Símka
Lucie Hušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498359/bmid_simka-JvD-498359.png
4
571
571
Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout, ať to stojí cokoliv. Třiadvacetiletá Simona, které všichni říkají Símka, žije s mámou v domě po babičce. Jediné, po čem touží, je život obyčejné mladé ženy – prožívat první vážnou lásku a snít o budoucnosti. Namísto toho musí trpělivě snášet máminy proměnlivé nálady a fyzické tresty. I tak je ale přesvědčená, že by pro ni udělala cokoliv. Jednoho dne však přijde chvíle, která zamává celým Símčiným životem. Chvíle, kdy se ukáže, jestli opravdu stojí za to obětovat všechno člověku, od něhož se lásky zřejmě nikdy nedočká…... celý text
Přidat komentář
Kniha přečtená velmi rychle, nedalo se odtrhnout. Pořád jsem čekala na vlídné slovo od matky a vzepření se dcery. Happy end se nekonal. Trpělivost Simony byla obdivuhodná, životem otrávená matka nepopsatelná - zakusila v dětství stejné medicíny jako Símka?
Tak to v životě chodí, lidé jsou různých povah a myšlení.
Zajímavé bylo, že při čtení knihy mi naskakovaly vlastní vzpomínky na dětství...
Knihu doporučuji.
Zajímavý a smutný příběh o opravdu nevyváženém vztahu. Člověka to tíží, když vidí, co vše se dá pro lásku obětovat, o co vše se dá přijít. Nedá mi to se ptát zda to má smysl, tolik obětovat? Mají naše oběti vůbec smysl? Odpověď je, že asi mají, ale kde je ta míra? Kde se to má zastavit? Jak najít rovnováhu mezi osobním životem, zodpovědností k rodině, povinnostem k okolí? Na knize se mi líbí, že dává prostor i myšlence, že člověk nežije jen sám pro sebe, ale zároveň na matce ukazuje extrém, kdy patologická postava ničí své blízké. Člověk by asi chtěl aby se mu druzí přizpůsobili a někdy se obětovali. V první vteřině to asi všichni oceníme a někdy po našem okolí i vyžadujeme, ale stačí se zamyslet, nebo přečíst takovouhle knihu a hned máte chuť dát lidem ze svého okolí svobodu a nechceme aby pro nás trpěli. A to je asi hlavní sdělení této knihy, rozhlédněte se kolem sebe, co pro Vás okolí dělá a Vy děláte pro druhé? Je to v rovnováze? Je to tak správně?
Náročné (tématicky) čtení (zvláště že jsem se do knihy pustila záhy po knize A. Mornštajnové Les v domě). Toxický rodinný vztah, neschopnost milovat své dítě nepodmíněně, zničující sebedestrukce...to jsou hlavní motivy prolínající se tímto příběhem. Při čtení dalších a dalších řádků si říkáte, kde jsou hranice sebeúcty ...ale pro dítě (ač už později dospělé), které nikoho jiného nemá a nepokřivenou čistou mateřskou lásku nepoznalo, je situace téměř bezvýchozí. Smutný příběh.
Dočetla jsem před týdnem, ale vstřebávám doteď.. uff, nelehké čtení.
Máma.. milující, objímající, obětavá, pečující, plná lásky a pochopení pro svoje děti, ochotná jim vždy a za každé situace pomoci
Máma Símky.. nesnesitelná, nevyrovnaná, necitelná, despotická ( chtěla jsem teď napsat to rohaté zvíře, ale to je člověku užitečné, takže použiji termín.. osoba?? ), starající se pouze o sebe a své potřeby. Símka brzy pochopí, že od matky se vlídného slova, pohlazení ( natož lásky ), nedočká.
S nástupem do školy Símka získá kamarádku a postupem času zajiskří i naděje na šťastný život. Ovšem, nic netrvá věčně..
Kniha je úžasná a konec napínavý. Věřím že kdyby se s Hanou začalo pracovat v mládí byla by jiná,ale to se v určité době nedělalo. Holt Simku chápu rozuměli bychom si.
Po knize jsem sáhla náhodou v knihovně a nelituji, jen mi Símky bylo hrozně líto. Je smutné jak naše chyby odnášejí nevinné malé děti, kteří si své viny neviny nesou až do dospělosti. Co by někteří dali za takovou dceru jako Símka.
Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat, ale jsem příjemně překvapená autorčiným stylem, kdy vás to stále nutí číst dál, držíte Símce palce, ale tak nějak tušíte, že to prostě nedopadne... Takhle popsaný toxický vztah matky a dcery jsem dlouho neviděla, je to jakoby autorka takové postavy znala. Uf!
Na Símku jsem se těšila a jsem... Zklamaná? Možná je to moc silný slovo, ale Símka mi přijde jako ždímání tématu, který táhne. Jo, všem těm Soukupovým, Hanišovým, Dostálovým a Mornštajnovým, těm to funguje a tyhle rodinný dramata jim žeru, ale tady mě autorka nepřesvědčila a je o pár tříd níž.
V rámci výzvy #sccestiautori jsem měla možnost si přečíst další skvělou knihu od české autorky a začíná mě to bavit daleko víc, protože zjišťuju, jaké poklady se u nás schovávají.
Zde se setkáváme se Simonou, které každý říká Símka. Prožíváme s ní vlastně všechny převratné chvíle jejího života od narození, po úmrtí blízkého člena rodiny.
Už od začátku mi bylo Símky hodně líto. Rodiče ulítli a vzešel z toho malý uzlíček. Její matka na ní nebyla očividně vůbec připravená a odráželo se to i na nedostatku projevované lásky. Nepochopila jsem, jak může chudáka malou holku každý odkazovat na to, že nemá dělat kraviny a jít dělat něco užitečného. Kdo z nás dělal ve školce doma něco užitečného?
Celkově bych řekla, že Símka měla smůlu na domácí prostředí a vynahrazovala jí to vlastně jen babička, která jí učila péct.
Bylo tam hodně ošklivých momentů, kdy jsem cítila tu nespravedlnost, až nakonec pohár mé lítosti přetekl a v tu chvíli jsem už téměř dospělou Símku nechápala.
Z mého pohledu zahodila celý svůj život a neměla žádné seběvědomí a vlastní názor. Doslova přišla o všechny, kteří se o ní zajímali na úkor člověka, který jí skutečně nedokázal dostatečně milovat a projevovat hlubší city.
Celkově tedy velice zajímavá kniha s pohledem na klasický obyčejný život rodiny. Ale na konci jsem byla spíš už jen naštvaná.
3,5/5
Vztah matky s dcerou může bát všelijaký a autorka dokázala mistrně popsat jednu z možností, ze které mrazí. Její styl psaní je rychlý, skvěle čitelný a na knížku se jen tak nezapomene. Malou Símku jsem milovala, starší už jsem přijímala hůř, ale stále jsem jí dokázala díky autorce pochopit. Závěr vzhledem k celému vyznění knihy nepřekvapil. Věřím, že o autorce ještě uslyšíme.
Příběh o tom, že máma, ať už je jakákoliv, je prostě jen jedna a v našem srdci zaujímá přední místo. To místo, které touží po její lásce, uznání, podpoře.....ne všem se toho dostane, stejně jako hrdince této knihy, která ať se snažila sebevíc, matčiny bezbřehé lásky se nedočkala ani v dospělosti. Při čtení mě bolelo u srdce a těžko mi bylo ještě pár dní po dočtení.
Někdy se rodiče obětují pro své děti. Obětují v uvozovkách. Dají jim maximum - lásku, péči, celý svůj život a naplňuje je to. A někdo se obětuje pro svou mámu, dá jí ze sebe tolik, že už mu nezbývá prostor pro nic jiného - pro přátele, studium, chlapce. A nedostane za to vůbec nic. Jen rány. Velmi smutná kniha. Nedokážu se vcítit do ženy - matky, která se takto dovede chovat ke svému dítěti, ale velmi obdivuji Símku pro její sílu se vším se poprat a nepřestat mít rád.
(SPOILER)
Ach jak ja jsem ji celou dobu pri cteni rozumnela. Dost mi pripominal muj pribeh. Az na to, ze ja jsem nemela ani tu babicku. Zadneho clena rodiny, ktery by byl muj zachytny bod. A jeste teda moje mati nema raka.. Prozrela jsem az ve 35 letech, jaka moje mati doopravdy je... Clovek to nechce videt.
Clovek ani memusi zazit valku, aby se stal obeti traumatu. Staci k tomu rodice. (Neco takoveho rikal odbornik na traumata Gabor Mate) a je to tak. Nelze urcit, kdo je vinen, trauma se prenasi z jedne generace na druhou jako lavina.
Podle me clovek, ktery tohle nezazil, chybejici lasku rodice, nedokaze pochopit jednani Simky Pekny a moc dobre zpracovany pribeh.
Asi půjdu trošku proti davu, nicméně ódy na tuto knihu pět nemůžu. Ano, četla se dobře, má svižné krátké kapitoly, děj - no spíše neděj - ubíhá. Je psaná takovou jinou formou, pro mě dost netypickou. Ale to také nevadí, je to věc vkusu. Nicméně obsah jako takový je pro mě nepochopitelný. Nechci napsat nijak více, abych nespoielerovala, ale prostě hlavní hrdinka se chovala téměř krapet patologicky a celý příběh mi nedává logiku. Upřímně jsem dočetla jen silou vůle, měla jsem chuť jí velmi často odložit.
Krásně obyčejný příběh o komplikovaném vztahu matky s dcerou. Matka měla dítě příliš brzy, na chlapy neměla štěstí a svou frustraci si vybíjela na své dceři. Dcera vyrostla s komplexem méněcennosti, ale zároveň se dokázala postavit čelem a s odhodláním každé situaci, kterou jí život nadělil. Zhltnuto v podobě audioknihy - hvězdička navíc za krásné zpracování. S hlavní hrdinkou jsem se dokázala lehce ztotožnit a po doposlouchání ve mně zůstal silný pocit melancholie.
Další kniha s velice populárním tématem poslední doby. Těžký vztah mezi matkou a dcerou. Rodinné drama. Příběhy tohoto typu mě baví. Knížka se četla velice snadno a styl psaní byl příjemný. Vzhledem k tomu, že to je autorčina prvotina, nebylo to vůbec špatné.
Nebyla to žádná velká literatura, přesto se příjemně četla a určitě zaslouží alespoň 3,5 hvězdy. Hodnocení mi zkazil spíše konec knihy, kdy už mě Símka vyloženě štvala. Je to smutný příběh o nelásce a snaze se zavděčit, ve kterém se ale najde i kus naděje. Každopádně každý svého štěstí strůjcem.
Štítky knihy
rakovina, nádory domácí násilí týrání psychická traumata matky a dcery české romány despotický rodič
Símka
Kniha byla úžasná! Přečetla jsem ji za dva dny. Doporučuji všema deseti.