Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508232/bmid_sberatel-snehu-coB-508232.png
4
769
769
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele. Pokoj, v němž si ve 20. letech paní Pumprlová psala deník, i trosky starých budov, na něž si pamatují jen obyvatelé budějovického lágru, ožívají. Tři časové linie, tři generace a i osudy mnoha lidí, se kterými si pohrála historie, se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. S posledními přeživšími se však musí definitivně přihlásit o slovo.... celý text
Přidat komentář
Zpočátku jsem se nemohla začíst - tím, že se příběh ještě dostatečně nerozběhl, se mi pletla jména. Navíc jsem postupovala pomalu, na tento příběh to bylo opravdu příliš pomalé tempo. A do třetice všeho nepovedeného jsem na s. 32 narazila na první tiskovou chybu (zájmeno mu místo jí), na s. 79 mě praštilo do očí odpudivé slovo hyhňá a na s.102 mě velmi pobouřilo sloveso štimovat.
Ještě týž den jsem knížku dočetla a ocenila plným počtem hvězd. Jsem moc ráda, že jsme si ji do knihovny pořídili právě na základě ohlasů tady na databázi, takže děkuju všem pochvalným komentářům. Pravda, až když jsem si knihu sama přečetla, překvapilo mě, kolik komentářů vidělo u Dominikovy postele někoho jiného než já . . .
Poděkování nakladatelství Vyšehrad:
za odvahu vydat lokální příběh (i když koneckonců lokální je snad každý) - ale zkuste sehnat předešlé autorovy knihy z nakladatelství Pikador;
za nápaditý formát a za krásné provedení knížky (ty tři citované omyly ráda odpouštím);
za ty "letopočtové" záložky - aby mezi námi bylo jasno (překvapilo mě, že jen ta první se posouvala v čase, i když je to tak nějak logické).
A poděkování autorovi: pro mě jedna z mála knih, kde jsou ti špatní (pomýlení, nechápaví, zlí) a ti dobří (rozumní, spravedliví, tolerantní) JEN lidé, občané, jednotlivci, každý sám za sebe. Ne Němci a Češi, ani naopak.
Knížka nabitá atmosférou. Nejvíc mě bavila ta atmosféra 50. let. Ale krásně je zvládnutý i jazykově rozdíl mezi kdysi a dnes.
Nejlepší postava - Josef...
S výhradou, že se moc často střídaly časové roviny, že jsem se místy trochu špatně orientovala, jsem myslela, že dám tak 80%. Ale - jak tak u mě bývá - rozhoduje konec - a za ten si zaslouží kniha plný počet!
Musím jedině doporučit.
To je tak zvláštní kniha, přečetla jsem za víkend. Moc se mi líbila, ale vůbec si nevím rady s komentářem. Tak jsem nahlídla, co píší ostatní čtenáři. Nakonec nemusím psát nic, protože hopla napsal výstižně to, co si myslím. Lépe bych to nenapsala.
Musím zkusit ještě některou z dalších Štifterových knih, ale už teď vím, že jsem našla dalšího autora který se stane mým oblíbeným.
Čtenářská výzva 2020 - 17. Kniha ve které se odehrává svatba nebo pohřeb
Opravdu zajimava knizka, ktera me ze zacatku celkem potrapila a to mnozstvim postav, nevedela jsem, kdo patri ke komu a co ten dela a s kym. Ale uprostred me vtahla a precetla jsem ji jednim dechem, fakt parada.
Knížka psaná neobvyklým, ale strašně zajímavým stylem. Pořád mě něco nutilo číst dál a dál. A taky mě potěšilo ,že je nejedná o klasický příběh s koncem "žili šťastně až do smrti"
Časové posuny nejsou v románech příliš vzácné, ale aby každá z rovin byla psána jiným stylem, to už za výjimečné považuji. Obdivuji v tomto ohledu autora, že navzdory té rozdílnosti dokázal vytvořit tak kompaktní dílo. Každá z vrstev jako by přitom byla určena jiné skupině čtenářů a přesto není ono přesouvání nepříjemné. Příběh má silnou atmosféru. Každá doba je vykreslena velmi barvitě, s množstvím autentických detailů. Celkový dojem by mi mohly zkazit snad jen některé gramatické chybičky, které asi nebyly překlepem a unikly i editorce. Konkrétně šlo o záměnu I-Y ve slovech: "hyhňá se" (str. 79) a "štimovat" (str. 102 a 162). Každopádně se již těším na Světlo z Pauliny :-).
A ještě dva citáty na jedno téma:
"Vzpomínky fungujou jako hulení, nesmíš to přehnat, pak je ti blbě..."
"Něco ho tlačí na hrudníku, jsou to vzpomínky a je mu z nich těžko. Možná z toho mívají lidi v jeho věku infarkt. Z těch vzpomínek, když jsou moc těžké a srdce je už neunese."
/přečteno v papírové formě/
Skvěle psaná kniha. Nešlo se odpoutat. Kniha má dobře řešené časové dění a tedy člověk nemusí přemýšlet, kde se právě nachází. Příběh a téma je velmi neobvyklé, velmi mě to zaujalo.
Pěkná knížka se zajímavým příběhem,dobře se četla.....stylem vyprávění mi trochu připomínala knížky od paní Mornštajnové.
Precetl jsem za jedno odpoledne/vecer. Prekvapil mne styl vypraveni v ruznych casovych rovinach, dost mi to sedlo. Doporucuji cist jako knizku (ne e-book), je moc fajn do ruky a je tam i super graficky figl s casem jednotlivych kapitol.
Tři kamarádi, kdy jeden z nich je mrtvej (to přece není spoiler, je to hned v druhý kapitole) ... to je prostě dokonalej námět pro příběh odehrávající se v jednom městě a třech časových rovinách. Skvělá kniha.
Zprvu jsem měl problém vyznat se v časových linkách a jednotlivých postavách, o to více mě pak kniha příjemně překvapila. Strhující a poutavé čtení!
Zajímavé, ale nesedlo mi to. I když je příběh dobrý, tak mi vůbec nevyhovovala forma. Toto nebude můj autor...
Není to sice Alena Morštajnová, ale docela čtivý, dnes možná lehce politicky nekorektní příběh, ve kterém jsou ještě cikáni cikány a obyčejní lidé obyčejnými lidmi s obyčejnými dobovými starostmi i radostmi. Trocha napětí při odhalování dávného příběhu s několika úsměvnými momenty.
Příjemná oddychovka.
Vždycky mně potěší, když od knížky očekávám, že bude dobrá, a ona opravdu je. Právě tohle se mi stalo se Sběratelem sněhu. Nadchla mě lehkost vyprávění, přechody mezi třemi časovými liniemi, které se od sebe neliší jen postavami, ale i jazykem a stylem. Je to stručné a úsporné, všechny postavy jsou jen tak letmo naskicované, přesto jsem měla pocit, že je znám, viděla jsem Šmídovnu i její obyvatele. Jsem ráda, že i když nechal postavy prožívat dějinné zvraty a být jejich oběťmi, nehrál na emoce, nesnažil se hodnotit tu či onou stranu. Prostě nechal na čtenářích, aby to celé prožili s postavami a sami se to snažili pochopit.
Tři časová období. Třicátá léta dvacátého století, padesátá léta a rok 2017. Řekla bych, že každé období je popsáno poměrně věrně, ať už jazykem, tak i společenskými okolnostmi. A překvapivě z toho rok 2017 nevychází zrovna nejlépe. Povrchnost, hrubost, sprostota, bezcílnost a zbytečnost z hlavní postavy tohoto období úplně čiší. Vždy, když se děj přesunul do roku 2017 jsem se začala nudit. Vlastně se tam téměř nic nedělo. Děj se téměř nikam neposouval. Obě předchozí období byla mnohem zajímavější.
SPOILER
Proč se vlastně Josef zdržoval s Dominikem a nešel přímo za Karlosem? Ušetřil by si tím poměrně dost času. Vždyť se přece znali. Nedává to smysl.
Nejlépe, když knihu neodkládáte a přečtete pokud možno na jeden zátah.Dokonalý popis minulé doby.Jména osob,styl vyprávění,smekám před tak mladým autorem.Ta současnost 2017 to už pro něj musela být hračka.
Lehké čtení to není a věřím, že po přečtení Vám to ještě nějaký čas bude vrtat v hlavě, ale je to úžasné. Autor nám předkládá silné životní příběhy z různých období velmi poutavě a čtivě, abychom nakonec zjistili, že je to všechno trochu jinak, než jsme si mysleli.
Velmi originální české dílo. Kniha se mi četla výborně, byla rychlá a nemohla jsem se dočkat propojení těch tří rovin. Překvapila!
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny NěmcůAutorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Ze začátku jsem měla trochu problém s tím, kdo je kdo, i kvůli časovým rovinám. Byly tam pasáže, ze kterých mi bylo smutno, obecně to byla smutná kniha. Ale i tak se mi velice líbila a byla jsem opravdu napnuta.