Hrobka
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58059/bmid_hrobka-yOX-58059.jpg
4
720
720
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
1. díl >
Příběhy a vize z let 1917 - 1920 Za svého života byl Lovecraft znám jen úzkému okruhu přátel a milovníků originální strašidelné fantastiky. Dnes je považován za mistra strašidelné literatury ve všech jejích odstínech a za vizionáře literatury „kosmického děsu“, která odkrývá netušená tajemství naší mysli i minulosti, v níž dlí zlovolní démoni a nepochopitelné bytosti z hlubin času. Lovecraft svým dílem poskytl onen základní tvůrčí impulz, který provází desítky autorů a filmových tvůrců dodnes, jeho dílo se stalo kultem.... celý text
Přidat komentář
Řadu raných povídek (Bílá loď, Celephais) spojuje hledání krásy – jako by ji Lovecraft nemohl najít v realitě, a tak ji nachází mimo náš smyslový svět. I když je to krása starobylých civilizací, která nejspíš nikdy neexistovala, nebo taková, která vznikne právě díky tomu, že si ji někdo vysnil… A zároveň se už v jiných povídkách rodí mýtus Cthulhu – mimo náš viditelný svět existují i nevýslovné hrůzy.
Vedle vynikajících příběhů, jako je Dagon, jsou tu i docela bláboly (Ulice, Starý poděs). Skvělá je pronikavá a nepřezíravá esej o Lovecraftovi od Josefa Škvoreckého. I díky ní dávám ****
Ach, tato sbírka byla fantastická. Lovecraft začíná jako obvykle jasně předpovězeným špatným koncem pro postavu. Tentokrát se mi nejvic libila o líném hrobníkovi, jehož lenost ho nakonec kousne do zadku, když se omylem zamkne v trezoru plném rakví, jejichž pohřbívání odkládal. Musí doufat, že se mu podaří probít ven a že mu ta těla nebudou mít za zlé jeho lenost! Opravdu jsem cítila atmosféru toho temného trezoru plného mrtvol. Skvělý konec, Lovecraft vždycky končí s razancí, která celý příběh pozvedne. Temně komické a karmicky laděné.
Od legendárního HP Lovecrafta jsem si sliboval hodně. Je to přecijen legendární jméno plné Ctulhu. Povídky mě ale vesměs nebavili. Někdy jsem si i říkal "O čem to sakra je?!". Ke konci se to pravda zlepšovalo, i tak to stačí s přimhouřením obou Dagoních očí na tři hvězdy.
Asi najdôležitejšou informáciou je, že vydavateľ Lovecraftove poviedky v tejto knihe (nasledujú ďalšie štyri) nezoradil podľa roku, v ktorom boli zverejnené, ale podľa roku, v ktorom boli napísané. Čiže sa naskytá jedinečná príležitosť vidieť vývoj tvorby divného pána z Providence (napr. v Obrázku v domě sa historicky prvý raz stretávame s mestom Arkham a údolím Miskatonic). Samozrejme, raná tvorba väčšiny spisovateľov je.... raná. Takže to (česť výnimkám) ešte nie je ono. Autor si hľadá svoj štýl, polohu, ktorá mu najviac vyhovuje. Lovecraft nebol výnimkou, takže ja som sa väčšinu času nudil. Určite je to subjektívne (ako ostatne všetko v umení), ale za seba hovorím: väčšina textov v Hrobke je nie priemerná, ale podpriemerná. Skrátka to ešte nie je ono. Smutným plusom je, že sa na priestore cca 190 strán (zvyšok z celkového počtu 224 strán tvoria ilustrácie, životopis, komentáre a vysvetlivky) nachádza viac ako 20 textov, z čoho logicky vyplýva, že väčšina je krátka, takže utrpenie netrvá dlho. Jediné poviedky, ktoré sa mi vyložene páčili, boli Dagon, Hrůzný stařec a Obrázek v domě - a ani ony neboli žiadne enormné pecky. Najlepší je napokon životopis od skúseného Josefa Švoreckého, ktorý na rovinu pomenúva veci (Lovecraft bol blbý rasista a „nácek“, hoc paradoxne z jeho textov to podľa mňa poznať nie je), ale zároveň je istým spôsobom láskavý a zmierlivý, keďže z jeho slov vyplýva, že u Lovecrafta sa tieto divné neduhy týkali skôr jeho mladých liet a neskôr nielenže pochopil, že to bola hovadina, ale si dokonca za ženu vzal Židovku a viacerí jeho priatelia boli Židia. Hoc trochu ma pri Švoreckého slovách zarazila zmienka, že HPL z rôznych dôvodov nemal čas na vlastnú tvorbu. Mne osobne cca 160 poviedok a básní ako málo nepripadá, ale možno som len dačo nepochopil.
Lovecraftovy povídky v této sbírce mě příliš neoslovily. Nejlepší byla asi titulní hrobka, kde mi přišlo asi nejjednodušší sledovat děj. Dobrých povídek tam ale bylo víc. Bohužel se našlo i dost nezáživných, které s hororem (který jsem čekal) neměly vlastně nic společného nebo příliš krátkých na to, abych se do nich dokázal vžít. Občas jsem měl pocit, že čtu jen neurčité útržky Lovecraftových snů a vizí. Určitě dám šanci i další knize v pořadí a uvidím, jestli bude převažovat typ povídek, který mě zaujal, ten nudný, nebo ten nesmyslně chaotický.
Seč jsem chtěl dát více, musím hodnotit třemi. První spisy obsahují kvalitní povídky, ale také mnoho "zvláštních pokusů". Z krátkých povídek se mi líbila paradoxně ta nejkratší: 'Paměť'. Z té zamrazilo.
To nejlepší dle mého názoru představují povídky: Za stěnou spánku, Proměna Juana Romera, Strom, Z neznámého světa a Nyarlathotep. Totiž, když Lovecraftova atmosféra na čtenáře zapůsobí, pak opravdu funguje.
I přes tři hvězdy se těším na spisy 2! Předpokládám vzestupnou kvalitu.
Přestože Lovecrafta nelze zařadit mezi autory nejvyššího kalibru, nelze mu upřít jeho vliv na popkulturu a založení celého mýtu Prastarých. Mě osobně autorsky vlastně i vyhovuje a kromě toho, že navazuje na Poea, nebál bych se jej srovnat s naším Kafkou nebo Meyrinkem. Lovecraft i Kafka oba zpracovávali podobná témata... byť každý jinak. Navíc jde vidět, že oba silně kulturu týkající se neznáma a podivna ovlivnili, protože ne po každém autorovi vzniká přídavné jméno (kafkovské, lovecraftovské).
Lovecraft. Cthulhu. Tajemné ulice města Arkham.
To vše povrchně znám. Objevuje se to tu a tam v různých narážkách, všelijakých variantách a zpracováních. Od deskových her, přes narážky ve filmech a jiných knihách, až po PC hry, tam všude můžeme dílo tohoto autora narazit.
Lovecraft je prostě klasika a takříkajíc otec těchto temných děsů a běsů.
Ale já zůstanu jen u těch různých děl, které jsou z jeho tvorby odvozené. Originál asi není pro mě. U mnoha povídek jsem se nehorázně nudil, z jiných mi bylo až trapně. Pár jich bylo skutečně dobrých, ale opravdu to stálo za přečtení celé knihy?
Je vidět, že se jedná o autorovy začátky. Mýtus je neustálený, snové říše vystupují jako nezřetelné letmé záblesky čehosi většího, zápletky (pokud už máte něco načteno) jsou celkem repetitivní a styl ještě není vybroušený. Většina příběhů vyloženě neurazí, ale pořád jim něco chybí. A do toho prosakuje (ne-vždy-tak-moc) latentní rasismus a xenofobie, kterými je Lovecraft pověstný.
Nejvíce se mi líbily povídky Celephais, Chrám a Ultharské kočky.
Několik povídek od Lovecrafta jsem už před časem četl, ale byly to kousky, které jsou všeobecně považovány za kultovní / nejlepší / nejznámější.
Rozhodl jsem se, že si přečtu jeho dílo chronologicky.
První díl kompletních spisů je docela slabota. Je tu znát, že je to jeho ranné dílo, ale na druhou stranu, každý nějak začínal. Každopádně i zde se najde pár zajímavých povídek. Hrobka obsahuje povídky z let 1917-1920 a je hodně znát, že se tu Lovecraft tak nějak ještě hledal.
Hodnocení: 5,5/10
Je to velmi zajímavé čtení. Čekal jsem, že to bude strašidelné, ale spíše to budí mysteriózní představy. Některé povídky jsou nudné až skoro o ničem. Přitom to má své kouzlo a některé jsem si opravdu užil. Jsem zvědav na další díly.
Moje TOP 3 povídky:
1. Chrám
2. Hrůzný stařec
3. Ultharské kočky (kdo miluje kočky, pochopí :))
Začínám číst Lovecraftův Komplet sebraných spisů postupně, Hrobka byla pro mě "seznamovací". Některé povídky mi nesedly vůbec. Musím se přiznat, že na Lovecrafta musím mít opravdový klid na čtení, nečte se úplně snadno. Nicméně věnovat některým jeho povídkám čas a 100% pozornosti se nepochybně vyplatí.
Kniha povídek, plná mytologie a okultismu. Každým coulem je v ní znát inspirace Edgarem Allanem Poem, ale Lovecraft je přeci jen trochu jiný.
Jeho povídky jsou odtržené od reality, plné fantasie, představ a nočních můr, psané s atmosférou, která snadno evokuje tajemné představy a obrazy.
Je to nádherná fantazie, která mě vážně zaujala, přestože ne každá povídka sedla do mého vkusu.
Stejně jako hlavní postavy v této knize, i já jsem byl jako posedlý a nemohl se od čtení odtrhnout, dokud jsem se nedostal na poslední stránku.
Ano, autor a jeho dílo zde trpí mnoha nedostatky - povídky mohou být repetitivní, některé texty jsou opravdu slabé až nicneříkající, z dnešního pohledu jsou zde mnohé kontroverzní postoje - avšak pro všechno jsem dokázal najít pochopení a pozitiva převážela nad negativy. Jak už bylo zmíněno pode mnou, Lovecraft se zde skutečně teprve vypisoval; povídky jsou vždy krátké, takže se dá bez problému překousat i přes ty špatné; a i ty špatné/slabé povídky (byť jich nebylo úplně málo) mi vždy nabídly střípek, díky kterému jsem autora poznal o něco lépe (čemuž i velice napomohly skvělé vysvětlivky a komentáře na konci knihy) a měly něco do sebe.
Co se jeho rasismu a xenofobie týče, beru to jako produkt tehdejší doby a prostředek, díky kterému jeho nejslavnější povídky postavené na strachu z neznáma vůbec mohly vzniknout. To je však samozřejmě diskutabilní.
Navíc se ani na tomto samotném začátku nedá Lovecraftovi upřít jeho schopnost vybudovat silnou atmosféru a onen strach z neznáma (který ale bude na každého fungovat jinak, protože záleží, jak necháte zapracovat svoji vlastní fantazii a představíte si nepředstavitelné). A i přes některé již zmíněné slabší kousky se zde dají najít opravdu skvělé povídky, které mi utkvěly v paměti, a které již v sobě nesou známky pozdějšího lore a autorova nepopiratelného masivního vlivu.
Suma sumárum, kdybych chtěl někoho Lovecrafta předvést v tom nejlepším, asi bych doporučil jinou knihu, soubor který vybírá pouze ty jeho opravdu nejlepší povídky.
Pokud to ale s Lovecraftem myslíte vážně, tak je tato kniha na seznámení s ním a uděláním si obrázku o jeho životě, názorech a budoucí tvorbě naprosto ideální. Poctivě si s ním zde projdete téměř všechno od začátku, takže i ty slabší kousky, ale o skvělé povídky tu ani tak není nouze.
Vánoční četba Mooreovy bichle Providence (Omnibus) ve mně podnítila touhu znovu a opět se ponořit do podivného světa páně Lovecraftova. Nu a není lepší volba než četba sebraných spisů, že? Tak tedy první díl, Hrobka, který zahrnuje chronologicky seřazené povídky z počátků autorova veřejného působení. Je jen škoda, že kniha nezahrnuje i juvenilie, tedy věci napsané před autorovou literární dospělostí, ale to už by někteří místní fanoušci asi nerozdýchali. První svazek spisů nám představuje dílka, která patří zejména do tzv. Snového cyklu a také věci ovlivněné tvorbou lorda Dunsanyho. Ale v některých případech se již rodí někde na pozadí slavný Mýtus Cthulhu, takže pozorný čtenář se baví při prvních zmínkách o známých jménech ať už osobních, či geografických, jež budou hrát důležitou roli v pozdějších příbězích. Neznalý čtenář se ovšem u této knihy může i trochu nudit, protože přece jen první svazek neobsahuje to nejlepší z autorovy tvorby. Důležité je také uvědomění si, jak se proměnil v čase pojem hororu. Nemluvě o tom, že Lovecraftovský horor je kapitolou samou o sobě. Kosmický horor, v němž není místa pro krev a šok. Zato si užijete budování hutné atmosféry a popisů podivných krajin v příbězích zdánlivě bez děje. Zkrátka je to podivno. Excelentní Podivno.
Na seznámení s H. P. Lovecraftem asi ideální sbírka povídek, protože žádná není nikterak dlouhá, všechny jsou čtivé, a i když je na nich znát, že autor teprve začínal a "vypisoval" se, mají rozhodně něco do sebe. U všech stojí za zmínku hodně specifická fantaskní a potemnělá atmosféra, v níž je možné úplně všechno a nebezpečí číhá na každém kroku. Zajímavé jsou i tempo a gradace jednotlivých povídek, které jsou velmi dobré a leckdy přináší nečekanou pointu. Ano, některé povídky zkrátka nefungují tak, jak by asi měly a jsou o ničem a některé nejsou úplně dobře napsané, protože mnohdy nemají co nabídnout, takových je ale naštěstí výrazná menšina. Některé motivy se opakují a humor autorovi opravdu nejde, o ten se ale chválabohu moc nepokouší, protože to asi sám cítil. Je pravda, že tu není nějaká stěžejní povídka, která by vyčnívala nad ostatními a byla výrazně jiná, naopak většina jich je variací na totéž téma, což se může někdy zdát stereotypní, ale vzhledem ke krátkosti jednotlivých povídek tomu tak není. Hrobka tak je důstojným a zcela vhodným seznámením se s tvorbou takřka kultovního autora, který ovlivnil další generaci autorů, ale sám je tak trochu nedoceněný. 70 %
Kdysi jsem už nějaký výběr 6 povídek četla a tehdy mi to přišlo skvělé. Tyto nejstarší kousky mi skvělé nepřišly. Spíše naopak. 3 povídky stály za zmínku, ale všechny vyšly tak nějak do ztracena, jak to má autor ve zvyku. No mám doma kompletní spisy, takže až zase seberu odvahu (ne zrovna kvůli strašidelnosti), čeká mě Měsíční močal. Tak nějak ale tuším, že Lovecrafta proslavily jen jednotky nejzdařilejších povídek.
Proč je tahle knížka řazena do žánru hororu? Co je na nich hororového? Tak možná fantasy nebo satira. Jedině snad proto, že je horor to číst. Pro mě změť blábolů a celkově zklamání. Je to moje první seznámení s Lovecraftem. A vzhledem k tomu, jak je označován za mistra hororu, tak jsem měl asi příliš velká očekávání, která tato ubohá knížka nenaplnila ani kapkou.
Štítky knihy
výbor z díla mýtus Cthulhu hororové povídky Nová Anglie
Část díla
- Bílá loď 1919
- Celephais 1922
- Chrám 1925
- Dagon 1917
- Fakta ohledně zesnulého Arthura Jermyna a jeho rodiny / Arthur Jermyn 1921
Autorovy další knížky
| 2011 |  Volání Cthulhu 1 |
| 2010 |  Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Mé první Lovecraftovo počtení, které mne ničím zásadním neohromilo, ale ani neodradilo. Povídky jsou kvalitou jak na vážkách, dohromady těžko hodnotitelné. Čtenář je nucen si spíš užít malé povedené fragmenty autorova stylu, protože kniha jako taková není zrovna intenzivní zážitek.
Případnému čtenáři bych tedy doporučil se předem seznámit s tím, jak autor k své práci v ranné fázi přistupoval, kým byl ovlivněn, a trochu slevit z přehnaných očekávání, jaké jméno Lovecraft v žánru dnes vzbuzuje již samo o sobě.