Spisovatelé a leviatan: Eseje IV. (1947–1949)
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332976/bmid_spisovatele-a-leviatan-eseje-iv-194-r74-332976.jpeg
5
22
22
Eseje George Orwella série
< 4. díl
Čtvrtým svazkem, Spisovatelé a leviatan, se uzavírá souborné vydání esejí George Orwella, které obsahuje celkem 241 esejí, analýz, recenzí a novinových sloupků z pera slavného spisovatele a novináře. V tomto závěrečném dílu, pokrývajícím roky 1947–1949 si můžeme přečíst další sloupky „Jak to vidím já“, které známe už z předchozího svazku, Orwellovy recenze (např. na román Jádro věci Grahama Greena nebo esej „Lidská duše za socialismu od Oscara Wildea“), ale samozřejmě i úvahy politické. Například esej „K evropské jednotě“ z r.1947, v němž ještě Orwell stihl zařadit Československo mezi země s „tradicí demokratického socialismu“ bude pro čtenáře nepochybně zajímavý i dnes.... celý text
Přidat komentář
Trochu nekoncepčně jsem si po přečtení prvního dílu esejů vybral díl čtvrtý, ale co už.
Sloupky "Jak to vidím já" jsou skvělé, z těch jsem byl opravdu nadšený. Krátké glosy ohledně aktuálního dění, ovšem s hlubokým přesahem.
Zdaleka nejlepší a... hledám to správné slovo... nejhrůzněji nejpřekvapivější pro mě byl esej "Takové to byly radosti". Popis internátní školy pro děti od opravdu velmi malých a výchovných metod, které na škole fungovaly... to byla síla. V kontextu s v současné době odkrývanými dětskými hroby u křesťanských škol v Kanadě snad ještě intenzivnější. A přesto v té době všeobecně přijímaný způsob výchovy budoucích elit jako standard. Brrr. Něco podobného bylo k vidění v seriálu The Crown, ale tam šlo o střední školu, tohle byl popis výchovné instituce (slovo škola se zdráhám použít) pro pětileté a starší. Své dítě bych do takového pekla rozhodně neposlal.
Precizní argumentace a jazyk ostatních esejů dělal z jejich čtení čirou radost.
"Přinutit lidi, aby si uvědomili, co se děje za hranicemi jejich písečku, je jeden z nejvážnějších problémů naší doby a bude nutno vymyslet nějakou novou literární techniku, aby se toho dosáhlo."
"Rasová nenávist a bludy, jimž podléhá spousta lidí a které jsou součástí obrazu naší doby, by třeba nebyly ve svých důsledcích tak zlé, kdyby je neposilovala nevědomost."
Poslední svazek Orvellovo esejů přináší podobnou skládačku textů jako předchozí. Že všech sálá touha po pravdě, snaha o intelektuální poctivost a usilování o sociální spravedlnost. Vzhledem k poválečnému období nad mnoha texty visí přízrak atomového Armageddonu. Kniha je čirá radost (i přes ten Armageddon, který je dnes možná blíž, než kdy jindy).
George Orwell je obecně znám a (zaslouženě!) oslavován jako romanopisec, ale pro mě jsou jeho eseje stejně důležité. Ukazují několik zásadních Orwellových vlastností, ze kterých na mě působila nejvíc jeho intelektuální poctivost, kdy se mu vždy povede odolat touze černobílého vidění světa. To není zdaleka tak obvyklé, jak to možná vypadá - veřejně působící intelektuálové totiž často podlehnou tomu, aby si realitu přizpůsobily svému zastávanému pohledu, a tak tuhle nějaký fakt opominou, támhle si jiný argument trochu přiohnou ... třeba pan Sartre by mohl povídat (za předpokladu, že by si to někdy přiznal). Orwell to nedělá a je mi tím opravdu velmi sympatický.
Druhá věc, která přímo praští do očí je nadčasovost - eseje jsou 70 let staré, ale někdy vypadají, jako by byly psány včera. Třeba ironická zmínka, jestli si opravdu myslíme, že svoboda tisku znamená, že pár milionářů donutí stovku novinářů psát podle svých not - to přece úplně sedí na poměry v Česku roku 2017! A konstatování, že Rusko bude vždy nepřítelem jakékoli užší spolupráce evropských zemí? Stačilo si přečíst Orwella a věděli bychom to už dávno.
George Orwell má také velký literární talent, dokáže trefit výstižnou metaforu a má cit pro čtivost, takže tahle kniha není vůbec suchopárná. No a v "neposlední řadě" je mě blízký Orwellem zastávaný světonázor, kdy je vždy na straně obyčejného člověka. To sice opět zní jako banalita, ale Orwell na rozdíl od jiných opravdu staví "obyčejnou slušnost" nad ideologie (které se sice tváří, že jim jde také o člověka, ale nemyslí to doopravdy - jak už mnozí z nás bolestně vědí)
Štítky knihy
eseje anglická literatura sloupky recenze politologické eseje politologie rok 1948 rok 1949 rok 1947
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Najde se zde několik velmi zajímavých esejů. Celkově je vidět, jak se Orwell posunul ve svých názorech, v podstatě se zde ukazují nasbírané životní zkušenosti. Stále je však věrný levici, ale ne fanaticky. Snaží se vidět svět objektivně, přemýšlí a uvažuje o tom, jak se svět bude vyvíjet, kam směřuje. Respektive uvažuje o tom, jak svět uměle, "násilně" vhodně nasměrovat. Dozvídám se také informace z Orwella dětství - moc pěkný delší příběh Takové to byly radosti. Také napsal několik recenzí na knihy již známějších spisovatelů než v ranějších esejích (např. Jádro věci Grahama Greena). Zaujala mě též polemika s Tolstého názorem na Shakespeara, zamyšlení nad Gándhím aj. 80%, 24. 11. 2024.