Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6307
6307
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Přidat komentář
Slepá mapa líčí na pozadí dějin našeho státu v minulém století osudy tří představitelek jedné rodiny. Babička Anna je krásná a upovídaná, maminka Alžběta naopak málomluvná, zato odvážná a praktická a nejmladší Anežka, která příběh vypráví, je nejsmutnější postavou. Mně nejvíc imponovala Alžběta se svojí bojovností, rázností, zkrátka svým přesným "tahem na branku".
Tyhle rodinné ságy autorka umí, dokáže vylíčit obyčejný život ve vztahu k velkým historickým událostem velmi čtivou formou. Románové osudy jsou podobné mnoha skutečným osudům žen i mužů ve stejné době, řeší podobné problémy, nejsou vyloženě kladní ani záporní a právě to dělá četbu tak poutavou.
U knih Aleny Mornštajnové mám vždy ten teplý domácí pocit, jako by všechny její příběhy vyprávěla moje babička. Tyhle příběhy jsou tak neuvěřitelně lidské, že v nich každý musí najít kus sebe. A já je všechny znám - jen s jinými lidmi v jiných městech. Nikdo by neměl zapomenout na historii a minulost. Už u Hany jsem psala, že jazyk autorky je nádherně čtivý, ale nikoli jednoduchý a laciný. Opět klobouk dolu za tuto knihu.
Ano, Hana je Hana. JENŽE! Příběh se četl sám. Nádherně napsáno, poutavě odvyprávěno. Paní Alena dokazuje, že je neskutečná spisovatelka.
Naprosto skvělá knížka, od které se nelze odtrhnout. Všem třem hlavním hrdinkám jsem fandila hned od začátku a od začátku se o ně i bála na jejich cestě životem. Četla jsem po Hotýlku a musim říct, ze toto bylo ještě lepší. Naprosto skvělé. Mrzí mě, že jsem už knížku dočetla.
Opět skvělé oddychove čtení mapující osudy "běžných smrtelníků" v průběhu 20 století. Tohle prostě paní Mornstajnova umí opravdu luxusně. Krásně napsáno, jednotlivé postavy velmi pestré a výborně vykreslené, skvělé mapování dobové reality. Moje autorčina druhá kniha a opět jsem okouzlen a velmi pozitivně naladěn.
Tuto knihu jsem četla po přečtení Hany. Proto jsem od ní očekávala asi až příliš. Příběh tří žen byl strhující, žily v těžké době a měly těžké životy a popis každé té doby byl pěkně vykreslen. Člověk pochopil a vcítil se, běhal mu mráz po zádech, přesto popis nebyl nijak brutální. Velmi čtivě a zajímavě napsané. Po přečtení se mi v mysli tak trochu vybavil seriál Vyprávěj. Ale stojí za přečtení určitě si ráda přečtu další knihu této autorky.
Příběh tří žen, tří generací, vyprávěný Aněžkou, nejmladší z nich. Po Haně, která se mi jako kniha opravdu velmi líbila, je tady opět další dílo autorky, které za přečtení určitě stojí. Každá z těchto žen žila v nelehké době, každá prožívala své osobní ztráty a bolesti. Ačkoliv jim osud leckdy nepřál, přesto si dokázaly poradit, jít dál a žít relativně šťastně. Doporučuji.
Knihy od Aleny Mornštajnové jsou velmi čtivé. Člověk o nich pak po přečtení musí i hodně přemýšlet a jednotlivé příběhy zůstávají pod kůží dlouho. Nejinak to bylo i u Slepé mapy. Tentokrát jsem cítila úzkost a deprimaci při čtení příběhu Anežky ... autorka se dokáže tak vcítit při psaní, že i já jsem lehce vklouzla do Anežčiných pocitů ze situací, z nichž není úniku a pocitů bezmoci ...
Krásné, ač smutné. Přesto doporučuji k přečtení.
Moc hezká a čtivá knížka. Měla jsem pocit, že sedím v kuchyni, a poslouchám, jak mi to autorka vypráví. Kdo v dětství rád poslouchal vyprávění o životě rodičů a prarodičů tak jako já, si přijde s touto knihou na své.
Všechny knížky od Mornštajnové jsou hodně podobné, u mě ale stále vítězí Hana. Moc se mi líbí prolnutí obyčejného života s bohužel takovou historií, která byla. Za mě ale průměr.
Mnoho už tu bylo napsáno, takže za mě tentokrát jen několik postřehů bez nároku na ucelenost.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla ještě Hanu. Opět opravdu čtivá kniha, člověk se těší, jak bude příběh pokračovat. Stejně jako v Haně mi tu těch "náhod a náhodiček", které se umně splétají do sevřeného příběhu, přijde až dost, ale románu to snad lze odpustit. Tady se mi líbila povahová a názorová pestrost tří generací žen a asi i větší role mužů než v Haně. A skutečně hodně se mi líbil závěr příběhu.
"Udělali pro mě, co mohli. Dál už je to jenom na mně."
Hezky pribeh, ctivy, jen mi to prislo nejak ploche. Jedna z autorcinych slabsich knih.
Moc pěkně napsaná kniha o smutných osudech tří žen, tří generací. Ale bohužel takhle to bylo...
Knihu jsem koupila poté, co se i do rukou dostala Hana. Nemýlila jsem se a byla úplně stejně skvělá, četla jsem jedním dechem, hodněkrát se zamyslela, zasmutnila, těším se na tiché roky
Po skvělé Haně jsem tušila, že i jiné romány této spisovatelky budou stát za to. A nemýlila jsem se. Tentokrát se jedná o příběh tří žen, tří generací. Trochu mi to připomnělo Sto roků samoty od Márqueze.
S paní Mornštajnovou jsem se seznámila přes „Hanu“, která mě přiměla vzlykat s takovou vehemencí, že by i zkušené balkánské plačky záviděly. Byla jsem odhodlaná nenechat si ujít další díla této spisovatelky, zároveň jsem však krotila svá očekávání - každá kniha nemůže být nejlepší. Přesto se neubráním srovnávání.
„Slepou mapu“ jsem zdolala shodně za dva dny, což je skvělou vizitkou s ohledem na 90 stran navíc. Autorčin styl nahlížení do životů trojice žen a lidí s nimi spojených mi vyhovuje, oči i mozek přes text klouzaly hladce jako dlaně po kočičí srsti. Příběh tentokrát není splétán nijak rafinovaně, žádné postupné sbíhání k rozhodujícímu okamžiku mezi předtím a potom. „Slepá mapa“ připomíná chronologicky řazenou kroniku - od dob před první světovou válkou až po Sametovou revoluci. Sice není věrohodné, aby Anežka vyprávěla tak zasvěceně například o povaze a činech svých prarodičů, když je znala jen z fotek a vzpomínání staré drbny (ta taky nemohla vědět vše), to ovšem berte jako formální výtku. V první polovině si vlastně skoro neuvědomíme, že nás románem provází vypravěčka v první osobě. Staneme se svědky mnoha zrození i úmrtí, milostných vzplanutí, zklamání i vztahů, co pevně drží navzdory původním nejistým základům. Prožijeme různé zrady, vzdor, vinu, (ne)schopnost čelit následkům vlastních rozhodnutí či vnějším okolnostem, neústupnost, laskavost, i vůli bojovat s nepřízní doby.
Prostě obyčejní, chybující lidé v běhu dějin a jejich rozmanité osudy, to je „Slepá mapa“. V podání Aleny Mornštajnové získáme velmi kvalitní babské čtení s výrazným myšlenkovým přesahem - bez filozofických přednášek; otázky a někdy také odpovědi vyplývají samy z událostí a chování účinkujících v těchto malých soukromých dramatech. „Hana“ mě emocionálně rozebrala, zasáhla silou kovářského kladiva přímo na komoru, „Slepá mapa“ byla sérií lehce štiplavých facek. K dehydrataci organismu nedošlo, četné smutné chvilky jsem překročila bez náznaku vláhy v očích... pátou hvězdu s čistým svědomím dát nemůžu, ovšem uznale zvedám všechny čtyři palce.
Anna, Alžběta, Anežka. *
Roman popisující tři ženy, tři generace jedné rodiny. Provede nás nenásilně dějinami téměř celého 20. století - od první světové války až po převrat.
*
Začátek knihy zastihne babičku Annu na cestě do pohraničí, před první světovou válkou, se svým milovaným Antonínem. Ten však musí narukovat, na frontě je raněn a zranění jej trápí do konce života.
*
Alžbětu, jejich dceru, čeká také její začátek, její cesta, po které s ní ovšem dusá německá armáda, která zabírá pohraničí a Alžběta přes ní prchá.
*
Po válkách, zdá se vše zalité sluncem, však ani Anežka nemá o drama nouzi. Tentokrát se do života této rodiny připletl komunistický režim v podobě důstojníka StB.
*
Kniha pro mě byla úžasným zážitkem. S napětím jsme hltala stránky popisující dramata a zvraty ze životů tří žen, ale nejen jich!
Kniha nestojí jen na příbězích tři statečných a silných žen, ale najdeme zde i několik paralelních příběhů a postav, což mě osobně těší a jen to umocnilo můj uzasny literární zážitek.
Pro mě osobně asi jedna z nejslabších knih od Aleny Mornštajnové, ale i přesto si drží dost vysokou úroveň. Mám strašně moc ráda její styl vyprávění, ještě když jsou v centru tři hlavní hrdinky, tři generace jedné rodiny. Jak se příběh chýlil ke konci, trochu mi přišlo, že se opakuje zápletka z Hotýlku a k nejmladší dceři jsem si nedokázala najít pouto jako k její matce, potažmo babičce, proto 4 hvězdičky.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Velice čtivá kniha