Království popela
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412489/bmid_kralovstvi-popela-9Kk-412489.jpeg
5
1812
1812
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 7. díl
Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a lidi, které miluje. Zaplatila za to strašnou cenu a teď je uvězněna v kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí brání v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří brání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Kingdom of Ashes, 2018
více info...
Přidat komentář
Pro mě naprostá bomba. Dokonale mě celá série vtáhla do děje. Tohle si dokážu představit jako seriál.
Musím říct, že tento díl, od kterého jsem si slibovala mnoho, mě moc neoslovil.
Líbil se mi začátek, ale pak mě díl začal nudit. Vlastně nevím jestli chci dát tři nebo čtyři hvězdičky. Zřejmě jsem sentimentální, když dávám nakonec ty čtyři.
Nemám k tomu ani co říct.
V tomto díle mi přišel nejzajímavější Dorian.
Mám velice smíšené pocity. Pamatuji si, jak jsem byl v mých 15-16 při čtení této série u vytržení. Dnes, kdy již studuji na vysoké škole, jsem se rozhodl dát opět Maas šanci. Nicméně mi přijde, že jsem četl úplně jinou knihu, než kterou si pamatuji. Jakoby jste potkali kamaráda ze základky a zjistili, že má pořád ty stejné vtipy, a ikdyž jste se v dětství mohli pomalu udusit smíchy, dnes vám již nikterak vtipné nepřijdou. Ano, je to knížka a nemůže se dál na rozdíl od nás vyvíjet. Přesto mě zaráží, že jsem dřív neviděl a neiritovalo mě, jak celý příběh je velice černobílý, jak postavy se chovají velice hloupě a víceméně občas až iracionálně. Jak má autorka potřebu každého s každým spárovat. Co jsem do teď považoval za geniální sérii, mi nyní přijde jako románek pro 16leté holky. Nechci to psát, ale směřuji k tomu, je mi líto, že jsem si ji opět přečetl, a že pro mě nezůstala jen pěknou vzpomínkou na fiktivní svět, který jsem si před několika lety vysnil.
(SPOILER)
Stále platí, že z této série mám nejraději Věž úsvitu.
Království popela bylo... zvláštně nekonzistentní, s čímž, jak jsem si všimla, má Maasová problém docela často. Téměř polovinu posledního dílu série (!) řešíme brutálně mučenou a vězněnou Aelin. Myslím, že tenhle plot mohl být z hlediska uvěřitelnosti postavy klidně vynechán, protože absolutně nechápu, jak to po tom všem, co prožila, kolika jinými předchozími mučeními si prošla a kolik bolesti si zažila, mohla ještě vydržet a nezbláznit se. Takže za prvé, pro mě tohle bylo naprosto nerealistické, ale asi bylo potřeba přidat nějakou brutalitu, poněvadž zbytek knihy i přes probíhající válku (!) je naopak podivně jemný. A za druhé, byla trochu škoda, že Aelin tak dostala velmi málo prostoru (ne že bych ji měla ráda, ale kruci, jednou je hlavní postava) - z prožitého traumatu by se logicky musela vzpamatovávat několik dalších knížek, a moc mě prostě mrzelo, že právě v poslední knize přišla o své Já a musela ho hledat úplně znova od píky. Takže abych to shrnula, první část mi přišla absolutně zbytečná, prostřední část byla lehce nezáživná a poslední třetina konečně stála za to. Vždycky se mi moc líbilo, jak Maasová zvládá scény, kterých se účastní velké množství postav - to je vysloveně její specialita. Závěrečná bitva byla výborná. Zlikvidování obou záporáků mě velice uspokojilo, a to je něco, co je u takovýchto dlouhých sérií těžké dát dohromady. Yrene jsem to moc přála a Aelin s víláky to sehráli výborně. Trochu mi však v této pasáži, jak jsem zmínila, chyběla brutalita. Také si přiznejme, že měla zemřít minimálně část hlavních protagonistů a nejen vedlejší postavy, na kterých nám ani trochu nezáleželo. Ale zase je výborně napsána následná bolest hrdinů, díky níž to tak prožíváme s nimi. A protože já miluji dobré konce, tak mi ani trochu nevadí, že všichni přežili. Co mi ale trochu chybělo z hlediska děje v závěru, bylo, že Manon ani Dorian nedostali víc prostoru. Ne nutně spárování, naopak se mi líbilo, že mezi nimi byl jen lehký příslib na rozdíl od ostatních párů, ale chtěla bych víc informací, co dělali, jak pokračovali. Protože to, že Dorian musí vybudovat Zlomuval úplně od základu a udržet si svoji pozici, to mi přijde minimálně stejně důležité jako bylo získání Terassenu. Také jsme se moc nedozvěděli, co zbylo z Dorianovy magie (nebo jsem to možná přehlédla). A stejně jako Yrene, tak i Manon jsem měla moc ráda - a s ní jsme strávili delší dobu, proto by si i ona zasloužila uzavřenější linku. Celkově to nebylo špatné, ale něco tomu chybělo. Ale i tak - byla to jízda.
(SPOILER)
Pocity po ukončení série mám smíšené. Na jednu stranu to bylo nabité informacemi, akcí, zvraty, ano to bylo... ale knihu jsem často odkládala a nedokázala ve mně vzbudit takový ten neutuchající zájem jak to dopadne. Možná protože jsem konec tušila, jako my všichni. Vždy to dopadne dobře bez velkých ztát. A přitom tato série je tak skvěle vystavěná, že jsem čekala větší drama. Celou dobu se autorka ničeho nebojí a na konci jako by váhala, jestli může těm čtenářům zabít oblíbenou postavu, tak zabije hromadu kolem, aby nastalo drama ale zároveň to nevzbudilo hněv. A tohle je jediný můj problém, všechny postavy měly tolik štěstí a náhoda je udržela na živu. Škoda. Konec si přímo říkal o dramatičtější smrt nějaké áčkovější postavy!!
Jinak Manon je láska a její linka byla skvělá, její vývoj bezchybný. Tam jsem se zamilovala.. tak jako jsem se zamilovala do Elide a Lorcana.
Celkově má tahle série místo v mém srdci, užila jsem si ji hodně. Autorka rozhodně umí psát!!!
Dotčeno. No co k tomu říct? Bitva mě nebavila, všechno bylo dílem náhod a osudu ale jinak to bylo fajn. Nedá mi to zhodnotit celou sérii, rozhodně někomu kdo má rád trochu naivní fantasy bych to doporučila. Já si teď dám aspoň pár knih od fantasy pohov než se zase pustím do nějaké podobné série.
Do čtení se mi skoro až nechtělo. Když přišla na řadu tato kniha, tak jsem si uvědomila, že se mi s tímto světem ještě loučit nechce. A to i přestože jsem s předchozíma knihama bojovala. Když jsem se pustila do čtení, tak jsem se nabádala k tomu, že si musím knihu šetřit. Vzhledem k počtu stran, to vlastně nebyl problém. Prokousávala jsem se tím postupně a už v půlce jsem zjistila, že to vlastně chci dočíst rychle, protože už je to opravdu dlouhé a dost mě to přestává bavit. Takže od půlky jsem tomu věnovala více času, abych to prostě jen dočetla. Po dočtení už mi ani smutno nebylo, naopak jsem byla ráda, že to mám za sebou.
Osud třináctky překvapil. Jinak ale kniha moc překvapivých zvratů nepřinesla. Člověk tak nějak čekal, že to takhle dopadne.
Série dvorů se mi velmi zalíbila. O této sérii to stoprocentně říct nemohu. Moc jsem se nezžila s postavama a celkovým konceptem příběhu. Zajímalo mě, jak to dopadne, takže jsem četla dál. Musím ale říct, že všechny díly byly až zbytečně dlouhé. Asi každá kniha by šla zkrátit na polovinu a možná by byla série napínavější a zajímavější. Nemám problém se čtením dlouhých titulů, ale zde mi to přišlo zbytečné a naopak mi to asi celý příběh trochu zprotivilo. Každopádně autorka píše dobře a rozhodně se časem pustím i do dalších knih od ní, o tom žádná.
Krásné zakončení celé série, lepší konec si člověk asi přát nemůže:) Ale přeci jen se mi bude stýskat. Po postavách i po samotném ději, přeci jen jsem něco s příběhem prožila. Ale těším se na další příběhy od autorky:)
Finále se vším všudy..;-o
Nenudila sem se ;-)....spíše jsem smutná ze je již konec .;-(
Throne of Glass is my Roman empire. Kdybych mohla, dám 6*
Na počátku této série jsem to absolutně nečekala. První knihy jsem se musela trochu přemlouvat. Závěr mě nechal na kolenou. Brečela jsem? Jistě. A užila jsem si to do poslední chvíle.
Skvělé zakončení epického příběhu, ani po týdnech od přečtení poslední strany snad není den, kdy bych si na TOG nevzpomněla. Někteří možná závěrečný vývoj událostí hodnotí jako příliš krutý, za mě se to k příběhu hodí a možná... možná to mohlo být ještě drsnější.
Doufám, že pokračování už Maasová psát nebude. Nedokážu si představit, jak by mohla Království popela překonat.
I když - co že to ten Lorcan vlastně udělal? ;)
Jediné hodnocení, co k této knize můžu napsat, je naprosto dokonalé zakončení série.
Tak a je konec! Ještě jednou jsem si nalistovala své 4 oblíbené pasáže, protože po tisícovkách stránek v tomhle světě mi to bude chybět. Maas má fantastický smysl pro gradaci napětí, i vedlejší postavu umí nechat žít svůj příběh, svět je promyšlený vskutku solidně. Sice se občas zapomene ve vedlejší uličce a pak je návrat k hlavnímu cíli vyřešen s dávkou naivity a nečekané skratky, ale jako celek to funguje a dokonce skvěle.
"Její cesta začala se zbraní. Jejím údělem bude koruna."
Poslední díl série Skleněný trůn, který pohnul mým vesmírem a zanechal mě navždy poznamenanou. Neskutečný. Neuvěřitelný. Fantastický.
Přestože vydal skoro na tisíc stran, utekl jako voda. Nemohla jsem se odtrhnout, ale to platí u každé knihy od autorky. Užívala jsem si příběh, bavil mě, ale to vědomí, že je to poslední díl a že se budu muset s postavami brzy rozloučit, mě bolelo.
Po Říši bouří jsem měla strach o Aelin, ale ona je jedna z nejsilnějších knižních postav co znám. Věděla jsem, že to zvládne. Ale to peklo, jakým si procházela, mě nenechalo chladnou ani náhodou.
Další postavy jako Jeřáb, Lysandra, Aedion, Dorian, Manon... za všechny autorce děkuju, protože je vytvořila tak dokonale, že jsem měla chvílemi pocit, jako by byli skuteční.
Snad posledních 200 stran jsem probrečela, protože se toho dělo tolik a já na nic z toho nebyla připravená. Odehrávaly se dobré, ale i špatné věci včetně jedné, kterou Maasové nikdy neodpustím.
Abych shrnula sérii na závěr, za mě je od autorky nejpropracovanější a nejlepší.
(SPOILER)
Je až k neuvěření, jak mi mohl jeden fantasy příběh takhle zlomit srdce. I po všech těch knihách, které jsem za svůj život přečetla, mě tahle emočně vyždímala ze všech nejvíc. Zas a znovu se ukazuje, že Maasová přesně ví, co dělá.
Tenhle díl byl absolutním vrcholem celé série, se kterou se peru už pěkně dlouho. Ovšem těchle bezmála tisíc stran šlo přečíst jedním dechem. Všichni dostali svůj prostor, všechno se uzavřelo a všechno dávalo smysl, přesně jak by u takové série mělo být.
O samotném autorčině psaní už je škoda mluvit, pokud vás někdo donutí přečíst takhle obsáhlou ságu a vy přesto chcete pořád víc, vypovídá to dostatečně. Pořád ale žasnu nad nápaditostí a úžasnou propracovaností, která se skrz celý příběh neustále dokola promítá. Maasová je opravdu jiný level YA fantasy a mě neuvěřitelně mrzí, že svým zaškatulkováním nemá moc šancí dostat se pořádně dál než ke čtenářkám (ano, z valné většiny ženám), které tenhle žánr vyhledávají. Chápu, že autorka zcela evidentně míří spíš na ženy, ale tímhle tažením se prostě ochuzuje o mužské čtenáře, kteří by ze série rozhodně nebyli zklamaní. Upřímně se divím, že z tohohle ještě nejsou filmy. Věřím, že by pod kvalitní režií byly opravdu velmi úspěšné.
Co se samotného příběhu týče, nemohla jsem se vzpamatovat z toho, jak vlastně dopadla Třináctka. Manon jsem měla od začátku velmi ráda a nedokázala jsem její konec moc elegantně ustát. Aspoň Abraxose jí ta krutá Maasová nechala, to bych nerozdýchala už vůbec. Ale opravdu to muselo být, proboha? Na příběh to pro mě vliv nemá, ale jenom představa zlomené Manon, která se musí dívat, jak ztrácí úplně všechno, mě ještě teď dokáže rozbrečet.
No nic. Možná až se dám psychicky trochu dokupy, tu šílenou jízdu si zopakuju.
Velkolepé zakončení skvělé fantasy ságy. Díl od dílu větší bichle, ale přečtené je to dřív než by člověk chtěl. Také nechápu jak to, že z toho ještě není film nebo seriál. Kam se na to hrabe třeba takový, všemi opěvovaný, Zaklínač. Jasně, je tam dost hrubek, ale je to tak napínavé, že to až tak moc nevadí. Akorát ta závěrečná bitva je jak z filmu Pán prstenů, ale co jiného vymyslet. Bitva je bitva.
Úplně nevím co napsat. Při téhle knize jsem brečela jak želva, bylo to úplně neskutečné. Pokaždé když jsem se zalykala slzami, jsem si říkala sakra, jaktože z toho není ještě film. Rozhodně skvělá serie. Četla jsem jako e-knihy a už jsem doma oznámila, že chci od Ježíška celý box, abych si sérii mohla přečíst ještě jednou a u toho koukat do mapy. Myslím že budu teď potřebovat hodně dlouhou chvíli, než se odprostím od tohohle neskutecně silného příběhu !
Uzasne fantasy ! Pokud se pořad rozhodujete jestli začít s touhle fantasy serii, rozhodně neváhejte ! Stojí to za to !
(SPOILER)
Čekala jsem velkolepé finále a to se taky stalo. Bohužel ne úplně tak, jak jsem očekávala. Dle mého tam bylo až na moc stránkách bitva... Chápu, schylovalo se k tomu celou sérii... ale prostě byli na pokraji sil, ale dál bojovali... Ráno jim malém probourali bránu ale večer ještě pořád těsně držela... Taky se mi nezdá, že po útoku 100.000 vojáků by všechny hlavní postavy přežily, i přesto, že byli celou dobu v boji... Ne že bych někoho z nich ráda ztratila, ale je to prostě moc nepravděpodobné... Situace s bohy byla dle mého až moc překombinovaná a přehnaná.
I tak jsem si ale díl užila, byť trochu méně, než předchozí. Zvláštní bylo, že elitní voják Vaughan je za celé ty dlouhé měsíce nenašel... Nakonec se mou nejoblíbenější postavou stal Rowan a taky Fenrys. 4* a určitě se někdy časem k sérii vrátím.
Štítky knihy
láska magie pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult) fantasy napětí a spádAutorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Opět mě další díl nezklamal. Bylo to čtení plné zvratů a napětí.K mé smůle jsem si prohodila 6. a 7.dil takže už vím co bylo,ale nevadí...nechám trošku uležet a pak se k princezně ohně opět vrátím .