Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6297
6297
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Tyhle knihy z dob války bez války já můžu. Ona tam tedy vlastně je a obrací lidem životy naruby. Tolik osudů a nepletl se mi ani jeden. Skvělé jako vždy.
Přečetla jsem knihu asi před 5 lety a úplně zapomněla jak je skvělá. Teď jsem si ji znovu dala v audiu a bylo to snad ještě lepší. Osudy hlavních postav se proplétají a ději to dává spád. Každá rodina má svá tajemství, konec mě potěšil.
*Bohouš se při pohledu na svatební památku smál, ale Alžběta fotografii zastrčila do zásuvky a vystavila ji až na opakovanou žádost tchyně, která prohlásila, že když se Alžbětě nelíbí, odnese si jí domů a umístí ji na důstojném místě. Při pomyšlení, že by visela u Králových v ložnici a musela se dívat na tajný živost tchána a tchýně, zvolila menší zlo a opřela fotografii o květináč s hustým kapradím. "Jako kdybyste se chystali položit kytici k hrobu neznámého vojína," okomentoval fotografii Ludva. *
Tři ženy prožijí postupně 20.století, od první světové války až po sametovou revoluci a nejmladší z nich vypráví celý ten příběh. Tajemství, za kterým se stále někdo z rodiny skrývá a před kterým utíká.
Na vzdory zdejšímu popisu žánru si nemyslím, že je jedná o román pro ženy. Popsala bych tuto knihu spíš jako historických román s rozpracovanou psychologií postav několika generací jedné rodiny. Je to úžasná kniha (jako všechny od této autorky). Doporučuji.
Zajímavá kniha, ležela mi v knihovně rok, než jsem se do ni pustila, nevím proč, ale na první pohled mě nezaujala. Ovšem jakmile jsem začala číst, prečetla jsem ji během pár dní. Určitě ji můžu jen doporučit. Četla se sama, stejně jako "Hana", a těším se na další knihy od paní Mornštajnové.
První půlka mne až tak nebavila, nejvíce mne bavila druhá půlka o životě Anežky.
Konec zajímavý :)
Další ze zajímavých příběhů od paní Mornštajnové. Konec se mi moc nelíbil, zněl mi nepravděpodobně ale i tak mě některé situace zavedly k zamyšlení. Pro mě to byla ale jedna ze slabších knih.
Skvělá rodinná sága z českého prostředi, ale ke konci musím vytknout až příliš mnoho neuvěřitelných “náhod”, které shazují autenticitu příběhu.
Dobře popsané osudy se všemi pády a problémy, které přicházejí. Mám ráda rodinné ságy a paní Mornštajnová tohle umí.
Tato kniha neni zadne zasadni dilo, ac presto je to poutave a dramaticke cteni. Velmi rozsahla je kniha zejmena co do poctu postav, ktere se na chvili objevi na scene, aby v zapeti zmizeli a nebo jine, ktere se prolinaji celym dejem a obcas vyplavou na povrch, aby zasahli do deje. Je to vlastne takovy slozity rodinny propletenec vypraveny z pohledu vnucky Anezky, ktera lici zivoty sve babicky Anny, jejiho manzela Antonina, pak prejde na svou neustupnou matku Alzbetu a jeji protektorátní zivotni patalie, ABS nakonec prevypravela svuj zvlastni zivotni pribeh po boku prvni lasky Jana a pozdeji doktora Jakuba. Nikdy by me ale nenapadlo, ze me budou zenske romany vyrazne bavit, ale Mornstajnova me presvedcila o opaku. Tato kniha neni tak silna jako Hana, ale presto me pripoutala svou autenticnosti.
Peklo na zemi po tři generace. Nemohla jsem se celou dobu zbavit projekce postav do mé prababičky, babičky a mámy, které generačně odpovídají postavám a na které už mám bohužel jen vzpomínky. Vyprávění není nijak dramatické nebo strhující, vše tak nějak plyne, a když se zpětně zamýšlím nad stylem autorky, tak po tom, co jsem v poslední době přečetla musím říct, že právě toto bylo skvělé. Protože čtenář může naplno vnímat osudy hrdinů a ne se zabývat zvláštnostmi autora.
(SPOILER) Kniha byla velmi čtivá, ale trochu jsem se ztrácela mezi postavami a celou dobu na mě z příběhu šla "depka". Prakticky žádná postava nebyla aspoň chvíli šťastná, možná ke konci Alžběta.
V současné české literatuře mám dost velké mezery a asi nemůžu úplně objektivně hodnotit jako celek, ale zdá se mi, že Mornštajnová patří k těm prodávaným autorům, kteří nejdou čtenáři úplně na ruku, nutí ho trochu přemýšlet, především ale nabízí něco víc než jen povrchní a odlehčené vztahové čtení. Slepá mapa v tomhle není jiná a jak už je u autorky zvykem, opět se zabývá rozsáhlou rodinnou historií, do níž osudově zasáhly velké dějiny. Hrdinkami jsou znovu obyčejné ženy, které jsou někdy silné, jindy ovšem slabé, a i když se snaží sebevíc, nedokáží k sobě najít cestu. Mornštajnová dokáže zachytit velmi specifickou posmutnělou a melancholickou atmosféru, která prostupuje celou knihou, a z níž je jasně patrné, že osudy všech postav nebudou úplně veselé. Na rozdíl od ostatních autorčiných děl tentokráte ale žádnou z nich neprovází způsobená tragédie, ale spíše shody různých okolností, které ovlivnily životy všech. Celá kniha je psaná čtivě, tentokráte i chronologicky, jen bych trošku vyčetl vypravěče v první části, který asi má být vševědoucí, ale chvílemi se objevují náznaky, že i tu vypráví Anežka, která toho ale v tom případě ví opravdu až moc. Druhá část, která je z tohoto pohledu přiznaná, je na tom o něco lépe, pozitivem budiž i určitá naděje, která zůstane v závěru knihy. Těžko pak říct, zda je možné autorce vyčítat název, když jsem jeho smysl asi nepochopil. Slepá mapa je každopádně další výborná kniha od Aleny Mornštajnové, které není moc co vytknout, funguje přesně, jak má a doplácí asi jen na jméno autorky, od níž už tak nějak čtenář očekává automaticky něco trochu víc. 80 %
Tohle bylo opět další pohlazení na duši.
Miluji styl psaní paní autorky.
Obyčejné životy hlavních hrdinů, díky hrám osudu dostanou nečekaný směr.
Bohužel, mi nejméně zaživna přišla hlavní ppstava- Anežka. Ona za to nemůže, protože její předci měli daleko zajímavější životy, i přesto nemohu dát plný počet hvězd.
Jinak to bylo skvělé čtení.
Tuto knihu jsem si koupila už v roce 2018 jako svou první do Aleny Mornštajnové, to jsem ji začala číst a nějak mne nenadchla. Přečetla jsem pak Hanu, Tiché roky, Listopád, Hotýlek a vše se mi moc líbilo, tak jsem se k tomu vrátila nyní a musím říct, že se mi nakonec po haně tahle knížka líbila jako hned 2. Ale jak to u paní Mornštajnové bývá, nenechá Vás kniha vůbec v klidu od začátku až dokonce. Jednotlivý hrdinové jsou kladní i záporní, mají svá tajemství a slabosti, jsou to obyčejní lidé, kteří i k některým "hrozným" rozhodnutím mají své důvody a člověk jim fandí, aby vše dobře dopadlo.
Další skvělá kniha od autorky, opět zařazeno do zajímavé doby a člověka to pohltilo a nemohl se odtrhnout.
V tom, že paní Mornštajnová je rozený talent, jsem měla jasno už po přečtení Hany. Poté následovaly Tiché roky a teď i Slepá mapa. Všechny tři knihy jsou sice psány podle stejné osnovy, pro níž je již tradičně nezbytný popis rozvrstvené rodinné větve, která se neobjede bez nejrůznějších tajemství a zajímavých rozuzlení, ale každá má své dobové kouzlo. Další výhodou autorčiných knížek je i to, že díky této velké škále rozmanitosti se čtenář po přečtení knihy má hned chuť ponořit do příběhu znovu pěkně od začátku a to nejen z toho důvodu, že si třeba nemůže vzpomenout, jak vlastně začínala :D.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Slepá mapa nepatří a ani se zdaleka neblíží tomu, co běžně čtu. Měla jsem jí spíše zařazenou v seznamu knížek, které bych si měla přečíst, než že bych nutně chtěla. Náš maturitní seznam mě ale popostrčil a já si tak Slepou mapu přečetla. A jsem za to fakt ráda. Bylo to něco úplně jiného než na co jsem zvyklá i než co jsem čekala, ale bavilo mě to. I přes to, že má knížka delší kapitoly se skvěle čte a já chtěla číst pořád dál a dál. Bála jsem se, že se ztratím v těch postavách, zvlášť když všechny hlavní postavy začínají na stejné písmeno. Autorka ale nějakým zázrakem zvládla udělat to, že se mi nepletly. Každá z nich byla jiná, skvěle vykreslená a bavilo mě sledovat příběh každé jedné z nich. Líbilo se mi, jak se to proplétalo a že celé vyprávění bylo dost netypické. Tohle není knížka našlapaná dějem a stejně se mi líbila. Párkrát mě zvládla i překvapit a byla jsem z ní tak uchvácená, že jsem na ní pořád myslela a chtěla se k ní vracet. Klidně bych ten příběh ještě rozplétala do dalších generací, chápu ale, že to muselo někde skončit. Nikdy by mě nenapadlo že mě bude tak "všední" vyprávění obyčejných postav bavit, bylo tomu ale tak. Moc jsem si to užila a mám rozhodně v plánu autorčinu tvorbu objevovat i nadále.