Sonety / The Sonnets (dvojjazyčná kniha)
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51017/bmid_sonety-the-sonnets-sEf-51017.jpg
5
57
57
Dvojjazyčné vydání Shakespearových Sonetů s překladem Martina Hilského, který za něj získal cenu Josefa Jungmana za rok 1998.
Poezie
Vydáno: 1997 , TorstOriginální název:
A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets, 1944
více info...
Přidat komentář
Tak tohle je naprostá pecka renesanční poezie... " Jsi pro mne lásko, chlebem vezdejším, deštěm, co něžně skrápí suchopár, já boháč jsem, co strádá bohatstvím, po klidu toužím, nalézám jen svár: jásám, že mám tě, pak hned strachy hynu, že mi tě vezme krutý zloděj Čas,..." Brácho posílám Ti díky tam nahoru, žes tu u mne nechal tuhle krásnou sbírku s Tvým milovaným Shakespearem...
Dosud jsem znala pouze Sonet 147 zhudebněný skupinou Chinaski. Sonety nejsou knížka k přečtení na jeden zátah, přesto je to krásná knížka a za přečtení stojí.
Pomalé čtení u mě vyžaduje citelné fyzické vypětí a proto jediný druh knih kde toto úsilí skutečně vyvíjím je poesie. Přesto je trochu překvapivé, že jsem se touto knihou postupně prokousávala skoro půl roku (na druhou stranu 154 básní je 154 básní...). Shakespearovi Sonety jsem si chtěla přečíst už hrozně dlouho a je trochu zarážející, že jsem se k nim dostala až teď, nicméně... mám pocit, že teď byl skutečně ten pravý čas. Nechci se příliš dlouho zdržovat nad tím, jak je ten text nádherný, plný emocí, nadčasový a zároveň velmi určen dobou kdy byl napsán. Stejně tak je samozřejmostí nádherný a pečlivý překlad a komentář profesora Hilského a nádherně udělané vydání od Atlanty. Všechny tyhle věci jsou významné a důležité, ale já bych se chtěla zamyslet nad něčím trochu jiným...
A to, jak je tahle sbírka neskutečně záhadná a zvláštní. Pokud jste toto vydání četli, tak znáte příběh první publikace Sonetů - publikovaných proti vůli jejich autora, doprovázeným mlčením z jeho strany. Už jenom to se zdá být poutavým náznakem příběhu, který neznáme, ale samotné Sonety nám toho (ne)říkají ještě daleko víc. Sonety totiž (alespoň pro mě) nejsou izolovanými básněmi, tvoří dohromady příběh. Sousedící sonety na sebe často zcela navazují, ale i v pozdějších často vidíme náznaky dřívějších (ať už nejrůznějších činů, nebo znovuobjevením samotného přítele v sonetech černé dámě). Je zcela zřejmé, že je vypráví jeden člověk, že vypráví svůj příběh. Ale nakolik je tenhle člověk Shakespearem? Velmi se tu samozřejmě nabízí autobiografické čtení, ale... zároveň je celý příběh trochu příliš divadelní, trochu příliš dokonalý aby mohl být autobiografií.
Sonety se zabývají řadou zajímavých témat, ale přiznám se, že už jen způsobem, kterým jsou napsány (adresací), jsou pro mě Sonety jednoduše o lásce. Jenomže o jaké lásce to jsou? Přítel s dámou se většinou staví do jakési dichotomie, ale když jsem začala vztah básníka k nim popisovat, uvědomila jsem si... že je to vlastně vztah úplně stejný. Pravda, přítel je krásný a dáma ošklivá, přítel je jarem a dáma nocí, jenomže pravdou je, že jak přítel, tak dáma jsou chybující nedokonalí lidé (stejně jako sám básník), ale náš vypravěč je i tak oba miluje. Jeho láska k nim je velmi nekonvenční, vlastně jsem pořád u vytržení, kolik explicitně erotických sonetů adresoval Shakespeare muži - jeho oslava černé noční dámy se nám dnes může zdát méně kontroverzní, ale pokud jste slyšeli některou z Hilského přednášek, pak víte, nakolik je jeho noční metaforika neobvyklá (viz Romeo a Julie). A mezitím vším je jeden sonet (145), který by snad mohl být adresován Shakespearově manželce. A snad právě tenhle sonet, který jako tenká nitka celou sbírku spojuje se skutečným Shakespearem ve mně definitivně vyvolal tolik otázek. Respektive, nevím jestli jich je tolik, protože zápasím s jejich formulací do slov, ale všechny se točí kolem toho jakou podstatu má láska o které tu Shakespeare mluví a co to vlastně oslavuje. A oslavuje ji vůbec? Řada básní rozhodně žádnou oslavou není... A pokud bychom tuhle knihu srovnali třeba s Danteho "Vita Nuova"... jsme úplně někde jinde, kde je ta oslavovaná neposkvrněná renesanční láska? Kde je ta andělská paní, která zemře mladá? Kde je svět, kde na tělesné lásce vůbec nezáleží? Ne, Shakespeare nám představuje úplně jiný svět... představuje nám svět, kde je každý ze tří hlavních účastníků někomu nevěrný (pokud předpokládáme, že básník je historický Shakespeare - což je mimochodem zajímavé, básník svou vlastní nevěru nikde nepřiznává...), kde je láska krásná, ale také hrozná věc. Kde to přisprostlými narážkami a několika-vrstevnými významy jen hýří, a kde většina sonetů má erotický náboj. Snad by se dalo říct, že je to láska "špinavá", někdo by snad mohl říct, že je to láska "reálná". Upřímně netuším, co chci říct já, snad, že je to láska - pro sonety - nečekaná.
Co z toho všeho vyplývá? Že je Shakepeare pokrytec? Naturalista? Bisexuál?
Přiznám se, že nevím... A tak jediný pevný závěr, které z téhle sbírky dělám je, že Shakespeare byl Básník...
P.S. Krásný doslov Hilského týkající se překladu nám mimo jiné sděluje, že jeho vydání sonetů se od sebe mírně liší jak "upgraduje" svůj překlad. (Přijde mi to jako celkem užitečná informace při nákupu...)
Tuto knihu jsem léta marně sháněla, přestože vycházela opakovaně a v nemalém nákladu. Takže konečně: „ Mám ji, mám ji, už ji mám! “
Pokud vím, tak tato sbírka je jediným souborem překladů těchto sonetů který vyšel v zrcadlovém textu. Neangličtináři asi neocení, pro mě to je ale jeden z důvodů proč tuto knihu a žádnou jinou.
K Sonetům mě přivedla účast na několika přednáškách prof. Hilského- jedna z nich byla nečekaně o sonetech, jak je překládal a jak hledal odpovídající zvukomalby a slovní hříčky v češtině. Bohužel zbytek Shakespearova díla není můj šálek kávy.
Perfektní překlad, méně poetický než jiné, ale o to blíže nejspíš k originálu. Patrná snaha zachovat slovní hříčky a celkové vyznění.
Sonety, tedy přednáškou o nich přímo z úst pana Hilského, začal můj veliký zájem o dílo W. Shakespeara. Výklady, úvodní texty, ... kterými M. Hilský své překlady doplnil (a to jak v angličtině, tak i češtině) mi otevřely cesty k porozumění Shakespearových děl. Je mi úplně jedno, komu jsou verše věnované nebo zda stojí za všemi sonety pouze Shakespearova osoba, ale slova ke mě promlouvají, komentují stálé pravdy a tím mě udivují, nechám se nést krásou veršů ... jak samotného Shakespeare, tak i M. Hilského.
Rozhodně si netroufnu hodnotit dílo takového velikána, jakým byl a je WS. Bylo pro mě potěšením pomalu vychutnávat verše, ve kterých je tolik citu a moudrosti. Oceňuji také dvojjazyčné vydání, skláním se před překladatelským mistrovstvím Martina Hilského. Děkuji za nádherný prožitek.
Mým problémem je, že mi sonet jako forma úplně nesedne - přijde mi příliš formálně svázaná a tak trochu jako básnické cvičení... Nicméně u Shakespeara si aspoň užiji pestrost úhlů pohledu, hravost a básnické obraty a nemenší počet hvězd tu připadá překladateli, panu Hilskému, za pečlivou práci i doplňující komentáře, které hodně pomohou vniknout do obsahu renesančního myšlení a vnímání světa. Takže i když to nikdy nebude můj oblíbený básnický styl, tuto knihu jsem si vlastně užila.
Jak boháč jsem, co s klíčem v ruce jde
otevřít pokladnu, v níž šperky chová,
však zarazí se radši pokaždé,
aby svou touhu vychutnat moh znova.
Proto tak vzácné sváteční jsou dny:
že je jich málo, vévodí dnům všem,
jak démanty a drahé kameny,
šperky, co zdobí skvostný diadém.
Tak i čas s tebou pro mne je jak skvost,
co skrývám jako poklad v pokladnici -
zřídka si dopřeju tu blaženost,
že otevřu ji očím žadonícím.
Dary mi dáváš krásné nad jiné:
radost, když mám tě, naději, když ne.
/52/
Ve spojení s kongeniálním překladem a komentářem prof.Hilského úžasná záležitost.
Snad to nejkrásnější, co jsem od Shakespareaho četla. Nádherné, překlad je úžasný, tohle si prostě zaslouží víc jak pět hvězdiček, ale bohužel je pět nejvyšší počet. Vřele doporučuji.
Nadčasové dílo stvořené Williamem Shakespearem, v podání úžasného překladatele Martina Hilského. Tyto sonety jsou jedny z mých pokladů v mé knihovničce. :) Ať čtu jakýkoli sonet mám husí kůži. Úžasné dílo- doporučuji.
Jedny z nejkrásnějších textů, jaké se ke mně dostaly a ke kterým se budu ještě dlouho vracet. Obratně a jedinečně ztvárněná témata od čisté lásky přes překonávání času a smrti po neřestný chtíč. Doporučuji překlad profesora Hilského.
Prostě Shakespearovy sonety... Komentář Martina Hilského si také zaslouží pozornost.
Předchůdce Hamletovského pohledu na svět -Sonet č. 66: Jsem unaven a za smrt prosím boha -jen nevidět už, jak je bita ctnost, a vynášena nicka přeubohá, a křivdou rozšlapána nevinnost, a odívána zlatem nemohoucnost, a v trhu prodávána dívčí čest, a pokálena bezůhonná vroucnost, a utloukáno to, co silné jest, a umění jak panáčkuje vládě a doktor Blbec káže génium, a lumpové se posmívají pravdě a Dobro babě Zlu jak smejčí dům -tím světem unaven tak rád bych zhas! Leč tebe zůstavit mu napospas?
Štítky knihy
anglická literatura sonety dvojjazyčná vydání milostná poezie William Shakespeare, 1564-1616 renesance (literatura) poezie Cena Josefa Jungmanna anglická poezie
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Naprosto úžasné! Děkuji panu prof. Hilskému za vynikající překlad i za jeho celoživotní dílo, které často popularizuje na svých veřejných přednáškách.
Díky nim jsem se totiž k této poezii dostal. Jeho přednáška mi poskytla krásný úvod do Shakespearovy poezie, také i určitý klíč k interpretaci.
Sonet, který mě chytil za srdce, je 147. Oblíbil jsem si ho nejen díky zhudebněné verzi od Chinaski, ale i pro jeho krásná slova.