Šest postav hledá autora
Luigi Pirandello
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1988/bmid_sest-postav-hleda-autora-1fj-1988.jpg
4
67
67
Druhá Pirandellova hra z tzv. trilogie „divadla na divadle“, ve které probíhá pod vedením režiséra na scéně divadelní zkouška. Tu přeruší příchod šesti postav, které vyprávěním svých životních osudů celou hru naplní. Jedno ze základních děl moderní dramatické tvorby přeložil V. Mikeš.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2008 , ArturOriginální název:
Sei personaggi in cerca ďautore, 1921
více info...
Přidat komentář
Jednou na jaře jsem v parku viděla jakousi stařenku, jak si na sluníčku čte Pirandella a radostně se usmívá. Při čtení „Šesti postav“ jsem se usmívala také — a v duchu jsem jí za to bezděčné doporučení úsměvem děkovala.
Šestice postav, které autor vyvolal v život, ale pak jim nepřidělil dílo, se svojí naléhavou jsoucností vnucuje do zkoušky jiné Pirandellovy hry. Přepadají režiséra filosofickými otázkami o tom, jestli ony, postavy, se svými vyhraněnými charaktery vlastně nejsou skutečnější než lidé z masa a kostí, jejichž existence se skládá z iluzí a nepřítomných časových vrstev. Nutí ho uznat, že celého člověka nelze redukovat na jeden čin (jak říká Otec: nikdy nestačí znát fakt, musíme chápat také myšlenky a city, které k němu vedly). Kritizují herce v rolích jich samotných, čímž poukazují na neopakovatelnost individua. A uvažují o nezávislosti velkého díla na tvůrci: „[...] kdo má to štěstí, že se narodil jako živá postava, může se vysmát i smrti. [...] Umírá člověk, spisovatel, ale postava, kterou vytvořil, ta zůstává, ta nikdy neumírá.“ V Pirandellově hořké noetice, v jeho skepsi a relativismu vnímám především soucit s člověkem.
A tím to nekončí. Šestice postav — Otec, Matka, Syn, Nevlastní dcera, čtrnáctiletý Chlapec a Holčička — sehraje před šokovanými divadelníky vlastní příběh. V rodinné tragédii, která začíná shledáním Otce a Nevlastní dcery v nevěstinci a končí naprostou zkázou, trpí všichni, snad kromě nejmladšího děvčátka. A přitom nikdo není zlý (chudák Otec...).
Mám určitou výhradu k předvídatelnosti a přemrštěnosti závěru, ale nic vážného. Těžiště hry ostatně nespočívá v syžetu, ale ve fascinujícím metapříběhu a autorově (sebe)reflexi literatury/divadla. V tom je „Šest postav“ famózní. Celkově nádherně napsaná, provokativní hra. Zábavná, dynamická, duchaplná. Moderní (1921) a originální, a přitom naprosto čitelná/dívatelná, hodná své nobelovky.
Tohle byla moje první divadelní hra na papíře.
Líbily se mi úvahy o přeměnách herců a jejich skutečných já.
Kdo má ve skutečnosti odvahu být jen a pouze sám sebou?
Výtečná divadelní hra v níž se autor zamýšlí nad prolínáním fikce a skutečnosti, kdy prvé je ve své uzavřenosti, předurčenosti, neměnnosti skutečnější než sama skutečnost, jenž je iluzí subjektivně zkreslených minulých událostí a jen pravděpodobnostních budoucností. Meta hra s absurdním vyzněním tázající se na vysoce filosofické otázky, která je nejen tedy velmi zajímavou intelektuální látkou, ale také zábavnou hříčkou.
Organizovaný chaos při zkoušení inscenace. Postavy, které odporují autorovi a mají svou vlastní hlavu.
Je to iluze, je to sen? Je to divadlo?!
Každý ať si na to přijde sám,...
"Divadlo na divadle" je pro mě novou zkušeností a nutno podotknout, že velice zajímavou. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v množství postav a "postav", ale výsledek za to stál. Četba byla opravdu inspirativní, divadelní zpracování by mě určitě lákalo a jistě by pro mě bylo přehlednější, ale obávám se, že více podobných kousků bych asi nezvládla. Jsem ráda, že jsem jako reprezentativní vzorek jen tak na zkoušku zvolila zrovna tohoto Pirandella.
Musim rict, ze se mi vzdycky libilo "divadlo na divadle" a prave proto me tato hra velice zaujala...a idea toho,ze obycejnou divadelni zkousku narusi sest lidi, kteri tvrdi, ze jsou zive postavy,hledaji autora a reprezentuji ponekud prehnanou rodinou tragedii, je skutecne velice zabavna.
Každý člověk je příběh, jen ne každý se svým životem tak zabývá, aby byl schopen příběh sebe samého povyprávět.
Kdysi mi to připadalo samozřejmé, že člověk má zkoumat co v životě zažil a proč právě to.
Později jsem zjistil, že ne pro každého je to samozřejmé.
Zde těchto šest postav vypravuje výřez ze svých životů, a právě autor a literatura obecně by se měla snažit charakterizovat věrně člověka.
Že dává někdo přednost formě nesmyslné, tedy červené knihovně, to je jiná věc. Smysl to pro ty čtenáře si má, jinak by se nepsala, nečetla.
Co hledá šest postav? Autora. Stvořitele, či toho, kdo je za tím, že jsme jako lidstvo zde.
Štítky knihy
italská literatura dramata italská dramata
Autorovy další knížky
| 2008 |  Šest postav hledá autora |
| 2008 |  Každý má svou pravdu |
| 1958 | Staří a mladí |
| 1971 | Nebožtík Mattia Pascal |
| 1964 | Tam a zpátky 1914-1918 |
Předlouho jsem se na tuto knihu těšila a naštěstí se zklamání nedostavilo. Na to, v jakých letech to bylo napsané, tak je kniha i docela odvážná. Vrhnu se ještě na něco dalšího.