Srdcem mojí babičky
Barbora Linke
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522242/bmid_srdcem-moji-babicky-GqG-522242.jpg
4
110
110
Ztráta baletní kariéry a přerušení kontaktů s rodinou u Ester vyústí v celkový nezájem o vlastní zdraví i dění v protektorátě. K soukromým tragédiím se brzo přidává i hrozba totálního nasazení. Ester by udělala cokoli, aby se mu vyhnula – dokonce by si vzala i úplně cizího muže. Co na to mladý partyzán Tonda? A jaké tajemství skrývají deníky Židovky Julie, které Ester dostane do opatrování? Pod tlakem okolností je mladá žena nucena hrát vabank o svou existenci, lásku a štěstí.... celý text
Přidat komentář
Kniha začíná rokem 1941. Hlavně se lehce prolíná se Jménem mojí sestry, jelikož v ní Ester sem tam vzpomíná na svou sestru Soňu a bratra Jiříka. Ohledně toho je ale mnohem lepší, abyste přečetli Jménem mojí sestry. Více vám pak přijde příběh ucelenější a zároveň detailnější, jelikož víte, co se dělo s vedlejšími postavami. Též ohledně přítomnosti v knize je to lepší, jelikož pak čtenář pochopí, co tím Kamila myslela.
Esteřin příběh začíná ve vesničce u Přerova, kam se musela uchýlit po nehodě. Je pak zajímavé sledovat, jak se postupně vyvíjí válka, a s tím i jednotlivé postavy. Do některých bych to vůbec neřekla, jak moc se změnily. Dokonce jedné jsem měla chuť zakroutit krkem, ale na druhou stranu to chápu. Prožil si své vlastní hrůzy, ale i tak, jak se na konci zachoval.
Sice jsem o totálním nasazení pouze slyšela, ale nikdy jsem na něj v knize nenarazila. Takže pro mě se stala ještě zajímavějším. Sice jsem tak trochu tušila, že další řádky pro mě budou těžké, a taky, že byly. Číst o tom, jak to tam bylo a pak ještě i o bombardování. To, jak to bylo popsané, musela jsem i chvílemi odkládat knihu, jak jsem na to neměla, ale zároveň jsem potřebovala vědět, jak to dál dopadne.
Abych pravdu řekla, tak si tuto knihu rozhodně musíte přečíst. Jedná se o velice čtivou knihu, kterou nebudete chtít odložit, dokud se nedozvíte, jak to s Ester dopadne. Navíc popis prostředí je tak moc dobře popsaný, že si snadno představíte, kde jste, a k tomu rovnou i tu atmosféru.
Věřím, že se kniha bude líbit každému, kdo má rád příběhy, jež se odehrávají za druhé světové války.
Spolupráce s Barbora Linke, Motto
Kniha byla skvost. Alespoň pro mě. Některé knihy se mi líbí, z některých jsem nadšená a některé jsou asi napsané přímo pro mě. Tohle je jedna z nich.
Děj se odehrává v minulosti v Přerově, od roku 1941 až do konce války 1945. Ke konci války pak ještě v Německu. Babička Ester vypráví svůj život vnučce Kamile. Občas je tam krátká vsuvka ze současnosti Praha 2020, do pokoje kde babi vypráví a Kamila dá doplňující otázky.
Zamlouval se mi styl psaní. Stránky mi utíkaly jedna za druhou. Líbilo se mi, jak byl příběh uchopen. Vyprávěn.
Hlavní hrdinku Ester jsem si zamilovala. Prožila toho opravdu hodně na jeden život. Líto mi bylo, že velké bolesti si nenesla jen z války , ale i od svých nejbližších, od rodiny. Mrazilo mě z pronesených slov.
Citace: „Kdysi jsem bývalá sestrou, dcerou a vnučkou. Dnes nejsem ani jedno z toho. Jsem jen prázdná schránka, která osmdesát let funguje, aniž by se jí opravdu chtělo žít. “
Její první láska nebyla šťastná. Nepřála tomu doba. Bylo velmi těžké si udržet jasnou hlavu. Každý viděl válku a pomoc v ní jinak. Odloučení, strach,…
Konec knihy, kdy vypráví konec války a část po válce jsem měla slzy v očích. Opravdu by se měli lidé už poučit, že válka nic nevyřeší, ale přinese mnoho neštěstí.
Brala bych pokračování knihy, protože některé věci v knize nebyli dopsané. Chtěla bych vědět, co se stalo v rodině, s bratrem, s rodiči. Chtěla bych si spolu s Kamčou číst zápisky od Julie z Terezína. Knihu moc doporučuji, zůstane mi v srdci a v knihovně.
Moc jsem se těšila na pokračování svojí oblíbené knížky Jménem mojí sestry a musím se přiznat, že po dočtení jsem vlastně nevěděla, kolik hvězd mám dát... Ten příběh je moc dobře napsaný, události kolem Heydrichiády a všechno ostatní je popsáno autenticky a výborně. Problém u mně byl spíš v tom, že zatímco v prvním díle jsem si Soňu oblíbila hned, tady jsem si většinu knihy nemohla najít cestu k Ester. Možná bych i přidala trochu víc současné linky, ale to je věc názoru. Nakonec dávám přece jen plný počet, autorka je velmi talentovaná a příběh jsem si užila.
Srdcem mojí babičky, volné pokračování loňské knižní pecky Jménem mojí sestry, která se
u mě řadila k těm nejlepším kouskům roku, budete buď milovat, nebo nenávidět. Opravdu – nebudu vám mazat med kolem pusy, protože tenhle příběh je v několika ohledem dost výjimečný. V první řadě má naprosto nesympatickou hlavní hrdinku! Ester neboli sestra naší milované Soničky, je úplně z jiného těsta. Je nesnesitelná, nepříjemná, arogantní a naprosto bez zájmu o okolní dění. Mladá dívka původně rozjížděla kariéru jako baletka v Plzni, ale po zranění kotníku, které utrpěla přímo na jevišti, se vrací do Velkých Prosenic, aby žila se svou babičkou. Kromě práce na poště se pořád nudí, což neváhá často zmiňovat. Nezajímá jí utrpení Židů či sousedů. Co se týče války, tak to má jasné stanovisko – s ničím si nezahrávat, prostě si hledět svého. Její myšlenky vás budou opravdu zvedat ze židle a budete litovat každého, s kým se toto děvče setká. Když jednoho dne na ulici vinou velmi vtipné situace potkává Toníka, její srdce poněkud zjihne. A právě Esterčino srdce zažívá v celém příběhu svou hlavní roli. Zpočátku je totiž tvrdé jako kámen, kterým dokáže zabít duši nejednoho chudáka. Nicméně Ester projde určitým vývojem a věřím, že na konci knihy jí spoustu té zlosti odpustíte.
V knize opět zažíváme krutosti druhé světové války. Jsme svědky krutostí, které má na svědomí tzv. Heydrichiáda, a také bídného života obyčejného občana nejen v Praze, ale především na malých městech jako byl třeba právě Přerov, ve kterém Ester pracovala jako pošťačka. Přes utrpení Čechů a Židů na našem území se dostáváme nakonec i do Drážďan, krásného
a historického města, které 13. února 1945 bombardovali Britové – tedy naši spojenci. V Drážďanech ale pracovali i Češi, Slováci a obyčejní Němči, kteří tak přišli o své životy a svůj boj s válkou prohráli. I Ester přijde o spoustu svých nejbližších a musí se naučit žít znovu – jinak a lépe.
Na autorčinu prvotinu Jménem mojí sestry tohle bohužel nemá, ale rozhodně stojí za přečtení. Příběh je opět silný, občas i zamotaný s nějakými těmi zvraty, které v knihách tak milujeme.
Příběh je to opět velice čtivý, dojemný a napsaný tak poutavou formou, že nechcete přestat číst. Ester mně osobně byla velice sympatická, ač mají někteří čtenáři jiný názor. Chápu, že se obrnila a nechtěla moc o dění číst, slyšet apod. Nechtěla si zpočátku připouštět jaká zvěrstva se kolem ní dějí. Jednala a chovala se tak, aby si co nejvíc zachránila život.
Pokud si budete chtít knihu přečíst, tak pro vás mám doporučení začít první knihou, protože ač na sebe vyloženě nenavazují, mohli byste si ale vyspoilerovat některé události, které jsou v předchozí knize uvedené.
Jménem mojí sestry jednu dobu doslova zaplavilo instagram a já četla nadšené recenze ze všech stran. Knížka zněla, že je přesně pro mě. S jejím přečtením jsem ale otálela do té doby, než vyšel druhý díl a dobře jsem udělala.
Po přečtení Jménem mojí sestry jsem byla lehce rozčarovaná, protože na historický román tady na můj vkus zůstalo až moc nezodpovězených otázek. Pokračováním této knížky jsem si ale spravila chuť.
Pokud vás tyto knížky zatím minuly, Jménem moji sestry a Srdcem mojí babičky vypraví osud jedné rodiny za druhé světové války, kdy se díky vzpomínkám dozvídáme nejen o osudech jednotlivých členů této rodiny, ale i různá tajemství, že kterých se občas tají dech.
Druhý díl se mi ve výsledky líbil víc než první, přestože jsem oba hodnotila čtyřmi hvězdičkami. Hlavně se mi víc líbila dějová linka, která byla oproti prvnímu dílu různorodější. Knížka nutila čtenáře víc číst dál a dál, protože cítil, že se blíží zodpovězení všech svých otázek.
V příběhu dochází k prolínaní minulosti se současností, já bych ale uvítala, kdyby tam té přítomnosti bylo víc. Podpořilo by to dynamičnost celého příběhu.
Co se nedá zapřít, je fakt, že Barbora Linke umí víc než dobře psát, stránky mi doslova lítaly pod rukama a po této stránce nemám co vytknout. Jestli autorka napíše něco dalšího, určitě po jejích knížkách sáhnu.
Pokud máte rádi historické romány na pozadí druhé světové války, tak knížky Barbory Linke určitě vyzkoušejte, jen si rovnou pořiďte obě dvě .
Oproti prvnímu dílu mi trvalo o něco déle než jsem se pořádně začetla a taky o něco déle než jsem přišla hlavní hrdince "na chuť". Nicméně když už se to podařilo, nemohla jsem přestat číst. Stejně jako u první knihy. Krásné a poutavé čtení. Konec dává více než tušit, o čem bude další autorčina kniha a tak se už teď moc těším :-D
Srdcem moji babičky volně navazuje na knihu Jménem moji sestry.
Tentokrát prožíváme dění v protektorátu a Heydrichiádu společně s druhým dvojčetem Ester.
Ester žije u babičky v vesnici u Přerova, kam se uchýlila po úrazu nohy, který se ji stal při baletním vystoupením.
Ester zaživa první lásku s Tondou, který se aktivně angažuje v odboji.
Autorka skvěle popsala život totálního nasazení Čechů v Německu.
Setká se Ester se svoji sestrou??
Vydrží láska Ester a Tondy těžké zkoušky?
Kniha se mi líbila mnohem víc pro svoji větší autentičnost, než první díl.
Koho ale baví knihy na pozadí druhé světové války, tyto dvě knihy zaručeně chytnou.
Kniha Srdcem mojí babičky je volné pokračování historického románu Jménem mojí sestry od Barbory Linke. Po přečtení knihy Jménem mojí sestry jsem neměla slov, protože kniha byla tak skvěle a emotivně napsaná, že jsem nad ní dlouho přemýšlela . Autorka píše skutečně poutavé příběhy a u této knihy tomu nebylo jinak. Bylo příjemné se setkat opět s postavami z prvního dílu, byla jsem skutečně nadšená, když další díl vyšel a doufám, že bude i další, protože ten konec se nemůže nechat jen tak :) Příběh je tentokrát vyprávěn o Ester, která se chováním od svého dvojčete Soni, Soničky značně liší, bála jsem se, abych si ji také oblíbila, jelikož jsem s ní v prvním díle zrovna nesympatizovala, ale i když je zprvu dosti sobecká, tak pro svůj sarkasmus a humor, jsem si ji též nakonec zamilovala.
Kniha je rozdělená celkem do tří částí. Kapitoly jsou retrospektivním vyprávěním života Ester za dob války a jsou zde i kapitoly z roku 2020, kde rozmlouvá se svojí vnučkou Kamilou během vyprávění svého příběhu.
Lehce za půlkou knihy už jsem maličko tušila, jak to s Tondou a Ester dopadne, nicméně mi to nikterak nevadilo. Líbil se mi popis prostředí, který byl výstižný, pro mě věrohodný, dokresloval celou tu válečnou situaci a přesto nebyl nikterak dlouhý a únavný.
Ještě musím pochválit obálku knihy. Sice se říká, že nesuď knihu podle obalu, ale tady ji musím vyzdvihnout, protože bude kniha krásným doplňkem
V druhém dílu Srdcem mojí babičky je hrdinkou Ester. Jak víme již z prvního dílu, Soňa a Ester jsou dvojčata, ale zjišťujeme, jak je každá úplně jiná. Autorka popisuje první lásku Ester a její nový život na venkově u babičky za války. Nenásilnou formou se dozvídáme historická fakta z druhé světové války a s jakými hrůzami se občané museli potýkat. Kniha se čte jedním dechem a zavede nás i do Drážďan, kde Ester zažívá vyloženě peklo.