochopí. Tuhle knihu doporučuji úplně všem, a jelikož jsem velký fanoušek p. Štiftera, tak bych klidně dala hvězd i 10!
Už dlouho se mi nestalo, že by mi kniha nedala spát. Po nocích jsem přemýšlela, jaký je úkol Josefa, proč ho zrovna Karel a Adolf vidí a co by měl mít společného s Dominikem? Konec byl možná trochu přitažený za vlasy, ale s poslední větou i slza ukápla. Libily se mi vsechny tři časové linie. Použití dobového jazyka bylo zajímavé pro porovnání a současná mluva je tedy bohužel hrozná. Skvěle napsané a pro znalce Budějovic to musí být ještě o to lepší čtení.
Zařazuji mezi svoje nejoblíbenější. Zápletka napínavá, skvělý formát knihy. Když jsem četla večer, chvíli jsem se pak i bála. V Budějovicích kolem Staroměstské jsem strávila několik let života, tak mě tato kniha celá hodně bavila.
Nikdy by mě nenapadlo, že přijdu na chuť současné české literatuře a ono se to děje. Začalo to Mornštajnovou a pokračuje u Štiftera. Zjistila jsem, že tyhle příběhy většího množství postav, které zahrnují celé dekády lidského života a které se vzájemně proplétají mě nesmírně baví číst. Štifter mi v mnoha ohledech svým stylem vyprávění připomíná Mornštajnovou, a to je jen dobře. Navíc píše o místech, která velmi dobře znám, neb mám k Budějcím velmi blízký vztah, což požitek z knihy ještě umocňuje.
Celkově nevím, co bych knize vytkla, možná mi na začátku přišla trochu složitá na čtení, několikrát jsem na prvních stranách narazila na věty, kdy nebylo úplně jasné k jaké postavě se ta konkrétní věta nebo přímá řeč vztahuje, ale to se zlepšilo hned, jakmile jsem se v postavách zorientovala. Jazyk i styl vyprávění mi neskutečně seděl a knížku jsem zhltla na dva zátahy. Už jsem to myslím psala u Hany, ale musím ze opakovat...víc takových knížek a víc a takových českých autorů.
Další milé setkání s naším současným autorem. Kniha je krásná už jen na dotek:). Příběh se třemi dějovými linkami byl zajímavý, neotřelý a vážně čtivý. Autorův styl mě nadchl, jeho postavy jsou propracované a uvěřitelné. Za mě velká chvála.
Skvělé! Znáte ten pocit, když chcete číst dál a zároveň nechcete, aby kniha skončila? Za mne pět hvězdiček.
Přiznám se, že přibližně do půlky knihy jsem se musela ke čtení nutit. Trvalo mi než jsem se o postavy začala zajímat. Nějvětší problem jsem ale měla s násilím a bezcitností. Na druhou stranu uznávám, že v tom je možná i kouzlo celého příběhu. S příchodem Kristýny jsem se začala na čtení těšit a ke konci se dokonce nemohla odtrhnout.
Od první stránky se knížka četla jedním dechem a nešlo se odtrhnout! Napínavé, zajímavé, smutné, pravdivé. Jen ten konec mi přišel trošku přitažený za vlasy (tím myslím ten výkop na sídlišti...). Jinak nemůžu nic vytknout, přesně typ knížky, který miluju. Začtete se a nepustí...a dlouho ve Vás bude rezonovat.
Z této knížky mám trochu smíšené pocity. Strašně mě bavila, měla jsem ji během týdne přečtenou, ale konec mě nějak neuspokojil. Líbily se mi tři roviny příběhu, ale to vyústění mi přišlo trochu laciné. Ale jinak moc zábavné, čtivé, zajímavá kostra příběhu... v některých částech knihy poutavé větné konstrukce tvořené zajímavými slovními spojeními a silnými myšlenkami. Za použitý jazyk body nahoru. Ale něco mi tam chybělo...
Docela dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale námět byl hodně zajímavý.
Pár stránek trvalo než jsem se začetla do 3 příběhů, které zdánlivě dlouho nic nespojuje, snad jen ty Budějovice...konec jsem dočítala vzlykajíc ve 2 ráno, nechtěla jsem to odložit!
Nemůžu říct, že by byla knížka špatná. Ale začátek se mi zdál trochu zmatený, na postavy jsem si dlouho zvykala. Když už se děj rozjel, bylo to dobré. Ale znovu bych si asi tuto knížku nevybrala.
Nejsilnější zážitek pro mě byla 50. léta, zejména postava dušího chlapce Josefa. Celkově jsem si velmi užívala postavy, které jsou precizně napsané, plné života a mnohdy až bolestně autentické. Sprostá slova, opilec terorizující manželku, která na něj i tak toužebně čeká, když ho za výtržnosti zavřou. Vilní chlapi z ubytovny, co si večer uloví osamělou holku, aby ulevili tlaku v podbřišku, ať už je ono uvolnění z obou stran dobrovolné, nebo není. Ženy, muži, děti – různé generace mají jednu zásadní věc společnou: jsou vrženi do okolností, do vleku dějin a mohou jen dělat, co se dá. A když to nestačí, jsou odklizeni ze scény.
Neskutečně čtivé, velmi dobře napsané. Velké překvapení na poli současné české literatury.
Tři doby plné různých osudů... tři sněhové koule... už když před sebou valím ty první a nejstarší papírové vločky, tak si spokojeně frfňám a vím, že přesně tenhle styl slovní koulovačky se mi zaryje pod záložku... pak skočím do druhé písmenkové vánice s osudovým Josefem a jeho partičkou, která mi bez pardónu zmrazí srdeční chlopeň... vpád do třetího příběhu blíže našeho času vyvolává bohužel v mém já menší emoční oblevu, ale i tohle má ve vyprávění své místo... propojení jejich cest mi totiž nakonec stejnak bere sníh z plachet ;)
To cestování v čase mě bavilo... navíc bylo fajn, že střídání časových rovin nemělo řád a vlastně každá kapitola vás mohla vyhodit v kterékoli době nebo vás ponechat tam, kde zrovna jste... a ten styl psaní... ano, ano, ano... takové písmenkové orgie já můžu ;)
Ač zase popádluju proti většinovému proudu, nemůžu si pomoci - celkový dojem z téhle knihy je poněkud rozpačitý...
Je to mé první setkání s Štifterem, nevěděla jsem, co očekávat. Styl psaní mi vcelku sedl, kniha se čte lehce, nekomplikovaně. Velmi často se mi nabízelo srovnání jednak s Mornštajnovou a její Slepou mapou (příběh ve třech časových liniích z podobné doby) a Hájíčkem. Kvalit Mornštajnové v mém hodnocení Štifter bohužel nedosahuje, Hájíčka naopak (naštěstí) dost převyšuje, i když styl a způsob psaní je lehce podobný.
Příběh je rozdělen do tří dějových linií v různých dobách, které jsou navzájem propojeny několika hlavními postavami. Dějová linie třicátých i padesátých let se mi líbila, vnímala jsem i výbornou propracovanost reálií, myslím, že si autor dal skutečně záležet. Bohužel o to více jsem byla zklamaná z dějové linie ze současnosti. Přílišná snaha o soudobou mluvu mládeže (či čerstvě dospělých), přílišná křečovitost a nevěrohodnost v upínání se na diskriminační a nerovné podmínky mladého Dominika, který sice dle autora vystudoval soukromou střední obchodní školu, ale o pár stránek dál netuší, co znamená slovo antikvariát a musí dělat na stavbách pouze pomocného dělníka. O co více se autor snažil u prvních dvou dějových linií, o to více to odflákl u té třetí, kde zřejmě čerpal pouze z urban legends či zpráv v novinách.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny NěmcůAutorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Přidávám se k "Budějčákům", které potěšila kniha, která se odehrává v jejich městě. A jinak všechny tři příběhy zajímavé, takové lidské. A zajímavě spletené dohromady.