Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77408/bmid_spalovac-mrtvol-c5J-77408.png
4
4703
4703
Román tzv. psychologický horror. Příběh psychopata a maniaka, který se za okupace pod vlivem fanatizujících nacistických frází stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem. Tento zaměstnanec a později ředitel pražského krematoria, trpící chorobnou představou, že člověk proměňovaný v prach vykupuje se ze všech pozemských strastí, stává se pod dotekem nacistické ideologie typickou postavou horroru. Román, který se v tomto žánru snaží zachovávat groteskní panoptikální ovzduší, avšak prozrazuje i mnoho hrůz z nacistické okupace.... celý text
Přidat komentář
Když pominu zbytečně malá písmena u vydání které jsem četl, tak je to opravdu výborná kniha. Jediné co mi vadilo, byl manželský pár a to jak v knize tak ve filmu.
Historické dílo nezle ohodnotit méně než plným počtem hvězd. Vše ostatní je krásně vypsáno ve starších komentářích.
Knihu jsem přečetla v rámci povinné četby před maturitou, film byl pro mě lepší. Možná někdy znovu přečtu.
Tahle kniha je jedna z nejvíc kontroverznějších, se kterými jsem se setkala... Buď ji milujete nebo nesnášíte. A i to je dobře.
Zpočátku jsem si říkala, že je tato kniha taková utahaná a nezajímavá. Jak ale postupně ubíhala, změnila jsem názor. Kniha se stala velice poutavá a místy až mrazivá, ale to až v druhé půlce. Film jsem ještě neviděla, ale hodně o něm uvažují.
Chtěl jsem si dát nějakou českou klasiku a jelikož jsem neviděl film, byl jsem velice zvědavý. Byl jsem naprosto v šoku. Ta knížka je strašná. Ještě že má tak málo stran.
Nejsem si zcela jistý, jestli si autor z lidí nedělá blázny. Popisovat život prostoduchého, lehce manipulovatelného jedince bez vlastního názoru, který vše jen papouškuje a to i několikrát. Když autor několikrát opakuje stále stejné fráze a jeho "jsem abstinent" slyšíte po desáté, máte chuť si urvat sluchátka i s ušima.
Jak tohle může někdo považovat za klasiku? To už je ten úpadek opravdu tak velký? Ale na druhou stranu se ani nedivím, když se podívám na současnou společnost papouškující vše, co se jim předloží a jsou stejně tak manipulativni.
Tohle je jiné kafe. Uznávám, že pokud bych neviděl a hlavně nemiloval film, tak by to bylo jinak. Ale myslím si, že minimálně. Oproti Mundstockovi se Spalovač čte prakticky sám a až na pár hluchých míst, které byli i ve filmu jsem byl neuvěřitelně potěšen. Ta literatura, která se musí číst. Všechno vás osvobodím... vypustím do éteru.
Knihu jsem si chtěla přečíst delší dobu. Za mne hodně zvláštní, přerod mi přišel ze je hodně rychlý ne ze by se to nejak stupnovalo. Naštěstí kniha je fakt krátká.
Nevím proč, ale kvůli názvu jsem se knize dlouho bránila, měla jsem strach, že to bude moc sadistické. Kniha mě ale naprosto dostala. Poslouchala jsem jako audioknihu a nenucené klidné vyprávění tomu skvěle sedlo. Nenápadně to gradovalo, opakující se motivy zpočátku zdánlivě nevinné, později děsivé, použití jmen (Liška, Fenek..), na mě působily velice propracovaně. Skvělý pocit, když knihu dočtu a ještě si dohledávám zpětně souvislosti i autorovy myšlenky.
Chvíli mi trvalo zvyknout si na styl knihy, stále dokola se opakující informace, věty. Když jsem si ale zvykla, už se mi četlo dobře a styl se mi začal líbit.
Nebudu se pouštět do rozboru, který stejně neumím:) ale z mého pohledu je předválečná doba a ideologie v příběhu vedlejší. Kopfrkingl byl psychicky narušený již před tím, kdyby ho nepostrčil jeho přítel, mohl být spouštěč cokoliv jiného.
Na konci knihy mi také chybělo více děje nebo vysvětlení např. jak ostatní zjistili, že je blázen, co se stalo s jeho dcerou?
(SPOILER)
V novele Spalovač mrtvol se Ladislav Fuks vrátil k židovské tematice, nicméně oproti předchozím dílům se původcem zla a utrpení stává hlavní hrdina, který ve vidině moci a bohatství zavrhuje morálku a stává se vraždící bestií. Jeho ambicióznost si však vybere svoji daň a pan Kopfrkingl ve chvíli, kdy má vše, co si vysnil, zešílí.
Hlavní postava, Karel Kopfrkingl, je pracovníkem krematoria a zdá se být až posedlý smrtí a vším, co s ní souvisí. Jeho postoje formují jeho dvě nejoblíbenější knihy - žlutá kniha o Tibetu, v níž nalézá myšlenku o utrpení jako zlu, které je potřeba odstraňovat, a ve které nachází myšlenku převtělování duší, druhou je zákon o kremaci, který představuje dokonalý řád běhu věcí. Proměna naoko spořádaného pana Kopfrkingla se odehrává pod vlivem přítele Williho Reinkeho. Kvůli vidině vysokého postavení neváhá oběsit vlastní ženu či zabít své děti.
Kompozice novely je, podobně jako u Fuksových dalších děl, velmi propracovaná a skrývá velké množství aluzí a metafor, které jsou čtenáři osvětleny teprve v průběhu příběhu. Propletenec motivů zde vytváří bizarní a takřka fikční svět, kde se, podobně jako v panoptiku, které Kopfrkinglovi navštívili, stírají rozdíly mezi tím, co skutečně je, a co je skryto pod rouškou tajných žádostí. A je to právě panoptikální scéna, v níž Fuks naznačuje čtenáři budoucí osud svých postav: "Pan Kopfrkingl se smutným pohledem stiskl Lakmé a trochu se pootočil po Zině s Milim. Před diváky, obehnán černým síťkovaným pozadím, visel oběšený pohodný na skobě." Celý příběh opakovaně protkávají neustále se objevující motivy černých vlasů odkazujících na židovství Lakmé a dětí, černá barva jako nositelka smutku a beznaděje či maska žebráka, do níž se pan Kopfrkingl nastrojí, a která je jen další aluzí na "masku" dobrotivce, kterou za celou dobu nesundá z tváře, zakrývaje tak svou skutečnou pobahu a úmysly.. Ne nadarmo uvedl Fuks novelu citátem G. Papiniho: "Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není."
Moje osudová knížka.
Ve Spalovači mrtvol ukazuje autor na paní Kopfrkinglovi propagandistický mechanismus, který do sebe vtahoval občany, aby je zformoval (či zreformoval) k obrazu svému. Je to velice přímočaře vykreslené, ačkoli souhlasím s patrikem0816, že chybí moment, kdy se pan Kopfrkingl z váhajícího stal přesvědčeným občanem.
Ladislav Fuks, podobně jako Franz Kafka, píše ve svých knihách o sobě, ovšem autobiografie je to velmi metaforická.
Ve všech svých knihách má LF postavu citlivého hocha, který představuje jeho samotného, tomto případě je to Milivoj.
LF nebyl Žid, ale pronásledování a předstírání, že je člověk bez závady mu nebylo cizi - byl totiž homosexuál, což se za druhé světové války trestalo koncentračním táborem.
Asi bych to nedokázal popsat jako "Rihatama", ale velice se s její recenzí stotožňuji. Já recenzi hodně zjednoduším pouze na: příběh vyšinutého magora za doby 2. světové války.
Karel Kopfrkingl - jemný, milý člověk, abstinent a nekuřák... Po celou dobu jsem měla před očima tvář Rudolfa Hrušinského, protože kdo by neviděl jeho úžasné ztvárnění spalovače z roku 1968. On je vlastně celou duší oddán své profesi, pro níž čerpá své ideje z hlubokomyslné knihy o Tibetu. Takový anděl smrti. Smrti, kterou bez skrupulí, avšak s poetikou na rtech, připravil i pro svou Čarokrásnou a Milivoje. Je příhodné, že poblouzněný život páně Kopfrkingla, spasitele duší celého světa, vykvetl právě s krvavým nástupem Hitlera k moci. Jak by asi vypadal v době zcela jiné? Vedle postavy samotného Karla člověka udeří jazyk, vznešený, líbezný, až groteskně nepřirozený. Stejně tak se Fuskovy postavy chovají nepřirozeně stoicky, ať již jde o jídlo, žeh, zabití či oslavu nového německého řádu. O to více také vynikne monstrózní postava Kopfrkingla a monstróznost fašistického nacionálně socialistického režimu. Jedinečné psychologicko-filozofické dílo Dostojevského formátu.
(SPOILER)
Ano, teprve teď jsem se dostal k této klasice. Na rozdíl od mnoha mých bývalých spolužáků ze střední jsem si Spalovače mrtvol nenapsal do povinné četby na maturitu, takže až několik let poté jsem se k němu dostal. A jsem za to rád. Asi bych tehdy ještě některé souvislosti nechápal.
Dílo je to dost hutné a dost temné. Ke konci knihy jsem měl sto chutí na to zapít četbu pravou domácí moravskou pálenkou a jak jsem si četbu na začátku užíval, protože jazyk Fuksy se čte hezky svižně a ubíhá to, na konci jsem byl strašně rád, že už je konec. Psychicky mě takto naposledy zmohla asi četba Na větrné hůrce. Nemyslím si, že jsem nějaká třasořitka, ale bylo toho už moc. Hlavně protože Kopfrkingl je na začátku sice podivín, ale jinak sympaťák a nenapravitelný dobrák, který skoro švejkovskými proslovy (a to mě nenapadlo jenom kvůli Hrušinskému), vypráví o běžných věcech i o samotném spalování mrtvol, že je to skoro až humorné.
Duševně se sice zdá být mírně odtržený od reality, žije si očividně rád ve vlastním světě, ale jinak působí zcela zdráv a při smyslech. O to víc mě mrzí, že jsem byl připraven o část, která mě nejvíce zajímala -- přerod v nacistu a zloducha. Ano, byly tu jasné důvody a motivace pro Kopfrkingla (jeho posedlost řádem; záliba v hezkých ženách; postupně už chorobná záloba ve vyprávění o smrti; jeho obliba Buddhismu, jehož některé symboly a myšlenky si pro sebe ukradli i nacisti...), ale dost mě naštval ten prostřih, kdy máme Vánoce, kdy se Kopfrkingl zdá být přeci jen už trošku nalomenný vábením jeho přítele Williho a pak na jednou... Střih a o 2 měsíce později už dává Kopfrkingl přihlášku do SdP. Cítil jsem se tedy ochuzen o detailnější vylíčení této fáze psychologické vývoje postavy.
Ale jinak ohromně důležité dílo s obrovskou historickou hodnotou, které se navíc i dobře čte. Tedy až na psychicky náročný konec, ale ten je dán tím, jak je to dobře a věrohodně napsáno. To určitě není myšleno jako výtka.
Nezapomenutelné. Karel Kopfrkingl pracuje v pražském krematoriu. Svou práci miluje a jednoho dne se totálně zblázní.
Perfektně popsaná proměna člověka ovlivněného ideologií. Nečekaný zvrat na konci, jednoduše pecka!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Z sekce povinná četba, ani tato kniha mě neminula. I když knihy z období války nemám moc ráda, tato kniha se mi velmi líbila.