Smích věrnosti — Legenda
Jaroslav Durych
Dvě titulní povídky z blíže neurčeného historického údobí, které však v mnohém předznamenává válečnou atmosféru 16. století tak, jak bude explicitněji o pouhé dva roky později načrtnuta v samostatně vydané povídce Kurýr (později součást tzv. menší valdštejnské trilogie).
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1993 | Bloudění |
1989 | Rekviem |
1969 | Boží duha |
1996 | Služebníci neužiteční |
1991 | Z růže kvítek vykvet nám |
Dvě povídky z nejlepšího Durychova tvůrčího období dvacátých let. Sestává ze dvou kratičkých povídek:
Smích věrnosti a Legenda.
Bylo by nespravedlivé Legendu aspoň nepřiřadit po bok k oběma valdštejnským trilogiím, dále k Valdštejnovu kraji a k Plížení Německem a Pouti do Španěl, a také k bibliofilii zvané Táborská výjimka: tyto prózy tvoří jakýsi celek, tu a tam jinak kompozičně skládaný, jako mozaika vitráže kostela 17. věku však uceleně motivicko-tematicky nosný pilíř Durychova zájmu o velkou válku první poloviny 17. století (v zálibě tohoto věku dějin se vrátil v druhé polovině 30. let ve Služebnících neužitečných, dějově začínajících již 1572, a v Dětech, jejich předehrou, (Děti vyšly 1934, zatímco první verze kapitol Služebníků až koncem 30. let, souborně pak první díl až 1940: ale to už je trošku jiná kapitola, stejně jako experimentální román Masopust z doby 1611, tvořený spolu se Služebníky a do těchto pozdních tvůrčích dob, 1938, spadající).