Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508232/bmid_sberatel-snehu-coB-508232.png
4
769
769
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele. Pokoj, v němž si ve 20. letech paní Pumprlová psala deník, i trosky starých budov, na něž si pamatují jen obyvatelé budějovického lágru, ožívají. Tři časové linie, tři generace a i osudy mnoha lidí, se kterými si pohrála historie, se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. S posledními přeživšími se však musí definitivně přihlásit o slovo.... celý text
Přidat komentář
Knížka to je skvělá, ale ani by mě ji nenapadlo přirovnávat k Haně, jako jsem to už někde párkrát zahlédla. Možná jedna dějová linie, která se točí od roku 1931 do války, je svým stylem podobná psaní A. Mornštajnové. Ale jinak je Hana Hanou a tohle je prostě Sběratel. Ale knížka je to výborná, krásně se četla a byla jsem nadšená, že další český autor napsal takovou knihu. Trošku mě tam ale neseděla ta "duchařina".
Díky krátkým kapitolám a vyváženosti tří časových rovin se kniha čte opravdu skvěle. Štifter vypráví poutavě, srozumitelně, citlivě, věcně a nakonec mu to všechno do sebe skoro plynule zapadne. Nejstarší část příběhu je jako od Aleny Mornštajnové, v dalších ale dostane prostor mysteriózní zápletka, která ze Sběratele sněhu dělá originální počin.
Tak tohle bylo fakt vý-bor-ný!
Od autora jsem předtím nic nečetla a tak jsem ke knize přistupovala bez předsudků či očekávání. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Kniha se odehrává ve více časových rovinách (nepřijde vám, že je to v literatuře poslední roky docela hit?) a to konkrétně před druhou světovou válkou, pak po ní a nakonec v roce 2017, v současnosti. Sledujeme příběhy různých lidí, kteří si hledají svou cestu životem. Ztrácejí se, aby se mohli znovu nacházet. V období před válkou sledujeme přátelství třech kluků, z nichž jeden z nich není skutečný, nýbrž duch. Chlapec Josef, který se jako malý utopil společně s matkou, která s ním spáchala sebevraždu. Adolf a Karlos jsou jediní, kteří ho vidí. Až později zjistí, že přítomnost ducha - Josefa, má v jejich životech zásadní úlohu.
Nejdříve jsem příběh vyprávěný v roce 2017 nechápala, ale bylo mi jasné, že se postupně dozvím, jakou úlohu hraje v příběhu Dominik. Dominik totiž noc co noc u nohou své postele vídá ducha - a ano, tušíte správně - Josefa...
Poslední strany jsem přečetla téměř bez dechu. Za mě naprostý skvost a knihu budu pár týdnů doporučovat všem, které potkám.
Tato kniha je jednoduše skvělá! Tři časové linie, které se na konci protnou, duch malého kluka, jenž je jakýmsi Cháronem, který převáží čtenáře i současné postavy v ději mezi světem živých a minulostí, která byla kdysi dávno také živá, krásná i tragická. Na pozadí jsou zvraty 30.let (hlavně vztah a soužití mezi Čechy a Němci), rok 1956 a 2017. Moc se mi líbil jazyk, kterým Jan Štifter píše a jak kontrastuje v dějové linii ze současnosti a minulosti.
Většinou nemám ráda nadpřirozené věci v knihách, ale zde byl nápad s duchy vynikající a naopak knihu příjemně ozvláštnil a sloužil jako důležité spojení mezi současností a minulostí.
Co dodat, jsem ráda, že takové české autory máme :)
Velmi jsem se na knihu těšila, protože jsem slyšela přirovnání k Haně, která je u mě TOP. Tohle sice není, dle mého názoru, tak skvělé ale příběh se mi moc líbí. Otevírají se nám zde tři časové roviny. Rok 1931, 1956 a součastnost rok 2017. Tyhle roky se nám zde ke konci spojí v jeden velmi neuvěřitelný, avšak krásněsmutný příběh. Nezažila jsem po dočtení takový ten wow efekt, ale myslím si, že kniha v sobě má hodně a stojí za zmínku a přečtení.
Pořádně nevím, co napsat, tak jen jediné, k čemu se občas uchyluji: tato kniha chytne a nepustí. Zvláštní kombinace vypravěčského stylu, vyprávěných příběhů a charakterů postav, okořeněna vykreslenými mezilidskými vztahy a čtenářskou zvědavostí "co se to teda vlastně stalo?" dává dohromady zajímavou nádhernou knihu.
ČB dobře znám, takže jsem si tento perfektně vystavěný příběh přečetla s ohromnou chutí. Kvalit Hany sice nedosahuje, ale všech pět hvězd mu ode mě stejně po právu náleží.
Kniha Sběratel sněhu pro mě byla příjemným překvapením. Čtivý příběh, který vypráví o třech různých dějových liniích, které v samotném závěru splynou do jednoho celku. Kniha se mi nejprve těžce četla, ale potom přišlo příjemné překvapení a já si čtení užila. Rozhodně mohu knihu doporučit!
Chytlavý příběh silně připomínající několik knih, které poslední dobou vyšly - ať už stylem (J. Hájíček) nebo tématem války, odsunu (Hana, Slepá mapa, starší Cejch). I když je pravda, že toto téma v knize Sběratel sněhu není hlavní, dějová linie se vyvíjí jinak a drží si svou originalitu. Příběh ze současnosti mi moc neseděl, ale chápu jeho smysl a dobře zachycenou rozdílnost všech tří období v jednání a myšlení lidí i v popsaném prostředí a architektuře Českých Budějovic. Velmi sympatický je formát vydání (Vyšehrad).
Zpočátku zdánlivě 3 nesouvisející příběhy z odlišných časových období, která se postupně začínají proplétat a nabývat na významu. Díky skvělému ukončení knihy se zlepšilo mé hodnocení, ale od začátku jsem čekala od knihy víc (na základně velmi pozitivních recenzí).
Tři dobou i jazykem rozdílné příběhy, jež se postupně staví a nakonec propojují ve funkční celek. Na jazyk jsem si musela zprvu zvyknout, ale až se stalo, jednoduše jsem se začetla. Je pravda, že postava Josefa mi přišla ze začátku taková... no, moc se mi nelíbilo, že se zde zjevuje takovýto duch. Naopak postava, jež se objevovala u postele Dominika, mi přišla né tak “bijící do očí”. Prostě přirozenější. Nejvíce se mi pak líbil příběh roku 1930, pak kluci a nakonec příběh Dominikův. Postava Renaty mi nebyla vůbec sympatická.
Ke konci mi pomohlo udělat si malý rodokmen, abych se ve jménech neztratila.
Celou knihou mě pak doprovázela taková lehce zimní atmosféra. Sbírání sněhu.
Naprosto perfektně vystavěný příběh, u kterého oceňuji zejména jazykovou stránku. Tři časová období odděluje dobová mluva i způsob zachycení každodenních úkonů. Neprvoplánové a tak akorát magické; mám pocit, že Romové hodně tíhnou k duchovnímu světu a rodina je pro ně posvátná, a přesně tak jsem to z knihy taky cítila. Byť jsem od ní nečekala zas tak mnoho, pan Štifter mi dokázal opak a jen potvrdil kvalitu současné české prózy. Určitě si pohlídám i jeho další knihy :)
Krásně napsaná knížka, zajímavý příběh. Trošku jsem se ztrácela ve skocích v čase, ale nakonec se vše vyjasnilo. Navíc jsem z Českých Budějovic, o to lepší pro mě bylo čtení. Můžu jen doporučit.
Zajímavé příběhy, pěkně napsané.
Nejméně se mi líbil příběh s Dominikem, ale na konci to všechno do sebe zapadlo.
Mozaika souvisejících příběhů z různých časových období tvoří tento poutavý a dojemný román. Autora si zařadím někam mezi Hájíčka a Mornštajnovou (mé oblíbené) a budu se těšit na jeho další tvorbu!
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny NěmcůAutorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Netřeba dlouhých komentářů, DOPORUČUJI! četla jsem jí se zatajeným dechem, strhla mě do děje, poutavé a po několik dnů na knihu i po dočtení stále myslím.