Království popela
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412489/bmid_kralovstvi-popela-9Kk-412489.jpeg
5
1776
1776
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 7. díl
Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a lidi, které miluje. Zaplatila za to strašnou cenu a teď je uvězněna v kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí brání v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří brání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Kingdom of Ashes, 2018
více info...
Přidat komentář
Tak a je to tady. Poslední díl série Skleněný trůn.
Nejprve bych chtěla zhodnotit samotnou knihu. Byla to totiž jedna velká horská dráha emocí. Tato kniha má skoro tisíc stran, ale je napěchovaná akcí a zvraty, takže vám rychle uteče. Zároveň jste zvědaví, co se bude dít dál, ale zároveň se bojíte blížícího se konce a co všechno se ještě může zvrtnout. A že to se toho zvrtlo dost… Nebudu nic vyzrazovat, ale ti, co to četli, ví, že některé události knihy s vámi emocionálně zamávají. Upřímně nevím, jestli je nějaká kniha, u které jsem brečela tak jako u této. I samotný konec, na kterém přišel čas se rozloučit se všemi milovanými postavami, byl velmi dojemný.
Celkově mě události této knihy velmi bavily. Všechny bitvy byly napínavé a skvěle popsané a já obracela stránky se zatajeným dechem. Střídání úhlů pohledu tomu všemu dodávalo na dynamice. Za mě to byl jeden z nejlepších dílů série.
V tomto díle mě z postav nejvíc bavil Dorian. Měl zde opravdu hodně silných momentů a já na něj byla pyšná! Škoda, že se mu nedostalo většího uznání i od ostatních postav, protože byl vážně skvělý. I na Aelin šel vidět velký vnitřní růst. Od začátku série neskutečně vyspěla a za mě je to asi nejoriginálnější hlavní hrdinka YA literatury.
A teď pár slov na závěr k samotné sérii:
První čtyři knihy jsem přečetla před pár lety a neskutečné mě bavily. Bohužel k dalších dílům jsem se, kdo ví proč, nedostala, a proto jsem se letos rozhodla přečíst celou sérii. První díly mě bavily stejně, jako před lety a ten zbytek, který byl pro mě velkým neznámým, jsem si užila ještě víc! Samozřejmě, že mají knihy své mouchy. Celkově je to ale opravdu fenomenální série, která vás chytne za srdce. Oblíbíte si postavy, z nichž každá je originální a svá, a taky do detailu propracovaný svět. Já si sérii Skleněný trůn vážně zamilovala a konec tohoto úžasného příběhu mě zasáhl. Bude mi to chybět a hodně dlouho na něj budu vzpomínat.
Poslední díl. Je to tak smutné, že tato série končí. Úžasná knihy a úžasná série.
Dobré zakončení série. Nejlepší byla asi první půlka. Tam to mělo slušný spád. Druhá část byla hlavně válka, a to mě v knihách obecně moc nebaví. Také už tam pak nebyly žádné moc převratné momenty, které by člověk nečekal. Vše skončilo zhruba tak jak jsem tušila. Jsem s tím v zásadě spokojená, ale autorka si mohla nechat něco i na ten závěr.
Hodně mě bavil a překvapoval Dorian. Konečně dostal pořádný prostor a bylo to skvělé. Třináctka - pro mě paradoxně nejemotivnější moment celé série.
Série pěkně promyšlená, postavy jsem si oblíbila. Autorka by se v některých chvílích mohla méně rozepisovat. Nevím jestli je to tak i v originále, nebo jestli je problém v českém překladu, ale v knihách se hodně opakovaly různé zvláštní slovní obraty, které mi někdy ani nedávaly smysl, vzhledem ke kontextu.
Celkově by bylo co zlepšovat, ale i tak je to pro mě asi jedna z nejlepších sérií, co jsem četla.
(SPOILER)
Poslední díl a zároveň rozloučení se sérii Skleněný trůn (ačkoliv se k ní ještě možná někdy vrátím).
No každopádně Království popela bylo pro mě jedním z nejlepších dílů.
Aelin, která mě ve všech předchozích dílech štvala svých arogantním, rozmazleným chováním, se konečně chová jako královna, kterou má být (ačkoliv se mi stále nelíbilo její tajnůstkářství). Nevím, zda za to může její dvouměsíční mučení ze strany Maeve (což jsem ji litovala), ale od té doby se změnila k lepšímu.
Místo Aelin mě v tomto díle štval Aedion, nad jehož hnusným chováním vůči Lysandře jsem nenacházela slov.
Mezi mé oblíbené postavy rozhodně patří Manon, ale i Dorian, který mi v průběhu série byl čím dál sympatičtějsí.
To, co se ale stalo se Třináctou... to mi autorka neměla dělat.
Tak já víceméně jen zopakuji to, co již napsala Veruza. Super kniha, super celá série a stýská se mi :)
Teď právě nevím, co si mám přečíst, protože laťka je hodně vysoko....
Tak tohle byla bomba stejně jako celá série. Ta to série byla asi jedna z nejlepších kterou jsem četla bylo tam vše co já miluji v knihách. Ale bude se mi stýskat po postavách které jsem si hrozně zamilovala. Doufám že sérii kterou si teď chci přečíst od autorky bude stejně skvělý zážitek.
Tahle kniha byla také senzace, odehraje se zde spoustu nečekaných zvratů a děj je naprosto dokonalý. Také mi na konci knihy ukápla slza, protože jsem vlastně touhle knihou dočetla celou sérii. I když jsem ji přečetla už před hodně dávnou dobou, tak na tuhle sérii nikdy a nikdy nezapomenu. Navždy zůstane v mém srdíčku .
Hodně přemýšlím co napsat. A asi není co napsat. Myslela jsem, že to dopadne hůř. Naštěstí to dopadlo tak jak to dopadlo a jsem za to ráda. Jako finále to bylo epické. A já mám dvě otázky. Co se svým životem? A co Lorcan udělal??
Sakra já nevím proč se mi ten poslední díl takhle táhnul, opravdu nevím. :(
A mám chuť se autorce omluvit, protože je to určitě moje chyba a ne její. :D Asi menší čtecí krize a přesycená fantasy. Ale jinak série samozřejmě naprosto v TOPU jen nemůžu dát 5* kvůli té době.
Tohle byla neskutečná jízda! Prožila jsem si opět všechny emoce, které jsou vůbec možné. Je to psané z pohledu více postav, kterým se dostáváme víc a víc pod kůži. Aelin a její vývoj je něco úžasného, co na knize hodně obdivuju. Akorát jedna věc mi moc neseděla. Ve Věži úsvitu se psalo, že Ren je napíchnutý na kůlu a tady se zase píše, že je jako ještě naživu. Nebo jsem to špatně pochopila? Možná je to tím, že je zmatek v tom, jestli je první Věž úsvitu a pak Království popela nebo naopak. Někdo to zase čte jako tandem. Já si hodně lámala hlavu nad tím, kterou budu číst jako první a nakonec jsem se rozhodla pro Věž úsvitu.
(SPOILER)
5*/5*
Sérii Skleněný trůn jsem dočetla po necelých 4 letech. Došla jsem na komec a přemýšlím, jakou fantasy ságu budu číst po dovolených v příštích časech.
Na Maasovou jsem poprvé narazila úplnou náhodou (neměla jsem tušení, že je velmi známá a oblíbená, ale Dvory jsem si okamžitě zamilovala a pak jsem sáhla po Skleněném trůnu). Aelin spolu se mnou urazila za ty roky dlouhou pouť, změnila se z arogantní vražedkyně na ušlechtilou královnu a já se mezitím radovala z jejích úspěchů a zuřila nad pády. Prožila jsem s ní radost, lásku, utrpení, strach, zoufalství i naději na lepší svět.
Království popela je plné každé emoce, kterou vám jen kniha může poskytnout a předat. Ovšem celou knihou se táhne hluboké a mučivé zoufalství. Mám pocit, že je to nejchmurnější kniha z pera Maasové. Ovšem na druhou stranu nás postavy učí, jak je důležitá naděje, a také vytrvalost hledět na světlo v konci tunelu.
Upřímně jsem to četla 12 dní, protože tisíc stran mě hodně odrazovalo. Taky jsem nebyla vždy připravená cítit ty temné emoce, které mi boje proti zlu a nezdařené snahy postav dávaly.
Událo se několik zvratů, velká bitva zasahovala na 250 stran a akce, překvapivě romantiky i intrik jsem si užila dostatek. Jsem spokojená a série Skleněný trůn se bude řadit k mým nejoblíbenějším. Možná je stejně dobrá, jako pro mě byly Dvory :)
Z celého srdce doporučuji opravdu všem, nebudete litovat!
Perfektní zakončení série , jen ta finální bitva mohla být malilinko méně utahaná. Ale jinak páni!
Na poslední díl jsem se těšila jako na velkolepé zakončení celé série, ale nakonec jsem se ani nedokázala do knihy začíst. Nemám ráda války a boje, takže to pro mě bylo vyloženě utrpení. Nicméně série dočtena a já můžu jenom doporučit.
Série Skleněný trůn dočtena a já se ptám, co mám teď dělat se svým životem?!
Uff, kde jen začít…
SJM má dar. Vtáhne vás do úžasného světa, pak se někde něco pose*e, celý příběh vás naprosto sežvýká a vy polomrtví a s pláčem skončíte sedět v rohu. Jakože v tomhle posledním díle bylo prostě úplně všechno a já během čtení prožila snad úplně každou emoci, kterou jen jde.
Mám takový tušení, že SJM je fanouškem Pána prstenů, protože tady jsem si připadala, jako bych ho četla (viděla) znovu…především u bitevních plánů a samotných bitev! Já mám Pána prstenů ráda, takže za mě žádný problém, ale když se v knížce objevilo “To není morathský roh!, tak já na oplátku křičela “To není skřetí roh!…nebo majáky Minas Tirith.
Aelin je dobrá, ale já od začátku zbožňuju Manon. A Doriana. Celkově jsou ty “vedlejší postavy tak bravurně napsané, že i taková Nesryn, která mě na začátku moc nezajímala, tady měla mou plnou pozornost. Tady si prostě dříve či později každá postava získá vaše srdce. Bože, jak já trpěla! Za lepší svět!
Tohle je prostě naprosto epický masterpiece! Tam, kde je Acotar převážně romantasy, tady jedeme téměř pořád spíš na vlně high fantasy! Miluju!
A naučila jsem se tolerovat Chaola! To je můj největší úspěch za celých 7 dílů!
Tímto končí má roční pouť se Skleněnými trůnem, fňuk!
Opět mě další díl nezklamal. Bylo to čtení plné zvratů a napětí.K mé smůle jsem si prohodila 6. a 7.dil takže už vím co bylo,ale nevadí...nechám trošku uležet a pak se k princezně ohně opět vrátím .
Pro mě naprostá bomba. Dokonale mě celá série vtáhla do děje. Tohle si dokážu představit jako seriál.
Musím říct, že tento díl, od kterého jsem si slibovala mnoho, mě moc neoslovil.
Líbil se mi začátek, ale pak mě díl začal nudit. Vlastně nevím jestli chci dát tři nebo čtyři hvězdičky. Zřejmě jsem sentimentální, když dávám nakonec ty čtyři.
Nemám k tomu ani co říct.
V tomto díle mi přišel nejzajímavější Dorian.
Mám velice smíšené pocity. Pamatuji si, jak jsem byl v mých 15-16 při čtení této série u vytržení. Dnes, kdy již studuji na vysoké škole, jsem se rozhodl dát opět Maas šanci. Nicméně mi přijde, že jsem četl úplně jinou knihu, než kterou si pamatuji. Jakoby jste potkali kamaráda ze základky a zjistili, že má pořád ty stejné vtipy, a ikdyž jste se v dětství mohli pomalu udusit smíchy, dnes vám již nikterak vtipné nepřijdou. Ano, je to knížka a nemůže se dál na rozdíl od nás vyvíjet. Přesto mě zaráží, že jsem dřív neviděl a neiritovalo mě, jak celý příběh je velice černobílý, jak postavy se chovají velice hloupě a víceméně občas až iracionálně. Jak má autorka potřebu každého s každým spárovat. Co jsem do teď považoval za geniální sérii, mi nyní přijde jako románek pro 16leté holky. Nechci to psát, ale směřuji k tomu, je mi líto, že jsem si ji opět přečetl, a že pro mě nezůstala jen pěknou vzpomínkou na fiktivní svět, který jsem si před několika lety vysnil.
(SPOILER)
Stále platí, že z této série mám nejraději Věž úsvitu.
Království popela bylo... zvláštně nekonzistentní, s čímž, jak jsem si všimla, má Maasová problém docela často. Téměř polovinu posledního dílu série (!) řešíme brutálně mučenou a vězněnou Aelin. Myslím, že tenhle plot mohl být z hlediska uvěřitelnosti postavy klidně vynechán, protože absolutně nechápu, jak to po tom všem, co prožila, kolika jinými předchozími mučeními si prošla a kolik bolesti si zažila, mohla ještě vydržet a nezbláznit se. Takže za prvé, pro mě tohle bylo naprosto nerealistické, ale asi bylo potřeba přidat nějakou brutalitu, poněvadž zbytek knihy i přes probíhající válku (!) je naopak podivně jemný. A za druhé, byla trochu škoda, že Aelin tak dostala velmi málo prostoru (ne že bych ji měla ráda, ale kruci, jednou je hlavní postava) - z prožitého traumatu by se logicky musela vzpamatovávat několik dalších knížek, a moc mě prostě mrzelo, že právě v poslední knize přišla o své Já a musela ho hledat úplně znova od píky. Takže abych to shrnula, první část mi přišla absolutně zbytečná, prostřední část byla lehce nezáživná a poslední třetina konečně stála za to. Vždycky se mi moc líbilo, jak Maasová zvládá scény, kterých se účastní velké množství postav - to je vysloveně její specialita. Závěrečná bitva byla výborná. Zlikvidování obou záporáků mě velice uspokojilo, a to je něco, co je u takovýchto dlouhých sérií těžké dát dohromady. Yrene jsem to moc přála a Aelin s víláky to sehráli výborně. Trochu mi však v této pasáži, jak jsem zmínila, chyběla brutalita. Také si přiznejme, že měla zemřít minimálně část hlavních protagonistů a nejen vedlejší postavy, na kterých nám ani trochu nezáleželo. Ale zase je výborně napsána následná bolest hrdinů, díky níž to tak prožíváme s nimi. A protože já miluji dobré konce, tak mi ani trochu nevadí, že všichni přežili. Co mi ale trochu chybělo z hlediska děje v závěru, bylo, že Manon ani Dorian nedostali víc prostoru. Ne nutně spárování, naopak se mi líbilo, že mezi nimi byl jen lehký příslib na rozdíl od ostatních párů, ale chtěla bych víc informací, co dělali, jak pokračovali. Protože to, že Dorian musí vybudovat Zlomuval úplně od základu a udržet si svoji pozici, to mi přijde minimálně stejně důležité jako bylo získání Terassenu. Také jsme se moc nedozvěděli, co zbylo z Dorianovy magie (nebo jsem to možná přehlédla). A stejně jako Yrene, tak i Manon jsem měla moc ráda - a s ní jsme strávili delší dobu, proto by si i ona zasloužila uzavřenější linku. Celkově to nebylo špatné, ale něco tomu chybělo. Ale i tak - byla to jízda.
Štítky knihy
láska magie pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult) fantasy napětí a spád
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Kam se hrabou bitvy v Pánovi prstenů.
Tohle bylo naprosto epický!
Spousta emotivních zvratů , Třinácka ? cože ? Musela jsem si otřít oko.
Parádní zakončení této úžasné série.