Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508232/bmid_sberatel-snehu-coB-508232.png
4
769
769
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele. Pokoj, v němž si ve 20. letech paní Pumprlová psala deník, i trosky starých budov, na něž si pamatují jen obyvatelé budějovického lágru, ožívají. Tři časové linie, tři generace a i osudy mnoha lidí, se kterými si pohrála historie, se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. S posledními přeživšími se však musí definitivně přihlásit o slovo.... celý text
Přidat komentář
První republika, nástup komunismu a současná doba. Tři povídky, tři časové roviny, které autor propojil velice zajímavým způsobem. Vyprávění všech třech příběhů probíhá na přeskáčku, což nás udržuje v neustálém napětí. Každá z povídek má svoji nezaměnitelnou atmosféru té doby. Schopnost zachytit správnou atmosféru, zároveň považuji za největší přednost pana Štiftera, se kterým jsem se v této knize setkala vůbec poprvé. Velice se mi líbí, jakým způsobem autor do příběhu vložil prvky magického realismu. Tíživá, až dusná atmosféra prostupuje celou knihou. Audiokniha je neméně vydařená. Každou z povídek, čte jiný narátor. Jsou jimi: Jaromír Meduna, Jiří Schwarz, Jakub Saic.
Úžasný literárny zážitok !!!
Musím iba chváliť prepojenie troch časových línii, ktoré spája nadprirodzenosť, tajomnosť, alebo ak chcete paranormálny jav.
Prvky magického realizmu autor využil nielen na vykreslenie celkovej zápletky, ale i na vytvorenie aury záhadnosti, ktorá pohlcuje myseľ čitateľov od chvíle, keď na scénu vstupuje Josef prvá nadprirodzená postava.
Cez tri generácie autor podáva jednoduchým a zrozumiteľnym jazykom svedectvo o živote ľudí, kde podľa mňa najpresvedčivejšie zachytil päťdesiate roky minulého storočia. Postavy z tejto doby boli tak reálne vykreslené, kde som mala pocit, že naozaj žili.
Bolo pre mňa zaujímavé aj zistenie, ako sa mení život mladých ľudí z generácie na generáciu... ako sa menilo ich správanie, pohľad na svet alebo priority, kde najsmutnejšie vyznieva súčasnosť.
Knihu Sběratel sněhu od Jana Štiftera si musím prečítať ešte raz, lebo ukrýva v sebe mnoho, či už literárnych prvkov, zaujímavých postáv alebo svedectiev o živote v 30. a 50. rokoch minulého storočia.
Četla jsem po Haně, dost mi ji to připomínalo. Nejvíce se mi líbil nejstarší příběh. Ten nejnovější mě naopak neskutečně nebavil, tedy slušně řečno. To jako fakt takhle lidi mluví?
Silná kniha, všechny tři příběhy ze tří časů vyvážené, všechny přinášejí atmosféru té doby. Jan Štifter píše krásně, vládne nesmírně příjemným jazykem. Své příběhy opepřuje lehkým magičnem, řádně pak koření nostalgickým a melancholickým aromatem. Kniha chvílemi až rozesmutňuje, ale takovým nějakým hezkým smutkem.
Štifter narozdíl od Mornštajnové, ke které ho mnozí přirovnávají, měl pro mě ve Sběrateli sněhu něco navíc. To, že přilnu k jeho postavám a rozhodně mi nejsou jedno. To, že jeho slova mi až plasticky běhají před očima a doslova hladí.
Kniha byla dobře čitelná, tři časové roviny do sebe postupně začaly zapadat, ale pro mě, nepříliš soustředěného čtenáře, se některé souvislosti rozuzlily až při druhém čtení. Tedy občas na mě těch náznaků, nedoslovení, nepojmenování bylo příliš. Oslovila mě odvaha autora přikrášlit příběh postavou Josefa, ba přímo to na ní postavit - takové "povolené nadpřirozeno", které dá naději čtenáři i postavám, že snad existuje něco, co přesahuje jejich krušné životní osudy. A že mě teda z některých postav opravdu mrazilo v kostech, obzvlášť těch z padesátých let, to byla hitparáda soužení. Těším se na příští návštěvu Budějc, kde to znám jen na Lannovce a ve starém centru, že se taky mrknu kousek za hradby na Palačák a Staroměstskou:-)
Edit 18.5.2021, ryze subjektivní poznámka: (Eremites - i ostatní čtenáři, prosím, neber to konfrontačně, ale spíš apologeticky) - podle mého pocitu Štifter v této knize kvalit Hájíčka nedosahuje, Mornštajnovou naopak (naštěstí) dost převyšuje ;-}
Začnu tím, co mi připadá nejdůležitější: ačkoliv snad všechny postavy v knize žijí pro ty nejobyčejnější věci, obživu, sex, někoho blízkého, a skoro ve všech případech uvažují přímočaře a jednají bez bližšího plánu, můžeme na jejich příbězích poznat mnohé z historie i současnosti. I když se děj zdánlivě soustředí na jednotlivosti, prostřednictvím různých stylů i množství dobových informací vykresluje nenásilně a nápaditě celistvý obraz jednoho malého prostoru v průběhu dlouhých desetiletí. Autor se ovšem svou znalostí prostředí ani souvislostí nechlubí; přenechává všechno vysvětlování i cítění postavám odlišným věkem i životním směrováním a na pomoc si bere i „univerzálního“ vypravěče, ducha zemřelého kluka. Téma smrti je ostatně přítomno v celé knize, ať už jde o ohrožení, trest, bezvýchodnost situací nebo obor podnikání Přesto vyznění není nijak morbidní, jakkoli dějové zákruty popohání i tajemství a napětí.
Jde zkrátka o popis života, který býval těžší dřív než v současnosti staré několik let, kdy si problémy často spíš implantujeme. Netroufám si odhadnout, nakolik autor s počeštěným jménem německého původu, který své syny pojmenoval Prokop a Hynek, sám vnímá neustálou polarizaci mezi černým a bílým, „naším“ a cizím, starým a novým, ale jeho zpracování působí věrohodně.
"Kdyby věřil na náhody, řekl by, že je tady náhodou. Ví ale, že nahodilost v životě neexistuje. Že všechno vede odněkud někam, přes různé zatáčky a různými směry, ale přes zastávky, co jsou vždycky stejné."
Dvě časové linie v knihách bývají docela často, ale tři příběhy v jednom, to byla čtenářská lahůdka. Pravda, na začátku jsem si musela v hlavě udělat pořádek, kdo je kdo. Ale díky krásnému jazyku, kterým byla každá doba vystižena a grafickým upozorněním v jaké době se čtenář nachází, to šlo už jako po másle a kniha se četla sama. Jsem ráda, že jsem tohoto autora objevila a těším se na jeho další knihy. A časem si ještě zopakuji Sběratele, je to ten typ knihy, co mě po dočtení láká k znovupřectení.
Mám teď štěstí na silné příběhy,.... tři linie příběhu se pozvolna rozjížděly, linie současnosti mě až docela štvala, ....ale pak se to začalo tak nějak pozvolna propojovat, dávat smysl....a tak čtete a čtete a nemůžete přestat. A najednou jste na konci, padne na vás smutek, melancholie,.....trochu prázdno a hodně uzavřený kruh zároveň.... Dlouho o knize budu přemýšlet, v knihovně ji často a ráda jen tak budu brát do ruky..... je totiž taky krásná tak nějak fyzicky...... děkuji
Zajímavé v propojení časových linií, v jejich stylistickém odlišení, působivé ve vyznění. Hledání pravých citů: v partnerských vztazích nedopadá ani v jedné linii moc nadějně, stejně tak ve vztazích rodiče - děti; všude je dost tragických okolností. Snad jen kamarádství je čisté.
Jediný problém mám (nejen u této knížky) se zobrazením minulosti. Zatímco lidská paměť proseje vzpomínky a nechá si hlavně ty dobré, spisovatelé mají pocit, že musí dostat do knihy veškerou tíhu života; srovnání minulosti a současnosti pak dopadá černobíle, příliš kontrastně. V každé linii jsem ale mnohé ocenila: 30. léta - promíchaná česko-německá komunita, zatím občas „jenom“ nesympatie, pokud nenávist, tak bez násilí - to bylo výborné. 50. léta – líbilo se mi odlehčení klukovským dobrodružstvím a prvkem tajemna kolem kamaráda ducha. Současnost - hulič a magorka jsou zdrojem pobavení, ale fakta kolem Dominikova studia a života mi spolu úplně nepasují. (Pozn.: s tím duchem to není tak přímočaré, jak někdo v komentáři uvádí.)
Málem jsem Sběratele sněhu nečetla jenom kvůli tomu, že už mám nedůvěru k názvu začínajícímu slovem „Sběratel“ (schválně se podívejte, kolik jich je). Mrzelo by mě to, protože je to čtivá a originální knížka, ve které jsem toho víc oceňovala než vyčítala (a děkuji milary za doporučení).
Přečteno v rámci ČV 2021. Líbilo se mi přeskakováni do časových rovin. A taky Josef.
Kniha se mi velmi líbila. Přeskakování do různých časových os mi nevadilo ba naopak. Jako celek to prostě dávalo smysl. Doporučuji:)
Sběratel sněhu mi přirostl k srdci asi víc, než jsem čekala. Ale nebráním se tomu.
Jan Štifter přišel s dosti propleteným příběhem tří různých generací odehrávajícím se ve třech různých dějových liniích, které jsou silně provázané právě svými postavami a které dohromady tvoří jeden velmi silný lidský příběh.
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem se do knihy začetla - právě pro to množství postav a pro tři dějové linie. Ale jakmile jsem si utříbila, kdo je kdo, v jaké linii kdo vystupuje a jak jsou jednotlivé postavy spolu spjaté, už jsem se od knihy nedokázala odpoutat.
Autorův poetický a citlivý styl psaní je velmi podmanivý - způsob, jakým Šifter komponuje své věty, je překrásný. Hraje si umně se slovy a své čtenáře umí velmi snadno pohltit. Jednotlivé dějové linie jsou pak zajímavou sondou do osudů postav žijících v oblasti Českých Budějovic. Autor tu zobrazuje osudy postav v kontextu různých období našich dějin a zvláště kontext dob minulých byl pro mne přidanou hodnotou této knihy.
Celková atmosféra knihy je místy napjatá, zároveň napínavá, ale hlavně dost melancholická, smutná. Melancholie je také to, s čím jsem knihu opouštěla při jejím dočtení. Postavy, jakkoliv problematické a potýkající se se svými vlastními démony, jsem si většinou dokázala oblíbit. A budou i důvodem, proč se ke knize budu chtít ještě jednou vrátit.
Knihu navíc provází určité tajemství, ke kterému budu pak při druhém čtení přistupovat jinak, když už budu vědět, co a jak se postavám přihodilo. Což bude při druhém čtení určitě novým zajímavým čtenářským zážitkem.
4 a půl hvězdy, kdyby to jen tak šlo. A moc doporučuju! (Půl hvězdy jsem odebrala, protože jsem holt nedávno četla knihy, které se mne dotkly přece jen o trochu více než Sběratel sněhu.)
Tak já vám nějak nevím, přijde mi, že ten příběh stále nemůžu nějak pořádně uchopit...V knize jsem se začala ztrácet od samého začátku i přes to, že byly kapitoly rozděleny na časová období, což se mi velmi líbilo. Zřejmě za to mohlo množství postav a také mi asi kniha nepředala to, co všem ostatním, což nepřisuzuji za chybu autorovi. Někdy se zkrátka stane, že nepochopíme, co tím chtěl básník říci...Rozhodla jsem se tedy nechat knihu bez hodnocení, abych jí neubrala procenta a zkusím se k ní ještě někdy vrátit a třeba najdu to, co mi teď chybělo a nezapadlo do sebe. :-)
Morštajnová v mužském těle, slyšela jsem o tomto autorovi. Vypráví skvěle, ale určitě bych je odlišila, i kdybych neviděla obálku knihy.Má jiný styl vyprávění. Je to moje první od něj. Líbila se mi, jen to duchaření mi tam úplně nesedlo, přičemž je to samozřejmě červená nit, která jednotlivé dějinné vrstvy spojuje až ke konečnému rozzuzlení. Spíš si to budu muset přečíst ještě jednou a pořádně si to vychutnat. :-) A určitě zkusím i jeho další knížky.
Ze začátku se mi ta časová období pletla a musela jsem se dost soustředit na množství postav. Postupně se zvyšuje napětí a knížku nejde odložit, dokud se nedozvíte, co se vlastně stalo. Na duchy moc nevěřím, ale tady to sedlo perfektně.
Velmi příjemné počtení v několika časových liniích, které se na konci vcelku překvapivě a příjemně spojí dohromady. Pro mě první setkání s panem Štifterem a hned tak dobrý počin. Velmi zdařilé dílo.
První co mne při myšlence na tuto knihu napadne je slovo "zvláštní"... Knížka je tak napůl ze života a tak napůl duchařina... Co ale nelze knize upřít je, že autor umí psaním zaujmout a dost často i hezky pobavit.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny NěmcůAutorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Svižné, zajímavé, celkem dobře vypovídající o všech dobách, kdy se příběhy odehrávají, o lidských povahách a různých životních principech a přístupech. Líbilo se mi propojení časových rovin i reálna s nadreálnem, které popřelo postoj samotného "sběratele sněhu", který žil jen přítomným okamžikem. Přestože tvrdil, že co bylo, ho nezajímá, něco ho stejně nutilo k jeho bizarní sběratelské činnosti a konzervaci vzpomínek a do minulosti byl magicky vtažen... Má to hloubku! Přirovnání z některých zdejších komentářů ke knihám Mornštajnové nesedí - Štifterovy postavy jsou živé, procházejí vývojem, nejsou jen protagonisty čtivě sepsaných příběhů a nezmizí z mysli se zavřením dočtené knížky. Doporučuji, pro mě byl autor velmi příjemným objevem.