Hrobka
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58059/bmid_hrobka-yOX-58059.jpg
4
720
720
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
1. díl >
Příběhy a vize z let 1917 - 1920 Za svého života byl Lovecraft znám jen úzkému okruhu přátel a milovníků originální strašidelné fantastiky. Dnes je považován za mistra strašidelné literatury ve všech jejích odstínech a za vizionáře literatury „kosmického děsu“, která odkrývá netušená tajemství naší mysli i minulosti, v níž dlí zlovolní démoni a nepochopitelné bytosti z hlubin času. Lovecraft svým dílem poskytl onen základní tvůrčí impulz, který provází desítky autorů a filmových tvůrců dodnes, jeho dílo se stalo kultem.... celý text
Přidat komentář
Za časů dávno ztracených.Bezmála stoletých útržků.
V dobách kdy na světě ještě existovali pravé záhady.Třebaže takový Howard Carter měl před sebou v údolí králů jeden velký objev.Právě v takové době vznikaly tyto kratší práce.
Před tou dobou tenkrát nějakej Lovecraft zrovinka dostal nápad.Jednoduše si chtěl psát.Z počátku asi nějakou vnitřní potřebu.Některé práce asi snad ani neměl chut vydávat.Byl hodně sebekritický.Psal poněvadž ho to bavilo.
Takhle to tenkráte začalo.Není to dokonalé.Většina je předvídatelných.Skoro až moc naznačuje a dovypravuje.Ano nejsou tam dialogy ani ženské,nic milostného.Asi proto měl svůj důvod.Nepopiratelně.Na druhou stránku...jsou to opravdu kratší práce.Někdy je to škoda,leckdy by se chtělo pokračovat,ještě,ještě.Ještě je kulantní třeba v popisech strachu viz:výjev byl tak strašlivý že nemá cenu ho popisovat nebo nestačí mi slova k vyjádření co vypravěč viděl.To je tak sympatický od HPL.Nepopiratelný osobní kouzlo.
A ještě jedna věc k tleskání.Strach jsou lidi.Zlo je z člověka.Halucinace.Sny.To jsme MY.
Není třeba bubáků.Stačí představy a co je za nimi.Tohle jsem očekával a skutečně jsem to dostal.Pokud od toho někdo očekává něco náročného o tom to není.
Dost důležité je načasování k takovému čtení.Určitě nebrat léto.Na pláže...tak to si dost dobře ani neumím představit.Na párty se nehodí.Veřejných čítáren.MHD jedině masochisti a co se umí dokonale vypnout z okolní reality.
Svíce hoří.Za oknem se ohýbají zlověstné siluety korun stromů.V místnosti je chlad.Do peřin je brzy.Postel jako útočiště to není zrovna dobrý nápad.Ne ještě nechci ležet v kryptě za železným plotem.Z venku se ozývá rušivý zvuk aut.Odlesky zadních brzdových světel se ztrácejí na konci ulice.
Světla ubývá čím dál víc.Tikot hodin odměřuje vyměřený čas.Je ted ta správná doba.Na plotně konvice s vařící vodou.Čaj,kafe s dobrou teplou dekou taky udělají své.
Při návratu domů to vždycky přijde vhod.Pod rouškou tmy at už sní nebo bez.Kabát zmáčený deštěm.Má své místo zamluvené na němém sluhovy.
At už na dně moře.V chatě v jezerní kotlině.V Yucatánském pralese.Temné Hřbitovy.Starobylé Chrámy.Vykopávky.V ponorce.V propasti.Prázdnota vesmíru.Temné lesní hvozdy.Jeskyně a strže,osamocené majáky,Nová Anglie,neexistující světy atd.Nemusím horory jako takové.Přesto a právě proto se Lovecraft trefil šípem do černého.Tyhle věci nás vždy přitahovali.Představivost nepopsatelného.Neměřitelného.Něčeho co nám jaksi bude i nadále unikat.A co tu vlastně děláme a proč.
Tiché kroky za dveřmi.Klíč v zámku.Cvakání.Pohyb kliky.Stín.Vchází postava.Snad muž.
Ticho.Žádná slova.Žádný zvuk.Je to vůbec člověk a nebo ...
Stačí pootočit stránku.
Tak jsem začala číst Lovecrafta hezky od začátku...
...poté, co jsem celá zmatená dočetla Providence...
...poté, co jsem roky zamilovaně hrála Arkham a Eldritch Horror
No, nic moc :-D Ty jeho úmorné popisky snových světů, ta jeho úporná snaha o doslovnou pointu, žádné ženy, skoro žádný dialog...ale prý Lovecraft zraje jako víno a já od něj hodlám přečíst všechno, takže challenge accepted.
V těchto prvních spisech je vidět, že Lovecraft svůj styl teprve hledal. Podle komentářů v knize ani některé povídky vůbec nechtěl vydat. S kvalitou, nebo spíše zábavností, je to tak 50/50. Některé povídky se čtou dobře, u některých to jde hůř. Naštěstí nejsou v tomto prvním spise nijak dlouhé. Rozhodně dávám do budoucna šanci dalším spisům a povídkám z jeho pozdější tvorby.
Musím říct, že jsem od toho čekal trochu víc. Některé příběhy se mi líbily, ale bylo jich málo. Nezbývá mi jen doufat, že zbylé díly autorových spisů na tom budou lépe (což by podle ostatních komentářů být měly).
Lovecraft témeř mistrně popisuje prostředí svých povídek. A některé kousky jsou skutečně parádní, například za Obrázek v domě nebo Ultharské kočky tleská, ale spis Hrobka obsahuje víc zajímavých titulů.
Kniha mě uhranula! Na knize je sice vidět, že je z autorových začátků, proto se zde najdou lepší i horší povídky.
Určitě za nejslabší kousky považuji:
Vzpomínání na Dr. Samuela Johnsona, kde se Lovecraft snaží o humor či co a opravdu mu tento styl nesedí.
Mezi další dost nezáživné se pro mě řadí povídka Arthur Jermyn, u které pořádně ani nevím, o čem byla.
Naopak mezi ty úplně nejlepší Povídky bych zařadil:
Za stěnou spánku, která je opravdu magická.
Výpoveď Randolpha Cartera, u které bych rád věděl, jak to vše pokračovalo.
Dagon, kterou jsem si tak živě představoval, že se mi o ní i zdálo.
Obrázek v domě, která je extrémně děsivá.
Bílá loď, která mi připadala kouzelně magická, jak ze života, cítím z ní určitou metaforu na společnost.
Nyarlathotep, který je prostě dokonale napsaný a vtáhne Vás do sebe svojí temnou vizí.
Magie, mystika, temno, snovost a vize to jsou přesně slova, která autorovo dílo vystihují. Celé čtení jsem měl umocněné atmosférou Halloweenu. Z výše jmenovaných povídek jsem opravdu nadšený a jsem k nim jakýmsi magickým kouzlem přitahován. Opravdu se těším na další knihu!
„Můj klid je tentam, mé srdce je mdlé, už nenajdu míru, už nikdy ne.“ Tyto řádky z Fausta jsou dokonalou citací k Hrobce, pokud hovoříme o mém citu k panu Lovecraftovi, který se právě touto knihou započal. Po dočtení Hrobky jsem věděl, že s panem Lovecraftem se budu bát a budu se bát strašlivě rád.
Jedná se o chronologicky seřazenou sbírku jeho prvotin. Povídky v ní jsou oproti těm pozdějším krátké a motivy v nich obsažené jsou teprve v zárodku Lovecraftovy pozdější geniality.
V dnešní době je velice těžké najít horor, u kterého se budete opravdu bát. Na upřímný strach z literatury jsou naše životy až moc světlé, až moc racionální. Proto autor, který se má stát legendou hororu musí do svého díla něco přidat. První z těchto mistrů hororu byl jednoznačně Edgar Allan Poe. Ten do svého díla přidal svou duši. (Což nemyslím obrazně. Podle mě je Poe nesmrtelný, protože z jeho díla přímo sálá jeho osobnost.) A také svoje šílenství, své poruchy a obsese.
A pan Lovecraft? Ten vytvořil kulturu nadpřirozeného hnusu, která se dokázala naprosto nesmazatelně zapsat do popkultury nejen let minulých, nejen dneška, ale na ještě dlouhou dobu. Většina velkých fantasy, či hororů je inspirována pozdějším dílem pana Lovecrafta. A právě povídkami v této knize onen hnus započal.
Hrobka, Dagon, Chrám, Z neznámého světa, Výpověď Randolpha Cartera – možná nejvíce Výpověď Randolpha Cartera – a mnohé další jsou zárodky toho co pan Lovecraft vytvořil. Zde to začíná. Povídky to nejsou nejlepší, v díle Lovecrafta dokonce většinou ani průměrné, ale pro toho, kdo chce mistrovo dílo poznat, je tato kniha naprosto nepostradatelná. Hnus, tajemno, strach. To začíná zde.
Číst Lovecrafta pro mě vždycky byla a bude velká radost, a to i v případě těch jeho slabších kousků. Tyhle Sebrané spisy tu radost ještě umocňují tím, že Lovecraftovo dílo řadí chronologicky a já tak můžu sledovat, jak se mistr podivna vyvíjel a hledal, až se vyvinul a našel. Hrobka jako první svazek logicky nemůže nabídnout jen to nej, ale neznamená to, že v ní nejsou dobré až skvělé povídky. Naopak takový Chrám, Z neznámého světa, Proměna Juana Romera či Obrázek v domě podle mě k tomu nej patří. Lovecrafta tu ale poznáváme i jako autora hravého, který prostě dostal malý nápad a dal ho na papír, díky čemuž vznikla třeba kouzelná miniatura Paměť, a šel zase psát něco jiného.
Autorovy prvotiny, některé lepší, jiné horší. Výhoda je, že nebyly tak dlouhé, aby mě donutily knihu odložit.
Inu, Hrobka je mou první knihou od autora a tedy nevím, jestli můžu říci, že na mě zrovna udělala ten nejlepší dojem, avšak některé povídky se mi líbily.
Lovecraft, jak je v knize vidět se velmi vyžívá v popisech míst a krajiny se zejména temnou atmosférou. Povídky jsou různorodé, tedy ve svém žánru, ale převažuje fantasy, než horror. Jazyk je zde krásný, ale jak už jsem zmínila vykreslování prostředí v příbězích je více, jak hojné a někdy už mě to i trochu štvalo a tak stejně mi přišly některé z povídek vcelku bez duše, takové jakési suché, ale našly se i ty dobré.
Oceňuji dodatek na konci knihy, který nám osvětluje něco málo o životě Howarda a jeho ne příliš sympatických názorech a i když sám autor mne právě těmito názory spíše popudil, tak mě potěšila jeho láska ke kočkám, kterou asi jako jednu z mála věcí máme s autorem společnou.
Jedná se zatím o první Lovecraftovo dílo, které jsem četl a udělalo na mě dojem, mám v plánu si přečíst víc z jeho spisů. Znám takové, kteří jsou tomuto kultovnímu autorovi až fanaticky oddaní, uvidím jestli se k nim časem zařadím i já. Lovecraftovy texty mají určité nedostatky, v tomto souboru se zejména projevuje jejich jednotvárnost. Také nemají vypracovanou charakteristiku postav a hloubku děje, ale je snad zřejmé, že o to v jeho povídkách nejde. Tady jde o atmosféru, o dojem, který příběh ve čtenáři vyvolává, o vykreslení světa takového, jaký v povídkách je aby čtenáře vtáhl do sebe. V tomto Lovecraft vyniká, zde je jeho hodnota.
Je vidět, že se jedná o první Lovecraftovi povídky. I když některé byly opravdu vydařené, překypující temnotou, strachem a děsem z neznámého, nachází se zde i spousta docela průměrných - takových, které nedosahují kvalit pozdějších příspěvků jako třeba Volání Cthulhu nebo Případ Charlese Dextera Warda. Já jsem byl ale spokojen, podle komentářů jsem čekal něco mnohem nudnějšího a horšího.
První z mozaiky sebraných spisů H. P. Lovecrafta by se možná mohl jevit jako ideální start. Ovšem chyba lávky! Pokud chcete s Lovecraftem začít, považuji tento první svazek za nejméně vhodný k seznámení! Ocení ho spíš srdcoví fandové, kteří si chtějí přečíst Lovecraftovu éru hledání a doplnit znalosti. Jak je jistě patrno, všechny spisy jsou povídkami seřazené chronologicky, takže se jedná o takovou zajímavost, jak to všechno začalo a jak se Lovecraftova literární činnost vyvíjela. Většina povídek je různé kvality a již zde se setkáváme s prvopočátkem konceptu Prastarých. Upřímně mě bavilo jen pár povídek, ale možná při druhém přečtení ocením i zbytek.
Celý soubor spisů HPL je skvost. chronologicky řazené povídky svědčí o tom, jak se jeden z mistrů tohoto žánru vyvíjí. Jeho celou tvorbu mám velice ráda ... Další velké + pro mě je, že knihu doprovází ilustrace Františka Štorma.
Většina povídek velmi temná a děsivá. Bohužel, skoro každá třetí působí dojmem, že ji Lovecraft napsal pod vlivem drog a kdo ji ve stejném stavu nebude číst, nepochopí ji. Psychadelické sny mi nesedly, proto strhávám dvě hvězdy. Za zbytek jsem opravdu vděčný, např. Dagon v sobě má tajemné kouzlo, jaké jsem předtím nezažil.
Sbírka obsahuje několik velmi vydařených hororů (Výpověď Randolpha Cartera nebo Obrázek v domě), ostatní nehororové povídky takový průměr. I tak velmi slibný začátek putování s panem Lovecraftem.
Ze sbírky mám dost rozporuplné pocity, které úplně nedokážu zformulovat do komentáře. Upřímně mi nejvíc utkvěla v paměti hned první povídka, podle které je sbírka pojmenovaná, to jest Hrobka. A taky byla jediná, ze které mi naskočila husí kůže. Zbytek povídek jsem zapomněla a to jsem knihu přečetla v neděli. Ale je pravda, že Lovecraftova představivost, to je tedy něco.
U některých povídek jsem ale vůbec netušila, co jsem si z toho měla odnést. No vlastně skoro u všech. Ale je taky možné, že jsem knihu nečetla ve správném rozpoložení nebo na správném místě. Nicméně další knihy od autora nejspíš zkusím. :)
Počátky Lovecraftovy celoživotní túry jedinečným vesmírem, asi tak shrnu všechny povídky dohromady. Těžce hledám slova, kterými bych popsala vlastní dojmy ze čtení a z knihy celé. Má to ten správný mystický až depresivní nádech, s dychtivě očekávaným rozuzlením na tajemném konci každé z povídek. Mimochodem velmi oceňuji tyto kompletní spisy, vše je krásně logicky uspořádané, okomentované a obohacené o "eseje" jiných autorů a o kresby neuvěřitelného Františka Štorma - jednoduše dokonalá kombinace.
?spoiler?
Fakta ohledně zesnulého A. Jermyna a jeho rodiny - vidím zárodky (=prvotní nápad) povídky Stín nad Innsmouthem? :D
No, některé povídky opravdu stály za to, některé ušly a u některých jsem měl co dělat abych při čtení nespadl s padajícími víčky ze židle.
Takhle bych popsal moje první setkání s HPL.
Jeho vesmíry a vize mě lákaly od začátku co jsem se o nich dozvěděl, to děsivé tajemno, které lidský mozek prostě nepobere, možná jsem cílová skupina, ale moc jsem se neděsil, ale překvapivě se to četlo příjemně. Hlavně povídky: Chrám, Výpověď Randolpha Cartera a Obrázek v domě mě fakt nepustily dokud jsem je nedočetl. Hodnotím tedy průměrem a pokračuji dál, přece jen se tu na mě směje celý boxík spisů:)
Štítky knihy
výbor z díla mýtus Cthulhu hororové povídky Nová Anglie
Část díla
- Bílá loď 1919
- Celephais 1922
- Chrám 1925
- Dagon 1917
- Fakta ohledně zesnulého Arthura Jermyna a jeho rodiny / Arthur Jermyn 1921
Autorovy další knížky
| 2011 |  Volání Cthulhu 1 |
| 2010 |  Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Dopřála jsem si Spisy Lovecrafta k Vánocům a Hrobkou jsem začala. Je to velmi mile čtení, takové strašidelné bajky, nic, co by mi nahnalo husí kůži, ale milé počtení, ke kterému se budu ráda vracet.