Luigi Pirandello

Přidat do oblíbených Koupit knihy

italská, 1867 - 1936

Populární knihy

/ všech 35 knih
Šest postav hledá autora
Šest postav hledá autora
Každý má svou pravdu
Každý má svou pravdu
Noc
Noc
Staří a mladí
Staří a mladí

Nové komentáře u knih Luigi Pirandello

Každý má svou pravdu Každý má svou pravdu

„V době puberty jsem měla pocit, že pravda je jen jedna a život je jen černý nebo bílý. Jak jsem stárla, zjistila jsem, že život žije v mnoha barvách. Je to mé druhé setkáni s Luigi Pirandellem a v obou případech velmi příjemné. Jak to tedy vlastně bylo? Kdo měl pravdu a kdo ne? Otázka střídá otázku, důkaz přebíjí jiný důkaz. A proč se tím vlastně zabývat? Je to opravdu tak důležité? V mladším věku jsem řešila hlouposti, se stářím přichází asi smíření nebo moudrost? No nevím, jen, že by mi asi tohle téma konvenovalo v mladším věku a snažila bych se tomu přijít na kloub. Teď už ani ne. Nechala jsem se unášet a byla nezúčastněný pozorovatel, který sledoval lidské pohnutky a motivace. Ty mi přišly zajímavější než vyřešení dané záhady.“... celý text
— Isew

Čapka s rolničkami Čapka s rolničkami

„Beatrice se rozhodne odhalit aféru svého vysoce postaveného manžela, místo aby ji tutlala, a způsobit tím skandál. Jak ironicky podotýká: "Hanba je o jistých věcech mluvit. Dělat je, to nic neznamená!" Tak začíná hra o manželské nevěře a o jejích dopadech na italskou (sicilskou) společnost. Hra o žárlivosti, zamilovanosti a ztrátě důstojnosti; hra, kde se můžeme dočkat rozvodu, zatčení, sebeoběti i vraždy. Autor ji označil za komedii, ale jediný smích, který slyšíme, je - podle scénické poznámky - "strašlivý, plný zloby, divoké radosti a beznaděje". Postavy popisují samy sebe (a lidi vůbec) jako loutky nucené k hraní rolí, s nimiž se neztotožňují. Čapka s rolničkami nedosedá na hlavu veselého šaška, nýbrž šílence, říkajícího - po způsobu divadelních bláznů - pravdu. Klasický Pirandello, italský a temný. CIAMPA: Dopřejte si to potěšení, být tři měsíce doopravdy blázen! (...) Pořádně rozeznít, paní, tady... (obvyklým gestem ukáže na levý spánek)... celou bláznivou strunu, narazit si blaznovskou čepici s rolničkami až na uši, jít na náměstí a každému plivnout pravdu do tváře. Naše tělesná schránka by nám umožnila žít ne sto, ale dvě stě let!“... celý text
— JulianaH.

Každý má svou pravdu Každý má svou pravdu

„Hra o relativismu a noetické skepsi. Hra o Schrödingerově kočce, ale z roku 1917, zatímco Erwin Schrödinger svůj myšlenkový experiment formuloval až roku 1935. Po přečtení Pirandella mě skoro překvapilo, že vídeňského fyzika nikdo neobvinil z plagiátorství. xD [menší SPOILER] Pravdu má buď postava pana Ponzy (a jeho žena Lina je mrtvá), anebo postava jeho tchyně paní Frolové (a Lina žije). Jenže neexistuje způsob, jak to zjistit; a tak tajemná, skrytá Lina Ponzová žije i nežije. Hlavní hrdina, Laudisi, je od začátku principiálně skeptický k možnosti poznat to, co zbytek společnosti - bezohledně zvědavých italských měšťáků - nazývá „objektivní pravdou“, tedy pravdou jedinou. Člověk je podle Laudisiho vším tím, zač ho pokládají druzí, kdežto sám o sobě nám zůstává nepoznatelným. Takže pravdu o Lině mají její choť i její matka, a snaha rozhodnout se mezi jedním a druhým, jak se o to pokusí spoluobčané této nešťastné trojice, povede jen k tragédii - k všelidské tragédii noetické bezmoci - k neštěstí jeviště stejně jako hlediště. Mám Pirandellův relativismus a nekonečně hořký agnosticismus moc ráda. I když jiné hry tohoto italského klasika, kde se filosofie objevuje spíš v zadním plánu („Šest postav“, „Jindřich IV.“ atd.), jsou každopádně dynamičtější, pointovanější a zábavnější - protože tohle je po většinu času strašná konverzační nuda. Ale „Každý má svou pravdu“ stojí za přečtení už jako manifest humanistického relativismu, kterým se Pirandello tolik blíží Karlu Čapkovi. Dva zřejmě největší relativističtí spisovatelé 20. století jsou tedy - demokrat a fašista. Kladu si otázku, kolik relativistických fašistů asi tak existuje; určitý náběh k tomu měl zřejmě také Mussoliniho pobočník, ministr a aviatik Italo Balbo, alespoň soudě podle jeho předválečného projevu v USA o názorové toleranci... Chtěla bych jich najít víc.“... celý text
— JulianaH.

Šest postav hledá autora Šest postav hledá autora

„Předlouho jsem se na tuto knihu těšila a naštěstí se zklamání nedostavilo. Na to, v jakých letech to bylo napsané, tak je kniha i docela odvážná. Vrhnu se ještě na něco dalšího.“... celý text
— CdC

Smrt v patách Smrt v patách

„Dávný úlovek z antikvariátu, který mě upozornil na Pirandella jako autora. Šest povídek, které si velmi ráda po letech přečtu znovu.“
— Atanone

Přejít na knížky autora