Hrobka
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58059/bmid_hrobka-yOX-58059.jpg
4
735
735
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
1. díl >
Příběhy a vize z let 1917 - 1920 Za svého života byl Lovecraft znám jen úzkému okruhu přátel a milovníků originální strašidelné fantastiky. Dnes je považován za mistra strašidelné literatury ve všech jejích odstínech a za vizionáře literatury „kosmického děsu“, která odkrývá netušená tajemství naší mysli i minulosti, v níž dlí zlovolní démoni a nepochopitelné bytosti z hlubin času. Lovecraft svým dílem poskytl onen základní tvůrčí impulz, který provází desítky autorů a filmových tvůrců dodnes, jeho dílo se stalo kultem.... celý text
Přidat komentář
5/5
Jedna z najsilnejších zbierok, ktoré som kedy čítal. O to je to zaujímavejšie, že ide o súbor poviedok z počiatočného štádia autorovej tvorby. Určite bude mnoho čitateľov proti tak vysokému hodnoteniu a budú poukazovať na rôzne negatíva tvorby Lovecrofta a jeho prešľapy voči literatúre, ale existuje pomerne široký zástup čitateľov, ktorí autora chápu a dokážu sa vcítiť do toho, čo nám odprezentoval: do jeho predstáv, snov, obáv až strachu. Lovecroft tieto pocity a atmosféru vie skvelo popísať a podať ďalej. Dokáže čitateľa znepokojiť, dostať ho z jeho komfortnej zóny a ak máte šťastie a čítate jeho príbehy v primeranom prostredí (napr. neskoro v noci keď puká nábytok alebo počujete za oblokom podivné šuchtavé kroky), to len potom sa vám srdce rozbúcha a všetko prežívate ešte intenzívnejšie.
Chápem, že pre veľkú skupinu čitateľov bude naopak Lovecroft ťažko stráviteľný. Štýl je predsa len už značne archaický, dialógy aby človek hľadal lupou, chýbajú tu ženské hrdinky a veľa príbehov má spoločné námety a ťažko sa rozlišujú (pochyby o tom či spomienky na udalosti sú skutočné alebo šlo o sny alebo halucinácie). Taktiež popisy miest sú možno až príliš podrobné a brzdia spád príbehu. Ale všetko sú to znaky doby, v ktorej príbehy vznikali a patria k Lovecroftovi a ak ste jeho pravidelným čitateľom, už ste si na to zvykli a jednoducho vám príde, že to k atmosfére jeho diel patrí.
Lovecraft mne baví. Některé jeho povídky - novely jsou sice slabší, ale u většiny těch dobrých (a v celé této antologii je jich ažaž) tak správně mrazí v zádech. Jako, že se vám na ten záchod po tmě moc nechce. Ale při tom to nejsou nějaké krváky, naopak se skoro vždy bojíte něčeho vzdáleného, neviděného. Temná atmosféra je vždy vystupňovaná v parádní pointu. A to je právě to dobré. To samé platí u všech pěti dílů jeho spisů.
Některé povídky jsou naprosto super, ale jiný jsem se musela přemlouvat, abych je dočetla, těch tam je ale pár.
Tady se mistr teprve rozjíždí. Většina povídek je spíše z jeho snového světa a nejsou vyloženě hrůzné ale spíše lehce psychedelické.Ovšem i tady už se najdou perly na nichž ulpívá trocha toho slizu ze světů nemrtvých a prastarých bohů. Moji favorité - Chrám, Dagon, Výpověď Randolpha Cartera, Za stěnou spánku, Z neznámého světa a z těch snových se mi líbily Ultharské kočky.
Od Lovecrafta som prečítal len pár poviedok, ako Volanie Cthulhu alebo Šepot v temnotách, než sa mi dostala do rúk táto zbierka, a po prečítaní Hrobky mi je jasné, že toto je to pravé orechové. Jeho prvé poviedky síce ani zďaleka nie sú také vypilované ako jeho neskoršie diela, no už tu vidieť autorov neskutočný cit pre mystično, snovosť a pohlcujúcu atmosféru. Ilustrácie a záverečný doslov sú skvelým doplnkom tejto zbierky. Neviem sa dočkať jeho neskorších majstrovských diel.
Najlepšie poviedky : Bílá loď, Chrám, Za stěnou spánku
Přestože je Lovecraft všeobecně uctíván a považován za otce hororu a stejně jako dostatek mých kamarádů o něm mluvilo či oblíbených kapel zhmotňovalo jeho povídky na svých deskách, tak musím přiznat, že mě dlouhou dobu jeho tvorba míjela. Snad proto, že nikdo z těch, kdož o jeho tvorbě mluvil, nedokázal vylíčit náležitou hrůzu, která je v jeho příbězích obsažena a kterou už od útlého věku vyhledávám ve filmech. Vše se ale dramaticky změnilo po tom, co jsem si jedné noci vyslechnul v cz rozhlase adaptaci povídky Barva z vesmíru, která mě ubezpečila, že psaná hrůza dokáže být tak intenzivní, aby vás donutila rozsvítit si světlo uvnitř auta při jízdě temným lesem. To ale trochu předbíhám. Máme štěstí, že Lovecraftovy povídky byly souhrnně vydány v ucelené formě, takže když jsem pádil do knihkupectví doplnit si základní vzdělání, mohl jsem si pohodlně odnést celou edici v komplexním a tématicky zpracovaném vydání s ilustracemi Franty Štorma (Master's Hammer). Povídky jsou v knihách seřazeny chronologicky dle data vzniku, takže jedním dechem musím dodat, že jde pochopitelně o jeho rannou tvorbu, která vycházela pokoutně v různých časopisech a ani samotné povídky se nevyznačují přehnanou uceleností, komplexností nebo naopak zdlouhavě popisovaný úvod se přeleje v konec o pár větách. Je vidět, že přes nesporný potenciál se autor ještě částečně hledal, přestože i podle několika prvotin bylo natočeno zepár zásadních kultovních hororů a podle jmen v příbězích ukrytých bylo pojmenováno nespočet metalových kapel. Je ale o to víc na co se těšit v dalších knihách, protože pro mě přelomová povídka Barva z vesmíru mě ve psané formě teprve čeká a nemužu se dočkat až se s vámi o tu nepopsatelnou hrůzu podělím v dalším recenzi.
Tady se L. teprve rozjíždí a je skvělé, že jsem od něho četl jeho pozdní díla dříve než vyšli sebrané spisy, neboť by mě asi odradil.
Sebrané spisy H. P. Lovecrafta obsahují autorovy rané díla. Přesto mne však, ve víru složitosti a odbornosti vyjadřovacího intelektu, naprosto vtáhl do tornáda rozšklebených jeskyní autorovi mysli, plných temnoty, fantasy, science fiction a tajemna.
Lovecraft zvolil naprosto skvělou kombinaci, tajemna, strachu z neznáma a občasných krvavých vsuvek, u kterých jen "syknete". Rozhodně tuto knihu doporučuji, dlouho jsem nic tak skvělého nečetl.
Doporučuji: Bílá loď a Proměna Juana Romera - dle mého názoru nejlepší povídky. Oplývají úžasnou tajemností, snovou fantazií a u druhé povídky opravdu onou nepojmenovatelnou hrůzu. která mi zvedla chlupy na rukou.
Prvá kniha je taká, povedal by som, necelistvá. Ako celok nefunguje. Popri čítaní sa vám zdá akoby spisovateľ písla niektoré poviedky pod vplyvom drog. Snové výjavy sú až neuveriteľne abstraktné.. Kto však čaká horor s toho najtemnejšieho dna bude za 3 pekelné poviedky vďačný a Lovecrafta prestane študovať. Ten kto sa dostane cez Hrobku k ďalším Spisom sa príjemne prekvapí aké hrôzy ho tam budú čakať. Môžem iba doporučiť. 3,5*
První jsem četl poslední díl této série a vidím, že v prvním díle se Lovecraft hledá i když už ví co chce, ještě nemá něco málo co se projeví později v jeho tvorbě. ALE to rozhodně neznamená, že první díl obsahuje špatné povídky. Lovecraftovské hrůzy se dočkáte, mrazit vás bude, a rozhodně si nebudete jisti realitou. Některé kratší myšlenky se objevují jen v náznacích, jiné už propracovanější jsou rozepsány. Navíc ještě nevzhraněn si hraje s mnoha tématy a pohledy. Kdo má rád Lovecrafta, nesmí vynechat ani jeho rannou tvorbu. Zaváhejte na tím, co je reálné, a bojte se toho, co reálné být nemusí... ale může.
Pustit se do četby H. P. Lovecrafta byl jakýsi vnitřní popud. Do fantastiky už nějaký ten pátek dělám a neznat tohoto mistra hororu se zdálo být nezdvořilostí. Zprvu jsem pociťoval nesnadnost při četbě, resp. četba sama šla výborně, ale naladit správnou vlnovou délku chvíli trvalo. Snad s tím má co do činění i fakt, že se jedná o autorovy prvotiny a tak si mnoho z nich cestu k mému srdci nenašlo. Pak jsou zde ovšem příběhy či vize, které zadrnkaly na strunu mého vkusu velmi silně a to i za předpokladu, že jejich pointa vykukovala už zprostředka. Dávám tedy hvězdy tři, ale jsou to krásné tři hvězdy. Nikdo se přeci ve zkouškovém neodměňuje něčím špatným.
První, co jsem od něj četl a byl jsem příjemně překvapen. Během chvilky ve mě dokázal probudit jak napětí, tak pocit mrazení v zádech...
Tyhle sebrané spisy jsou báječná věc. Tak by se to mělo dělat, a ne vydávat neustále výbory "toho nejlepšího" (rozuměj: nejslavnějšího). Škoda jen, že chybí dílka, která napsal Lovecraft v kolaboraci s jinými osobnostmi své doby, ale chápu, že tam by byla potíž s právy. A dají se dohledat ve starších zlatokoňských vydáních.
Někdy se i mezi téměř neznámými kousky dají najít překvapivé perly - dost často se to, kterým tovarem se autor proslaví, zakládá jen a pouze na náhodě - začne se o něm psát, začne se číst, začnou se dělat studie, začnou se točit filmová a televizní zpracování roztodivné kvality... a už to je. Zkrátka efekt sněhové koule kutálející se ze svahu.
Než zpátky k šarlatové ozdobě knihovny! Již zde se projevuje trojjedinost Lovecraftova génia.
Zaprvé narazíme na povídky, jež z nedostatku lepších termínů označím jako gotické - například eponymní Hrobka. Děs a pitvornost v nejlepším slova smyslu; šílenství, melancholie a degenerace, co víc si člověk může přát? Jistě, jsou to dvacátá léta, ale zároveň je z toho cítit pocit fin de siécle, který nám od konce století dospěl a zbytněl a dostal chuť na lidské maso.
Zadruhé tu máme povídky spojené s Prastarými. Třeba Dagon. Poznají se podle toho, že se vždy vyznačují pyramidální majestátností a číst je znamená zažívat pocity, jež má osoba pohřbená pod kamennými bloky milionů tun a bezejmennými eóny milionů let - a takové pocity jsou dost zřídkavé, pokud zrovna nejste mumifikovaný živočich hnusné a zapovězené rasy z dob před úsvitem člověka.
A konečně zatřetí se objevují první tápavé krůčky ve Snových říších. To je třeba Bílá loď nebo Ultharské kočky, skvostná a neuvěřitelně lyrická záležitost, tolkienovsky poetická, wildeovsky smutná a neodolatelně prchavá. Nakonec se ukáže, že všechny tyhle povídky spolu nějak souvisejí a vyvrcholí (o dva svazky později) Snovým putováním k neznámému Kadathu. Ponor do hlubin hrůzy imaginace, hrůzy mytologie, hrůzy historie: vlastně takový návrat do doby, kdy se ještě dalo skutečně cestovat, kdy vycházely cestopisy jako Milion a Mandevilla a kdy se vymýšlely divukrásné hagiografie (nebo se jim ještě stále alespoň trochu věřilo). Reálný svět je procestován, ale zprávy o stavu věcí ve Snových říších jsou přinejmenším stejně zajímavé.
Najdou se i povídky stojící trochu mimo. Čím dál v Lovecraftově díle půjdeme, tím méně jich bude. Některé ale stojí za to... i když takové Vzpomínání na dr. Samuela Johnsona ocení jenom vzdělanci, lidé se zálibou v literatuře a Britové (ti ostatní se pak po demaskování své nedostatečnosti buď strašlivě naštvou na autora, nebo vstoupí do jedné ze jmenovaných skupin; první možnost je značně pravděpodobnější). Jediný příběh, který mě příliš nenadchl, byl Starý poděs - ten myslím dost zjevně ukazuje, jak nepostradatelnými katalyzátory byly pro Lovecraftův talent věci snové, nadpřirozené, hrůzné a... prostě das Ungeheimliche. A zároveň je zjevné, že sebedůkladněji promyšlená zápletka je ničím proti povídkám bez výraznější pointy, zato však s atmosférou.
Hodně se tady kritizují ilustrace téhle knížky, jejichž autorem je František Štorm. Takovou zajímavostí je, že tento ilustrátor je zároven členem i ve světě velmi uznávané české blackmetalové skupiny MASTERS HAMMER.
I já se připojím k malé kritice. Tento první díl tohoto čtyřdílného souboru má všitou záložku a zbylé tři díly už jsou bez ní. Na všem se dnes šetří.
Jsem rád, že Lovecraft se dočkal u nás znovuvydání - sice mám téměř komplet ty sešity od Zlatého koně s obálkami od Káji Saudka z devadesátých let, ale tenhle chronologický soubor s poznámkami a vysvětlivkami dává možnost pozorovat celé jeho dílo hlouběji, sledovat jeho vývoj a motivy, které se časem mění. V této knize se mi zdá zatím tápe a hledá se. Ale výborný rozjezd, ta hrůza tam už jde cítit, dobrý papír, záložka, ty ilustrace mně tolik nevadí, i když nadšem z nich taky nejsem. Za mne spokojenost.
Četl jsem až po přečtení 2. svazku. Tento mi přišel méně zajímavý (a nemyslím si, že by to bylo "přesyceností" po přečtení dvojky). Přišlo mi, že je zde více povídek snových a méně mých oblíbených bdělých. Přesto stojí za přečtení.
Své největší skvosty jako Hrůza v Dunwichi, Stíny nad Insmouthem, Volání Cthulhu apod. měl Howard ještě před sebou, ale i jeho první práce dokážou vyvolat celkem nepříjemné až úzkostlivé pocity. Strach s jeho stylem vyprávění opravdu nabývá téměř na hmatatelnosti a zlo v té nejčistší podobě sálá s každé přibývající povídky.
Tak tohle je moje první setkání s Lovecraftem. Výborný nápad vydat kompletní dílo v několika dílech. Každá povídka je doplněná krásnou ilustrací, která se skvěle hodí k atmosféře děsu, noci, podivných halucinací a zvláštních postav. Povídky jsou vyprávěny v první osobě a myslím, že nejlépe by se hodily pro vyprávění večer u ohně, než jdou všichni spát, i když slabším povahám by se mohlo stát, že by nešly spát vůbec. Kvalita povídek se taky dost markantně liší a zasahuje celou škálu, od naprosto skvělých, přes průměrné, po dost slabé. Moje hodnocení je ale také ovlivněno, tím, že nejsem velký fanda hororů a taky je třeba si uvědomit, že autor povídky nepsal nějak moc pro peníze a snažil se popsat jakékoliv pocity, které měl, takže se mi určitě několikrát stalo, že jsem všechno tak úplně nepochopil.
Část díla
 |
Bílá loď 1919 |
 |
Celephais 1922 |
 |
Chrám 1925 |
|
Dagon 1917 |
|
Fakta ohledně zesnulého Arthura Jermyna a jeho rodiny / Arthur Jermyn 1921 |
Autorovy další knížky
| 2011 | Volání Cthulhu 1 |
| 2010 | Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Bohužel na mě v této knize Lovecraft působí jako taková slabší kopie E.A. Poa. Doufám, že se čtením dalších svazků navazujících na tento bude kvalita stoupat.