Símka
Lucie Hušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498359/bmid_simka-JvD-498359.png
4
602
602
Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout, ať to stojí cokoliv. Třiadvacetiletá Simona, které všichni říkají Símka, žije s mámou v domě po babičce. Jediné, po čem touží, je život obyčejné mladé ženy – prožívat první vážnou lásku a snít o budoucnosti. Namísto toho musí trpělivě snášet máminy proměnlivé nálady a fyzické tresty. I tak je ale přesvědčená, že by pro ni udělala cokoliv. Jednoho dne však přijde chvíle, která zamává celým Símčiným životem. Chvíle, kdy se ukáže, jestli opravdu stojí za to obětovat všechno člověku, od něhož se lásky zřejmě nikdy nedočká…... celý text
Přidat komentář
Asi půjdu trošku proti davu, nicméně ódy na tuto knihu pět nemůžu. Ano, četla se dobře, má svižné krátké kapitoly, děj - no spíše neděj - ubíhá. Je psaná takovou jinou formou, pro mě dost netypickou. Ale to také nevadí, je to věc vkusu. Nicméně obsah jako takový je pro mě nepochopitelný. Nechci napsat nijak více, abych nespoielerovala, ale prostě hlavní hrdinka se chovala téměř krapet patologicky a celý příběh mi nedává logiku. Upřímně jsem dočetla jen silou vůle, měla jsem chuť jí velmi často odložit.
Krásně obyčejný příběh o komplikovaném vztahu matky s dcerou. Matka měla dítě příliš brzy, na chlapy neměla štěstí a svou frustraci si vybíjela na své dceři. Dcera vyrostla s komplexem méněcennosti, ale zároveň se dokázala postavit čelem a s odhodláním každé situaci, kterou jí život nadělil. Zhltnuto v podobě audioknihy - hvězdička navíc za krásné zpracování. S hlavní hrdinkou jsem se dokázala lehce ztotožnit a po doposlouchání ve mně zůstal silný pocit melancholie.
Další kniha s velice populárním tématem poslední doby. Těžký vztah mezi matkou a dcerou. Rodinné drama. Příběhy tohoto typu mě baví. Knížka se četla velice snadno a styl psaní byl příjemný. Vzhledem k tomu, že to je autorčina prvotina, nebylo to vůbec špatné.
Nebyla to žádná velká literatura, přesto se příjemně četla a určitě zaslouží alespoň 3,5 hvězdy. Hodnocení mi zkazil spíše konec knihy, kdy už mě Símka vyloženě štvala. Je to smutný příběh o nelásce a snaze se zavděčit, ve kterém se ale najde i kus naděje. Každopádně každý svého štěstí strůjcem.
Kniha, která vás nenechá v klidu.
Absence mateřské lásky nahrazuje aspoň ta péče a citlivost babičky. Pasáž kde se Símka stará o mámu mě přímo vadila, ona nemusí.
To že je někdo rodič ještě neznamená, že se o něj budu starat a zahodím svůj život. Vše má své hranice. Máma je máma a ten stín někdy dá velkou práci překročit
#audiokniha - Hodně těžká kniha. Bohužel, když někdo dítě nechce a přesto si ho nechá, ta láska tam prostě není. Mám v tom osobní zkušenost - taky jsem byla nechtěná. Plně jsem se Símkou soucítila a bylo mi hrozně líto, jak se musela obětovat a nemohla si plnit své sny.
(Audiokniha)
Simona - Símka... neměla to holka vůbec jednoduché. Mám z knihy takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě Símka štvala, jak se kvůli matce nechala strašně omezovat a nežila svůj život po tom všem, na druhou stranu to i jakože chápu, stále je to matka. Je to už několikátá kniha, kde je hlavním tématem pošramocené vztahy v rodině, je to pak strašná vizitka na dětech, které jsou v tom všem nevinně :-( Díky bohu za to, že i když mě moje mamka měla v 17letech, nikdy jsem se necítila nechtěná.
(SPOILER)
Tentokrát asi půjdu proti proudu. Jistě téma je bolestné. A takové knihy mají většinou vysoké hodnocení.
Mě osobně připadal děj,tak nějak pořád stejný a přiznám se, že nudný. Věřím, že se toto může dít, přesto příběhu chyběla šťáva, nějaký posun nebo zvrat. Naštěstí je kniha krátká delší bych ji asi nechtěla číst. Hanu jsem nedokázala pochopit v takovém případě by podle mě pro dude bylo opravdu lepší být v adoptivní péči. Babička byla zase anděl až moc mohla ve vlastním domě udělat s Hanou trochu pořádek. Nedonutila by ji mít ráda Símku, ale možnosti by byly.
Některé věci byly nelogické například, v domě bylo více pokojů a
Símka neměla celou dobu vlastní pokoj , i když s tím byly věčně potíže.
Takový ten smutně prázdný pocit, když dočtete knížku která vás naprosto vtáhla tak ten jsem přesně měla já, po dočtení Símky - přes extra smutné téma, jsem celou knihu četla s vírou a nadějí, že Símka stín vztahu s matkou překoná a začne žít vlastní život
Čtivá jednohubka. Každopádně jedna z těch knih,která vám klidu na duši nepřidá. Smutný(s)pád hlavní postavy , zacyklení ve vztahu matek a dcer ,toxické vztahy ,které stojí hlavní hrdinku opravdu všechno,škola,láska,psychická pohoda ,vše obětuje touze aby ji vlastní ní matka milovala. Smutné ...
Velmi čtivé, velmi smutné. Pořád čekáte, že se něco stane, že se ta hnusná máma chytne za rypák nebo že se Símka aspoň trochu vzbouří a bude líp. A ono ne.
Možná se Símka nepotkala s mým aktuálním nastavením, protože téma je jistě zajímavé.
Formálně mi kniha připomínala knihy Soukupové. Stejný úsporný styl, hlavní hrdinka v podobných sra...ch. Jenže je bez vývoje (jakkoliv k tomu měla asi důvod) a nějakého solidního závěru, takže těch 200 stránek je k neučtení. Podobný pocit jsem měl při čtení Otce Goriota. Taky jsem každou chvíli očekával zlom a ono zase nic. Typická "frustrační kompozice". :-)
(SPOILER)
Rodič despota je to nejhorší, co může dítě potkat. Pokud si chce někdo léčit na svém dítěti své vlastní rány, neměl by si ho nikdy dělat. Chápat myšlenky mámy z knihy ani nemůžu, protože sice si pořídila nedopatřením dítě již v brzkém věku (i to stále není omluva), ale díky Símčiným prarodičům měla její výchovu fakt hodně zjednodušenou a jako stále mladá holka se mohla zařídit všelijak a být šťastná. Nakopat. Psychicky týrat holku a ještě jí sobecky šlapat po štěstí.
Pěkně smutná kniha s nepříjemným tématem, přinutí si o to víc vážit lásky nejbližších.
(Chtěl bych vědět, CO přesně dělal náhradní táta v pokojíku a jestli si Símka našla vlastně něco/někoho a naplnilo ji to více naplňujícím štěstím).
Trošku tísnivé a nelehké čtení, ale naprosto skvěle napsané. Doufám, že autorka bude publikovat dál.
Knížka je rozdělená do dvou částí. V té první vypravěčka popisuje svoje dětství, ve druhé se řeší současnost. Ta první se mi možná líbila o maličko více, Símčino dětství bylo napsané naprosto dokonale a úplně jsem cítila koláčky v troubě a slyšela slepičky kvokat na dvoře. Druhá část ovšem také nezklame.
Jenom se teda nedokážu rozhodnout, jestli víc nesnáším Simoninu matku, nebo otce.
(SPOILER) Velice čtivé, krátké kapitolky, útlá knížka, která ale v sobě skrývá mnoho zásadního. Uvědomění toho, jak naše chování ovlivní naše děti. Uvědomění toho, jak nás samotné formovalo a pořád ovlivňuje chování našich rodičů. Símku jsem si oblíbila, ale její bezbřehou lásku k matce, které ale ona sama nestála pomalu za pohled, natož za vlídné slovo, jsem nepochopila. Tu potřebu obětovat vlastní život a všechny své sny a lásky někomu, kdo soustavně ubližoval a nepohladil... Konec nepřekvapil, a o to víc mi bylo hlavní hrdinky líto. Každopádně, paní L. Hušková... prosím, pište. Takhle čtivé knihy, které vtáhnou a nepustí bych si přála číst pořád.
knihu jsem viděla všude na instagramu a četla na ni samou chválu. Většinou, když vidím takhle chválenou knihu, tak si ji nechci hned přečíst, protože od ní mám velká očekávání a ve většině případů jsem zklamaná. Proto čekám, až nevětší hype opadne a teprve potom si knihu přečtu, ale na tuhle jsem narazila v knihovně a zrovna byla volná, tak jsem si řekla, že ji zkusím a třeba nebudu zklamaná. A opravdu jsem zklamaná nebyla, pokud ovšem nebudu počítat chování matky. Z toho jsem byla velmi zklamaná, naštvaná a kdoví co ještě. Ovšem tohle nemyslím jako kritiku. Postava je napsaná výborně, stejně jako každá další v knize. Při čtení jsem zažívala snad všechny pocity. Několikrát jsem měla chuť si postavy zhmotnit a Símku obejmout, její matku nakopat, babi s dědou pochválit a tátu? Tak na toho nemám slov. Je to napsané uvěřitelně a realisticky, až mě mrazilo, že tohle se opravdu může stát a vlastně se to i ve spoustě rodin děje a je to hrozně smutné a neskutečně jsem obdivovala trpělivost Símky s její matkou. Na jednu stranu jsem to nemohla pochopit a na druhou jsem si říkala, že je to přece jen její matka a vzpomínala, co vše jsem za celý svůj život byla ochotná odpustit já své mamě. Za mě určitě top kniha a těším se na další autorčiny počiny.
Na tuhle útlou knížku jsem narazila v knihovně úplnou náhodou.
Símky mi bylo moc líto,ale do určité míry mi bylo líto i jeji matky.Sama asi nepocházela z nejvřelejšího prostředí.Ani její matka zřejmě neoplývala kdovíjakou mateřskou láskou.
Ještě že měla Simka babičku s dědou a alespoň jejich péči a něhu.
Věřím tomu že pak,po matce našla svoje štěstí.
Moc pěkná kniha.
Smutné čtení. Pořád jsem čekala, že nastane nějaký zvrat a vše se obrátí k lepšímu, ale ono nic. Autorce smekám, za zpracování nelehkého tématu. Psáno reálně, bez zbytečných hluchých pasážích takzvaně o ničem. Těším se na další knihu od autorky.
Símka
(SPOILER) Ach jak ja jsem ji celou dobu pri cteni rozumnela. Dost mi pripominal muj pribeh. Az na to, ze ja jsem nemela ani tu babicku. Zadneho clena rodiny, ktery by byl muj zachytny bod. A jeste teda moje mati nema raka.. Prozrela jsem az ve 35 letech, jaka moje mati doopravdy je... Clovek to nechce videt.
Clovek ani memusi zazit valku, aby se stal obeti traumatu. Staci k tomu rodice. (Neco takoveho rikal odbornik na traumata Gabor Mate) a je to tak. Nelze urcit, kdo je vinen, trauma se prenasi z jedne generace na druhou jako lavina.
Podle me clovek, ktery tohle nezazil, chybejici lasku rodice, nedokaze pochopit jednani Simky Pekny a moc dobre zpracovany pribeh.