Símka
Lucie Hušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498359/bmid_simka-JvD-498359.png
4
602
602
Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout, ať to stojí cokoliv. Třiadvacetiletá Simona, které všichni říkají Símka, žije s mámou v domě po babičce. Jediné, po čem touží, je život obyčejné mladé ženy – prožívat první vážnou lásku a snít o budoucnosti. Namísto toho musí trpělivě snášet máminy proměnlivé nálady a fyzické tresty. I tak je ale přesvědčená, že by pro ni udělala cokoliv. Jednoho dne však přijde chvíle, která zamává celým Símčiným životem. Chvíle, kdy se ukáže, jestli opravdu stojí za to obětovat všechno člověku, od něhož se lásky zřejmě nikdy nedočká…... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha o životě Símky a především její závislosti na své matce. Ta ji takřka nikdy nepochválila, přesto ji Símka milovala nadevše a byla ji maximálně oddaná.
Tak Símku rozhodně doporučuji. Je to jedna z těch knih, která na vás zapůsobí a dostane se vám pod kůži. Sledovat, jak matka o svoji dceru nejeví od počátku zájem a jak je schválně na ni zlá a dělá ji naschvály, i když Símka by pro ni obětovala vše, bylo smutný a upřímně mi z toho bylo těžko. Kniha je autorčinou prvotinou a já jen tleskám, jak moc se ji povedla. Tvorbu autorky budu určitě sledovat a jsem zvědavá na další její knihu, protože Símkou mě dostala.
(SPOILER) Po Vranách a Soběstačném další kniha, která řeší nepříliš dobrý vztah matky a dítěte... Nelehké a smutné čtení.
Přečteno na jeden zátah. Tolik smutku v knize. Některé ženy by neměly mít děti, a když už je mají omylem, tak ať je raději někomu “věnují”.
Velice mrazivá kniha o vztahu rodič-díte. Bohužel si mnoho dospělých nauvědomuje, jak moc jsou děti vnímavé, že nezodpovězené dotazy jsou horší a vedou jen ke vzniku absolutně nezdravého vztahu. Moc hezky popsáno v krátkých a úderných kapitolách, které přidávají na svižnosti a důraznosti.
Velice zdařilá prvotina. Doporučuji všem dětem i rodičům. Všem egoistům i nesobeckým duším.
Tak to mě dostalo, z knihy na mě tryskalo tolik negativních emocí, že jsem musela na chvíli přestat číst, abych to zpracovala. Skvěle napsané.
Kniha je autorčinou prvotinou, a to velice povedenou prvotinou. Rozhodně budu sledovat její tvorbu, protože Símkou se mi zapsala do srdce. Co říci závěrem – někteří lidé by neměli mít děti.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Simona, které nikdo neřekne jinak než Símka, toužila odmalička pouze po jediném - zasloužit si lásku člověka, který by ji měl milovat čistě a bezpodmínečně. Pošramocený vztah s matkou, které bylo sedmnáct let, když se Símka narodila, ji ale provázel až do dospělosti a ať se Símka snažila sebevíc, od matky se vždy dočkala jen opovržení či ignorace v lepším případě, fyzických a psychických trestů v tom horším. Přesto byla Símka připravená obětovat svůj život pro člověka, od kterého se nedočkala ani špetky citu.
Bylo pro mě opravdu těžké číst příběh o takovém trápení, jaké si prožila Símka. Řekla bych, že to byla jedna z nejsmutnějších knih, jaké jsem letos četla. I proto, že ve mně dokázala vyvolat tolik emocí, se kniha určitě zařadí k těm nejlepším tohoto roku. Navíc se opravdu dobře četla, autorka si mě svým stylem psaní získala a já jsem knihu přečetla během jednoho večera. Bylo to perfektní a já se moc těším, až si od Lucie Huškové budu moct přečíst něco dalšího!
Od Símky jsem měla opravdu velká očekávání díky nespočtu doporučení na sociálních sítích. To bylo asi důvodem, proč se u mě takové nadšení jako u většiny čtenářů nekonalo. Téma knížky bylo zajímavé, děj díky autorčinu stylu psaní odsýpal, ale na můj vkus mohla autorka příběh více rozpracovat a jít více do hloubky.
Příběh to byl ale i tak silný a smutný a jednou se k němu určitě vrátím.
Na Símku mne navnadila na Instagramu Smadienka0501. Můžu říci, že jsem neudělala chybu a celou knížku si čtenářky užila. Komplikované vztahové téma mezi matkou a dcerou.
Po Símce jsem sáhla úplně náhodou a nakonec to byla jedna z nejlepších knih roku
Příběh Símky, která celý svůj život zasvětila snaze zavděčit se, jsem vdechla během pár hodin a na konci jsem jen smutně otáčela poslední stránku. Je to depka. Je to pořádná depka. Jen žasnete, co člověk může cítit a co dokáže snášet. Já o ději moc mluvit nechci, kniha je krátká, tak vás nechci ochuzovat o dojmy ze čtení. Pokud si ale libujete ve společenských románech, rozhodně dejte Símce šanci. Však si ji zaslouží.
Styl psaní Lucie Huškové mi sedl převelice. Pocity skvěle vykreslené a postavy vám připadají jako lidé, které důvěrně znáte. Autorka se s vámi moc namaže – každou krátkou kapitolou do vás zabodává ten smutek a stísněnost hlouběji tak, aby vás na konci jen dorazila. A vy budete na Símku myslet ještě notnou chvíli po dočtení…
Včera koupeno, dnes dočteno…
Vůbec jsem neměla představu co budu číst a bylo to chvílemi docela silný… Nevím, zda bych to zvládla tak jako Símka…
Kniha stojí za pozornost a přečtení…
Moc doporučuji…
Simona nebo-li Símka.
Život se s ní moc nemazlil nebo spíš nikdo se s ní nemazlil. První slova, která slyšela, když se prodrala na svět byla … “ no, jo holka”. Sedmnáctiletá mamina absolutně mateřsky nenaladěná a “předvojnový” otec raději kámíky v hospě. Jediný lásky se Símce dostává od babičky s dědou. Ale i toho mála štěstí je bohužel jen do času. Jaký to je, když klepete na dveře a nikdo neotevírá? Jaký to je, když se snažíte udělat mámě radost a dočkáte se jen opovržení a úsměšků? Sebeobviňování a pochybnosti hlavně o sobě provází Símku už od doby, kterou si je schopna pamatovat. Nerozzlobila mamku zbytečně, udělala vše tak jak měla, nepřekáží, mluví málo, mluví moc ….??? Občas ji svitne naděje, ale vzápětí i ta malá jiskra zhasne a zbyde jen štiplavý dým. I tak nade vše mámu miluje a bojí se, aby o ni nepřišla. Předčasně dospělá Símka za každý situace mámě Haně pomáhá, nikdy nezapomene na vánoční i narozeninový dárky, který sama nedostává. Snaží se ze všech sil a “ono” to nikdy nepřichází.
Naprosto, ale naprosto luxusní prvotina a jedna z nejlepších knížek, jaký jsem letos četla. Pro mě ještě o něco atraktivnější v tom, že děj se odehrává v Boršově, obci, která je od nás, co by kamenem dohodil.
Hodně silná knížka. Styl psaní autorky mi sedl, jen konec byl pro mně asi trochu moc rychlý.
Knížka je velmi smutná. Sledovat jak matka dokáže být na dceru zlá, i když ona pro ni obětuje vše, bylo opravdu náročné.
Knížku jsme přečetla za jeden den, ale zůstane se mnou mnohem déle. Nedaří se mi začíst se do jiné, potřebuji tuto nejdřív vstřebat. Příběh pokřiveného vztahu matky a dcery-Símky a následně nutně poznamenaného vztahu Símky k sobě samé mě nutil přemýšlet o tom, jaká jsem já máma a jaká jsem dcera pro svou mámu. Myslela jsem i na autorku a její vztahy, i na vztahy svých kamarádek. Ačkoliv mi Símčin život nemůže být vzdálenější, celou dobu jsem jí fandila, ať vystoupí ze stínu své matky; její vlastní barvy ji sluší o tolik víc!
Autorčin styl je jednoduchý a přímý, slova má jako střely. Rychlé. Přesně mířené. Zasáhnou.
Pro mě kniha tohoto roku!
Přečteno za jeden den jedním dechem.
Příběh o vztahu mezi matkou a její dcerou Símkou, který je v mnoha ohledech nezdravý, patologický, toxický. Jaké chování je ještě v pořádku, a jaké už ne? Kam až je ochotno dítě zajít, aby se zavděčil svému rodiči? Jaké jsou naše matky a jaké matky jsme my? To všechno se vám při četbě honí hlavou. Já osobně se v hrdince v určitých momentech vidím, uvědomuju si, že v jedné fázi života jsem měla dost statečně nakročeno k tomu, stát se Símkou.
Vyprávění v ich-formě je zdánlivě jednoduché, krátké věty, krátké kapitoly, ale o to víc se vám zaryje pod kůži, chcete číst dál a dál, tušíte, kam to asi spěje, ovšem pořád doufáte, že se to vyvrbí nějak jinak.
Na sociálních sítích pár lidí přirovnávalo tuhle knížku k románům Petry Dvořákové, hlavně k Vránám, a já souhlasím.
Símka je Huškové prvotina a já se moc těším, co dalšího autorka napíše.
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐ plus bonus za objevení nové autorky, jejíž styl psaní mi nanejvýš sedí
Símka
Kdyz tuhle knihu čtu s dvouletou dcerou, ktera je mi vším, je to "těžké". Simka svou matku miluje a obetuje pro ni vse, ac ta je na ni dost hnusná. Většinou. Ze začátku si i reknete, mela ji v 17 letech, sama byla dite...ale neni to omluva. A bohuzel je tohle skutečnost. Casto si nekdo neuvedomuje jak slovo, nebo prehlizeni ubližuje. Silná kniha