Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1355
1355
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že otevřený konec je to, co mi na Spánku vadí asi nejmíň. Sakra, vždyť je to jako příběh, který by mohla z fleku vypotit každá druhá mamka na mateřské. Dny tak stejné, že si ani nedokážete vzpomenout, kolikátého dnes zrovna je, tisíce probdělých nocí, všechny původní zájmy a život odstavené na vedlejší kolej, až daleko za poslední výhybku.
Hlavní hrdinka je v pasti rutiny, která ji vtahuje stále hlouběji. Její existence se smrskla na poslouchání manželových každodenních vyprávění – o jeho práci, o jeho názorech, o tom, co se děje v jeho světě, na péči o dítě a domácnost. A zatímco ostatní okolo ní dál žijí své životy, ona ztrácí sama sebe. Každý den je monotónní a z ní postupně vyprchává nejen radost, ale i smysl. Zůstává jen vyhořelost, kterou nelze utišit. Nebo ano? Onou nespavostí, která by mohla být metaforou pro probuzení – nejen z běžného spánku, ale i ze „spánku“ svého stereotypního života? Možná...
Já Murakamiho kratší díla prostě nechápu. Jako kdyby všechno utnul v nejlepším, a dokončení nechal na čtenáři. Tohle už se skoro ani nedá nazvat otevřeným koncem, jako spíš koncem interaktivním: nejen, že to nedopadne, ale stále nerozumíme, co se vlastně děje.
Jinak na první pohled kniha o velmi nudném životě, s dotěrnou otázkou "a to je jako všechno?", přičemž únik z rutiny, ať je jakýkoliv, skýtá jistá nebezpečí.
Na druhý pohled – kdo ví?
Nemůže spát. Hmm... Místo toho čte, chlastá a mezitím asi píše tuhle povídku.
Čekal jsem nějaké psycho, ale místo toho se dozvíme všelicos o jejím manželovi, jeho práci, něco málo o jejich synovi. To vše nuda, kterou nevědět, bylo by snad i líp. Poslední kapitola, kde se konečně začalo něco dít a tím to končí (domysli si, zda ji zabijí či cokoliv jiného, prostě její psaní zde končí), tak akorát naštvala.
Můj prvý Murakami...
No nic, dám šanci jeho obsáhlým dílům.
Stereotypní a nudný život hlavní hrdinky, je z příběhu cítit ve všech směrech. Její nenaplněná podstata, frustrace a postupné upadání do močálu všednosti, ze kterého se nelze jen tak vyprostit, je jedním z vícero témat této novely. Už jenom fakt, že svého potomka nazývá dítě a dlouho ani nevíme jestli je to kluk nebo holka, natož abychom znali jeho jméno, je podivně nepřirozený. Není divu, že její nespavost jí přináší v jistém smyslu svobodu, energii a pocit, že opravdu žije a není pohřbená ve svém vlastním jednotvárném ubíjejícím životě. Knihu doplňují krásné ilustrace.
Pořád jsem čekal, co z toho vyjde a ono nic... Ano, není to špatně napsané, jako čtenářská jednohubka na chvíli potěší, ilustrace určitě mají něco do sebe a atmosféra zajímavá, ale těšil jsem se po tom všem alespoň na něco. Což jsem nedostal...
Další autorova útlá knížka, jako „Podivná knihovna". Za mě spokojenost a opět ty nádherné ilustrace jako bonus.
"Cože?" říkám si na konci a marně hledám pokračování.
Nevím, jestli toto je ten správný Murakami, budu si muset přečíst něco dalšího.
Murakami.
Musím uvažovat. V klidu. Pomalu. Uvažovat. Něco je špatně.
Něco je špatně...
Prostě Murakami :-)
Opět jedna z těch výjimečných knih, které budou u každého čtenáře vzbuzovat jiné pocity a ta hodnotící škála se tím pádem může pohybovat od odpadu až po plný počet hvězdiček jako v mém případě.
Já mám tyto knihy ráda a vždycky když se ke mně taková kniha dostane, tak se jí snažím pochopit a rozkličkovat autorův záměr...a zatím se mi nestalo, že bych těmto ,, zvláštním" knihám nepodlehla, jelikož každá je výjimečná svým vlastním způsobem.
Spánek je kniha, která ve mně určitě něco zanechala a sedla mi. Je na tom znát, že autor vyhrál nebo byl nominován na cenu Kafky. Odosobněný příběh ženy, která je chycena ve stereotypu všedního života ženy a matky v domácnosti v neustále se opakujících dnech, které jsou doslova jeden jako druhý. Ale to by byla jen jedna strana mince , a jen velmi omezující pohled na to co tato kniha nabízí. Mimo jiné tu najdete téma osobního času a svobody, žití života skrz knihy, který je nám knihomolům dost známý a mnoho jiných motivů se kterými se dokážeme ztotožnit. Bylo tam velké množství zajímavých myšlenek, o kterých mě autor donutil přemýšlet.
Asi z Murakamiho nebudu tak odvařená jako plno ostatních. Knížka je hodně surealistická, to vlastně nemusím, ale tady to bylo dost zajímavý. Otevřený konec trochu zamrzel. Krásná grafika knihy.
Nejlepší Murakami
Vhodná pro ty, kteří chtějí začít s Murakamim (japonskou literaturou).
Tohle mi bohužel nesedlo... Doufám, že jeho romány jsou o dost lepší, než tyto ilustrované povídky.
spánek jsem si impulzivně půjčila v knihovně díky jeho krátkosti a naprosto báječným ilustracím. úplně poprvé jsem četla murakamiho v češtině (dřív jsem ho znala jen z anglických překladů), takže to pro mě bylo něco nového, ale spánek jsem si celkově vlastně moc užila. líbil se mi odklon od typických murakamiho hlavních hrdinů, tentokrát se děj odehrával z pohledu ženy v domácnosti, která je doslova tak unavená ze svého života, že nemůže spát.
Druhá (krátká) kniha, kterou jsem od Murakamiho přečetla. Předtím jsem četla jen podivnou knihovnu.
Murakamiho styl psaní se mi líbí. Líbí se mi jak mě jeho příběhy naprosto pohltí i když jsou takhle krátké. Líbí se mi jak bravurně pracuje se strachem.
Velmi zajímavý příběh a krásné ilustrace.
Ty jeho dvě povídky mě rozhodně navndaily na to, si od něj přečíst něco dělšího.
Je to moje první kniha tohoto autora, japonského původu. Moc dobře se četla, takže jsem ji přečetla během několika hodin. Nespavost - a co s ní? Jistě bych asi nejspíš sáhla po knize, pokud bych dlouho nemohla spát. - Tato žena je však vdaná žena, která má muže a dítě, má pro koho žít a na koho myslet, o koho se starat. Tím, že řešila vše sama, se vzdalovala svému muži a nakonec to moc slavně nedopadlo. Otevřený konec nám to nepoví, ale můžeme si domyslet zděšení jejího manžela, když ráno ženu nenašel doma... Ale věřím, že se vše vyjasnilo a jejich vztah se upevnil.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Rozhodně zajímavá povídka. Na jednu stranu působí velmi depresivně - žena uvízlá v domácnosti pod kletbou každodenní opakující se rutiny, že jí, po tom, co přestane mít potřebu spánku, začne připadat, že snad pomyslně spí ve dne, mechanicky vykonávajíc své běžné povinnosti s prázdnem v hlavě. Z knihy je proto místy cítit úzkostné zoufalství, z velké části díky skrytým významům, kterých tam není pomálu a které si každý může interpretovat dle svého. Nicméně zajímavá to představa, nemuset spát... Já osobně spím jako špalek, těžko si tedy představím stav neustálé bdělosti, ovšem čokoládu u Anny Kareninové bych si tedy dala.