Símka
Lucie Hušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498359/bmid_simka-JvD-498359.png
4
602
602
Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout, ať to stojí cokoliv. Třiadvacetiletá Simona, které všichni říkají Símka, žije s mámou v domě po babičce. Jediné, po čem touží, je život obyčejné mladé ženy – prožívat první vážnou lásku a snít o budoucnosti. Namísto toho musí trpělivě snášet máminy proměnlivé nálady a fyzické tresty. I tak je ale přesvědčená, že by pro ni udělala cokoliv. Jednoho dne však přijde chvíle, která zamává celým Símčiným životem. Chvíle, kdy se ukáže, jestli opravdu stojí za to obětovat všechno člověku, od něhož se lásky zřejmě nikdy nedočká…... celý text
Přidat komentář
Tyhle knihy to je moje. Vždycky si po přečtení říkám, zda se takhle může někdo chovat. Símka je mladá a chce pozornost své matky. Ta ji z nějakého důvodu ignoruje, uráží, atd. Je to neskutečně dobře napsaný, čte se to samo i když občas ne úplně lehce. Chvilku ji chápete, chvilku by jste jí nejraději propleskli. Ale je to skvělý.
Anotace neanotace prostě to tak je. Příběh Símky, který sledujeme od jejího narození není lehký. Lehce je však napsaný. Kdo čeká Mornštajnovou, Lednickou a nebo Tučkovou ať jde jinam a počká. Autorka má rozhodně na to se vypsat a být lepší a lepší. Krátké, zajímavě napsané kapitoly a celkem lehký ubíhající styl. Ano, můžeme vytknout, že se nejde do hloubky. Ale takto těžké téma, snese ještě něco hlubšího? Zajímavě si s Vámi hraje, když některá témata nechává otevřená, k domyšlení, včetně konce. A říkáte si, a je to výhra? Pro koho? Mě se to na prvotinu (?) líbilo. Plný počet.
Nechala jsem se zlákat a domnívala se, že dostanu minimálně druhou Mornštajnovou, Les v Domě nebo Karin Smirnoff, Můj Bratr....
Ale kdepak! Toto bylo zbytečných 219 stran. Jsem zklamaná a naštvaná.
Autorka si splnila svůj dětský sen, stát se spisovatelkou. Co by ne?
Spoiler: tento výraz je na každé druhé straně :)
Jo a ty zlomové chvíle, slibované anotací, v knize fakt nenajdete.
Je mi smutno, co vše Símka obětovala pro svou matku a přesto dělala vše špatně. Vlastně špatně i dýchala? Proč nechtěné děti obětují vše pro lásku svých rodičů a přitom největší chybu na všem mají právě ty rodiče!
Nelehký život Símky už od jejího narození. Rodiče nefungovaly zrovna příkladně a ona i přes to všechno svojí matce tolik obětovala. Pro ni možná jedině dobře, že se matky narozeninové přání tak brzy vyplnilo...
(SPOILER)
další z terapeutických psaní o traumatickém dětství nechtěného dítěte, které se ani v dospělosti, respektive hmotné nezávislosti, nedokáže zbavit psychické závislosti na své matce-manipulátorce, Simona se nechá šikanovat, vydírat a obětuje umírající matce veškerý svůj čas, vztahy, vzdělání, budoucnost..., a možná si ani neuvědomuje, že tím sama ubližuje sestře, příteli, kamarádům i sousedkám, kteří ji mají rádi a snaží se jí pomoci
takové těžké téma by si zasloužilo lepší rozpracování a hlubší psychologický prokres postav, který zde úplně chybí, povaha každé je od počátku do konce stejná a v ději nedojde k žádnému zvratu, Simona sama nic nezmění a její příběh končí až náhlou, nečekanou smrtí matky - otevřený závěr tak vybízí k interpretaci, že je jen otázkou času, kdy se v Simonině životě objeví nový manipulátor
Tizive cteni. Velice dobre napsane po stylisticke strance, ale obsahove nedotazene. Cekala jsem nejake velke finale nebo aha moment. Neco vic, nez jen to, co jsme uz vedeli od zacatku. Ten pribeh se opravdu nikam neposunul.
A taky me nastvalo, ze jsme se nedozvedeli nic o zahade zamceneho pokoje, kdyz uz se o nem autorka zminovala znova jeste ke konci knihy. To byl celkem podraz na ctenare.
Tak toto byla depka.
Ale moc se mi líbil styl, jakým to bylo napsané, názvy kapitol...
Símky mi bylo líto, pořád jsem doufala, že pohár už konečně přeteče!
Co se týče matky: ta rozhodně neměla dobře rozdané karty. Proto ji nevnímám jako prvoplánovou stvůru. Ano, přišlo mi strašný, co Símce dělá, ale nějakým způsobem jsem chápala, z čeho to pramení. A bylo mi fakt smutno.
Ach jo, Símko. Proč ty nechtěné děti i přes to všechno tolika prahnou po matčiné lásce… Úzkostné čtení, taková jednohubka.
Bylo mi lito Símky. Tak nejak chapu to utrpeni. Je to silne cteni. Autorce fandim. Zatim je to na tri hvezdicky, ale budu se tesit na to, ze ji jednou s radosti dam plny pocet.
(SPOILER) Uf, tak tohle nebylo vůbec lehké čtení - obsahově. Styl, jak už zde bylo zmíněno, je úsečnější, takový reportážní, ale mně to nevadilo, přišlo mi, že to přidává na autentičnosti, jako by čtenář opravdu nazíral Símčiným myšlenkovým pochodům. Téma je velmi těžké, v průběhu knížky ve mně bobtnala frustrace nad tím, jak je život nespravedlivý, a jak si Símka, na jednu stranu neskutečně silná a trpělivá dívka, zároveň zavírá své zbývající cesty ke štěstí, které by jí člověk za její nezlomnost tak přál. Hvězdičku ubírám za to, že, jak už tu také bylo zmíněno, některé detaily byly možná zbytečné a byly tu na úkor rozvedení jiných, zajímavějších věcí, které bohužel vyzněly do ztracena... rozhodně ale četby nelituji, myslím, že byla knížka napsána dobře.
Kniha plná detailů, které by mi nevadily, až na to, že některé jsou zbytečné (rajčata ve slevě, tlachání s kamarádkami, které tam nehrají žádnou roli) :) Pokud jde o fikci, jako čtenářku by mě více bavilo, kdyby autorka rozehrála fantazii a do obšírných detailů uvedla jiné situace, například záhadné světlo pode dveřmi či pohled na věc očima otce.
Kniha Símka ponúka príbeh mladého dievčaťa, ktoré sa vyrovnáva s problémami v rodine a hľadaním vlastnej identity počas dospievania. Autorka Lucie Hušková autenticky zachytáva jej vnútorné prežívanie a emocionálne dilemy. Kniha sa venuje náročným témam, ako sú strata blízkych a potreba podpory v zložitých situáciách. Štýl písania je jednoduchý, ale hlboký, čo osloví mladších aj starších čitateľov. "Símka" je dojímavý príbeh o prekonávaní prekážok a nachádzaní svojho miesta v živote.
(SPOILER) První část - z dětství Símky - byla velmi čtivá a celkem připomínala oblíbené české autorky Petru Soukupovou a Petru Dvořákovou. Druhá půlka byla také čtivá, i když těžká po citové stránce, ale jsem velmi frustrovaná z neodhaleného tajemství s panem Novotným, takže za to jen 3. Čtenář chce rozluštění a když nepřijde, působí to na mě jako velký trapas.
Velmi smutný příběh mladé ženy. Stockholmský syndrom jak vyšitý. Uvítala bych ještě větší rozbor dětství matky, tam bychom nejspíš nalezli příčinu jejího nechutného chování vůči dceři.
Každopádně jde o výborný počin, těším se na další knížku autorky.
Kniha mě zanechává plnou emocí. Sama jsem bojovala s psychicky náročnou rodinou. Doteď nemůžu najít svojí zdravou hodnotu. Čtení Símky mi leccos připomnělo. Pořád mi zní v hlavě ty různé věty (Jsi k ničemu. Proč nejsi kluk? Jsi šeredná. Jsi blbá. Dej mi pokoj. Buď zticha. Mě to nezajímá.....). Bohužel v knize je popsaná realita mnoha rodin. Tedy spíš se obávám, že většiny.
Vzhledem k tomu, jak na mě kniha zapůsobila, ji považuji za dobře napsanou. Taková literatura prostě má být. Má působit.
Poučení: Toxického člověka nikdy nezajímate. Žádný toxický člověk nestojí za to, abyste si zničili život. Někdy je lepší nemít rodiče/partnera/sourozence, než mít toxickou pijavici.
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec dávám čtyři. V knize sledujeme život Símky, nejdříve holčičky, poté mladé ženy. Její matka ji nechtěla, měla ji dost brzo a musela se koukat, jak si ostatní dělají kariéru... Takže pod heslem "za můj pos....ý život můžou všichni kromě mě" si ze Símky udělala obětního beránka a vylévala si na ní svůj vztek. Ano, z pohledu zvenčí pak jednání Símky v druhé půlce knihy nedává smysl - matka si opravdu nezaslouží, aby se pro ni její dcera obětovala, za to, co dceři prováděla v dětství, ale i jak se jí "osvědčila" za péči. Jenomže bohužel takovéto dvojice skutečně existují. Skutečně existují rodiče, kteří vytvářejí ve svých dětech pocit, že nikdy nejsou dost dobří, že primárně jsou zde rodiče a až pak oni a že je ok si kvůli rodičům zničit život. A bohužel jsou již dospělé děti, které v tomto bludu žijí, a je jen otázkou, jestli se jim za podpory okolí podaří se z toho postupně vymanit. Protože takto dlouhodobě budovaný komplex sám nezmizí...
Téma je skvělé, byť jak už tu zaznělo, v poslední době dosti "ohrané". První půlka z dětství Símky se mi líbila, v té druhé jsem se nějak nedovedla ponořit do děje. Líbil by se mi i pohled matky, ale to už by moc kopírovalo Vrány...
Proč si užívat krásné letní dny, když se můžu ponořit do depresivní atmosféry této knihy? Jedna věc je jasná, ten, kdo nepozná lásku v dětství, ji nepozná v dospělosti ani kdyby ho udeřila do nosu. A to především lásku k sobě. A schopnost ve vhodnou chvíli odejít.
Chápu Símku, v její situaci se dalo dělat máloco jiného, ale je mi líto, že všechno bylo tak nějak předurčeno od první věty.
Velmi dobré, ale velmi nepříjemné čtení, které se dotýká všech těch témat, nad kterými nechceme přemýšlet.
Další výborná česká depka. Bylo mi tak strašně smutno z toho, že Símka by pro maminku udělala naprosto všechno, všeho by se vzdala jen za kousek pozornosti a lásky. Ale všechny snahy byly marné. A asi je potřeba si uvědomit, že mateřská láska není automatická a že máme obrovské štěstí, pokud se nám jí dostává.
Símka
Ach jo, proč lidi marní svůj život pro jiné?
Smutné čtení, super krátké kapitoly a už teď se těším na druhý díl!