Stojedenročný starček, ktorý sa obával, že priveľa myslí
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423056/mid_stojedenrocny-starcek-ktory-sa-obav-vKB-423056.jpg
4
1088
1088
Stoletý stařík série
< 2. díl
Všetko sa začalo výletom teplovzdušným balónom na počesť Allanových stoprvých narodenín a štyrmi fľašami šampanského. Allan a jeho priateľ Julius sa tešili na nádherný výhľad, lenže balón bez pilota a s odtrhnutým ventilom sa nečakane odlepil od zeme a vzlietol. Dvaja vzduchoplavci tvrdo pristáli v mori. Zachránila ich severokórejská loď. Vo sne by im nenapadlo, že kapitán lode pašuje aktovku plnú uránu pre vodcu Kim Čong-una na jeho tajné plány s jadrovými zbraňami. Allan Karlsson a Julius Jonsson sa tak ocitli uprostred šialenstiev celosvetovej diplomatickej krízy. V centre pozornosti sú jadrové zbrojenie, kohútie zápasy medzi mocnými, hlúposť, zloba a úskoky. Počas svojho putovania Allan narazí okrem Kima aj na Donalda Trumpa, Vladimira Putina, Angelu Merkelovú či švédsku ministerku zahraničných vecí, ktorá si udivene kladie otázku, či toto všetko je naozaj možné. Allana celý čas naviguje jeho najcennejší majetok – čierna tabuľka, teda iPad. V nej nachádza všetko, čo za niečo stojí, ale ešte viac toho, bez čoho by sa celkom rád zaobišiel.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
Hundraettaringen som tänkte att han tänkte för mycket, 2018
více info...
Přidat komentář
Tak mě se kniha líbila úplně stejně, jako první díl. Jemný humor, skvělý stařík se svými průpovídkami. Takže za mne vynikající oddechová a úsměvná kniha.
Pokračování (jak se to často stává) už bohužel zdaleka nedosahuje kvalit prvního dílu této série. Je to takové hodně "nastavované", pouhý stín předchozího dílu, který nijak zvlášť nenadchne. Jak se trefně říká "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky". Takže za mě jenom průměr a tři hvězdičky.
" lidé fungují veskrze tak, že slyší to, co chtějí slyšet, a věří tomu, čemu chtějí věřit."
Naděje existuje!
První a snad poslední VELKÉ zklamání od jinak milovaného J-J. Autor se zbytečným pokračováním zcela utopil ve svém "sluníčkovém" světě (báječná kancléřka Merkelová, skvělí imigranti). Tohle si Alan prostě nezasloužil - pokusím se radši zapomenout, jako by se tohle nestalo a stařík zůstane navždy jen stoletý.
Tak takhle to vypadá, když 101letého staříka znásilní Greta (a nemyslím Garbo).
Jonasi Jonassonovi se zastesklo po Alanovi Karlssonovi, teď už stojednaletém staříkovi. Po tom staříkovi, který nás v minulé knize provedl našimi chmurnými dějinami XX. století, když JJ staříka vehnal do náruče neslavných tyranů. JJ totiž ale zjevně trpí (a není v tom určitě sám) pokračující tradicí tyranů současných, nebo aspoň hlupáků, kteří se v době současné doberou/drží moci, byť prostředky jinými, než užíval Stalin, Hitler nebo Mao ce. Ten poslední je inspirací do dneška, ale na to by byly třeba příhody staříka už stodvouletého.
Jonasson zatím Alana nepohřbil. I když svérázné podnikání v pohřebnictví s nacistickou operetkou našlo taky významný prostor v této knize. Švédský Švejk se i tentokrát dobře bavil, jenže oproti dřívějšku vyzbrojen informacemi ze světa (dezinformace se nekonaly, i když i s nimi dokážeme v tomto století nádherně pracovat) všeho druhu z jeho nového věrného digitálního přítele. A byl moc užitečný, ať už se v tomto století dostal do potíží v Severní Koreji s Kim Čong-unem, Trumpem, bývalou kancléřkou Merkelovou nebo tehdejší švédskou ministryní zahraničí Margot Wallströmovou. Na scéně se objevuje i Putin, ale s tím se Alan osobně potýkat nemusel. To ale nemusíme nikdo a docela nám dokáže pohnout žlučí. A přitom to začalo všechno docela nevinně. Výlet balónem může být docela dobrodružný narozeninový dárek. On je ale celý příběh Alana a jeho přátel dost praštěný, jenže taky zábavný, když tak lehounce karikuje osobnosti tohoto světa. S Jonassonem si velmi dobře rozumím a doufám, že Alan bude mít ještě co říct i do budoucna. Svět se totiž zbláznil. A humor je krásný způsob, jak na to poukazovat. My Češi na to snad slyšíme, stejně jako Švédové a další půlka světa.
První kniha o staříkovi se mi líbila mnohem víc. Jak se to říká s tou nastavovanou kaší?
Je to čtivá a oddechová kniha u které se člověk občas neubrání smíchu. Nic méně autorovi se nepodařilo překročit stín prvního dílu. Překvapivě náhodné situace, kdy hrdina jako zázrakem přežívá, nebo se stává aktivní součástí geopolitického konfliktu, čtenáře už nemohou moc překvapit. Zvláštní také je, že některé světové autority autor podrobuje tvrdé kritice (ne že by si ji nezasloužily), jiné diplomaticky šetří. To osobně vidím jako velké mínus. Mám rád satiru nestrannou, která měří všem stejně. Stojednaletý stařík v tomto ohledu nabízí obrovskou příležitost, která nebyla využita.
Chtěla bych mít staříkův klid a nadhled... k tomu mi asi ještě několik desetiletí zbývá:)
Stařík mě bavil, i když byl zase o rok starší ;-) Politiku moc nesleduji, takže to byl takový zajímavý exkurz… Trump popsán perfektně, Putin poněkud mírumilovněji, než by byl předpokládám popsán při pozdějším vydání knihy…
Nejvíc mě pobavilo “pohřební” období. A ten chřest musím příležitostně fakt ochutnat - jen nevím, jestli bílý nebo zelený… :-D
První díl byl asi lepší, ale to tak u pokračování je. I tady ale stojednaletý Alan pobavil, takové konstantně usměvavé čtení, ideální na dovolenou nebo do tramvaje. Za mě dobrý. Proložím to jinou knihou a už se těším na Analfabetku.
Jak už to u pokračování většinou bývá, nedosahuje kvalit prvního dílu. Nicméně mě kniha bavila a rád se k ní vrátím jako u předchozích děl autora v audio verzi. Kde se čtení opět ujal Martin Stránský, těším se na návrat k příběhu, který zažiji v novém rozměru.
Kniha nenadchla ani neurazila. Jakkoliv byla jednička skvělá a vtipná, dvojka už byla pouze vývarem z prvního dílu a možná měl autor nechat staříka raději v klidu dožít na Bali.
Opět velmi vtipná kniha, stejně jako její první díl. Dědula mě ani tentokrát nezklamal, i když některé části zněly až příliš neuvěřitelně a to i na smyšlený příběh. Ale i tak oba palce nahoru.
První díl byl super, o stoletém staříkovi a jeho neuvěřitelně bláznivých , ale super situacích .
Druhý díl , stojednaletý stařík už byl s vůní politiky, co nám chtěl autor zdělit, ten to ovšem už v úvodu nastínil…
Za mne- tak hrozně bych si přál ještě stodvaletého dědulu - moc moc mi to bavilo. Opravdu se člověk při tomto čtení nejen zamyslí ale i krásně zasměje.
Tak kéž by 102
I druhá kniha o staříkovi je, aspoň pro mne, napsaná geniálně. Stařík tady sice má o něco méně prostoru, ale z rozličných nebezpečných situací se pořád dokáže dostat se šarmem a grácií. Politika mi vůbec nevadila, spíš naopak, protože díky staříkovým dobrodružstvím jsem mohla známé i neznámé politiky poznat blíž, než v tisku nebo na televizní obrazovce. Obzvlášť mne pobavil Trump, tomu to fakt sedělo. Ale i komentáře o politické situaci napříč světem, mi daly hodně k zamyšlení. Většinou krátké, stručné, psané s humorem a - pravdivé.
Taková hodně nastavovaná stará kaše. Vtip skoro vymyzel, akce minimální, prostředí nevyhovující. Jedním slovem nicmoc.
No.... Četla jsem všechny knihy od Jonassona, ale tahle spolu se Zabijákem Andersem patří k těm slabším. Stoletý stařík a Sladká pomsta se mi líbily o hodně více.
Mnoho politiky, méně humoru. A ta politika by mi koneckonců ani tak nevadila, kdyby pan Jonasson ten svůj světonázor nevnucoval tak okatě.
Co k tomu napsat? Jednoduše už to není to, co první díl. Chvílemi to bylo dlouhé, taky jsem to četla mnohem déle