Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508232/bmid_sberatel-snehu-coB-508232.png
4
769
769
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele. Pokoj, v němž si ve 20. letech paní Pumprlová psala deník, i trosky starých budov, na něž si pamatují jen obyvatelé budějovického lágru, ožívají. Tři časové linie, tři generace a i osudy mnoha lidí, se kterými si pohrála historie, se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. S posledními přeživšími se však musí definitivně přihlásit o slovo.... celý text
Přidat komentář
Já jsem nadšená! Je to moc krásná kniha, rozhodně doporučuji. Závidím obyvatelům Budějovic, že se mohou pyšnit tak pěknou a zajímavou sondou do své minulosti. Všechno do sebe skvěle zapadlo.
Pletenec lidských osudů, z nichž na každém jednotlivém, a to i na tom zdánlivě sebebezvýznamnějším, kdysi záleželo, či pořád záleží. A to až do té míry, že se o slovo hlásí bytosti z onoho světa, protože něco zůstalo nedořešeno. Příběh si mě přitáhl a nepustil, což je pro mě známkou kvality. Žádné nadbytečnosti, žádné nesrovnalosti. Nedávno jsem četla dva další české romány s podobnou tématikou - Trýznivé měto Daniely Hodrové a Zmizení Sáry Lindertové od Kateřiny Šardické. V prvním případě strašně čpěly záhrobní věci a ač jsem knihu dočetla celou, vůbec mi nedošel smysl toho všeho. V druhém případě byl příběh poutavý, zdálo se mi, že smysl nacházím, ale závěr mé hypotézy zcela setřel, a tak nakonec nevím. Zato Sběrateli sněhu nemám co vytknout. Všechno do sebe zapadlo a mně z těch osudů úplně přeběhl mráz po zádech.
Posloucháno jako (povedená) audiokniha. Po Světle z Pauliny a Café Groll moje třetí kniha od Štiftera. Napínavý, dojemný, současný i dávno zašlý příběh, který se v závěru výborně propojí. Krásná práce s češtinou, která se ve Štifterově podání nádherně přizpůsobuje jednotlivým časovým linkám.
...a trochu lituju, že nejsem z Budějic a nemůžu si více užít barvitě popsaná místa jednotlivých částí příběhu.
Naposloucháno. Pan Štifter umí! Umí mě napnout a překvapit, umí mě dojmout. Bezmála století, tři generace, k tomu trochu nadpřirozena a ještě jako přídavek výborné načtení.
Po Café Groll (které mi velice přirostlo k srdci) druhá kniha od Štiftera. A musím říct, že pro něj začínám mít vážně slabost.
Příběh tří generací (30. léta, 50. léta a rok 2017) by mohl napovídat, že se jedná o generační román jedné rodiny (s těmi se roztrhnul docela pytel), ale není tomu tak úplně. Jedná se o různé příběhy a situace různých lidí, které jsou navzájem ovlivněny a na konci se vše sejde dohromady. Završení mi přišlo super. Moc mě baví jazyk, výrazy a myšlenky, které Štifter používá.
Je vhodné číst opravdu pozorně, aby si člověk samotné čtení ještě více užil v místech, kde se drobné zmínky a detaily spojují.
Jako stavaře mě více než duchové děsila zmínka o tom, že Dominik ze současnosti (rok 2017) chodí pro dřevo na topení odřezávat kusy krovů na střechu činžáku, jelikož tyto krovy jsou dle jeho názoru předimenzované :D To mě strašilo ještě dlouho, že by tohle mohl někdo dělat.
Autorovi se podařilo ve mně probudit zájem o lepší poznání Českých Budějovic, uliček a staveb, která jsou zmíněná v jeho knihách (i těch míst, která už byla bohužel zbořena a zničena).
Pohodová duchařina na dovolenou. Musím se přiznat že jsem občas tápal kdo je kdo, ale během pár vět jsem se i díky letopočtu na začátku každé kapitoly dokázal rychle zorientovat.
Jsou to tři příběhy (před válkou, padesátá léta a osmdesátá léta) . Na konec je vše propojeno. Pro mě- moc hezké čtení.
Bohužel musím konstatovat, že tato kniha mě příliš za srdce nevzala. Poslouchala jsem ji ve formě audioknihy a zprvu jsem byla velice zmatená ohledně děje, což se postupně začalo trochu zlepšovat. Co se námětu týče, bohužel není za mě příliš originální, osvěžuje ho jen lehký duchařský prvek. Nepodařilo se mi vybudovat si ani žádný vztah k postavám a zároveň jsem si ani poslech příliš neužívala. Musím však ocenit, že autor výborně vykreslil jak historické, tak aktuální prostředí Budějc (Českých Budějovic), které dobře zakomponoval do děje. Celkově mi kniha přišla poměrně průměrná, nicméně autorovi dám v budoucnu ještě šanci.
Bylo to super čtení. Jedná se o příběh ve třech časových horizontech s velkým množstvím postav, v nichž jsem sice z počátku trochu tápala, ale nakonec to všechno do sebe zapadne jak poskládané puzzle.
Kompozicí mi připomínala Kafku na pobřeží do Murakamiho. Začátek děje pro mě trošku matoucí - resp. nedostal jsem se do toho hned. Ale bylo to kouzelné a vydržel jsem až do konce. A za to jsem rád! Totiž poslední 100 stran nabralo totální spád a vše krásně do sebe zapadá. Všechno pochopíte a má to větší a větší kouzlo. Příjemná oddechovka. Ale když jsem četl, že to někteří srovnávají s Hanou od Mornštajnové nebo Gertou Schnirch od Tučkové? Tak to rozhodně nejde!
Sběratel sněhu čekal v knihovně dlouho na svůj okamžik. Nevěděla jsem, co čekat, neměla jsem náladu na další příběh z období 2. sv. války. Překvapilo mě, že válka hraje v románu jen velmi okrajovou roli a to ještě jen v jedné z dějových /časových/ linek. Mě nejvíc zaujala linka z roku 1956, ostatně k ní se vše sbíhá, vše souvisí se vším. Překvapila mě zvláštní naléhavost vyprávění, díky které se téměř nedalo od knihy odtrhnout. Pro mě Objev roku.
Jan Štifter je prostě super spisovatel! Četla jsem od něho Paví hody- brilantní čeština a tak jsem se těšila i na tuto knihu. Opět nezklamal. Mohu vřele doporučit. A už se těším, až napíše další knihu.
Hned jsem si oblíbila vypravěčský styl pana spisovatele Štiftra. Těším se na další knihy autora.
Tři generace, tři příběhy. Každý jiný, a přitom mají něco společného. Řeší se tu současnost i minulost. Hlavně pak ta nedořešená. Je potřeba ji uzavřít, aby nová generace mohla jít dál.
Knihy Jana Štiftera mám moc ráda, věděla jsem tedy, že i Sběratel sněhu se mi bude líbit. Nespletla jsem se. Od začátku až do konce jsem byla nadšená!
Jelikož anotace u knihy není moc podrobná (což mám mimochodem ráda), nevěděla jsem přesně, co mě čeká. Jakmile jsem začala číst, příběh mě natolik zaujal, že jsem knihu nemohla odložit, potřebovala jsem víc a víc. Bylo to nezvyklé, poutavé, čtivé a napínavé. Myslím, že jsem chvílemi četla i s otevřenou pusou, jak mě to zaujalo a pohltilo.
Celý děj byl úžasný, originální a nepředvídatelný. Až ke konci jsem začala tušit, jak se to celé vlastně prolne, a to bylo geniální. Příběh je to ze života, smutný, plný emocí. Bylo mi z toho úzko, zároveň jsem si čtení maximálně užívala.
A to i díky tomu, jak autor píše. Miluji jeho styl, jeho češtinu, výrazy. Naprosto kouzelná přirovnání, která se jen tak někde nevidí. Číst autorovy knihy je jako balzám na duši, i když se jedná o vážné téma.
Pokud jste ještě od Jana Štiftera nic nečetli, rozhodně to napravte. Pro mě jsou jeho knihy srdcová záležitost.
Děkuji.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny NěmcůAutorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Když jsem se dotrápila asi do poloviny, přečetla jsem si napřeskáčku ten nejstarší příběh, ten se mně líbil. Žádní duchové. Ti mi totiž vůbec nesedli. A znovu jsem ocenila možnost půjčování knih v knihovně. Když šáhnu vedle, jako v tomhle případě, peněženka žádnou ztrátu neutrpí a já zas knížku vrátím.