Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6245
6245
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Po přečtení první knihy od autorky Aleny Mornštajnové Hany, která se mi velmi líbila, jsem se těsila i na druhou a předčila mé očekávání. Opět krásný životní příběh, krásně napsaný. Doporučuji a dávám plný počet hvězdiček.
Tohle jsem nečekala ani při pohledu na vysoké hodnocení a ohlasy, které tato kniha má.
Bylo to dechberoucí čtení a jsem vděčná, že jsem se dozvěděla zase něco víc o nedávné historii naší země, kterou jsem sama nezažila a tím nemyslím data důležitých událostí, ale hlavně jejich dopad na obyčejné lidi. Kdybych mohla, dala bych šest hvězdiček z pěti...
Po přečtení Hany jsem evidentně měla příliš velká očekávání a asi jsem se nedokázala pořádně soustředit. Zdálo se mi to takové ploché a chladné - příliš mnoho postav a příliš mnoho osudů, mnohdy tak rychle a povrchně odvyprávěných, že mi připadaly jen málo uvěřitelné. Postavy jen jako figurky na šachovnici dějin 20. století.
Moje první setkání s knihou Aleny Mornštajnové a rozhodně nelituji. Vyhovuje mi styl psaní - postavy mi přijdou jen tak načrtnuté a jejich obraz je postupně dotvářen tím, jak se pohybují ve "slepých mapách" svých životů. Rozhodnutí, která činí a která jim dávají směr nejsou, zpětně viděno, vždy "správná", ale v daný okamžik se tak jeví nebo jsou alespoň přijatelná.
Oceňuji zasazení do historického kontextu, i když jsem si s hrůzou uvědomila, co všechno už pamatuji ;-)
Autorka mapuje rodinnou historií tří generací, prochází válkami a končí optimisticky obdobím současným. Protože už jsem něco zažila, mohu potvrdit, že takhle se opravdu žilo. Příběhy osvětlí čtivou formou to, co mladá generace nezná. Doporučím - je to kus naší minulosti.
Paní Mornštajnová prostě umí. I přes záběr širokého období a několika generací se člověk v knize skvěle orientuje. Pro málo znalé tehdejší doby nenásilně přiblíženo, jak se tehdy žilo. Kniha se velmi dobře čte a po dočtení má člověk pocit, že vše není ztraceno :-)
Velmi zajímavá autorka - líbí se mi její styl psaní, působí velmi autenticky. Kniha se mi líbila, více mne ale zaujala knížka Hana. Zajímavé je, že se mi knížka líbila přesto, že mi hlavní postava - vypravěčka Anežka - byla hodně nesympatická.
Rodinná sága napříč 20. stoletím
Mám ráda dějiny, ale vždycky pro mě končily 19. stoletím. Na základní škole jsem se nikdy nedokázala nadchnout pro politické dění. Na střední jsme se nedostali přes konec -ismů. No a na výšce k tomu zatím neprokousali přes zajímavé události z hlubší minulosti. Vždycky jsem si své mezery byla vědoma. A možná o to víc jsem se zaujetím poslouchala příběhy od babičky a od jejích rodičů, které mi převyprávěla, ale pořád mi chyběl komplexní pohled celé naše dějiny. Nakonec jsem si mohla 20. století, to ve kterém jsem se ještě stihla narodit, poskládat díky v této knize.
Příběh začíná babičkou Annou, která se zamiluje do Antonína a s ním uteče do pohraničí, kde prožijí první světovou válku. Jejich dcera Alžběta je před druhou světovou donucena odejít ze Sudet, a vnučka Anežka, která je vypravěčkou celého rodinného příběhu popisuje svůj život, kde se musí stát fronta na banány, dopisy od tety z ciziny chodí otevřené a oslovení soudružko je pocta. Hlavní hrdinky se protknou s příběhy židů, českých Němců, partyzánů, donašečů a všeho co s tou dobou souviselo.
Charaktery postav jsou natolik plastické, že každý čin souvisí s povahovými ani jednou vás nenapadne, že postava zareagovala neadekvátně. Jednotlivé příběhy jsou silné a každý z hrdinů a hrdinek měl své těžké chvilky, ze kterých je smutno. Přes to dokáže čtenáře přenést lehkost a jakou autorka příběh popisuje a na konci zůstane jen příjemný pocit z dobrého čtenářského zážitku.
Včera jsem knížku dočetla a je to opět za 5 hvězdiček. Jako první knížku od této autorky jsem četla Hanu, byla jsem z ní tak nadšená, že jsem si koupila i Slepou mapu. A rozhodně nelituji, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla jí jedním
dechem. Opět velice silný příběh. Všem doporučuji. Už se těším na Hotýlek :-)
Slepá mapa mi stejně jako kniha Hana přinesla krásný čtenářský zážitek. I teď je mi po dočtení tak nějak smutno, ale i hezky zároveň. Moc se mi líbí styl, jakým paní Mornštajnová píše, a to včetně toho, že příběhy podává prostě. Některé věty jsou v knize jakoby mimochodem, ale stejně se mi nad nimi tajil dech, když jsem si uvědomila, jak velký význam mají s ohledem na historický vývoj událostí.
Přes mnohá pochvalná hodnocení jsem ke knize přistupovala spíše skepticky, moc se mi do ní nechtělo a začítala jsem se hůře... nicméně jsem se začetla a pak jen velmi, opravdu velmi nerada od čtení odcházela... Příběh tří žen byl obyčejný a přeci velmi silný a jsem ráda, že jsem měla možnost ho prožít s nimi...
Vynikající kniha, příběh tří generací jedné rodiny, který postupuje dějinami českého národa.
O této autorce jsem nikdy předtím neslyšel. Navíc ženské autorky moc nečtu. Ale tady jsem tomu dal šanci, protože mě zaujal styl psaní, kdy autorka dokáže jednou větou shrnout běh dějin a osudů lidí. Bylo to pro mě velmi milé překvapení. Neskutečně čtivé, hezký jazyk, dobře popsané charaktery. Navíc téma, které mám rád - osudy obyčejných lidí, kteří jsou vrženi do osudových historických událostí, které nemají šanci ovlivnit. Doporučuji a rád zkusím i další knihy autorky.
Tuto knihu jsem přečetla po Haně, nelituji, opět úžasně čtivý a poutavý příběh, krásné odpočinkové čtení mezi "Kingy" :), které jsem četla před ní. Děkuji
Vynikající, nemám co dodat. Snad jen to, že díky čtenářské výzvě jsem si nejdříve přečetla knihu Hana. Paní Mornštajnová mě zaujala natolik, že jsem se pustila i do této knihy a rozhodně nelituji.
kladné recenze a doporučení z mého okolí mě přivedli k Aleně Mornštajnové...a nelituji. Začla jsem hezky od začátku Slepou mapou...jednoduchá knížka, obyčejný příběh 3 generací žen v jedné rodině...
Obyčejný a možná neobyčejný právě tou jedoduchostí, přímostí, popisem historie, která se se spoustou lidí vůbec nemazlila...
nejvíce mi utkvěla v paměti Alžběta...realistka pevně stojící nohami na zemi. Její dcera Anežka naopak jaako věčně nezralá jholčička hledající jistotu, lásku a v dobré víře nechtěně kosící lidi kolem...líbila se mi i postava Boženky, ALžbětiny sestry.. dále dobří lidé, které často potkáme kolem sebe - Královy, Hermannovy....a je jedno, jaké jsou národnosti
Kniha připomněla hrůzy komunismu, plíživost a jednoduchost , s jakou tlačili už na děti ( šátkyy, vlaječky, nemožnost studovat vysněnou školu....). výslechy, rozbité rodiny, připomněla hrůzy druhé světové války, která rozdělila rodiny nejenom smrtí....
Knížka mi taky tak trochu jednoduchostí a sílou výpovědi 3 generací připomněla Heřmánkové údolí od H.M. Körnerové....a ano, taky jsem na konci setřela slzu dojetí...dopadlo to pro všechny nejlépe jak mohlo...a snad i Anežka najde klid a mír :)
těším se na Hotýlek !!!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Kniha, kterou jsem cetla v elektronicke podobe, ale kterou si nutne potrebuji koupit jako knihu takovou a mit ji na miste vedle knihy Hana, ktera mne naprosto dostala. Pani Mornstajnova ma velky talent a schopnost ctenare vtahnout do deje a ja jsem pri cteni pribehu tri zen, tri generaci, vzpominala na svou babicku, maminku a na sve vlastni detstvi, kdy jsem sama jako dite chodila do pionyru, vazala si cerveny satek okolo krku a v peveckem sboru jsme zpivali ruske pisne.