Srdcem mojí babičky
Barbora Linke
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522242/bmid_srdcem-moji-babicky-GqG-522242.jpg
4
95
95
Ztráta baletní kariéry a přerušení kontaktů s rodinou u Ester vyústí v celkový nezájem o vlastní zdraví i dění v protektorátě. K soukromým tragédiím se brzo přidává i hrozba totálního nasazení. Ester by udělala cokoli, aby se mu vyhnula – dokonce by si vzala i úplně cizího muže. Co na to mladý partyzán Tonda? A jaké tajemství skrývají deníky Židovky Julie, které Ester dostane do opatrování? Pod tlakem okolností je mladá žena nucena hrát vabank o svou existenci, lásku a štěstí.... celý text
Přidat komentář
V první polovině knihy mi hlavní hrdinka Ester nebyla moc sympatická, ale v druhé polovině začal být děj akčnější a s ním i Ester začala uvažovat jako žena a ne jako uplakané děcko. Na konci mi jí bylo velmi líto a cítila jsem s ní, protože život jí opravdu naložil velmi mnoho a víceméně šťastný konec si vlastně zasloužila.
Celkově se kniha dobře četla. Děj byl poutavý a zaujal mě od první stránky. Psychologický vývoj Ester byl uvěřitelný. Je to dobrý román z prostředí druhé světové války na venkově a kombinuje lásku k vlasti, k rodině i k partnerovi. Upozorňuje na válečné strachy z Němců, ale i z Čechů v běžném životě. Nečekaně najdete pomoc v člověku, u kterého byste ji nehledali. Cizinec. A naopak, kde ji očekáváte, tam se vám pomoc nedostane. Rodina. Doporučuji.
Tak tohle se povedlo, přečteno za víkend, nemohla jsem se odtrhnout, těším na druhou knížku ze série.
Srdcem mojí babičky je kniha, která zanechá ve čtenáři hodně silné pocity. Ačkoliv jsem zpočátku Ester dost odsuzovala, nakonec jsem její činy a chování pochopila. Bylo pro mě těžké dívat se na to, jak sama sebe ničí a podkopává si nohy.
Na druhou stranu jsem ale věřila, že všechno má svůj důvod a postupem času mi Ester začínala přirůstat k srdci. :-)
Najednou jsem chápala, proč byla taková, jaká byla a proč se chovala tak, jak se chovala. Vývoj její postavy byl neskutečný a nedokážu říci, který příběh se mi líbil více - zda ten Soničky nebo Ester. Oba příběhy měli své poslání a hlavně, každý byl úplně jiný. I když si byly Soňa a Ester podobné, povahově byly neskutečně odlišné. A přitom stačilo tak málo a všechno mohlo proběhnout úplně jinak.
Určitě doporučuji přečíst si i Sonin příběh. Knihy na sebe přímo nenavazují, ale nádherně se doplňují. :-)
Suma sumárum - za mě nejde hodnotit jinak než 5 hvězdičkami a těším se, pokud se nás Barča rozhodne obohatit o další příběh jedné z dalších klíčových postav.
Velmi čtivé vyprávění Ester, která popisuje svůj život během 2. sv. války. V té době žila u babičky a pracovala na poště. Seznámila se s Tondou, se kterým to ale nebylo vůbec jednoduché. Ester vypráví o životě své vnučce Kamile a krásně tak dochází k propojení se současností. Zprvu byla pořád negativní, taková zahořklá, ale postupně se změnila. Bohužel se mi dostala do rukou nejdříve toto volné pokračování, ale i tak si hodlám přečíst předchozí díl Jménem mojí sestry.
Ve volném pokračování autorčina románu Jménem mojí sestry sledujeme životní cestu Ester, dvojčete Soničky. I ona prožívá své radosti a hlavně starosti, snaží se přežít rány osudu, najít lásku a špetku štěstí. Zuří ale druhá světová válka a člověk nemůže tušit, co přinesou zítřky…
Přestože jsou Ester se Soničkou dvojčata, obě se snad nemohou více lišit. Ester je komplikovaná mladá žena se zraněnou duší. Její životní sen se jí rozpadl v prach a do toho zažívá těžkosti, které s sebou nevyhnutelně přináší válka. Autorka skvěle vykresluje vesnické prostředí a nastiňuje atmosféru tehdejší doby. Nedostatek potravin a jejich příděl na lístky, vztek vojáků po atentátu na Heydricha, vesnické šarvátky, pomluvy, ale i snahu si pomáhat nebo ostrý smysl pro humor, který lidem pomáhal se přenést přes tehdejší tíživou situaci.
Osud Esty byl trnitý, nesla si s sebou hluboké šrámy a nebylo s ní snadné pořízení. O to více oceňuji schopnost autorky vtáhnout do děje a čtenáře zaujmout, protože i když jsem s Estou mnohdy nesouhlasila a cestu k ní si hledala dlouho, četla jsem doslova jedním dechem. Kromě ní tady najdete i spoustu jiných postav, které jsou velice uvěřitelně popsány. Nikdo není jednoznačně dobrý, či špatný, protože to byl tehdy málokdy. Lidé se zkrátka snažili přežít a spoustu z nich poháněl strach o sebe i jejich blízké.
Poslední třetina knihy má rychlý spád. Události gradují, nabývají na dramatičnosti a v tu chvíli bylo jen velmi těžké se odtrhnout. Moc oceňuji, že autorka příběh postavila na skutečných základech, na vyprávění vlastní babičky i pamětníků, protože to, jak moc dobře je s prostředím seznámená je z románu hodně znát. Malé minus snad musí dát jen Estě samotné za to, jak se rozhodla na úplném konci příběhu - to se mi četlo hodně těžce. Přesto ale opět skvělé čtení a už teď se těším na další knihy autorky.
Hodnocení: 85%
Za knihu k recenzi moc děkuji autorce.
Volné pokračování knihy Jménem mojí sestry je tentokrát zaměřeno na sestru Soničky Ester. Její baletní dráhu v Plzni ukončil podvrknutý kotník, návrat domů není možný, protože jí útěk rodiče neodpustí, a tak Esťa bydlí ve Velkých Prosenicích s nemocnou babičkou. Esťa se utápí v sebelítosti, schválně hladový a nevšímá si utrpení druhých. Drží se hesla do ničeho se neplést. Pracuje na poště a jednoho dne se setká s mladým lesníkem Tondou. Ten si dokáže získat její srdce.
Jenže Tonda se ukáže jednou za čas
a Ester hrozí totální nasazení v Německu.
Nebudu zastírat, že Sonička byla mému srdci blíž, ale postava Ester se pomalu vyvinula v hrdinku, která zažila za války mnoho a nezlomilo ji to. Tak si moje sympatie získala.
Kniha je opět vyprávěna v minulosti
i součastnosti v ich-formě. Vnučka Kamila dostává odpovědi na své otázky a dostává i deníky židovky Julie, která milovala Jirku, bratra Soničky a Esťi.
Autorčin styl psaní je opět velmi čtivý. Dokáže věrohodně přiblížit postavy
a situace, takže vás příběh vtáhne
a ždímá emoce. Donutí se dívat na věci z jiného pohledu. Hlavně co se týče bombardování Drážďan. To byla emoční jízda.
Četla jsem Jménem mojí sestry a to se mi moc líbilo a tak na toto volné pokračování jsem se moc těšila.
Příběh se mi moc líbil a četl se úplně sám, téměř jedním dechem, jen nerada jsem čtení utínala.
Líbilo se mi, že sestry byli každá úplně jiná a každá šla jinou cestou a tak i přestože příběh volně navazuje, tak se odehrává v novém prostředí a je pro nás nový, stejně jako chování a jednání Ester je úplně jiné než Sonino, ale mě osobně Ester sedla. Kdo jste četl Jménem mojí sestry, tak si toto určitě nenechte ujít a na konci knihy nám autorka dává tušit o čem bude její další kniha, kterou si taky určitě nenechám ujít až by případně vyšla. Autorčiny knihy mohu určitě vřele doporučit!
Srdcem mojí babičky je volné pokračování románu Jménem mojí sestry. Tentokrát se však místo velkolepé Prahy ocitáme po boku Ester, dvojčete Soničky z prvního dílu, ve vesnici na Přerovsku.
Ester je svá a naprosto rozumím, že si spousta čtenářů k ní déle hledá cestu. Mně naopak přišla velmi dobře vykreslená a její proměna uvěřitelná. Navíc klame tělem a přestože je podvyživená, sebestředná baletka, na konci dokáže, jak umí bojovat.
Pocházím z vesnice, proto mi prostředí knihy bylo velmi blízké. Výměnné obchody se sousedy, pomluvy i šarvátky o muže. K tomu věci patřící k druhé světové válce, vojáci zuřící po atentátu na Heydricha a nemůžete se od knihy odtrhnout. Navíc osud Ester je sám o sobě trnitý, takže bez toho, aniž by ji stíhali Němci nebo byla deportována do koncentračního tábora, ocitá se v mnoha nezáviděníhodných situacích. Bylo mi jí moc líto.
Konec jsem zhltla za pár hodin a vyměnila auto za tramvaj, jen abych mohla knihu dočíst :-). Poslední čtvrtina je tak dokonale, ale bolestivě popsána, až se mi tajil dech. Připadalo mi, jako bych se převtělila do hlavní hrdinky a její trápení prožívala s ní. O perfektním vykreslení místa (víc nechci spoilovat) nemluvě. Konec je zkrátka TOP!
Kniha by si zasloužila víc než 5* a zástupy čtenářů. Rozhodně ji doporučuji všem, kteří si chtějí prožít jeden neobyčejný život jedné obyčejné dívky...
Hledání životní cesty mladé Ester není snadné. Lásky, zklamání a rány osudu, které provází silné emoce, rozbité rodinné vztahy, které jsou více než komplikované. K tomu všemu zuří druhá světová válka a lidé žijí v nejistotě z toho, co je čeká...
Děj knihy lehce plyne a velice příjemnou formou přibližuje nejenom příběh Esty, ale také život v období protektorátu.
Oceňuji dobové anekdoty, které jenom dokazují, že lidé neztráceli naději a snažili se zachovat pozitivní zdravou mysl.
„Víra v dobro je úžasná věc, díky víře v sebe a druhé dokážeme cokoliv."
Závěr příběhu se mně líbil po všech stránkách. Tonda, Karel, přisvojené děti... Osud někdy umí zamíchat kartami a těžko někoho soudit a obviňovat po všem, co si zažil. Co je opravdu správné? Nádherná kniha a doufám, že se od nadané autorky dočkáme dalších příběhů.
Srdcem mojí babičky je volné pokračování románu Jménem mojí sestry. V předchozím příběhu vystupovala hlavní hrdinka Soňa a zde máme její sestru Ester. Příběh pěkně navazuje, opět se prolíná přítomností s minulostí, ovšem převládají hlavně části z minulosti.
Přiznávám, že k Ester jsem si hledala cestičku pomaleji než k Soničce. Dvojčata a přesto každá úplně jiná. Soňa se nebála riskovat a žít, Ester byla naopak velice opatrná. Ale není se čemu divit samozřejmě... Život neměla ani z daleka jednoduchý.
Její vývoj se mi moc líbil..
Autorka píše zkrátka úžasně, poutavě, opět skvěle dokázala popsat atmosféru té nelehké doby. I když tu nenajdete žádné brutální, krvavé scény, přesto je to silné a smutné čtení. V části, která se odehrává v Drážďanech, jsem ani nedýchala.
I tady nechybí romantická linka. Byla.. jak to říct.. řekněme komplikovaná..a já jsem tak ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Když jsem dočítala poslední stránku, bylo mi nesmírně líto, že už je konec.
Bez pochyby 5⭐️/5⭐️
A ještě musím říct, ze málokdy do svých knih lepíkuju, ale tady jsem opět neodolala. Některé citáty stojí za to si poznačit a zapamatovat.
Asi jedna z nejkrásnějších obálek, vkusná elegantní opravdu překrásná. Již první kniha autorky Jménem mojí sestry se mi moc líbila jak na pohled tak i uvnitř skrývala krásný příběh. Srdcem mojí babičky je stejně krásná a pohladí po duši nejednu ženu. Volné pokračování byl rozhodně skvělý tah. Když si čtenářka přečte obě knihy, dostane jeden velký dokonalý ucelený zážitek.
Tentokrát se blíže podíváme do srdce a duše druhého dvojčete Ester. Baletka, která kvůli zranění své vysněné povolání musela opustit, se pere s životem. Doma již není vítána, je jí rodiči vyčítáno, že opustila rodnou Prahu a tak hledá útočiště na venkově v Přerově u své babičky. Já jsem si Ester hned od začátku zamilovala a prožívala jsem s ní úplně všechno. Ester je velmi hubená, kariéra baletky na ni zanechala následky a to, že váží nějakých 40 kilo se moc neslučuje s válkou, která právě probíhá. Na to jak je Esťa hubená se práce nebojí, a sežene díky známostem práci na poště. Její život však není nijak jednoduchý, ke všem těm hrůzám se ještě stará o babičku, která je už, ale hodně nemocná. Stane se toho hodně, celou dobu čtení jsem byla jak na trní a doufala v dobrý konec.
Jak už to tak bývá, máme zde i druhou časovou linku a to současnost. Babička Ester své vnučce Kamile předá deníky své švagrové židovky Julči a vypráví, jak to tenkrát všechno bylo.
Příběh se mi četl lehce a rychle, ale vůbec jsem nechtěla, aby skončil. Moc doporučuji všem čtenářkám, které si oblíbily příběhy z 2. světové války.
Kniha Srdcem mojí babičky volně navazuje na předchozí autorčin román Jménem mojí sestry, tentokrát ale sledujeme příběh z pohledu Soniny sestry - dvojčete Ester, která se musí vypořádat nejen se životem v protektorátu během války, ale také se ztrátou baletní kariéry a odloučením od zbytku rodiny.
Moc se mi líbilo, že se autorka v obou svých knihách zaměřila na obyčejné lidské životy spíše než na ty největší ohavnosti, které se během druhé světové války děly. Příběh má i reálný základ a částečně vychází z vyprávění několika pamětníků a také babičky samotné autorky, která zažila totální nasazení a bombardování Drážďan.
Kniha dobře vykresluje atmosféru tehdejší doby a zároveň krásně ukazuje, jak těžký byl život za doby protektorátu. Nedostatek potravin a přídělové lístky, neustálé prohlídky a kontroly, hlídky v ulicích nebo i hrozba totálního nasazení. A do toho obyčejné problémy, jako jsou trable v lásce, nebo třeba porucha příjmu potravy. Tahle kniha má prostě všechno. Pokud si chcete přečíst opravdu jedinečný román z druhé světové války, nebo jen knihu o obyčejných lidských osudech, Srdcem mojí babičky vám můžu jen a jen doporučit.
Musím říct, že jsem se na knížku hrozně moc těšila, protože první díl mě naprosto uchvátil, Soňu jsem si opravdu oblíbila. Tady musím přiznat, že mi trvalo se začíst. S Ester jsem si úplně nesedla. Trvalo mi, než jsem chtěla vážně číst dál a dál, ale pak už jsem se neodtrhla a dočetla na první dobrou. Musím ocenit, jak autorka ukazuje události té doby, jak s tím pracuje a jak komplikuje postavám život. :D Běžně nečtu romány s těmito tématikami, ale od Barbory Linke si přečtu cokoli. Takže když to shrnu, znovu zajímavé téma i pokračování období našich dějin, jen mi holt trochu trvalo si zvyknout na Ester, ale to neberu ve výsledku jako chybu, každá postava nám nemůže hned přirůst k srdci, někdy je to pomalejší.
• Volné pokračování knížky - Jménem mojí sestry. Ať už šlo o jakékoli, obvykle jsem si s ním dávala dost na čas. Pokud se mrknete na příspěvek o knize Toma Feltona, zjistíte, jak dlouho už v knihovně čeká na přečtení 7. díl Harryho Pottera. A to nemluvím o Jiskře v popelu nebo třeba Divotvůrci. No nic, másla mám na hlavě až dost, pojďme se mrknout na další přečtenou knížku – Srdcem mojí babičky.
• Ester, o které by se dalo říct, že miluje tanec víc než cokoli jiného, ztrácí díky nešťastné události svou baletní kariéru. Rodina s ní přerušila styky a ona má pocit, že není nic, co by jí v životě dělalo radost. Navíc jí hrozí totální nasazení, kterému se chce stůj, co stůj vyhnout. Jediným možným východiskem se stává sňatek s úplně cizím mužem. A tak se Ester musí konečně rozhodnout, za jaké hodnoty chce ve svém životě bojovat.
• Tentokrát musím přiznat, že se mi do příběhu nepodařilo proniknout hned. Nejspíš to bylo tím, že ho tentokrát vyprávěla Ester, která zkrátka neměla šmrnc své sestry Soni. Na druhou stranu bylo fajn ji víc poznat, seznámit se s jejím osudem a pochopit ji jako osobnost.
• Skvělý čtení, který můžu jen a jen doporučit. Víc slov netřeba.
• Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji do @albatrosmedia
V druhém dílu Srdcem mojí babičky je hrdinkou Ester. Jak víme již z prvního dílu, Soňa a Ester jsou dvojčata, ale zjišťujeme, jak je každá úplně jiná. Autorka popisuje první lásku Ester a její nový život na venkově u babičky za války. Nenásilnou formou se dozvídáme historická fakta z druhé světové války a s jakými hrůzami se občané museli potýkat. Kniha se čte jedním dechem a zavede nás i do Drážďan, kde Ester zažívá vyloženě peklo.
Kniha začíná rokem 1941. Hlavně se lehce prolíná se Jménem mojí sestry, jelikož v ní Ester sem tam vzpomíná na svou sestru Soňu a bratra Jiříka. Ohledně toho je ale mnohem lepší, abyste přečetli Jménem mojí sestry. Více vám pak přijde příběh ucelenější a zároveň detailnější, jelikož víte, co se dělo s vedlejšími postavami. Též ohledně přítomnosti v knize je to lepší, jelikož pak čtenář pochopí, co tím Kamila myslela.
Esteřin příběh začíná ve vesničce u Přerova, kam se musela uchýlit po nehodě. Je pak zajímavé sledovat, jak se postupně vyvíjí válka, a s tím i jednotlivé postavy. Do některých bych to vůbec neřekla, jak moc se změnily. Dokonce jedné jsem měla chuť zakroutit krkem, ale na druhou stranu to chápu. Prožil si své vlastní hrůzy, ale i tak, jak se na konci zachoval.
Sice jsem o totálním nasazení pouze slyšela, ale nikdy jsem na něj v knize nenarazila. Takže pro mě se stala ještě zajímavějším. Sice jsem tak trochu tušila, že další řádky pro mě budou těžké, a taky, že byly. Číst o tom, jak to tam bylo a pak ještě i o bombardování. To, jak to bylo popsané, musela jsem i chvílemi odkládat knihu, jak jsem na to neměla, ale zároveň jsem potřebovala vědět, jak to dál dopadne.
Abych pravdu řekla, tak si tuto knihu rozhodně musíte přečíst. Jedná se o velice čtivou knihu, kterou nebudete chtít odložit, dokud se nedozvíte, jak to s Ester dopadne. Navíc popis prostředí je tak moc dobře popsaný, že si snadno představíte, kde jste, a k tomu rovnou i tu atmosféru.
Věřím, že se kniha bude líbit každému, kdo má rád příběhy, jež se odehrávají za druhé světové války.
Spolupráce s Barbora Linke, Motto
Kniha byla skvost. Alespoň pro mě. Některé knihy se mi líbí, z některých jsem nadšená a některé jsou asi napsané přímo pro mě. Tohle je jedna z nich.
Děj se odehrává v minulosti v Přerově, od roku 1941 až do konce války 1945. Ke konci války pak ještě v Německu. Babička Ester vypráví svůj život vnučce Kamile. Občas je tam krátká vsuvka ze současnosti Praha 2020, do pokoje kde babi vypráví a Kamila dá doplňující otázky.
Zamlouval se mi styl psaní. Stránky mi utíkaly jedna za druhou. Líbilo se mi, jak byl příběh uchopen. Vyprávěn.
Hlavní hrdinku Ester jsem si zamilovala. Prožila toho opravdu hodně na jeden život. Líto mi bylo, že velké bolesti si nenesla jen z války , ale i od svých nejbližších, od rodiny. Mrazilo mě z pronesených slov.
Citace: „Kdysi jsem bývalá sestrou, dcerou a vnučkou. Dnes nejsem ani jedno z toho. Jsem jen prázdná schránka, která osmdesát let funguje, aniž by se jí opravdu chtělo žít. “
Její první láska nebyla šťastná. Nepřála tomu doba. Bylo velmi těžké si udržet jasnou hlavu. Každý viděl válku a pomoc v ní jinak. Odloučení, strach,…
Konec knihy, kdy vypráví konec války a část po válce jsem měla slzy v očích. Opravdu by se měli lidé už poučit, že válka nic nevyřeší, ale přinese mnoho neštěstí.
Brala bych pokračování knihy, protože některé věci v knize nebyli dopsané. Chtěla bych vědět, co se stalo v rodině, s bratrem, s rodiči. Chtěla bych si spolu s Kamčou číst zápisky od Julie z Terezína. Knihu moc doporučuji, zůstane mi v srdci a v knihovně.
Moc jsem se těšila na pokračování svojí oblíbené knížky Jménem mojí sestry a musím se přiznat, že po dočtení jsem vlastně nevěděla, kolik hvězd mám dát... Ten příběh je moc dobře napsaný, události kolem Heydrichiády a všechno ostatní je popsáno autenticky a výborně. Problém u mně byl spíš v tom, že zatímco v prvním díle jsem si Soňu oblíbila hned, tady jsem si většinu knihy nemohla najít cestu k Ester. Možná bych i přidala trochu víc současné linky, ale to je věc názoru. Nakonec dávám přece jen plný počet, autorka je velmi talentovaná a příběh jsem si užila.
Štítky knihy
Protektorát Čechy a Morava historické romány české romány romány pro ženy
Srdcem mojí babičky je příběhem ženy, která by velmi snadno mohla být i vaší babičkou. Autorka hezky popisuje charaktery jednotlivých postav, jsou psány uvěřitelně, stejně jako popis dějinných událostí - Protektorát, válka, partyzáni, nucené práce. Autorčin styl je svižný, kapitoly dlouhé tak akorát, příběh se tak četl úplně sám a těžko se mi kniha odkládala.