Šťastný Jim
Kingsley Amis
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123955/bmid_stastny-jim-stastny-jim-W9r-123955.jpg
4
473
473
Hlavní postavou je James Dixon, učitel na cambridgské univerzitě. James Dixon se obává o svoje místo učitele na univerzitě, proto se různě snaží podlézat profesorovi Welchovi. Jenže Dixon přesně takovým typem lidí jako je Welch opovrhuje. Jednou byl Dixon pozván k Welchovým na víkend, kde se seznamuje s jeho synem Bertrandem a s jeho přítelkyní Christinou. Christina se mu okamžitě zalíbila, ale myslel si, že na takovou dívku z vyšší společnosti nemá nárok. Jenže mezi Jimem a Christinou vzniká stále větší náklonnost. Bertrand toto pozoruje a vyhrožuje Jimovi, že ho nechá vyhodit z univerzity. Nakonec Jim má pocit, že nemůže už nic ztratit. Jim se opije a má přednášku o alžbětinské době, kterou původně napsal pro Welche, aby se mu zavděčil. Po této přednášce je z univerzity propuštěn. Jenže v hledišti seděl Christinin strýček Gorge-Urquart, kterému se přednáška líbila a nabídne Jimovi práci u něj v Londýně. Jim se po příjezdu do Londýna setkává s Christinou a dovídá se, že se rozešla s Bertrandem.... celý text
Přidat komentář
Pro mě jedna z nejlepších humoristických knížek, co jsem kdy četl. Úvod možná trochu zdlouhavý/bezbarvý, ale jakmile se začtete, nemůžete se dočkat, až Jima znovu otevřete pakliže se vám tedy podaří ho odložit :)
Jedním z důvodů, proč je tato kniha tak skvělá je i překlad Jiřího Muchy. O to více mě překvapilo poslední vydání, které přeložila Kateřina Hilská. Překlad jsem si přečetl, a protože znám předchozí vydání téměř zpaměti, byl jsem nucen srovnávat. Obdivuji, že se někdo odvážil zadat tak skvělou knihu k dalšímu překladu. Důvody neznám, ale čtenáři by měli být varováni. Kamarádka, nic netušíc, novinku koupila jako dárek. Naštěstí se jí to podařilo vyměnit za jinou knihu. Velmi nešťastný překlad, už na první stránce se překladatelka potýká s dulciánem, který si spletla s jiným hudebním nástrojem a ztratila tím vtip. Tak to pokračuje celou knihu
Ačkoliv to ne vždy bylo zábavné a skousnutelné, tak některé okamžiky byly skvostné a myslím, že kdo má cit pro staré časy a takový ten suchý (někdy dokonce méně slušný) humor, tak si určitě tuto útlou knihu oblíbí.
Nebylo omluvy, která by se neskládala z neomluvitelného: nebylo odpuštění žháři, který se zároveň projevil jako opilec - dokonce takový opilec, že mu povinnosti vůči hostitelům a ostatním hostům, a dokonce vyhlídka na komorní koncert nebyly ničím proti svodům alkoholu.
Dole ve skříni stály prázdné láhve od piva, představující jeho jediný bezpečný způsob ukládání peněz.
Musíte brát v potaz, že před 60 lety byl anglický humor ještě sušší, než je teď, ale to nic nemění na tom, že se můžete při čtení Lucky Jima skvěle pobavit a říct si, že nejste sám, kdo musí kolem sebe snášet nabubřelé idioty, bez kterých se neobejdete. Takový lidé byli, jsou a budou, ale naštěstí jsou na světě také lidé jako Jim, kteří jim dokáží pěkně zavařit.
Poprvé jsem četla v pátnacti, ale plně jsem tohle mistrovské dílo ocenila až o šest let později. Vedla Hlavy XXII ta nejbrilantněji napsaná satira! U scény Dixonovy přednášky umírám smíchy pokaždé, když ji čtu.
Prý humoristický román.. Pobavil mě akorát popis napravování škod poté, co Jim usnul s cigaretou v posteli a pak jeho opilecká přednáška. K téhle knize se určitě vracet nebudu.
K této knize jsem se už vyjádřil. Stále je to moje nejoblíbenější kniha, ale čtu názory jiných čtenářů a vidím, že čtu divně. Mě zajímají slova a způsob, kterým autor píše, jeho styl. To, jak jeho hrdinové myslí, jak mluví, jak popisuje scény. Děj knihy mě příliš nezajímá, chování hrdinů nehodnotím. Možná je to důvod, proč sbírám knihy některých autorů.
Skvělá ukázka pravého anglického humoru. Hlavní hrdina, který mi po prvních stránkách přišel jako arogantní alkoholik, který má problém hlavně sám se sebou, mi byl svým chováním ke konci sympatický. Musím říct, že mně tato kniha nakonec okouzlila a někdy si ji ráda přečtu znova.
Doporučil mi to jeden kamarád s tím, že se nachechtal jako u Saturnina. No! Občas jsem se usmála, ale spíš smutně. Typická kniha autora Rozhněvaných mladých mužů, kteří tolik kritizují své okolí, rodiny, přátele, a nakonec skončí jako typický představitel střední třídy, které původně nemohl přijít na jméno.
Samotnou formou psaní je K. Amis pro mě snad nejlepší spisovatel (možná po Nabokovovi), bohužel mi ale v první třetině knihy přišlo, že děj spěje odnikud nikam. Pak jsem se už ale začetl. A ten slavný popis kocoviny je prostě geniální!
Super, smála jsem se u toho nahlas, a to například v metru, což vyvolalo pobavené pohledy ostatních cestujících. Povedená oddechovka.
Mno, musím říct, že jsem z téhle knížky trochu rozpačitá. Po vřelých doporučeních a vzhledem k tématu (taktéž jsem studovala historii) jsem ke knize usedala s velkým očekáváním, ale nemohu říct, že by se zcela naplnilo. Pasáže kritizující univerzitního molocha a vůbec způsoby vědecké a doktorantské práce byly bravurní a v mnohém bohužel platné dodnes, jen škoda, že jich bylo tak málo. Z počátku mi dělalo hrozný problém se začít, děj mě vtáhl až tak v půlce a i potom jsem se dokázala odtrhout velmi snadno. Nevím, asi jsem měla trochu jiná očekávání...
Bylo mi řečeno, že je to humoristická kniha. Ale že bych se popadala za břicho! To tedy ne. Takže jsem si odškrtla Mladé rozhněvané muže :-)
Musím přiznat, že ačkoli též patřím mezi příznivce břitkého anglického humoru, tato kniha mě opravdu zklamala. Hlavní příčinou bylo vedle zdlouhavých a nudných pasáží hlavně vykreslení hlavního hrdiny. Většinou mi hateři v hlavních rolích příběhů nevadí, pokud jsou dobře napsaní, ale Dixon mi byl krajně nesympatický od samého začátku. Jednoduše jsem na něm nenašla vůbec nic, co bych mohla ocenit.
Kdybych měla být konkrétnější, nejdříve jsem nepochopila jeho vztah k Margaretě, jíž ve svých myšlenkách pohrdá, shazuje ji a jen se bojí, aby si nedělala nějaké naděje na vztah s ním, vzápětí jí však naprosto nepochopitelně kupuje dárky a zve ji na rande. Přitom stále přemýšlí, zda s ní nakonec skončí nebo ne a nikdy přitom neopomene zafňukat nad faktem, jak je nepřitažlivá. Když se pak do příběhu přimotá atraktivní Christina, tak to naprosto suverénně hraje na obě strany s tím, že pokud bude mít úspěch, konečně bude mít atraktivní kočku, pokud ne, tak mu teda zbyde aspoň ta tuctová myš.
Co se týče jeho smůly, ani mi nepřišlo, že by ho nějak pronásledovala, pokud se někdo na návštěvě opije jako zvíře a následně usne se zapálenou cigaretou, tak bych to nedávala za vinu smůle, ale tomu, že je ten dotyčný idiot. Opití se před přednáškou, na níž vystupoval se svým příspěvkem, si ani nezaslouží komentář.
Zmíním-li konec (pozor, teď budu spoilerovat), bylo mi jasné, že spokojená nebudu, protože to by Dixon musel dostat padáka z práce, kopačky od obou dam, a skončit na ulici, což bylo nepravděpodobné. Přesto závěr knihy dalece předčil má očekávání. Že se Christina nakonec rozhodla s ním zůstat, to jsem sice nechápala, ale vlastně jsem to čekala.. Ale fakt, že dostal novou práci snů na základě toho, že ho jeho budoucí zaměstnavatel viděl, jak totálně opilý na přednášce před celou fakultou mele pitomosti, díky čemuž poznal, jak je Dixon ze všeho znechucený, a bylo mu to sympatické, protože se občas cítí podobně, no tak to mě podrž..
Vím, že se tato kniha musí brát s nadsázkou, a většinou s tím u podobných knih problém nemám, ale ačkoli tam pár světlejších míst bylo, ten Dixon, na němž to celé stojí, byl prostě natolik nesnesitelný, že mi teď vlastně i ty dvě hvězdičky přijdou až až..
Byť mi chvili trvalo než jsem se začetla, pak jsem se zase nemohla o knihy odrtrhnout. Naprosto perfektní a humorný román. Vřele doporučuju příznivcům inteligentního humoru =)
Legendární univerzitní román, po němž jsem sáhla na doporučení a hned jsem ho vzala za svůj. Bavila jsem se a atmosféra Dixonovy univerzity mě pohltila.
Šťastný Jim je už řadu let moje nejoblíbenější kniha. Každé prázdniny si ji zařazuju mezi přečtené knihy, i když ji znám téměř nazpaměť. Geniální a jemný humor, který lahodí mé duši. Žádný velký "nářez", ale velká krása. Nevylučuji, že jsem si ji oblíbil díky překladu Jiřího Muchy. Četl jsem ji nejdříve v originále, ale díky mé nedokonalé angličtině na mě příliš nezapůsobila. Z Amisových knih doporučuji ještě Egyptology. Ty ostatní už působí poněkud "koženě".
Příhody a trapasy vysokoškolskýho profesora Jima Dixona, u kterých se určitě pobavíte a umožní vám to proniknout hlouběji do svéta Britských univerzit, které se zpravidla skládaji z úzkoprsých a konzervativních intelektuálů. Naštěstí Jim je výjimka, která potvrzuje pravidlo.
Čekal jsem, že to dle pověsti bude větší "nářez." Miluji britský humor, stejně jako nesnáším maloměšťáky, zaprděnce a "konzervativce," ("rozumní" konzervativci prominou, snad chápete koho tím myslím) , obdivuji všechny autory, kteří se do nich s humorem pouštějí, ale tato kniha mi přišla příliš opatrná jak z hlediska humoru, tak protestu. Jakoby autor chtěl protestovat proti "zasmrádlým" společenským pořádkům, ale přitom nechtěl nikoho urazit. To, ale obvykle nejde.
Vždycky mu bude sympatičtější třeba dětsky vzteklý Holden Caufield z "Kdo chytá v žitě." Ten si servítky nebere...
Štítky knihy
prvotina zfilmováno anglická literatura humoristické romány anglický humor univerzitní román rozhněvaní mladí muži
Autorovy další knížky
| 1992 |  Šťastný Jim |
| 1969 |  Egyptologové |
| 2019 | Plukovník Sun |
| 1985 | Jakeův problém |
| 1991 | Chci to hned |
Tak já nevím, musím říct, že jsem trochu na rozpacích. Je to něco trochu na způsob Sestupu a pádu od Evelyna Waugha, ale tady mi byly všechny postavy hodně nesympatické, v čele s Dixonem. Nějak jsem nedokázala pochopit jeho jednání, jeho pohnutky k takovému jednání. Možná je to dáno dobou, dnes už by se k Margaret takhle nikdo nechoval, ale vcítit se do toho nějak stejně nedokážu. Na to, že to má být humoristický román, jsem se zasmála žalostně málo, tak 3x, a to ještě po výměně překladu Hilské na ten Muchův. Pokud se chcete u tematicky podobných knih OPRAVDU zasmát, spíš doporučuju Hostující profesory, tady nic moc k popukání nebylo...