Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260207/mid_kronika-kralovraha-strach-moudreho--BAx-260207.jpg
5
970
970
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 2. díl
Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a na stopě skupině žoldnéřů vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě. Při tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu umožnily pomstít vraždu svých rodičů.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , Argo , TritonOriginální název:
The Wise Man's Fear, 2011
více info...
Přidat komentář
Pro me o kousek slabsi pocin nez prvotni dil, pro me byla zbytecne dlouha pasaz o pobytu v zemi Fae, kde se autor rozsahle venoval prerodu chlapce v muze, to me moc nebralo, ale presto me kniha behem cteni pohltila, a rozhodne si pockam na zaverecny dil, jelikoz konec me nechal dost napnutou. Za me knihu urcite doporucuji.
Opravdu strhující čtení, bohužel až ke konci mi došlo, že to jistě není poslední díl ;-), ale zase se můžu těšit na další.
Skvěle napsaná kniha. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četl. Nemyslím příběh, jako takový, ale umění vyprávět příběh.
Příběh je také dost dobrý, jen začínám mít obavy, za kolik let se dostaneme k něčemu skutečně důležitému, kdy bude Kvoth dospělý... Takhle by jsme mohli o univerzitě přečíst ještě tisíce stran v průběhu řady roků...
Oproti Jménu větru slabučké jak čajík a setkání s Felurian a průběh v zemi Fae, to bylo naprosté zklamání. Tak nějak jsem očekávala víc, že ho třeba bude učit nějaké magii. No zatím to byla prostoduchá bytůstka. Několik stran jsem i vynechala. Čekala jsem, že se ještě setká s Martenem, Hespe a Dedanem a nic. Vyšuměli jak pára nad hrncem. S Tempim už se asi nesetkáme, přitom byli zajímavější než celá kapitola o Felurian. Navíc hlavní postava jak si zamrzla na vzpurném puberťákovi, snad se v třetí knize už někam posune a třeba se dozvíme něco jiného než, že Kvothe “hurá” už není panic!
Patrick Rothfuss nesklamal. Na každej strane množstvo myšlienok, jeden pútavý príbeh striedal druhý, ešte pútavejší. Postavy vykreslené k dokonalosti, každá, aj tie záporné zaujali moju čitateľskú dušu, donútili ma premýšľať z čoho autor vychádzal, ako sa dopracoval k danej myšlienke, charakteru a stále ma držal v napätí, kto sú to vlastne tí Chandriánci.
Mimo otázok, či sa Kvothemu podarí zostať na univerzite, zaplatiť školné, či obstojí u možného patróna a získa ho, či...proste odpovedal na jednu moju otázku, ale medzitým stihol nastoliť dve ďalšie.
Milujem jeho štýl, ktorý prináša stále niečo nové. Dúfam, že ani tretia časť ma nesklame. Pretože už teraz sa na ňu neskutočne teším.
Myslím, že za prvým dielom citeľne zaostáva, i keď to vďaka autorovmu jazyku a štýlu bolo stále výnimočné čítanie. Čakal som, že zápletky otvorené v úvodnej knihe sa nejako posunú a naznačia sa možnosti konca, ale vo výsledku som sa ničoho takého nedočkal. Nezabudlo sa pripomenúť, že tam tie zápletky sú, že Kvothe má nejaký cieľ a od začiatku známy koniec, ku ktorému sa dostal. Ale, čo a ako? Ani náznak. Tretia kniha bude strhujúca a hutná, alebo budem mať dvojnásobný objem. Inak si neviem predstaviť ako to v takomto tempe chce pouzatvárať.
Chvíľu sa mi zazdalo, že mal Rothfuss pred sebou na nástenke Kvothov zoznam hrdinských činov, ktorými sa predstavil kronikárovi v úvode prvej knihy a autor si musel urobiť kvačku za každým jedným, inak sa nemohol posunúť ďalej.
Na výsledku je to trochu poznať.
Tiež mi prišlo, že Kvothe už začína pripomínať idealizovaného hrdinu dievčenských románov, všetky jeho slabosti a nedostatky musia nakoniec vyznieť v jeho prospech.
Vo výsledku, ale zaujímavé nápady, pútavý štýl a bohatý jazyk zabezpečili opäť veľmi príjemné čítanie.
Nechutně rozvláčná kniha, která sklouzla do stereotipu podobného Potterovi, místy podivně nesouvislý a pozutínaný příběh. Krom toho plno zbytečných nechutností a jiných nešvarů v "řemeslné" části psaní, že mám pocit, jako by to Rothfuss dal napsat nějakému dvanáctiletému sexuálně se budícímu výrostkovi. Celkově velmi klesla úroveň, ještě víc, než v druhé části prvního dílu. Dojem z knihy - znechucení.
Důstojné pokračování Jména větru, ale přesto trpí častou nemocí x-tých dílů - už není o čem psát. Je to zbytečně rozvláčné, ale naštěstí nenudí. Kvothe se potýká s pubertou, což z něj činí namyšleného spratka, ale postupem času moudří. Jeho dospělá linie se také vyvíjí, ale některá tajemství zůstávají pro odhalení v dalších pokračováních.
Kniha sa okamžite stáva mojou obľúbenou a aj tých vyše 800 strán mi príde málo, čo sa mi pri iných knihách nestáva. Keď som to čítala, nešťastne som si uvedomovala, že sa to raz skončí. Raz tú knihu dočítam, odložím ju s pocitom, že som príbeh absorbovala. Áno, budem si ju môcť prečítať znova, ale ten neopakovateľný knižný zážitok už znova nezažijem. Odložím si ju niekde a keď budem stará a s nanič pamäťou, znova si ju otvorím a začítam sa do toho magického príbehu.
Ak by to bolo možné, čítala by som ju stále a zakaždým by som si po jej dočítaní zmazala pamäť. Poznáte o, keď nájdete knihu, ktorá vás tak silno ovplyvní, že nemáte chuť robiť hocičo iné, len ju čítať? Prežívať ten príbeh? Súcitiť s hlavným hrdinom? Keď knihu odložíte kvôli iným povinnostiam, tak sa nezamýšľate nad bežnými problémami ale nad knihou, ktorá si vás podmanivo získa, až sa do nej zamilujete.
Rothfuss patrí k tej malej skupinke spisovateľov, ktorý môžu písať aj o ceste kôrke chleba tráviacim systémom a bude to úžasný príbeh. No on nepíše o ceste kôrke chleba, ale o Kvotheovi Nekrvácajúcom, o ktorom ste možno počuli.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Skvela knizka, rozhodne srovnatelna s prvnim dilem (ne-li lepsi)... Ted jen to cekani na zaverecny dil...