Stehlík
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420676/bmid_stehlik-6si-420676.jpg
4
534
534
O životním příběhu Theodora Deckera lze s trochou nadsázky říci, že je především příběhem osudových ztrát a nálezů – teroristický útok v newyorském Metropolitním muzeu umění jej v raném mládí připraví o milovanou matku, ale zároveň ho nečekanou shodou okolností učiní vlastníkem slavného díla holandského mistra Fabritia, obrazu nevyčíslitelné hodnoty zvaného Stehlík. Důsledky obou těchto událostí, společně s vlivem několika velmi rozdílných přátel – od Andyho, intelektuálního syna zámožné newyorské rodiny, přes dobromyslného postaršího starožitníka Hobieho až po živelného ukrajinského imigranta Borise –, odkloní Theův život směrem, o jakém se mu do té doby ani nesnilo, a neoddělitelně jej svážou nejen se světem umění, ale i se světem zločinu.... celý text
Přidat komentář
Od této tlusté knihy jsem se nemohla odtrhnout. Pociťovala jsem směs smutku, bolesti, občasné radosti, napětí a soucitu. Autorka v knize nevyjadřuje radost ze života, ale spíše nutnost přežít za každou cenu, i když je hodně, hodně zle. Dobrá zpráva: nakonec to nedopadlo tak úplně nejhůř. Rozhodně kniha stojí za přečtení.
Když jsem tu knihu viděla, řekla jsem si: "Jo! Ještě jsem nečetla něco tak velkýho a vždycky jsem chtěla, miluju romány, tak se do toho pustíme!"
Po pár prvních kapitolách jsem měla silné nutkání knihu odložit a jít si číst Čtyřlístek, ale pak to dostalo spád a nečekaně mě děj strhnul. Pravda, není to znovna akční scifi nebo tak, ale tahle kniha má něco, co spousta jiných ne - vlastní kouzlo. nějakou magickou nit, která si vás pokaždé, když knihu chcete odložit, těsně obmotá a ladně přitáhne zpět. A takový je i styl psaní - ladný a elegantní, ale zároveň přímý. Za mě rozhodně pět hvězd a poznámka : NIKDY nenosit do MHD, vlaku nebo autobusu. Nejenom, že lidi blbě koukají, ale pohodlné a bezpečné na čtení (vzhledem k rozměrům knížky) to zrovna není...
Zajímavý příběh o tom, jak jedna návštěva muzea ve špatnou dobu může ovlivnit lidské příběhy. Theo už se nemá na koho spolehnout a navazuje podivná přátelství. Propadá drogám a až příliš tíhne k obrazu jménem Stehlík. Trochu mi to připomíná Glumovu závislost na Prstenu :-) Souhlasím s tím, že kniha je téměř nepřenositelná a obsahuje množství překlepů.
Knížku jsem si vybrala na doporučení do Čtenářské výzvy. První úlek vystřídalo nadšení. Kniha má totiž přes 700 stran a tím pádem je v podstatě nepřenositelná. Toto je podle mě jediné minus této knížky. Popsaný příběh točící se kolem jednoho obrazu mě dostal. Vřele doporučuji.
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, za ten konec dávám nakonec 3. Příběh jako takový se mi líbil, neotřelý, ale dle mého by se dal napsat tak na polovinu stran. Nevadí mi tlusté knihy, i kdyz tuhle když jsem viděla na vlastní oči, myslem jsem, že má stran aspoň 1000. Jak už tu někdo psal, tak korektura byla horší a co mě nejvíc vadilo, tak dlouhé popisné pasáže, ať uz pocitů či stavů hlavního hrdiny. Především proto, že mi přišlo, že autorka nám to chtěla popsat ze všech možných úhlů, ale pořád to samé, takže na mě tèch úhlů bylo nějak moc.
Nečekaně moc povedená kniha. Říkala jsem si, že to bude kniha, u které se bude spát a bude peklo ji dočíst. Ale opravdu jsem se moc spletla. Krásných 700 stran a nenudila jsem se ani u jedné. Příběh kde se čtenář nenudí a pořád se v něm děje něco nového a překvapivého. Rozhodně budu doporučovat dál.
Zajímavá kniha a zajímavé téma. Docela jsem se bála toho objemu. Knihy nosím všude s sebou a tahle se moc nedala :-) Sice se mi opravdu příběh líbil, těšila jsem se na každou novou kapitolu, přesto jsem občas půl stránky přeskočila. A souhlasím se "snimcibdim", kniha by si zasloužila lepší korekturu.
Mám ráda "tlusté romány", ale tenhle jsem nedočetla. Líně vlekoucí se děj, absence něčeho hlubšího (nebo jsem to tam nedokázala najít).
Knížka, kterou si doma necháme a rádi ji budeme doporučovat a půjčovat jiným. Ocenila jsem jako rodič kluka právě tu zde často negativně hodnocenou část, která se týká popisu kamarádství hlavního hrdiny se sígrem Borisem. Velmi slušná úroveň jazyka podporující čtenářovu představivost a umožňující zapomenout na to, že si "jenom" čtete.
Pro mně výborná kniha - ve stručnosti: silný a neobvyklý příběh s posláním, věcný a dramaticky účinný styl vyprávění a pěkný jazyk (samozřejmě také zásluhou překladatele) - což je spojení, které na knihách mám nejraději.
Jen výhrada na adresu nakladatelství Argo. Knihu jsem četla jako ebook, nevím, je-li tištěná verze identická. Ale když už má nějaká kniha "pulitzera" a není zadarmo, tak by se mohli vynasnažit, aby v ní nebyl žádný překlep. A zde byl ne jeden. Vím, že je tlustá, ale pár stejně objemných knih bez překlepů už jsem přečetla, takže myslím, že nepožaduji nemožné.
Těšila jsem se, ráda čtu objemné knihy. Začátek mě chytil, pak už jsem se nutila, abych knihu dočetla (nemám ve zvyku nechat knihy rozečtené a nedočtené). Byla jsem zklamaná.
Silný a velmi emotivní román o chlapci Theodoru Deckerovi. Líbily se mi detailní popisy jeho prožívání a motivací. Výborné.
Na začátku jsem byla nadšená. Pěkně psané, osud Thea mi nebyl lhostejný. Od té doby co se ale na scéně objevil Boris, šla kniha pro mě dolů. Až tak, že jsem jí odkládala, četla jiné a do dočtení se nutila. Chápu jeho roli v příběhu, ale pasáže, kde byl, pro mne byly hrozně zdlouhavé a nudné. Škoda. Nemohu hodnotit vysoko.
Autorka má bezesporu mimořádný vypravěčský talent, protože sedm set stran čtení naprosto nepoznáte. Přestože se zdá, že se v textu nic neděje, opak je pravdou. I skromné nedějové pasáže jsou důležité a dohromady tvoří ucelený soubor. Přesto mám se Stehlíkem obdobný problém jako s předchozí knihou (Malý kamarád). Potenciál knihy zůstal dle mého názoru trestuhodně nevyužit, pozornost od skutečně podstatného odváděly epizodní postavy (nemůžu si pomoct, vadil mi Boris). Proto jen průměrné hodnocení.
už je to delší dobu co jsem četla, ale pořád vzpomínám. Výjimečné dílo, hlavně atmosferou a autentičností. Je znát, že jeho psaním autirka stravila hodne času.
Malý ptáček a gigantická kniha. Nejen co do rozsahu. Stehlík od Tarttové je fakt opus. Taková malá epopej. Rozmáchlý všemi směry, občas až moc, ale neubírá mu to na čtivosti. Četla jsem tuhle knížku děsně dlouho a teď si ještě musím srovnat, co si o ní vlastně myslím. Ale zatím asi takhle.
Můj oblíbenec Stephen King o knize napsal: "výtečně napsaný román, který osloví srdce i hlavu". A já s ním naprosto souhlasím. Během čtení jsem si jen říkala: "Panebože, co se tomu klukovi ještě stane? Do čeho se ještě namočí?" A úplně jsem přitom zapomínala, že to je jen fikce. Je pravda, že knížka může někomu připadat zdlouhavá, ale já vyloženě hltala každé slovo (pravda, občas s touhou poposkočit trochu dopředu). Díky té podrobnosti jsem měla každou scénu před očima - nebo spíš úplně v hlavě. Když např. vybuchla bomba, byla jsem úplně stejně zmatená jako Theo. Když se Theo vrátil do NY a nevěděl, kam jít, byla jsem nešťastná jako on. A potěšil mě i nepřeslazený konec. Pro mě je to prostě skvělá kniha. Doporučuji jí všem, kdo se nezaleknou její tloušťky. Ostatní o hodně přijdou.
"A kdybych mohl cestovat v čase, tak bych ten řetízek bez rozmýšlení přecvakl a ani na okamžik by mi nevadilo, že by obraz nikdy nevznikl." Zamyšlení nad jedním obrazem, touha po něm a meditace nad tím, jaké by to bylo, stvořit kolem něj příběh.
Očekávat dílo o umění, nudné pasáže o tazích štětce, nelze. Milovníci psychologie vnitřního napětí zaplesají. Komplikovaný osud chlapce spjatý s jediným uměleckým dílem. Pullizerova cena udělena zcela právem !!!