Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508232/bmid_sberatel-snehu-coB-508232.png
4
769
769
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele. Pokoj, v němž si ve 20. letech paní Pumprlová psala deník, i trosky starých budov, na něž si pamatují jen obyvatelé budějovického lágru, ožívají. Tři časové linie, tři generace a i osudy mnoha lidí, se kterými si pohrála historie, se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. S posledními přeživšími se však musí definitivně přihlásit o slovo.... celý text
Přidat komentář
Prvních šedesát stránek jsem se rozhodovala zda knihu neodložím (naštěstí ale jde o knihu malého formátu). Musela jsem si zvyknout na styl psaní i střídání dějových linií a poté mě kniha začala více než bavit. Přestože osobně nemusím zrovna duchařinu, tak tady musím uznat, že příběh půvabně okoření a vše nakonec do sebe zapadne tak jak má. Vulgarismy mi poněkud vadily, nicméně to k ději i sociální vrstvě hrdinů tak nějak patří a člověku to nakonec až tak nepatřičné nepřijde. Kniha rozhodně stojí za pozornost.
Tak nakonec Super! Úkol Josefa a konec, kdy do sebe všechno zapadne, mě doslova rozsekal (máme hodně podobný rodinný zážitek)
Příběh se odehrává v Českých Budějovicích a střídají se tři dějové linie, 30. léta, 50. léta a současnost rok 2017. Plno postav, které se dost pletou a do toho ještě Josef....
První knížka od autora a určitě ne poslední
Nechybělo moc a bylo by to vynikající. Jan Štifter skvěle rozehrál jednotlivé dějové linky, zahltil čtenáře postavami, vtáhl ho do 3 časových období, připomenul nelehká období našich českých dějin, otevřel spoustu otázek. Nažhavil mou zvědavost. Knihu nešlo odložit. Konec byl působivý, má hloubku a mnohé se propojilo. Ale mnohé zůstalo nevyřčeno a vlastně z celé knihy mám dojem, že by si zasloužila mnohem větší prostor. Bohužel takto ve mně zůstává pocit zklamání, že některé postavy a dějové události byly jen kulisou a to je strašná škoda.
Café Groll tento "malý" formát sednul lépe.
Všechno už asi bylo napsáno v komentářích pode mnou... a nenapadá mě jiné slovo než zde již použité - "geniální"... Ten začátek - první stránky - mě docela "rozsekal"... a konec ještě víc... Moje druhá kniha od Jana Štiftera a rozhodně ne poslední, myslím, že o tomhle autorovi ještě uslyšíme... Moc doporučuji...
Neuvěřitelný počin. Štifterovi fandím už dlouho, ale tohle je jeho vrcholné dílo! Fantastické, doporučuji všem!
První stránku jsem si musela přečíst asi 3x, než mi došlo, že s Josefem to je fakt tak, jak je. Těch šokujících momentů bylo v knize více, jsou dávkovány postupně a překvapivě, občas příběh působil zmateně, ale postupně vždy do sebe vše zapadne a jen valíte oči. Je to pochmurný příběh, je v něm i nadpřirozeno, to mě tedy bavilo, ale občas se mi hůře usínalo, když jsem nad knížkou moc přemýšlela.
Každopádně na knize se mi nejvíc líbilo propojení 3 příběhů, ty historické mě bavily moc. Kolikrát, když jsem v nějaké starší části města, se zasním a přemýšlím, jak to tam vypadalo kdysi a jací lidé v ulicích žili a jak vypadal jejich život…no prostě tenhle styl vyprávění mi sedl. Bylo to mé první seznámení s autorem a ráda kouknu po jeho dalších dílech.
V globále velmi příjemné první seznámení s Janem Štifterem. Mohlo to být dokonalé, ale.... Dvě skvěle propracované historické časové linie gradují do třetí, současné, která bohužel místo, aby příběh propojila, trochu ho pomačká. Nejde o styl, ani o výrazové prostředky, ale spíš o to, že to nedrží. Dominikův osobní příběh jako kdyby otevíral otázky, které se zdají ve vztahu ke zbytku vyprávění nedůležité (chování k ženám, sociální status atd.) - a ty, na které bychom odpověď naopak chtěli, zodpovězené nejsou (např. proč si "vybral" Josef právě jeho). Ale je to detail, za přečtení Sběratel sněhu rozhodně stojí! Navzdory tomu, že by si zasloužil lepšího redaktora/korektora (hrubky v české knize, jako fakt?!).
Víkendová četba, která byla příčinou toho, že jsem se na horách moc nevyspal a po nocích četl. Postupně jsem se nechával vtáhnout do jednotlivých dějových linií a čekal s napětím, jak se propojí. A užil jsem si trochu toho smutku z nešťastných nebo prázdných životů a chvílemi také vděku, že nežiji v padesátých letech na Šmídovně.
Geniální. Naprosto a jednoduše geniální. Když už to do sebe začne zapadat, nakonec to stejně dopadne úplně jinak.
Podle mě výborné. A nejen proto, že jsem budějčák a všechny popisované ulice vidím naprosto jasně před očima. Že jde o propojení tří dějových linek je tady už hodně napsáno. Stejně tak o tom, že autor vtipně a bystře vsadil na tajemno, kterým napíná a udržuje čtenáře v bdělosti. Oceňuji i to, jak autor nenásilně podává srovnání tehdejší a současné mluvy, výrazů, chování a jednání lidí. Jsem ráda za připomínku nedořešené omluvy Čechů vůči odsunovaným Němcům. Ale bohužel to v naší historii není jediná neukončená a neomluvená věc. Stačí si vzpomenout na české RAF letce, nebo na činy naší komunistické strany.
První třetina slabší, trvalo mi se do knihy začíst.....postupně ale vše dávalo větší a větší smysl a nakonci do sebe vše krásně zapadlo jako puzzle. Příběh, který se reálně mohl klidně stát. Moje první kniha od tohoto autora, rozhodně se chystám i na další. :-)
Kniha se mi moc líbila. Pravda chvilku trvalo se zorientovat v různě se prolínajících a zdánlivě nesouvisejících příbězích a časových obdobích, ale potom skvělé. Baví mne knihy, které vás tak vtáhnou do děje, že vše prožíváte s hlavními hrdiny, či alespoň pozorujete za oknem. Po setkání s autorem mne nadchlo jeho vysvětlení třetího neživého kamaráda, kterému chtěl alespoň takto dopřát prožít dětské dobrodružství. Autor je mi blízký, přečetla jsem asi vše co napsal a těším se na další.
Líbil se mi jazyk, atmosféra, postupné rozplétání a návaznosti 3 dějových linií, hlavní i vedlejší hrdinové. Bohužel závěr byl částečně předvídatelný x stránek před samotným koncem a tak místo závěrečné gradace přišlo menší zklamání.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Štifterova prozatím nejrozsáhlejší próza a dle mého skromného názoru i nejzdařilejší. Štifter si opět hraje s různě časově posunutými narativy. Zdánlivě nesouvisející příběhy tří skupin lidí ovšem v posledních kapitolách hladce vplynou do sebe. První linka ze třicátých až čtyřicátých let dvacátého století se věnuje rodině kolem mladého muže, jenž má českou matku a německého otce, a jeho problémům s nevěrou a dospíváním na pozadí předválečného a těsně poválečného Československa. Ve druhé lince padesátých let sledujeme skupinku tvořenou zvláštní trojkou dětí - cikán, duch Čecha a poloviční Němec, která prožívá klukovské příhody v raném socialistickém státě. Se třetí linkou se dostáváme do přítomnosti a k příběhu mladého cikána Dominika, jehož trápí noční nechtěné návštěvy. A také by chtěl auto.
Nikoho asi nepřekvapí, že hlavní pojítko třech narativů tvoří kulisy Českých Budějovic, občas i konkrétních míst, která už byla smetena dobou minulou. Štifter o starých domech, které jsou rozpadlé, omítka vzala dávno za své, střecha je spíše torzem, okna vypadají jako vykotlaná ústa starého bezdomovce a interiéry i stejně smrdí, umí psát tak hezky poeticky, že se zase cítím malým klukem, který hledá tajemství ve vrstvách prachu na starých parketách. Ve stejnou chvíli také začínám pojímat podezření, že má Štifter jakousi morbidní zálibu ve smrti, neb smrt v různých podobách si našla cestu do všech částí knihy. Opět.
Už z nástřelu dějových linek je jasné, že silným tématem Sběratele sněhu je vztah Čechů a Němců (motiv nuceného odcházení je opravdu do očí bijící), jehož částečnou paralelou je dnešní soužití Romů a Čechů, které ani v minulosti nebylo ideální. Tam, kde jsem s tímto tématem měl problém v Paulině, podal zde autor téma nevtíravě, nenásilně, bez klišé, bez patosu. Vše se odehrává v komorním prostředí domácností, rodin a jejich blízkých. Štifter nijak nemoralizuje, pouze konstatuje a ukazuje obě strany problému.
Silnou stránkou autora je jeho práce s jazykem. První zajímavostí je, že celý text je psaný v prézentu. Ich forma vypravěče mu potom dává možnost ukazovat pocity hlavních aktérů, kteří mluví přirozeným jazykem a stejným jazykem i přemýšlí. Mladí kluci mluví jako mladí kluci, chlap ze stavby mluví jako chlap ze stavby. Chvílemi mi vyprávění z padesátých let připadalo, jako bych četl něco od Hrabala nebo Šabacha. Pohled dítěte na problémy očima podivně dospělého člověka. Většinu postav jsem si rychle oblíbil a těšil se, kam je příběh zavede.
Štifterův zvláštní styl, který tak jemně postupuje vpřed, se tváří jako pouhý prolog, který teprve načíná větší příběh. Ve spojení s vyprávěcím prézentem to vytváří kouzelnou, odlehčenou kombinaci, proto jsem knížku přečetl za dva dny. Co dodat, po dlouhé době knížka, která mě skutečně zaujala, nezklamalo mě její finále, které udělalo důstojnou trojtečku za všemi třemi příběhy. Každý si s sebou holt neseme nějakého toho ducha a na nás je, jak se s ním vypořádáme.
Výborná kniha, oceňuji propletení několika časových rovin, celou dobu mi vrtalo hlavou, jak to vše souvisí, nutilo mě to číst dál, udržovalo mou pozornost a napětí. Svým způsobem nijak složitý námět, ale velmi působivý. Hodnocení za mne jednoznačné.
Tak jsem se konečně dostala k přečtení knihy o které se před časem dost mluvilo. Měla jsem trochu čtecí krizi, ale tato kniha mě velmi příjemně překvapila a přímo "osvěžila" mé čtecí buňky.
Sledovat děj plný záhad ve třech časových rovinách mi zpočátku dalo trochu zabrat, ale na konci do sebe vše krásně zapadne.
Autor dokáže krásně popsat atmosféru v každém dějinném období, složitost vztahů mezi Čechy, Němci a lidmi ze smíšených rodin. Tomu pomáhá i odlišnost jazyka, který postavy v různém období a sociálním prostředí používají.
Když o tom tak přemýšlím, tak jsem v tomno mnohovrstevném románu četla i docela strašidelný a v závěru dojemný duchařský příběh. Určitě doporučuji a budu vyhledávat i další knihy od autora. Bohužel jich moc není.
(SPOILER) Sběratel sněhu mi ze všeho nejvíc připomíná moderní hygienický prostředek 3 v 1 (tady rozuměj tři příběhy vzájemně propojené do jednoho celku). Na tom by nebylo vůbec nic špatně, pokud by tedy jedna vrstva zbytečně nečněla svou vodnatostí nad těmi zbylými - vyprávění ze 30-40 let a z 50 let minulého století totiž vážně stojí za to, zatímco Dominikova linie ze současnosti je slabá - dějově, stylem vyprávění a vlastně i tím propojením na linky z minulosti (proč zrovna Dominik zažíval každou noc to, co zažíval, jsem se až do konce nedozvěděla - nebylo by efektivnější najít rovnou přímo Karlose???). U historických linek je krásně vidět, že se autor snažil vystihnout danou dobu v každé maličkosti, padesátá léta jsem úplně viděla před sebou, jako bych sledovala neobyčejné kamarádství tří kluků na vlastní oči. Atmosféra třicátých let nebyla tak parádní, přesto pořád skvělá díky silnému příběhu. Geniální byly jednotlivé nenápadné odkazy v jednotlivých linkách na budoucnost nebo minulost - je vidět, že Jan Štifter ví, jak čtenáře zaháčkovat :-) Jenže se prostě nemůžu překlenout přes Dominikovu linku - vždycky, když došlo na rok 2017 jsem se musela do čtení nutit... Škoda, každopádně autorovi šanci ještě určitě dám!
Je pro mě zajímavé, jak vysoké hodnocení dávají ostatní čtenáři. Já jsem se dlouhou dobu vůbec nemohla zorientovat v postavách. Vztah jsem si nevytvořila k nikomu. Nevím, kdo ke komu patří a postavy z nejstarší dějové linky mi zůstali utajeny až do konce. V závěru jsem trochu chápala, o co vlastně jde, ale kniha mi celkově nepřišla dobrá. Vzhledem k počtu vysokých hodnocení je to asi čistě můj problém, autor mi prostě nesedl a už se k němu vracet nebudu.
Zpočátku se mi to četlo blbě - tři dějové linky na přeskáčku a autor mi přišel theatrálně dramatický, až póza, jo, a navíc pochmurný jako prase. Po pár desítkách stran se člověk chytne, je to lepší a lepší.
Nejlepší jsou ty části, kde se odkrývají souvislosti, společné otázky, linky mezi příběhy a člověka to nutí měnit úhel pohledu na postavy a jejich životy. Budilo to ve mně dojem, že závěr bude velký terno - a přišlo zklamání.
Ve výsledku jsem ráda, že jsem z české tvorby přečetla něco jinačího, že jsem se seznámila se stylem J. Š., vlastně zpola to bylo super, zčásti čtivý, zajímavý. Ale nemám asi motivaci brát do rukou jeho další knížky.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny NěmcůAutorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Po přečtení anotace jsem nabyla dojmu, že mám před sebou klasické české rodinné drama na pozadí historie 20. století; milé, zajímavé, ovšem díky oblibě dějin bez větší ambice zaujmout. Jenže on je Sběratel sněhu ve skutečnosti zcela odlišný! Jeho jedinečnost lze hltat nejen z Štifterova mnohdy svérázného, jindy básnického stylu, díky němuž si mě nadobro získal u bolestných jednohubek Světla z Pauliny. Miluju, když se autor svému románu opravdu věnuje a mazlí se s nejedním slovním spojením, protože díky bohu i navzdory rychlé době nejsme každý pouhým konzumentem příběhů. Ať je román či novela klidně o poznání kratší, pokud nám umožní nikoliv "vypnout", ale zastavit se a dovolit si zcela vplout do písmenkového prostředí. Navíc ta série budějovických příběhů, pomalu se splétajících do jednoho smíření, je i díky své spiritualitě originální a navíc využívá historie pouze na podkreslení atmosféry; takřka by se zdálo, že je v ní autorovi zkrátka o něco lépe, než v té současné. Nejde tedy dle mého názoru o zatraktivnění knihy na trhu, nýbrž o nástroj komunikace, kdy se rozvíjí (zatím) veškerý možný Štifterův potenciál.