Šťastný Jim
Kingsley Amis
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431993/bmid_stastny-jim-HGB-431993.jpg
4
473
473
James Dixon, mladý lektor histórie na jednej provinčnej univerzite, má obdivuhodný zmysel pre humor. Svojimi provokatívnymi kúskami dáva najavo, ako mu je protivná bezduchosť a skostnatenosť univerzitného prostredia, a čelí nimi všetkým prejavom pretvárky a hlúposti v pracovných i osobných vzťahoch.
Přidat komentář
Akniha se mi ani trochu nelíbila, a proto si z mé pozice nezaslouží žádný jiný , delší komentář.
Po dlhej dobe zas nejaký klenot, ktorý mi mimoriadne zlepšil náladu. Možno autorov humor každému nesadne, no ja som mal problém svoj "híkajúci" smiech udržať vo vlaku na uzde. "Trapák" Jim v hlavnej úlohe mi z celého zoskupenia postáv pripadal najkompletnejší. Na nezaplatenie bola aj postava Atkinsa a jeho pomocná ruka. Opis postáv z pohľadu Jima a beh myšlienok v jeho hlave boli predzvesťou skvelého čítania. Ale až weekend bol skutočným začiatkom celej komédie. Úprimne si nepamätám, že by ma iná kniha alebo nejaký film pobavili podobne.
Jestli tahle historka o osudech neschopného trapáka někomu připadá vtipná, tak mohu prohlásit, že holduji úplně jinému druhu humoru. :-(
tahle kniha je něco jako rebarbora nebo zrající sýr. nelze k ní mít neutrální vztah. dulcián jako pohlavní život starých římanů, žánop.
Je to vtipné, zábavné a satirické. Autor se prostřednictvím svého hrdiny vysmívá snobům i konzervativcům. Jima stíhá jedna trapně-komická situace za druhou, ale celkově to nějak nebyl můj šálek čaje. Suchý anglický humor mám sice hodně ráda, ale tady se to nějak míjelo. Tím rozhodně neříkám, že kniha není dobrá, nebo že nestojí za přečtení, jen já se k ní už vracet nebudu.
Po přečtení této humoristické knihy jsem byla uvržena do temného hloubání nad mírou daru humoru, kterého se mi dostalo. Z povinnosti jsem knihu dočetla, je to přeci jen "legenda". Ale ještě jednou v nějaké knize narazím na variaci na "hlavní hrdina dělá ksichty, podrobně Vám je popíšu, milý čtenáři, to se z toho popukáte" a příště už nedočtu, vážně ne.. časem budu tuhle recenzi asi editovat, teď jsem pořád ještě namíchnutá jak po mizerném rande.
Již po první kapitole jsem zapochybovala, jestli pro mě kniha bude to pravé. Bohužel pokračování ve čtení mé pochyby potvrdilo. Nepřišla jsem na chuť autorově stylu psaní a moc humorných scén jsem nenalezla.
Kniha bohužel nebyla pro mě tím pravým ořechovým, ale věřím, že pro jiné čtenáře to bude naopak.
"Nepozoroval jste, že se všichni specializujeme na to, co nejvíc nenávidíme?"
Vtipné spirálovité vyprávění s nejistým a (ne)šťastným Jimem v centru dění. Amis výborně zachytil pokrytectví, ješitnost a zoufalství, s kterým se setkáváme v univerzitním prostředí i po 70 letech od vydání Šťastného Jima. A akademik, který nikdy neprokrastinoval a nevyhýbal se nepříjemným povinnostem, nechť hodí kamenem!
Já jsem se tedy moc nepobavila. Občas trocha suchého humoru, spousta divných souvětí, která jsem musela číst vícekrát a stejně nevím, co chtěl autor říci. Možná jeho rozhněvanost pramenila z toho, že se k ničemu nedovedl postavit jako chlap, jenom se šklebit a dělat trapné naschvály. Nevím, proč by takový člověk měl učit na vysoké škole. Vlastně to sám nechtěl, ale co vlastně chtěl...?
Je to o tom, když se vyučující vrstva začně bpouřit proti zaběhlým osnovám. Vtipné, zajímavé a velmi čtivé.
Dočteno, ale popravdě jen proto, že kniha měla jen něco málo přes 200 stran. Mít více, po první stovce bych ji odložila.
Spíše jsem se nudila, scény, až na pár ojedinělých, mně k smíchu rozhodně nebyly, rozhovory přitroublé. Tady jsem šlápla vedle.
Dost dobré ikdyž akademiky nemusím, znám je z mé alma mater...A jejich přetvářky. No ale svými poklesky si u mne Jim našel zalíbení. Na to, že je to z roku 1953, čitelné a bavilo.
Celý príbeh je viacmenej len také motanie sa v prkotinách v akademickom prostredí, no rehotné jak fras. Podľa mňa najzábavnejšia Amisova knižka z troch, ktoré som čítal (Chci to hned, Tlstý angličan, Šťastný Jim).
Poslech audioknihy. Že bych se smála, až bych se za břicho popadala, se opravdu řici nedá. Pro mě spíš takové jemné pohlazení na duši s anglickým suchým humorem jako třešnička na dortu.
Vtipná a zároveň smutná knížka. Satirické zobrazení britské vyšší společnosti a intelektuálů z univerzity vyvolává úsměv i dnes. Na druhou stranu je ale vlastně děsivé, že to, co kritizoval Amis na školství v polovině dvacátého století, vidím ještě dnes v českém školství.
V knize převládá onen suchý anglický humor balancující na hraně trapnosti. Když si představím, jak vypadala britská morálka v době vzniku díla, a potom si přečtu, jak vystupuje hlavní hrdina v knize, věřím, že Jim musel hodně provokovat vyšší kruhy. Pravda je, že dnes už se to jako příliš velká provokace zdát nemusí.
Šťastný Jim opravdu není šťastný. Jeho život přesně vystihuje jedna věta z románu: dělám ze strachu raději to, co nechci, než to, co bych chtěl. To je vidět skoro všude. Snaží se plnit všechny úkoly, které mu zadá profesor Welch, i když ten si z něj dělá jenom sluhu, a navíc jím Jim pohrdá. Ale bojí se o místo. Nedokáže ukončit vztah s Margaret, která se mu nelíbí a obtěžuje ho. Obviňuje se z toho, že ji ublížil. Když si má vybrat právě mezi Margaret a Christinou, volí jistou Margaret, než nedosažitelnou Christinu. Jeho vzdor zdá se být marný, groteskní a trapný. I když trapná byla vlastně spíše celá ta univerzitní fraška. Přesto mi byl smutný Jim velmi sympatický pro svou upřímnost, odpor k snobské společnosti, k pokrytectví a pro jeho touhu po lásce a po plném lidském životě.
Kingley Amis popsal život na univerzitě a vztahy Jima Dixona velmi uvěřitelně až na samotný závěr. Happy end se do tohoto reálného díla vůbec nehodil, i když jako určitou odměnu pro Jima, byste mu ho vlastně přáli.
Zpočátku vlažné tempo vyprávění nabere postupně skvělý drive a ve finále mne mrzelo, že už je konec. Okouzlující figurky! Top ukázka tzv. univerzitní satiry (viz též David Lodge).
Tak to mě podrž. Tak vtipnou knížku jsem nečetl hodně dlouho. Suchý anglický humor, no paráda.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno anglická literatura humoristické romány anglický humor univerzitní román rozhněvaní mladí muži
Autorovy další knížky
| 1992 |  Šťastný Jim |
| 1969 |  Egyptologové |
| 2019 | Plukovník Sun |
| 1985 | Jakeův problém |
| 1991 | Chci to hned |
Po téhle knížce jsem sáhla už nejméně po šesté ve svém životě a opět nezklamala. Klasický britský humoristický román z 50. let z univerzitního prostředí – a nemyslím, že by byl jiný lepší. Suchý anglický humor podpořený skvělým překladem Jiřího Muchy, který přesně vystihuje atmosféru a buduje komičnost. Je to ten typ humoru, kdy se při čtení musíte usmívat, až smát, ale pokud vás někdo požádá, ať tu vtipnou pasáž přečtete, že by se rád zasmál taky, tak to nejde, není to totiž žádný přenosný vtípek, musíte mít kontext. Kontext postav, situací atd. a všechno dohromady teprve dělá ten humor. Postavy jsou taky skvěle napsané, hodně mám ráda profesora Welche, ten nikdy nezklame. Prostě je to takřka dokonalé.
Jenže musíte být na tento druh humoru naladění. Pokud ne, tak vám nejspíš přijde trapný, celá knížka ukecaná a nudná, postavy nereálné. To je ovšem pouze váš problém, že jste si špatně vybrali žánr, knížka sama dobrá je. Já zas třeba nesnáším fekální, prdící a šukací humor a taky bych dala takové knížce "odpad", i když mnozí nad tím řvou smíchy. Každý má prostě rád něco jiného.
Protože mám vydání z r. 1992, kde je fakt mraky chyb, koukala jsem na jiná vydání, jestli bych si nepolepšila, a padlo mi do oka to poslední, v novém překladu paní Hilské. Ze zvědavosti jsem si našla na internetu jednu dvojstranu a přečetla jsem si ji a pak i porovnala s Muchovým překladem. A páni, jak jde knížku totálně zkazit! Vůbec tam nefungoval humor, některá souvětí byla tak krkolomná, že jsem je ani nepochopila, něco bylo vyloženě špatně. Takže upozornění na závěr: Pokud si chcete tuhle knížku přečíst, v žádném případě NEKUPUJTE PŘEKLAD PANÍ HILSKÉ, pořiďte si ten klasický.