Sedmikráska
Jaroslav Durych
Novela oslavující čistotu a vroucí lásku dvou chudých mladých lidí, v jejichž osudech je symbolizováno hledání krásy a lásky v rozvráceném poválečném světě.
Přidat komentář
Tento můj komentář se může vztahovat nejen ke knize Sedmikráska, ale i Píseň o růži. Musím na to ale oklikou:
Pokud znáte závěrečnou větu 4. větu Finale Presto z klavírní sonáty b moll Fryderyka Chopina op. 35, tak již víte, o čem asi je řeč. Pokud ji neznáte, tak si ji najděte na Youtube a poslechněte si ji, a to i když Vám hudba nic neříká. Neznalým pro uklidnění předem oznamuji že je to věta velmi rychlá a velmi krátká. Dojem na posluchače jak hudbymilovné, tak ty druhé je kupodivu dost podobný. Zmatek, chaos, co to je?? Po letech jsem došel k názoru: Toto je absolutní koncentrát skutečného umění. Jakoby nádoba toho nejostřejšího koření, kterým musíte více či méně okořenit to, co se tímto aktem stane pravým uměleckým dílem. Pokud tam toto koření není (aspoň minimálně), jedná se o kýč.
Uvedené Durychovy knihy bych charakterizoval takto: Vezměte červenou knihovnu a těžce ji okořeňte uvedeným kořením. Výsledkem je zvláštní dojemné velmi působivé poetično.
Krásný oddechový příběh, ve kterém je znát pocit lásky, očarování, ale i smutkem. Kniha se čte sama.
Myslím, že kdo v této útlé knížce nenalezl literární poklad, ten ho stěží najde někde jinde. Durychova próza se vyznačuje mírou poetičnosti až snovosti, tu mírou realistického vylíčení života. Po jazykové stránce knize nelze ničeho vytknouti. A obsah? Obsahová stránka je naplněná krásou i smutkem života.
Možná však na Durycha musí člověk čtenářsky dozrát, někdo však nedozraje nikdy do tohoto bodu, kdy bude moci upřímně ocenit Durychovu prózu. Ale každý také nedozraje k oceňování klasických hudebních skladeb, třeba já bych nepoznal, kdy někdo Mozarta hraje opravdově a kdy ho někdo jen falšuje. Takže není ostudou tuto knížku odhodit jako balast, mě však svědomí nedovolí dát jinak než plný počet.
"Ale obloha jest nejen nad námi, ale i kolem nás. Každý chodí po obloze, třebas nemůže dovnitř. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by ani dívčí krásy ani touhy v lidském srdci. Lidská krása jest v tom, že si každý člověk nese kolem sebe kus nebe, třebas má v srdci peklo." (s. 102)
Přiznám, nejtěžší počin v letošní Výzvě. Plácal jsem se v tom, nechápal jsem postavy, natož děj... Tento styl poetiky mne neoslovil.
Kniha je možná poetická, ale myslím, že příběh jde proti veškeré logice, postavy se vám nepodaří poznat ani pochopit, nelze se s nimi ztotožnit, ani se vžít do jejich životů... Škoda :-(
Krásná poetická kniha. Četla jsem ji před lety,mladá a zamilovaná. Mladá už sice nejsem,ale zamilovaná pořád,tak si říkám,že by možná stálo za to se k ní vrátit.
I když dnes bych možná už byla trochu cyničtější-hlavně k postavě hlavního hrdiny,který se sedmkrát zamiluje do "jiné" dívky,aby potom,když zjistí,že je to tatéž dívka,měl pocit,že je vlastně věrný..Tak vidíte-jsem cynická. A cynici potřebují takovéto knihy jako sůl..abysme nezhrubli,abysme se nenechali přesvědčit,že láska už není.
Milá a vcelku kouzelná knížka, která se čte sama. Ale asi jsem v ní neobjevila nic, co by mne donutilo ji vytáhnout podruhé...
Knížku jsem četla jako povinnou četbu a byla skvělá. Autor, který zapadá do křesťanské prozy, velmi citlivě a něžně vylíčil postavy, avšak bez jejich psychologie nebo vnitřní charakteristiky. Postavy si můžete představovat sami. V knize je kladen důraz hlavně na pocity, nálady, atmosféru a hlavně na lásku. Něžnou lásku. I když autor spadá pod křesťanskou prózu, nic o Bohu tu nenajdete. Jedině Durychovu lásku k chudobě, ta je pro něj největší ctností. Knížka se hezky čte, je krátká, a mě moc bavila.
Nenechte se zmýlit hodnocením, tahle kniha si nezaslouží nic jiného než 100 %. Přistihl jsem se při tom, že jsem ji záměrně četl pomalu, šetřil jsem stránkami a těšil jsem se z toho, že mi vystačí na více dní. Navíc jsem ji četl při cestách vlakem, i to mělo něco do sebe, neboť se ve vlaku část děje odehrává. Knihu nešlo napsat lépe. A jak si vysvětlit zdejší hodnocení? Myslím, že k tomuto textu musí člověk dospět. Líčí lásku, oslavuje chudobu, skromnost, vidí krásu v obyčejných okamžicích života. Chudoba mládí sluší, více než bohatství a dostatek, o to víc vynikne krása mládí. Ale právě než si to člověk uvědomí, nemůže pochopit celou podstatu knihy. Jestliže po knize čtenář sáhne pouze pro její malý rozsah, aby tak naplnil požadovaný počet titulů pro maturitu či jinou zkoušku, nemůže ji plně pochopit. Kniha potřebuje vnímavého a pozorného čtenáře, potom se odmění svým literárním kouzlem.
Kniha Sedmikráska mě opravdu okouzlila. Přirovnala bych ji k románu, které se v dnešní době píší pro mladé holky, ale přitom se výrazně odlišuje. Mladá láska je tu vykreslana tak, že se občas musíte i zasmát.
Možná by se dalo říct i "telenovela na pokračování"...sedmkrát ji ztratil, ale nakonec stejně našel :)
Musela jsem jí přečíst jako povinnou četbu a bylo to pro mě utrpení. Příběh by snad ještě šel. Kluk potká tu samou dívku sedm krát a ani jednou jí nepozná... Ale zpracování je hrozné, alespoň pro mě.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Bloudění |
| 1989 | Rekviem |
| 1969 | Boží duha |
| 1996 |  Služebníci neužiteční |
| 1991 | Z růže kvítek vykvet nám |
Tato útlá knížečka vás okouzlí speciálně jazykem a skladbou slov, s jakými autor hraje na city různě poschovavané mezi řádky i v některých slovech. Vyprávění není duté, je to takové snové avšak některé popisy svou realističností vyrazí dech.
Osobně nevím kterou autorovo knihu doporučit jako první, nejlepší je to nechat na náhodě. Jsou to knihy pevně zakotvené, vzdor matoucím prvkům, které člověka často vyvedou z míry.