Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145477/bmid_spalovac-mrtvol-Na5-145477.jpg
4
4649
4649
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
Skvělá kniha známá především z filmového zpracování v hlavní roli s R. Hrušínským. Většinou bývá lepší buď kniha, nebo film, ale v tomto případě si troufám říct, že obojí je vynikající.
Člověk musí být ale asi aspoň trochu morbidní, aby dokázal knihu přečíst. Ne každý má asi žaludek na černý krematorní humor a pochopení pro člověka, jehož největší láskou je spalovat mrtvoly a dávat tak jejich duším volnost, jakou v těle nemohli zažít...
Ve snaze jít v souladu s požadavky doby... V absurdní době absurdní příběh. Jen šílená doba dovolí šílencům rozpuknout v květ.
Pořád přemýšlím, jestli tu knihu napsal Fuks proto, aby se vypořádal s nacismem nebo chtěl ukázat, že také umí napsat "válečný román" nebo se nám všem vysmíval. Nejpradvděpodobnější se mi jeví snaha ukázat, jak zoufalé činy volí člověk nucený dobou "být normální" - kdybych nečetl Příběh kriminálního rady a neznal životní osudy Ladislava Fukse, asi bych k tomuto závěru nedošel.
Rozhodně je zajímavý jazyk a filmové zpracování, kniha samotná a její děj už tolik ne.
Knížka mě bohužel nijak neoslovila.Četla jsem ji na doporučení mé kamarádky, které se moc líbila.Mě však kniha zklamala.Nečetla se mi vůbec dobře a to je pro mne hlavní znak toho že se mi kniha vážně líbí ale dala jsem jí šanci.
Viděla.jsem.dokonce.i filmovou adaptaci ale bohužel ani potom mě kniha nijak neoslovila.
Nejlepší na filmovém.zpracování byl snad jen výkon pana Hrušinského v hlavní roli.
Dalo sa to čítať, keď si človek zvykne na opakovanie osôb a udalostí. Trochu mi to pripomínalo automatický štýl písania Milana Nápravníka. Trochu psychedelické, trochu morbídne, a trochu filozofické.
Tato kniha mi úplně vyrazila dech. I když jsem znala konec dopředu (protože jsem to nevydržela a hned na začátku čtení se koukla na děj knihy) rozhodně mi způsobila menší psychický otřes. Psychedelická umělost vyjadřování se hlavní postavy, její přerod z milujícího manžela a otce ve vraždící narušenou bytost, i doplňující pasáže nacistických projevů vytváří z knihy něco strašně děsivého, zvráceného a fascinujíciho.
Zfilmované zpracování jsem bohužel neviděla,ale kniha mě svým způsobem šokovala.Nečekala jsem až tak morbidní příběh a ještě morbidnější konec.Skvěle se četla,svižné čtení.
Kniha se mi sice poměrně líbila, ale film natočený v ponuré černobílé barvě, s tísnivou atmosférou blížící se války a samozřejmě úžasný výkon Rudolf Hrušínského coby pana Kopfrkingla, celý ten dojem z knihy prostě přebil.
Velmi nečekaný děj,o naprostém psychopatovi,který vyvraždil svou rodinu v rámci,že Němci jsou nadřazení a udal spustu svých známých a přátel.
Na konci knih je tzv.spasen
Do pana Koprfkingla jsem se úplně vžil, prožil jsem tu jeho zvrácenost, nadšení ke smrti a jeho posedlost zkrátit utrpení živým tvorům. Opravdu sympaťák :-)
"Nic není v životě jisté," s úsměvem zakroutil pan Kopfrkingl hlavou, "budoucnost je vždycky nejistá. Jediné, co je v životě jisté, je smrt."
Styl, jakým to je napsané; nebeské a něžné, můj Chrám smrti a nejvznešenejší jízdní řád smrti a pořád dokola a dokola, 100 stránek plkání typu "jsem abstinent a nekouřím", Kopfrkinglovy monology v dialozích, všechno příliš dokonalé na to, aby to byla pravda. Protože nebyla. Závěr knihy bych rozhodně nečekala takový, jaký je, nicméně odnesu si z toho minimálně fakt, že smrt je doopravdy vysvobozením, protože je. A tahle životní filozofie je mi zvláštním způsobem blízká. No, moc mi to nesedlo, podruhé to číst nemusím, ale až se mi to trochu uleží, nebudu váhat a podívám se na film.
Fuksův spalovač je psychopat. Karel Kopfrkingl je psychopat už od samého začátku románu a já se divím komukoli, kdo označuje knihu za román psychologický nebo za knihu o rozkladu člověka. Autorova taktika přilepit čtenáře do až intimní blízkosti k téhle postavě vytvoří zajímavý (snad i nepříjemný) vztah čtenáře a díla. Co by snad mohlo být v jiném případě zajímavou a komickou poetikou, totiž Kopfrkinglova fascinace smrtí a jeho smíření s ní, je právě v kontextu blízkosti a také surreálnosti díla hrozivou předzvěstí toho, co se má stát. A ono se stane. Krom toho v díle panuje významová otevřenost, a chladný odstup, s jakým se v díle zabíjí a s jakým je to popisováno, jen přispívají k tomu, aby Spalovač mrtvol byl spíše dílem reflexivním, zaměřeným na čtenáře, nikoliv tedy psychologickým. Protagonista mimochodem vede tak silné monology, že jimi vytěsňuje všechny ostatní přítomné postavy s výjimkou těch komických – to má za následek určité odtělesnění, zatímco jasné vymezení časoprostorové volá spíše po odlidštění a to mi tak úplně nesedlo. Kopfrkingl zkrátka nemá moc šanci s nikým kontrastovat. Jistým opakem je mu lékař, ale jeho role je v příběhu spíše jen ukotvující v realitě, aby z knížky nebyl úplnej magickej realismus. A myslím si, že ze všeho nejvíc Spalovač mrtvol zaujme nejspíše experimentálností v pojetí válečného tématu, tudíž jeho nadčasovost nemusí být zaručena.
Knihu jsem četla podruhé a znovu se mi líbila. Fuks do svých knih napumpoval symboliku, jeho knihy jsou natřískané gradací, doslova přetékají ledovou mrazivostí, temnou absurditou, až to člověka zaráží. Naprosto chápu, že spousta lidí knihu odvrhne a řekne: "Pardon, tohle opravdu ne..." jenomže... krásně se dá číst mezi řádky, já jsem si doslova vychutnávala to opakování motivů růžolících dívek v černých šatech, všudypřítomnou dámu s kloboukem, Kopfrkinglovo únavné opakování vět dovedené až do mechanického papouškování prázdných frází. Dle mého názoru geniální kniha, málo kdo dokázal něco takového přenést na papír, málo kdo dokázal nastolit v knize takovou atmosféru, až Vám při čtení do tváře sálalo horko ze žároviště. Neuvěřitelné.
Dle mého názoru zvláštní dílo. Jak se zdá, každý to vidíme z jiného úhlu. Měla jsem to jako jednu z maturitních otázek. Skrz naskrz prošpikované myšlenkami a byť bych řekla cokoliv a dodala, že můj názor je... tak mi na to nemohl nikdo nic říci. Je to otevřený příběh, každý v něm vidí někoho jiného, jinému přijde hl. hrdina jako sympaťák dalšímu zase jako psychopat od začátku.... Zvláštní, jindy milé a hezké, pak děsivé a kruté... Rozpolcené pocity z díla mám dodnes, ani nemohu jasně vyjádřit, co si o tom myslím....
Zajímavé je, že z knihy jsem čerpala více vyrovnanosti, než čehokoliv jiného. Karel Kopfrkingl mi zkrátka připadal jako ideál. Milující manžel a otec, který si váží své práce a vidí v ní smysl, ať už je jakákoliv. Škoda, že se poté tolik nechal ovlivnit. Závěrečnou scénu s Židy jsem možná proto nepochopila. Jakmile jsem shlédla film, zděsila jsem se. Z pána se vyloupl ohavný ulízaný psychopat s gesty a rekvizitami (hřebínek), o kterých nebyla v knize ani zmínka.
Dřív, než jsem četla knihu, jsem viděla film. A je to opravdu jedno z velmi mála děl, kde se mi víc líbil film, než kniha. Karel mi byl prostě jako postava silně nesympatický a když to tak u postavy mám, mám potom i problém dílo dočíst.
..., rakev byla, jak má být, vysoká a široká, vešli se tam oba jako nesourodí bratři, zatloukl rakev kleštičkami, prohlédl tyč i dlažky, jsou-li čisté, poopravil klobouk... a šel. „Smrt sbližuje,“ řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, „v lidském popelu není rozdíl. ...“
One man show úplne vyšinutého človeka – Spalovače mrtvol. Sledujeme jednu bizarnú a nenormálnu osobu. Ostatné postavy tvoria iba smutné panoptikum, udalosti v deji zas iba kulisu na dotvorenie si predstavy o zbiehaní sa hustých čiernych chmár v mozgu pána Kopfrkingla a zároveň o zbiehaní sa chmár nad Európou (dielo je situované do obdobia tesne pred vypuknutím WWII).
Spalovač je nadchnutý a skrz-naskrz presiaknutý svojou prácou, ktorá sa mu premieta do života tým najhorším možným spôsobom. Všade vidí smrť, uctieva jej „jízdní řád“, smrť je preňho absolútna hodnota, ku ktorej vzťahuje všetko ostatné, jej protipól – život – nevynímajúc. Navyše je zacyklený vo vlastných hrôzostrašných predstavách a chorom vnímaní okolitého sveta.
Odporúčam pohľadať v sebe to morbídne a zvrátené (no hľadajte... hľadajte lepšie... určite sa niečo nájde... voilá, nevravela som?), vyvolať to bližšie k povrchu a dielo čítať pomaly a pozorne... vychutnávať si všetky tie sladké, čarokrásne a nebeské obrazy... ehm, teda myslím tie kompletne šialené predstavy... ach, vidíte taky tu mladou růžolící dívku v černých šatech?
Odporúčam aj hororovo-dramatické filmové spracovanie J. Herza z roku 1968 (!) v hlavnej úlohe so sugestívnym a nenapodobiteľným R. Hrušínským.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Od začátku jde poznat, že pan Kopfrkingl je prostě psychopat, byť se zdá jako milionový manžel a otec, který miluje svou práci. Neustálé zmínky a narážky na cokoliv týkající se smrti mi přišly vtipné, ještě když dodal něco ve smyslu "abychom přišli na jiné myšlenky". Také opakující se výlevy ženy v klobouku a nevrlého muže s holí mi připadaly úsměvné. Film jsem viděla už dříve a nebudu porovnávat, ale byla jsem ráda, že jsem ho viděla dřív, než jsem četla knihu, protože jsem si po celou knížku představovala Hrušínského, který tuto roli vystihl perfektně. I když jsem tragický konec znala, stejně mě v knížce překvapil svou nenadálostí a přišel tak, jako by se vlastně nic nedělo.