Skutečný život Sebastiana Knighta

17.12.2023

Nabokov se stejně jako jeho ruští kolegové musel s emigrací nějak vypořádat, což se odráží v jeho tvorbě, jmenovitě pak této knize. V ní sledujeme ruské občany, kteří opouští svou původní identitu a Nabokov zde navíc vychází i ze svého vlastního života. Dílo je kromě toho také klasickým příběhem o umělci a vzniku románu, který nese stejný název jako kniha samotná. Nabokovův hrdina pro jeho napsání vede důslednou investigativní práci, aby sesbíral potřebná data, kdy čtenáře skutečně zajímá, kam jej cesta vlastně zavede. Rozhodně čtivější než autorův Dar, který obsahuje milion referencí.

08.02.2023

Lze popsat život druhého člověka? Skutečný život? Když ani často neznáme a nedokážeme popsat ten svůj? To jsou jen jedny z mnoha otázek v pozadí románu Skutečný život Sebastiana Knighta, který vyšel u nás poprvé v překladu Pavla Dominika jako patnáctý svazek v edici souborného díla Vladimira Nabokova (1899–1977) v nakladatelství Paseka. Jedná se o Nabokovův první anglicky psaný román, vydaný v roce 1941 po odchodu Nabokova do Spojených států. Výtečný, nepříliš rozsáhlý román stojí ve stínu vrcholných děl, Daru, Lolity, Bledého ohně a Ady aneb Žáru, přitom je čtenářsky přístupnější než jmenovaná díla (vyjma Lolity). Nabokov tu řeší i téma opuštění rodného jazyka (ruštiny) a nutnost psát v jazyce jiném (angličtina), stejně jako nutnost opuštění rodné vlasti po bolševickém převratu a život v cizině. Román je také hrou s mystifikací: vypravěč píše o životě a díle fiktivního spisovatele, vypráví obsah jeho děl, vypořádává se s jinou, povrchní biografií, která o spisovateli vyšla. Spisovatelem je titulní Sebastian Knight, narozený ve stejném roce a v Petěrburku jako Nabokov a zemřelý na srdeční chorobu v roce 1936 v jedné venkovské nemocnici dvě hodiny cesty od Paříže. Vypravěčem je jeho o šest let mladší nevlastní bratr. Bratři měli společného otce, Rusa; Knight používal příjmení po své matce, Angličance, která rodinu brzy opustila. Otec se pak po rozvodu znovu oženil. Otec zemřel v roce 1913, když se zotavoval z průstřelu plic po souboji, ale pak si uhnal nastuzení. O oba bratry se poté starala vypravěčova matka. Cesty obou bratrů se rozdělily v roce 1919, kdy Sebastian odjel studovat do Cambridge a žil pak převážně v Londýně, zatímco bratr v Paříži. Vídali se zřídka, což bratra po Sebastianově smrti mrzí. Vypravěč obdivuje bratrovy knihy: čtyři romány (Faseta prismatu, Úspěch, Ztracené věci, Tajemný asfodel) a soubor tří povídek (Žertovný vrch, Albíni v černém, Odvrácená strana Měsíce) a po jeho smrti se rozhodne napsat o něm knihu. K tomu jej ještě více pohání, když se mu do rukou dostane kniha Tragédie Sebastiana Knighta, kterou napsal Knightův bývalý tajemník Goodman (vypravěč ji řadí do „léthéjské knihovny“, tedy mezi díla hodná zapomnění, což je krásný Nabokovův pojem); podle vypravěče je to kniha zlá, povrchní, nepřesná a plná pouhých domněnek. On chce popsat „skutečný život“ svého bratra, ale nechce stvořit další životopisný román, což je podle něj nejhorší literární žánr, „jaký byl kdy vynalezen“.
Splní bratrovu vůli a spálí dopisy, které měly být zničeny, ačkoli by se z nich jistě mnohé dozvěděl („Milostné dopisy se musejí rozhodně spálit. Minulost nádherně hoří,“ říká jedna z postav). Hovoří s mnoha lidmi, kteří Knighta znali, ale nepodaří se mu promluvit si s jeho první velkou láskou Clare Bishopovou. Nejsložitější je pátrání po tajemné ženě, která byla Sebastianovou druhou láskou a kvůli níž Clare opustil. Jedinou stopou je, že se seznámili v jednom německém sanatoriu. Vypravěč se domnívá, že tato žena je klíčem k Sebastianovu tajemství, k jeho osobnosti, chybějící podstatný kamínek do mozaiky jeho života, který, „byť nebyl úplně nudný, v jistém smyslu postrádal ohromující energii jeho literárního stylu“. Dalším složitým úkolem je rozlišovat mezi pravdou a legendou z úst vypravěčů, s nimiž mluví o Knightovi: „Pamatuj, že vše, co se dozvídáš z vyprávění, je ve skutečnosti trojí: vytvořené vypravěčem, přetvořené posluchačem a skryté před oběma tím mrtvým hrdinou z příběhu.“
Otázky ale zůstávají i na konci. Pro vypravěče i pro čtenáře. Podařilo se autorovi popsat skutečný život svého bratra? Lze to vůbec? Odhalila vypátraná druhá osudová Sebastianova milenka něco víc o něm? Přiblížil se bratr Knightovi opětovným pročítáním jeho knih a jiných zachovaných dopisů, nebo promluvami s jeho přáteli a známými? Nebo domnělým setkáním s umírajícím spisovatelem ve venkovské nemocnici? Nebo prostě jen tím, že byli bratři? „Sebastianova maska mi přilnula k obličeji, podobnost se nedá smýt. Já jsem Sebastian, anebo Sebastian je já, nebo jsme možná oba někdo jiný, koho nikdo z nás nezná.“

14.02.2022

Jsou autoři u nichž cítím za motivy k určitému syžetu a stylu vyprávění, jako existenciální puzení k výpovědi, nutkavou potřebu vyjádřit "pravdu", tak jak ji autor sám vnímá. I takoví autoři jsou často hraví, alespoň nejlepší z nich, ale hravost není bazální rovinou jejich děl, nevyřčená osobní touha po pravdivosti je u nich zásadnější, i u děl, která nejsou přímo autobiografická.

A pak jsou tvůrci fikcí, kteří od svých témat mají větší odstup, dokáží si s formami vyprávění hrát z jistého nadhledu, a píšou velmi často i o něčem, co s nimi samotnými vůbec nijak nesouvisí.

Dnes je knižní trh přeplněn braky fikčních "kouzelníků", jejichž hlavní starostí je vytvořit něco prodejného, šokujícího, co zaujme na první čtení exotičností tématu apod. Většina takových knih zapadne do hnojiště dějin ještě dřív, než byla vydaná. Jsou jen blbou zábavou, lacinou, bulvární a bez valné ceny.

Ale pak jsou autoři, u nichž je literární hra a odstup základní rovinou psaní, nicméně jsou schopní téma uchopit tak, že se odstup prolíná se silným zaujetím a vynikajícím zpracováním (v němž je osobnost autora rozptýlená, ale silně a jedinečně také přítomná).

Tam někde vidím Nabokova po přečtení "Skutečného života Sebastiana Knighta", první knihy, kterou jsem od něj četl ("Lolitu" znám zatím pouze z filmového zpracování). Vlastně jsem si chtěl hlavně ověřit, jaký byl autor mimo popularitu "Lolity", zda je pro mě zajímavý.

Ano je a velmi, jsem příjemně překvapený. Vidím ho někde velmi blízko v autorském naladění jako třeba mladšího Johna Fowlese, oba byli spisovateli mimořádně vzdělanými, poučenými, talentovanými a jedinečnými.

Zmiňuji otázky kolem spisovatelství i proto, že jsou samotným tématem knihy. Vypravěč pátrá po stopách a životě zesnulého bratra, spisovatele.

A Nabokov si skrze něj, ale především skrze situace, jemně ironizující kriminální žánr, hraje s tématem autorských biografií a literární kritiky.

Knihu napsal v rané fázi své tvorby, a je u ní znát, že si jistě nějak kladl otázky smyslu literatury ve vztahu k životu, že přemýšlel, čemu a proč chce zasvětit vlastní život v dalším čase a také a především, že se pouští do oblasti, kde kolem něj budou kroužit otázky spojitosti díla a jeho vlastního života, že na tohle musí být připraven. A jakoby chtěl celou tu biografickou snahu dopředu zpochybnit, ukázat její nejednoznačnost, složitost a problematičnost především ve vztahu k otázce "pravdy o autorovi".

Vypravěč, tím, že zesnulý spisovatel je jeho bratr, je ve svém hledání veden citovými motivy, což je pro Nabokova mnohonásobně něco víc, než ziskuchtivá snaha spisovatelova sekretáře si biografií známého autora urvat svůj kus "koláče slávy".

Sekretářův výtvor je neosobní, vysvětluje život a dílo Knighta tupými frázemi a vypravěč se od něj nejenže celou knihu distancuje, právě osobním přístupem, vnímá jej jako cosi úplně podřadného, oprávněně se mu vysmívá jako svého druhu slovní fekálii, o které v jisté fázi knihy raději vědomě přestane vůbec mluvit. Samozřejmě je směšná také i postava sekretáře jako taková.

K čemu ve svém pátrání dojde ale vypraveč? Především ke zjištění, že bratr je pryč, že pátrání bylo mimo jiné, nebo hlavně jakýmsi pokusem jej pochopením pro sebe, oživit. To je však snaha do velké míry marná.

A pak také, že přesto, že se sám do souvislostí bratrova života, tedy do vztahů s lidmi, kteří v jeho životě byli významní, zaplete, není schopen o něm pochopit jednoznačnou pravdu, že otázek spíše přibývá.

A to je přece pochopitelné nejen u spisovatelů - lidské příběhy kohokoliv z nás, nejsou linenární rovnicí, která by dávala pevnou a jistou odpověď ve stylu "X =..."

Ironie, hra a jistý výsměch vůči této snaze je na místě, a Nabokov si s vícevrstvým pohledem umí hrát velmi obratně, dodnes je život mnoha umělců hodnocen jako jakési nelidsky přímé naplnění dopředu stanovených tezí a pojmů.

Zajímavé je taky nejednoznačné uchopení samotného díla Sebastiana, díla, které jakoby patřilo spíše právě do kategorie existenciálních výpovědí, navíc s experimentující tendencí. Dílo na jednu stranu vynikající, na druhou směšné a do sebe zahleděné. Nejen v tomto bodě, ale i jiným způsobem je tak v Nabokově knize přítomna polemika s modernismem. Říkám polemika, tedy víceplánový kritický vztah, který se zároveň nebrání inspiraci, nejde o jednoznačné zavržení.

A před všechny intelektuální finesy, lze jeho knihu číst jako dobrodružný příběh, který krásně plyne a strhne - zde vidím souvislost s Fowlesem velmi jasně.

Výsledkem přečtení této knihy pro mě je, že jsem si od Nabokova pořídil vše, co je k sehnání a těším se na další četbu.

20.01.2022

Dost ironický a jemně sarkastický román (spíše novela) určitě není pro každého, překvapivě se ale čte velmi dobře i na té nejnižší úrovni. Vladimir Nabokov si v něm částečně dělá legraci ze životopisných románů (není možné napsat objektivní biografii, protože vše je zkresleno vypravěčem, hlavním hrdinou a jeho rodinou a kamarády), milostných románů i komerční literatury jako takové, kterou se biografie víceméně stávají. Zcela záměrně nedává odpovědi na mnoho otázek (kdo je Sebastian Knight? Kdo je jeho bratr? Kdo byla jeho osudová žena?) a pohrává si se čtenářem na určité metaúrovni, kterou není úplně snadné zachytit a pochopit. Nedá se ani napsat, že čím víc má čtenář načteno, tím víc se bude orientovat, protože kniha je hodně o literární teorii, literatuře jako takové a zvláštní posedlostí spisovatelů žít život někoho jiného (ať už na tom chtějí jen vydělat, nebo poznat kus svého života), aniž by leckdy cokoliv odhalili. Skutečný život Sebastiana Knighta je typickým příkladem díla, o němž se dají popsat stohy papírů, dá se v něm hledat mnoho skrytých významů a vzniká o něm přehršel studií, stejně je ale nejdůležitější si ho po určité čtenářské zkušenosti a "vyspělosti" přečíst a udělat si názor individuálně. Je ale nutné se smířit s tím, že ho asi nikdo úplně nepochopí a nedokáže stoprocentně interpretovat. 80 %

15.01.2021

Typické Nabokovovo téma nespolehlivosti vnímání a poznávání druhého člověka (název knihy tak lze číst skoro jako výsměch) a typický Nabokovův styl psaní s neopakovatelným citem pro užívání slov (vždycky si rád představuji, jak autor sedí ve své židli, kouká se z okna a desítky minut vybírá jediné správné slovo, které by do jeho rozmáchlé věty pasovalo). Krásná jednohubka.

09.02.2020

Bol som zvedavý na prvý Nabokovov román písaný v angličtine. Sklamaný nie som, aj keď to miestami nebolo ľahké čítanie. Autor má svoj charakteristický originálny slovník, na ktorý sa miestami dosť obtiažne nalaďuje, teda aspoň pre mňa.

29.07.2019

"Pamatuj, že vše, co se dozvídáš z vyprávění, je ve skutečnosti trojí: vytvořené vypravěčem, přetvořené posluchačem a skryté před oběma tím mrtvým hrdinou z příběhu."

Ve výsledku to působí jako cvičení pro pozdější opus 'Bledý oheň'. Konceptem je to velmi podobné, ale formálně zdaleka ne tak komplexní. Nabokov je stejně zajímavý číslo. Je to elitář, vzdělanec, píše knihy o knihách, pro literární fajnšmekry, hraje si s žánry, čtenářem, celkovým konceptem románu, novely, příběhem, aby ukázal svoje mistrovství a inteligenci spisovatele, co má načteno... a který nadmíru miluje množství nashromážděného textu ve svojí hlavě... něco jako to, co dělá Tarantino ve filmu. Do jisté míry je to tvůrčí onanie, do jisté míry přehlídka mistrovství řemesla. Jestliže máte rádi literaturu a ne jako konzumní produkt (což sorry jako, 98% lidí má), ale jako prostředek pro rozšíření a posouvání sebe sama dál a výše, Nabokov je svým způsobem lákavá partie, ale dost zápasím s tím, s jakou úrovní jsem se střetl při čtení 'Bledého ohně' a že většina ostatních Nabokovových prací jí zkrátka nedosahuje, ať se snaží být jak chce chytrá a lstivá.

"Neboť, věřte mi, žádný hrozící trest nemůže být dost krutý na to, abych se přestal hnát za svou rozkoší, zvlášť jsou-li tou rozkoší pevná mladá ňadra pravdy."

14.11.2018

Jaký je skutečný život Sebastiana Knighta a kdo je skutečně jeho bratr? Lze to zjistit? A kdo je ve skutečnosti Nina Rečná a kdo madam Lecerfová? A kdo je skutečný Nabokov?
Ten Nabokov, kterého čtu přes jeho určitý snobismus a možná i právě kvůli němu rád. Kdo vlastně jsem ve skutečnosti já (čtenář téhle knihy)?

02.10.2018

V téhle knize je tolik skvělých myšlenek, že kolikrát jsem vzhlédla a jen přemýšlela o těch pár slovech, která byla tak pravdivá a k zamyšlení.
Od začátku jsem byla zvědavá k čemu se vlastně dostanu a jaká bude osobnost Sebastiana Knighta.

11.08.2018

Fiktivní životopis fiktivního spisovatele, který se vyrovnává s jiným fiktivním životopisem a zároveň se vztahem k onomu fiktivním spisovateli - takhle nějak se ta kniha dá shrnout jednou větou. Vůbec to není lehké čtení, ale je to strhující a vynikající. V kontextu Nabokovovy tvorby jedna z těch opravdu těžších knih a vůbec ne tak přístupná jako třeba věhlasná Lolita nebo třeba Pnin. Za přečtení stojí, byť věřím, že pro 90% čtenářů bude velmi obtížná.

04.07.2018

Pro mě zatím nejčtivější Nabokov. Ta literární hra se žánry a se čtenářem a všudypřítomná ironie mi v této poněkud méně rozsáhlé a srozumitelnější podobě sedla víc, než nonšalantní ale poněkud mnohomluvné hrátky v neméně kvalitních opusech Bledý oheň a Ada aneb žár.

02.05.2018

Kniha je zajímavá svým jazykem. Neříká všechno. Hraje si se čtenářem. Chvílemi nevíme, kdo to vlastně mluví, kdo říká svoje názory. Jak se do vypravování o zemřelém bratrovi vypravěče prolíná sám Nabokov. Setkáváme se s evropskými metropolemi. Ruská emigrace. Pohled na detaily života. V závěru má člověk zvláštní pocit a snaží si odpovědět na otázku: "Kdo to je vlastně Sebastian Knight?"