Šťastný Jim
Kingsley Amis
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123955/bmid_stastny-jim-stastny-jim-W9r-123955.jpg
4
473
473
Hlavní postavou je James Dixon, učitel na cambridgské univerzitě. James Dixon se obává o svoje místo učitele na univerzitě, proto se různě snaží podlézat profesorovi Welchovi. Jenže Dixon přesně takovým typem lidí jako je Welch opovrhuje. Jednou byl Dixon pozván k Welchovým na víkend, kde se seznamuje s jeho synem Bertrandem a s jeho přítelkyní Christinou. Christina se mu okamžitě zalíbila, ale myslel si, že na takovou dívku z vyšší společnosti nemá nárok. Jenže mezi Jimem a Christinou vzniká stále větší náklonnost. Bertrand toto pozoruje a vyhrožuje Jimovi, že ho nechá vyhodit z univerzity. Nakonec Jim má pocit, že nemůže už nic ztratit. Jim se opije a má přednášku o alžbětinské době, kterou původně napsal pro Welche, aby se mu zavděčil. Po této přednášce je z univerzity propuštěn. Jenže v hledišti seděl Christinin strýček Gorge-Urquart, kterému se přednáška líbila a nabídne Jimovi práci u něj v Londýně. Jim se po příjezdu do Londýna setkává s Christinou a dovídá se, že se rozešla s Bertrandem.... celý text
Přidat komentář
Neuveriteľne zábavná knižka o niečom, čo človeku nepripadá ako priestor a príležitosť čo len na dobrú poviedku. Zábavné od počiatku do konca; doslova nebezpečné pre bránicu čitateľa.
Nečekejte žádnou srandu k popukání, spíš lehčí ironický humor. Příběh mladého lektora na venkovské univerzitě, kterého jeho práce nebaví a život mu komplikuje nadřízený i vztahy k ženám. Jako ve všech Amisových knihách i zde hraje svou roli alkohol. (Musím zmínit dlouhý, ale vtipný a výstižný popis kocoviny hlavního hrdiny.) Chvílemi jsem se bohužel téměř nudil. Mám ale rád knihy s dobrým koncem a ten jsem si vychutnal. Přečtení knihy nebyl ztracený čas, ale vracet se k ní pravděpodobně nebudu.
Opravdu legrační kniha, která mě chytla už při prvním přečtení, a při každém dalším jsem objevila víc vtipu. Připadá mě, že je v ní i hloubka, která nemizí a nutí nás stále znova k přemýšlení.
Právě jsem dočetl, už asi podvacáté - Šťastný Jim je prostě moje kultovka. Mám několik vydání, včetně prvního vydání Muchova překladu s doslovem Josefa Škvoreckého a vydání anglického s předmluvou od Davida Lodge. A bohužel i nový překlad Kateřiny Hilské.
Marně dumám, co k tomuto počinu vedlo - že by vydavatelství nedostalo autorská práva na Muchův překlad? Tajně doufám, že tomu bylo tak nějak, že nešlo jen o osobní ambice paní Hilské. Zkoušel jsem to přečíst několikrát, ale nikdy jsem se nedostal přes prvních pět stran textu, pak už jsem jen vyhledával různé pasáže a porovnával je s původním překladem a ovšem s originálem. Hlavní problém je podle mě v tom, že paní Hilská vůbec nevystihla autorův styl - Amisovo dílo u nás překládali různí překladatelé, ale vždycky to byl poznatelný Amis, tady se s ním však překladatelka míjí jak na mimoúrovňové křižovatce. Škoda - pro Amise, pro paní HIlskou, ale hlavně pro čtenáře, jimž se právě tento překlad dostane do ruky jako první.
Po druhém přečtění, po asi patnácti letech, už se mi to tolik nelíbilo, různé situace už mi nepřišly tak vtipné jako dřív, a to jeho neustálé šklíbení mi bylo vyloženě protivné. Potkat nějakého takového ksichtila, měl bych sto chutí nakopat ho do zadku. Proti ostatním postavám tam, je to ale pořád klaďas a sympaťák. Ubírám jednu hvězdu proti dřívějšímu hodnocení a vyjímám tento titul z doporučených knih.
Jako zajímavějšího a lepšího spisovatele beru Kingsleyho syna Martina Amise.
Niektoré časti super, dobre som sa bavila, ale iné boli nudné. Záver podľa očakávania.
Kniha mě neoslovila. Hrdinovy problémy mi byly cizí, humornost jsem nepostřehla a jediná zábavná část byla na konci, když jel neuvěřitelně pomalým autobusem.
Nezlomitelný Jim (Dickerson/Dickinson a podobně komolen) si sice za většinu svých trablů může sám (jeho ksichty a imrvérní nasávání v jakékoliv situaci vede!),to mu ale neubírá nic na sympatičnosti, a na tom, jak mu celou knížku držíte palce, ať vyjde vítězně ze všech soubojů a karambolů, které si navařil on sám nebo život. Příběhu dominuje kouzelná anglická atmosféra, ale čtenáři je i jasné, že ve své době určitě kdejakou tu hladinu kniha rozčeřila. Každopádně jsem se smála nahlas i v metru...
Začátek je trochu "mdlý", potom se to vylepší. Pro mne trochu kožené, nebo strojené dialogy, ale to asi byla Anglie té doby (aspoň podle mých představ). Nejvíc mě ale rozesmály popisy situací nebo pocitů hlavního hrdiny, to jsem se bavil. Např "opice" a probuzení s kocovinou u Welchů :-D
Jedna z mála knih, u které jsem se opravdu zasmál nahlas. Za mě pět hvězd, i když (malý spoiler) konec mohl být méně romantický. Ne že bych hlavnímu hrdinovi snad přál něco zlého, ale prostě si o to koledoval.....až do konce! :) :D
Nemohla jsem se začíst, i když nakonec jsem se tím prokousala. Jedna z knih, které zřejmě musí padnout povaze či čtenář musí mít nějaký vztah k dané tématice.
Ze začátku trochu nepřehledné a nezajímavé, ale od poloviny zajímavý děj. Dobře vykreslené postavy i příběh.
Výborná kniha, po pár stránkách jsem se smál nahlas, během četby jsem načichl cigaretovým kouřem, nasákl pivem a měl kocovinu.
Ó, šťastný Jim,
jak mu závidím.
Skvelá vec! Jedna z tých kníh, ktorá ma prosila, aby som ju dočítal. Vtipné príhody, pútavá zápletka i LOL zabitá a vystihnutá charakteristika univerzitného prostredia. Pre ľudí, ktorí majú pocit, že akademické prostredie im lezie na mozog povinná príručka prežitia.
Příliš mnoho ironie. Pořád a za každou cenu. Typově mi to připomínalo "Tři muže", kterým se to ale ani náhodou nemůže vyrovnat.
80% Postava Jima Dixona, mě spíš iritovala svým podlým a záludným jednáním. Ale to byl asi spisovatelův záměr. Ve chvíli, kdy začal jednat podle svého srdce a ne rozumu, se najednou vše v dobré obrátí, což je dost pohádkové.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno anglická literatura humoristické romány anglický humor univerzitní román rozhněvaní mladí muži
Autorovy další knížky
| 1992 |  Šťastný Jim |
| 1969 |  Egyptologové |
| 2019 | Plukovník Sun |
| 1985 | Jakeův problém |
| 1991 | Chci to hned |
NA TO TEDA, přečetla jsem to jen s pocitem, že mi starší kamarád řekl, že je to klasika, ale on se narodil v roce 1950, takže já ročník 1964 jsem to moc nezkousla, asi číst to před 40.ti lety dobrý, ale dnes, opravdu ten, kdo čeká Angliii 1950 nebo vlastně nevím kolik, bude spokojen. JÁ JSEM VYDRŽELA DO konce jen proto, že jsem zvědavá ženská a chtěla jsem vědět, jak to s Di... dopdne